Daň z přidané hodnoty

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Podle občanského soudního řádu jsou soudy v občanském soudním řízení pravomocné projednávat a rozhodovat spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Jak však v řadě svých nedávných rozhodnutí vysvětlil Nejvyšší soud, přestože nárok kupujícího (soukromoprávního subjektu) vůči prodávajícímu (coby dalšímu soukromoprávnímu subjektu) na vrácení finanční částky odpovídající DPH, kterou kupující zaplatil za zboží v rámci kupní ceny prodávajícímu, upravuje zákon o dani z přidané hodnoty, jedná se o vztah mezi subjekty soukromého práva a nikoliv o veřejnoprávní charakter nároku. Jinými slovy, Nejvyšší soud zcela logicky vyvodil a odůvodnil závěr, že k projednání předmětných sporů jsou pravomocné civilní soudy, neboť jde o soukromoprávní spor.

C-543/14 Ordre des barreaux francophones et germanophone (rozsudek čtvrtého senátu ze dne 28. července 2016, GA Sharpston)

Spor se týkal belgického daňového předpisu, který zrušil dosavadní osvobození od DPH v případě služeb advokátů. Otázkou bylo, zda zdanění služeb advokátů DPH v souladu se směrnicí o DPH je slučitelné s právem na účinnou právní ochranu a konkrétně s právem na advokáta. Dále bylo otázkou, zda je dotčená právní úprava v souladu se zásadou rovnosti zbraní, jestliže jsou náklady pro služby advokáta zvýšeny pouze pro osoby, které nejsou plátcem daně a nemají nárok na právní pomoc, zatímco osoby, které plátcem daně jsou, si mohou DPH zaplacenou za tyto služby odpočíst. Soudní dvůr shledal, že přezkum směrnice o DPH neodhalil nic, čím by mohla být dotčena její platnost v rozsahu, v němž tato ustanovení ukládají DPH na služby poskytované advokáty procesním subjektům, které nemají nárok na právní pomoc v rámci vnitrostátního režimu právní pomoci.