Magistratury

Z Iurium Wiki
Našli jste v článku závažné chyby? Klikněte prosím.
Tato revize článku byla z tohoto počítače již nedávno hodnocena!
   
   Děkujeme za Vaše hodnocení (★)   
star1-0star2-0star3-0star4-0star5-0
Přejít na: navigace, hledání

Královské období

Mezi úředníky platí i král, velitelé jízdního vojska... Úředníky volí comitia curiata (kurijní shromáždění), které je založeno na rodové společnosti.

Republika

Za republiky vznikla další shromáždění. (viz. comitia) Magistratury získaly větší politický význam a dostaly se do vedení římského státu. Za republiky platí principy:

  1. kolegiality - Žádný z kandidátů nemohl jednat sám, vždy se musel radit se svými kolegy, platné bylo jen to, na čem se shodli všichni
  2. annuity - princip dočasnosti, většinou 1 rok (výjimka - cenzoři 18 měsíců a diktátor 6 měsíců)
  3. bezplatnosti - úředníky nedostávali žádný plat, jejich pozice se považovala za poctu
  4. volitelnosti - voleni lidovým shromážděním

Patricijští magistři

  • VYŠŠÍ

Volí je comitia centuriata

  1. konzulové - nejdříve jeden, poté dva. Byli nejvyššími správci a také vrchní velitelé vojska. Také svolávali senát a comitia. Do roku 450 př.n.l. byli jediní úředníci s jurisdikcí, poté sbor 10 decemvirů, po sepsání Zákonu dvanácti desek vojenští úředníci s konzulskou mocí. V roce 367 př. n.l. došlo Lex Licinia Sextia k obnovení konzulátu (ti byli 2), dále tímto zákonem vznikl praetor
  2. praetoři - viz praetor
  3. cenzoři - existovali od r. 444 př.n.l až 1.st.n.l. Bývali dva a obvykle to byli bývalí konzulové. Být cenzorem bylo považováno za vrchol politické kariéry. Neměli imperium (tj. přikazovací a zakazovací moc), narozdíl od konzulů a praetorů. Jejich úkolem bylo vést cenzus, tj. evidence římských občanů podle majetku. Poté se jejich pravomoce rozšířily na kontrolu senátorských alb, také kontrolovali dobré mravy Římanů. Fungovali jako pár, pokud odešel jeden, musel také abdikovat druhý.
  4. diktátor - Tato funkce existovala mezi lety 499 až 202 př.n.l. Byla to mimořádná magistratura, která existovala v případě ohrožení. Byl jmenován z řad konzulů se souhlasem senátu. Funkce trvala do vyřešení problému nebo do uplynutí 6 měsíců od zvolení nebo s koncem funčního období konzula, který jej jmenoval. Byla pozastavena veškerá veřejná správa. Diktatura zakázána zákonem Marca Antonia
  • NIŽŠÍ

Volí je comitia tributa, nemají imperium, pouze potestas, tj. nižší nařizovací pravomoc. I pro ně platí principy kolegiality, annuity a bezplatnosti.

  1. kvestoři - jejich funkce existovala od království až po 1.st.n.l. Jejich počet nebyl stálý, od 4 až po 20. Jejich úkolem bylo například provádění cizích návštěvníků po Římě nebo ukládání desek s texty nových zákonů do archivu
  2. kurulští aedilové - 367 př.n.l až 1.st.n.l. Byli dva a měli policejní funkci, dohlíželi na pořádek na trzích a ulicích. V tržních záležitostech měli soudní pravomoc, dále řešili zásobování trhu.

Plebejští magistři

  1. plebejští tribunové - Nejdřívě čtyři, poté deset. Jejich úkolem bylo chránit plebeje proti patricijům. Byli voleni plebejským lidovým shromážděním. Měli právo pomáhat postiženým, právo vetovat opatření patricijů a právo trestat každého, kdo by neuposlechl příkaz tributa. Také právo svolávat plebeje do lidových shromáždění, poté i právo svolávat k zasedání senátu a právo navrhovat nové normy.
  2. plebejští aedilové - Byli dva, spolu s kurulskými eadily byli v kolegiu, voleni plebejským shromážděním. Jejich funkcí bylo spravovat plebejské chrámy a poklady v nich uložených
  3. pomocné úřednické síly - písaři, hlasatelé atd.., ti dostávali plat, ale nebyla to pocta

Principát

Úředníky vybírá císař a dostávají plat, republikánské magistratury ztratily své postavení.

  • správci provincií - z jezdeckého stavu, ze senátorského stavu, správci nejdůležitější provincie (Egypt)
  • správa města - policejní prezident, zásobování Říma, hlava požární policie, kurátoři
  • osobní kabinet - úředníci rozděleni na různá oddělení, př. hospodářství a finance, odpovědi na dopisy
  • praetoriáni - osobní stráž

Dominát

Císař volně jmenuje úředníky. Existuje například úředník co spravuje veřejnou pokladnu nebo soukromou pokladnu, dále je úředník v čele vojenské gardy nebo náčelník císařského paláce

Odkazy

KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997, 385 s. Beckovy právnické učebnice, str. 4 - 13. ISBN 80-717-9031-1.