Druhy soudního řízení v Římském právu
Římské soudnictví prošlo určitým vývojem. V průběhu vývoje rozlišujeme tři druhy soudních procesů: legisakční, formulový a kogniční. Vývoj směřoval ke zjednodušení procesu nikoli naopak.
Legisakční proces
Jedná se o nejstarší formu soudního procesu. Řízení bylo přísně formální. Proces se mohl odehrávat pouze v určitých dnech, které se nazývaly dies fasti (naopak se soudy nemohly konat ve dnech dies nefasti). Samotný název je odvozen od slov 'lege agere' což v překladu znamená žalovat slovy zákona[1]. V praxi tedy musel žalobce přednést svůj nárok doslovnou citací zákona.
Samotné řízení má 2 stádia: in iure a apud iudicem.
- 1. fáze in iure se odehrává před praetorem, který posoudí oprávněnost žaloby a popřípadě ji posune k samotnému soudu. Tato fáze končí tzv. litiskontestací
- 2. fáze se již odehrává před soudcem, kde jsou posuzovány jednotlivé výpovědi svědků, na které byl kladem velký důraz. Fáze apud iudicem je ukončena rozsudkem, který nabývá okamžité právní moci, nebylo možné se proti němu odvolat.
Bylo zde několik možných legisakcí - tedy způsobů zahájení soudního procesu. Prakticky celý proces byl ústní.
Formulový proces
Formulový proces byl méně formální než předchozí legisakční, proto by se dal označit také jako pružnější. Velký vliv na rozvoj formulového procesu měl cizinecký praetor - praetor peregrinus, jelikož přítomnost cizinců vylučovala možnost aplikace ryze národních legisakčních forem.[2]
Opět má proces 2 stádia: in iure - tentokrát před cizineckým praetorem - a apud iudicem. Praetor v prvním stádiu určil, dle kterého práva se bude postupovat, zda vůbec se spor posune do druhé fáze a především vypracoval formuli - jakousi instrukci pro soudce. Bylo v ní řečeno: kdo má být soudce, jak bude proces probíhat a v neposlední řadě zde praetor napsal své doporučení jak by měl spor skončit popřípadě výše odškodnění.
Opět se mezi první a druhou fází nacházela litiskontestace, která mimo jiné zakazovala ve formuli provádět jakékoli další změny. Celé řízení opět končí rozsudkem, který většinou odpovídal doporučení praetora ve formuli.
Kogniční proces (extraordinaria cognitio)
Tento mimořádný proces se objevuje v době císařství, kdy se stává, že odpadá 2. fáze řízení. Proces tak nedělí litiskontestace na dvě fáze, ale po fázi in iure - před soudním úředníkem (praetorem), končí ihned rozsudkem.
Velice dlouho vedle sebe fungovaly současně formulový i kogniční proces. Do nejednotné úpravy zasáhl rozhodnou reformou až císař Dioklecián koncem 3. století n.l. Svými organizačními konstitucemi zavedl Dioklecián kogniční řízení jako jedinou řádnou formu soudního jednání v celé říši.[3] Tímto zásahem se upevňuje rozdělení soudů na nižší a vyšší, vznikají tak i odvolací soudy. Celý proces se také stává pouze písemným, a kvůli tomu bohužel i zdlouhavějším a dražším. Mizí také princip pekuniární kondemnace.
