Objektivní stránka

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Objektivní stránka TČ – vyjadřuje způsob provedení činu a následky a sama se skládá ze znaků obligatorních (jednání, následek, příčinný vztah) a fakultativních (místo, doba spáchání činu, zvláštní způsob provedení, prostředek kterým byl TČ spáchán, hmotný předmět útoku) – nepovinné, nemusí být u všech, ale kde to příslušná skutková podstata vyžaduje, tam musí být splněny

Jednání – projev vůle ve vnějším světě, složka vnitřní (vůle – vytyčit cíl činnosti, nebo myšlenka, přání) a vnější (projev vůle) při jednání se spojují v jednotu, nejsou-li splněny, není naplněna skutková podstata, osoba nejedná a nenastává TČ

Občas se ani neprojevuje vůle, ani nejedná (např. někdo, ač se drží v autobuse, který znenadání zastaví a někomu ublíží, tak nedošlo k TČ)

Jedná i dítě, i nepříčetný, i pokud je vyloučena protiprávnost

Jednání: konání – vůle- komisivní TČ – lze spáchat pouze konáním (např. krádež) Opomenutí – vůlí zdržení se svalového pohybu – omisivní – a) pravé – lze spáchat pouze opomenutím (nepřekažení TČ, neohlášení TČ), pachatel opomíjí tzv. obecnou povinnost konat – tu stanoví TZ

b) Nepravé – např. vražda (např. neposkytnutím jídla, léků, pomoci) – lze je spáchat konáním i opomenutím; pachatel opomíjí zvláštní povinnost konat které opomenutí je postaveno na roveň konání – opominutí zvláštní povinnosti konat, a povinnost musí být zákonná § 112 - prameny zvláštní povinnosti konat: zákon nebo jiný právní předpis – např. povinnost rodičů ve vztahu k dětem; úřední rozhodnutí (např. soudní) – např. povinnost opatrovníka pečovat; smlouva – např. pracovní smlouva, třeba u ostrahy banky; předchozí nebezpečné jednání – ingerence – předchozí nebezpečné jednání, kterého se pachatel dopustil, zakládá povinnost odstranit nebezpečí, ale pachatel je nečinný, např. někdo si nebezpečně hraje s dítětem, zraní ho a odejde; povinnost garance – dobrovolné převzetí povinnosti – někdo převezme povinnost za určitý právní statek, a to dobrovolně, např. někdo dobrovolně převezme odpovědnost za nemocnou osobu, ale pak se o ni nestará; k němuž byl podle okolností a svých osobních poměrů povinen – např. horolezci na horách, či správce webu se závadným obsahem

Pachatelé pravých omisivních deliktů – zodpovídají pouze na porušení povinnosti konat, ne za následek (účinek) takto vzniklý

Nepravé omisivní delikty- tam se odpovídá za následek, tedy za účinek

Následek = porušení nebo ohrožení objektu TČ, následky tedy mohou být poruchové a ohrožovací

Změna na předmětu útoku se nazývá účinek (lze vyjádřit v číslech, kilogramech, penězích)

Hranice výše škody (§ 138 TZ): škoda nikoli nepatrná 5. 000 Kč, nikoli malá 25. 000 Kč, větší škoda 50. 000 Kč, značná škoda 500. 000 Kč, škoda velkého rozsahu 5. 000. 000

Následky nelze redukovat jen na majetkovou škodu, ale musíme zvážit i obecnou nebezpečnost

Druhy následku: 1) následek – znak základní SP

2) těžší následek – závažnější porucha nebo ohrožení primárního objektu, porucha dalšího sekundárního objektu, za předpokladu, že s tím zákon spojuje okolnost přitěžující, popř. vyšší trestní sazbu – jako tato okolnost je to znak KSP; není jednou z podmínek pro uložení výjimečného trestu

3) škodlivý následek – spojován s účinnou lítostí – ten umožňuje, že za některých okolností dojde k beztrestnosti, pokud napraví protiprávní stav, nebo ho oznámí v době, kdy se mu dá zabránit, zahrnuje i nezaviněné škody, které vyplynuly z jednání pachatele (např. někdo zapálí dům a oheň se rozšíří dál)

4) zvlášť těžký – jedna z podmínek pro uložení výjimečného trestu, např. smrt více osob

Příčinná souvislost – mezi jednáním a následkem musí být příčinný vztah, následek musí být vyvolán příčinnou, a ta stačí pouze v hrubých rysech

zásady: = objektivní souvislost jevu (existuje nezávisle na našem vědomí)

= každý jev souvisí s jinými jevy

Zásada umělé izolace jevu – ze všech možných příčin a jevů hledáme trestně-právně relevantní příčinu a trestně-právně relevantní následek; právně relevantní příčina je lidské jednání, právně relevantní následek je následek, který je důležitý z hlediska trestní odpovědnosti Příčinou je jev, bez kterého by jiný jev nenastal, popř. nenastal tak jak nastal třeba co do rozsahu poruchy, včetně toho, co by bylo jinak podmínkou následku (např. někdo nalévá člověku, o kterém ví, že pak bude řídit auto, takže je postihujeme oba), příčinou může být i jednání poškozeného, což však nevyviňuje pachatele (např. někdo vyskočí z auta bez brzd)

Zásada gradace příčinné souvislosti – různé příčiny mají různý význam, může se jednat i o příčiny, které jsou ve vztahu k jiným příčinám bezvýznamné, izolace příčin, které jsou právně relevantní ohledně následku X Zásada ekvivalence příčin – všechny příčiny mají stejný význam. Samotná příčinná souvislost mezi jednáním a následkem nestačí k trestní odpovědnosti, nestačí, že pachatel zavinil, ale musí také předvídat vývoj událostí, stačí, když jeho zavinění kryje vývoj příčinné souvislosti v hrubých rysech, např. při krádeži počítače odpovídá zloděj i za hodnotu programů, které tam jsou

Trestní odpovědnost je odpovědností za zavinění