Dědická smlouva

Hlavním účelem dědického práva je mimo jiné zajistit hladký průběh přechodu majetku tzv. „z generace na generaci“, tj. zajistit majetkové vypořádání, rozdělit pozůstalost jednotlivcům. Při zajišťování takového průběhu musí být brán ohled na projevu zůstavitele, ale zároveň i na projevu dědiců. Institut, ve kterém se tyto dvě projevené vůle navzájem prolínají, se nazývá dědická smlouva. Předpokladem dědění je existence dědického titulu, který může mít několik forem. Jednou z nich je zmíněná dědická smlouva (dále pak závěť a zákon).

Smlouva mezi zůstavitelem a dědicem, resp. odkazovníkem nebo třetí osobou může být uzavřena bezúplatně, ale také za úplatu.

Dědická smlouva i přesto, že je řazena do části třetí občanského zákoníku věnované dědickému právu, je ve své podstatě závazek, a je tedy možné na ni uplatnit, ovšem přiměřeně, veškerá obecná ustanovení o závazcích. Dědická smlouva může obsahovat i podmínky, jak odkládací, tak rozvazovací. Zde je ovšem třeba brát v potaz § 1587, který odkazuje na úpravu podmínek podle obecné části. Se spojením ustanovení o vedlejších doložkách v závěti je tak třeba dovozovat, že na dědickou smlouvu nebudou uplatňovány přísnější omezení platící pro podmínky obecně (jak jsou upraveny např. v § 1551 nebo 1552 OZ), ale bude se aplikovat ustanovení o právním jednání podle části obecné OZ (např. nesrozumitelnost podmínky bude souzena dle § 553 a rozpor s veřejným pořádkem pak podle ustanovení o neplatnosti právního jednání).

Dědická smlouva a nepominutelný dědic

Dědická smlouva představuje také jeden z druhů pořízení pro případ smrti. Občanský zákoník stanoví, že při tvorbě dědické smlouvy nesmí být zkrácen povinný díl nepominutelného dědice, ale to jen za předpokladu, že se tento dědic nezřekl svého práva na povinný díl a nedošlo ani k jeho vydědění.

·      Pokud by k takovému zkrácení v dědické smlouvě přeci jen došlo, nepominutelnému dědici by i přes její existenci náležel jeho povinný díl (§ 1492 OZ).

·      V případě, že by ke zkrácení nedošlo, ale povinný dědic by byl opomenut v jejím obsahu, neznamenalo by to rovnou neplatnost tohoto pořízení pro případ smrti, nýbrž právo nepominutelného dědice by se z práva na podíl z pozůstalosti změnilo na právo na peněžní částku v hodnotě odpovídající jeho povinnému dílu (§ 1654 odst. 1 OZ).

Zákonná úprava dědické smlouvy

Dědická smlouva, jakožto „nejsilnější“ dědický titul, má přednost jak před závětí, tak před zákonnou dědickou sukcesí. Je tomu tak proto, že se jedná o dvoustranné právní jednání. Zůstavitel v ní povolává druhou smluvní stranu, příp. určitou třetí osobu za dědice (možno i odkazovníka) a oprávněný tuto pozici přijímá. Vznik této smlouvy neznamená, že by zůstavitel přišel o právo se svým majetkem volně nakládat. Oprávněný má nárok na podíl jen a pouze z toho, co bude obsahovat pozůstalost. Protože je dědická smlouva smíšením smlouvy a závěti, dopadají na ni ustanovení týkající se jak smlouvy, tak závěti.

Jelikož se jedná o „nejsilnější“ dědický titul, klade občanský zákoník velký důraz na jeho formu:

• Dědická smlouva musí být sepsána ve formě veřejné listiny (notářský zápis). Povinnosti vyplývající z dědické smlouvy je možné zrušit pořízením závěti, ale aby toto zrušení nabylo účinnosti, je třeba souhlasu smluvního dědice, a to rovněž ve formě veřejné listiny.
• Mimo to je nutná osobní přítomnost u sepisování dědické smlouvy a není tedy možné se při vykonání tohoto právního jednání nechat zastoupit.
• I samotný obsah dědické smlouvy je do jisté míry omezen zákonem, jelikož není možné pořídit dědickou smlouvu o celé pozůstalosti. Jak uvádí § 1585 OZ, minimálně čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná pro jiné nakládání (např. pro pořízení závěti). Kdo byl ve svéprávnosti omezen pro chorobnou závislost na požívání alkoholu, užívání psychotropních látek nebo podobných přípravků či jedů nebo pro chorobnou závislost na hráčské vášni představující závažnou duševní poruchu, může pořídit dědickou smlouvou jen o majetku, o němž je způsobilý pořídit závěť. Z tohoto majetku se počítá čtvrtina vyhrazená pořízení podle jeho zvlášť projevené vůle. Ze znění zákona tedy vyplývá, že tyto osoby omezené ve svéprávnosti mohou bez dalšího pořídit dědickou smlouvu pouze o čtvrtině svého majetku.
• Protože se jedná o dvoustranné právní jednání, ke změně nebo zrušení dědické smlouvy je tak třeba souhlasu obou smluvních stran. Tento postup tak dává druhé straně vyšší míru právní jistoty.

Dědická smlouva a jiné právní jednání

Pokud by zůstavitel pořídil pro případ smrti či uzavřel darovací smlouvu, která by byla v rozporu s dědickou smlouvu, a nebylo tedy možné je navzájem sloučit, může se smluvní dědic dovolávat svého práva namítnout neúčinnost těchto právních jednání.

Pokud by dědická smlouva nesplňovala formální náležitosti stanovené zákonem jako podmínky pro její platnost, anebo náležitosti uvedené v § 1584 a § 1585 OZ, příp. pokud by nevyhovovala obecným ustanovením o smlouvě, může být takto sepsaný dokument, splňuje-li ovšem také potřebné předpoklady, shledán jako platná závěť.

Dědická smlouva a manželství

Dědická smlouva mezi manželi je možná, ale opět zde platí zvláštní režim pro poměry mezi nimi. Dědická smlouva mezi manželi může povolávat za dědice (příp. odkazovníka) jen jednoho z manželů. Možná je však také dědická smlouva, v níž se manželé povolávají navzájem. Dojde-li k rozvodu manželství, neznamená to automaticky zrušení účinků plynoucích z dědické smlouvy (tento způsob zrušení je však možné v dědické smlouvě přímo upravit). Každá smluvní strana má právo, aby po rozvodu tuto dědickou smlouvu zrušil přímo soud.

Dojde-li k prohlášení manželství za neplatné, práva a povinnosti plynoucí z dědické smlouvy se ruší (pokud tedy manželství už předtím nezaniklo smrtí jednoho z manželů).

---