Klasický právní pozitivismus

KLASICKÝ PRÁVNÍ POZITIVISMUS PRÁVNÍ POZITIVISMUS 19. STOLETÍ - Pozitivismus jako směr v právním myšlení charakterizuje laicizace práva, racionalismus a voluntarismus - Svou úlohu při zrodu právního pozitivismu sehrál také filozofický pozitivismus – požadavek očištění pozitivní vědy od jakékoli metafyziky, soustředění se výlučně na sféru empirických faktů, odmítání tvrzení, která nelze odvodit z empirických poznatků - Právní pozitivismus se v podstatě ve vědeckém zkoumání snažil právo izolovat od širších společenských souvislostí Jeremy Bentham (1748 – 1832) - Britský právní teoretik, osvícenský filosof a radikální společenský reformátor, zakladatel utilitarismu - Zakladatel rozkazní teorie v právní vědě - Naprosto jasně nastolil požadavek, který je pro právní pozitivismus charakteristický – přísné oddělení práva od morálky - Každý problém, se kterým se musí právo vyrovnávat, se Bentham snaží vidět ve světle principu užitečnosti - utilitarismus • Východiskem jeho reforem byla představa, že cílem společnosti je rozmnožovat lidské štěstí a odstraňovat nebo aspoň omezovat každé utrpení. • Princip „největšího štěstí pro největší počet“ rozvinul do systému, jímž se podle něho mají řídit lidské společnosti i jejich zákonodárství; tento systém nazval utilitarismus • Chtěl, aby se některé činy, které podle jeho názoru nikomu neškodí, netrestaly (včetně homosexuality), navrhoval osvobození otroků i kolonií, právo na rozvod a odluku církve od státu. • Vůči zločincům zastával tvrdé stanovisko, připouštěl i tělesné tresty a pro odsouzené navrhl do kruhu uspořádané vězení, kde může dozorce sledovat úplně všechno; podobné uspořádání navrhoval i pro továrny. - pojem práva • Podstatou práva je to, že je výrazem vůle, tedy slovně vyjádřeným rozkazem nositele suverénní moci • Bez trestu by nebylo právo • Bentham připouštěl empirické vysvětlení práva a toto vysvětlení nachází v teorii adopce - ta spočívá v tom, že současný suverén přijímá zákony svých předchůdců za své - lidská práva • Jako právník a člověk přesvědčený o nezbytnosti práva byl Bentham sice příznivcem Francouzské revoluce, ale velmi ostrým kritikem představy přirozených lidských práv, proti nimž napsal plamenný pamflet. • Právo je podle něho – podobně jako pro jeho současníka Hegela – možné jen v organizovaném státu, který není založen na žádné společenské smlouvě, nýbrž legitimuje se pouze svojí prospěšností a užitkem. • Představa, že by člověk mohl mít nějaká práva „od narození“, že by se „rodil svobodný“, jak tvrdily listiny lidských práv, je podle něho „anarchistický klam“ a „nebezpečný nesmysl“. John Austin (1790 – 1859) - Zakladatel analytické jurisprudence - Austin pokračuje v linii Hobbesově a Benthamově a od obou těchto autorů přebírá základní pojmy - Pozitivní právo je pro něj právo, které politicky nadřízený adresuje politicky podřízeným - Charakter pozitivnosti dávají právu tyto čtyři prvky - rozkaz, povinnost, sankce a suverénní moc - čtyři prvky práva • Zákon je rozkaz, tedy projev či vyjádření přání, které je všeobecně závazné pro typické druhy chování • Od ostatních vyjádření přání se rozkaz liší tím, že obsahuje povinnost poslouchat • Rozkaz obsahuje sankci - újmu, která hrozí v případě, že nebude splněna povinnost vyjádřená rozkazem • Právní pravidlo je takové pravidlo chování, které rozumné bytosti ukládá jiná rozumná bytost, která má nad první moc - právo a ostatní systémy • Další upřesnění pojmu pozitivní právo spatřuje Austin v jeho jasném odlišení od ostatních pravidel – božských pravidel a pravidel pozitivní morálky (lidmi vytvořená mimoprávní pravidla – etiketa, ale i mezinárodní právo) • Právo lze metodami právní vědy zkoumat jen z hlediska jeho existence – každé hodnocení překračuje rámec právní vědy a zasahuje do sféry etiky • Žádné pozitivní právo podle Austina nemůže být právně nespravedlivé - Právní exegeze • Exegetická škola se objevila především ve Francii a Rakousku, představovala nejjednodušší formu pozitivismu • Označení bylo převzato z tradice výkladu svatých knih, kde znamenalo umění přesně a do hloubi vystihnout obsah textu • Komentovala právo literárně (přidržujíce se „litery“ zákona), téměř čistě gramaticky • Negativum - statičnost a omezenost jejich prací, které stojí a padají s pozitivním právem Edmund Burke (1729 – 1797) - Britský politik, politický teoretik a filozof - Byl silným kritikem Velké francouzské revoluce - svou kritiku vyjádřil v knize Úvahy o revoluci ve Francii - tato kniha se považuje za jakýsi manifest konservatismu - Právo jako státní vůle musí být výrazem vůle společnosti - Pilířem práva není jen užitečnost, ale i přirozená (obyčejová) spravedlnost - Stát chápe Burke jako Bohem ustanovenou instituci, jako výsledek historického vývoje a tradic - zdrojem legitimity je zavedená zvyklost NĚMECKÁ HISTORICKOPRÁVNÍ ŠKOLA I. - U vzniku historickoprávní školy stál spor mezi dvěma německými právníky s francouzskými kořeny – Antonem Thibautem (1772 – 1840) a Friedrichem Carlem von Savigny (1779 – 1861) • Dílo: O povolání naší doby k zákonodárství a právní vědě • Je třeba obnovit cit pro historické souvislosti a přirozený vývoj národů, musí být navázán kontakt s právním vědomím národa, jeho zvyky a obyčeji • Nutnost studia římského práva - v letech 1840-1849 vyšel jeho osmidílný „Systém dnešního římského práva“, který dokazuje, že právní tradice je v Německu římská. • Odmítá kodifikaci přirozeného práva, které je odhaleno prostřednictvím rozumu - Neexistuje žádné přirozené právo, pouze právo pozitivní, které je proměnlivé v čase - Za právo nelze považovat vše, co zakotví do zákonů zákonodárce - Právo je samostatný živý mechanismus, projev národního vědomí, výraz specifického génia každého národa (Volksgeist – duch národa), který se vyvíjí každý svou vlastní dynamikou - Sociální skutečnosti, místní zvyky, obyčeje a kolektivní praktiky mají podle představitelů historickoprávní školy normativní aspekt – postupně krystalizují do právních pravidel - Savignyho teorie • Přesvědčení národa, pokud jde o právo, reprezentuje stav právníků – právo poznávají a třídí • Zákonodárství a kodifikace jsou přípustné jedině v deklaratorním smyslu a slouží k zachycení zásad, které jako výsledky historického vývoje práva už existují • Savignyho hierarchizace pramenů práva: o obyčejové právo – je bezprostředním projevem národního povědomí, základním zdrojem práva o právnické právo – je produktem právní vědy a odhaluje zásady obyčejového práva o zákonné právo – zpřehledňuje historickou zkušeností posvěcené právo a dodává mu vybroušenou formu Carl Magnus Bergbohm (1849 – 1927) - Symbol německého pozitivismu, který se snažil překonat o zhruba šedesát let starší teorii Austinovu - Jedinou skutečností pro právní vědu, jedinou právní realitou jsou právní normy, pozitivní právo. - Hodnocení práva je věcí právní politiky, která však může nanejvýš prohlásit, že právo je špatné, resp. že není dobré; nikdy však nemůže tvrdit, že není právem Georg Jellinek (1851 – 1911) - Jeho díla patří do zlatého fondu nauky o státu a právu (Právo novodobého moderního státu nebo Všeobecná státověda) – je považován za zakladatele státovědy - Závaznost považoval za charakteristický rys práva a poukazoval na to, že tuto závaznost musí akceptovat ovládaní i vládnoucí - Teorie o normativní síle skutečnosti – fakta mají svou vlastní normativní sílu díky četnosti, se kterou se vyskytují