Subjekty římského práva
(přesměrováno z Římské právo soukromé - Subjekty práv)
Obsah
Osoby fyzické
Za osoby fyzické považuje římské právo lidské bytosti, které jsou způsobilé být nositelem práv a povinností. Tuto způsobilost má podle římského práva pouze osoba svobodná. (Pozn. Dnes má právní subjektivitu každý člověk bez ohledu na rasu, barvu pleti, národnost atd..) Otroci nemají právní subjektivitu, jsou pouze objektem práv.
Právní postavení osob svobodných
- Narození a smrt člověka
- Capitis deminutio
- Příbuzenství
- Švagrovství - affinitas
- Omezení způsobilosti k právnímu jednání
Osoby právnické
Právnické osoby jsou osoby umělé, fiktivní. Působí jako osoby, existují na místě osob.
korporace
Korporace = sdružení osob. Korporace je starší než nadace, jako právní subjekt je zcela nezávislý na existenci konkrétních osob. Korporace se nemění, je stálá. Členové se mění, umírají, korporace existuje, dokud je živý alespoň jeden její člen. Korporace jako právnická osoba nemá způsobilost k právnímu jednání. Římské korporace se dělí na soukromé (spolky) a veřejné (stát, města a obce).
Veřejné korporace
- Římský stát - (res publica), vždy měl výsadní postavení, nevztahovala se na něj soukromá práva občanů,
- obce - (civitates),
- města
Soukromé korporace
- spolky - (kollegia), nepotřebovaly úřední povolení, jejich obsahem však nesmělo být nic nemravného, ani nedovoleného. Za republiky byly za spolky považovány řemeslnické cechy, kněžské sbory, pohřební bratrstva nebo politické spolky. Ke konci republiky došlo k zpřísnění vzniku korporace --> museli mít schválení senátu nebo princepsu.[1]
Korporace se nemohla dopustit deliktu a také nezodpovídala za delitky svých členů.
nadace
Nadace = sdružení majetku. Vznikly až za křesťanských císařů. Jako samostatné jednotky vznikly ve 4.st.n.l. a to jen k účelům humanitním a náboženským. Zřizovaly se sepsáním listiny a byly podrobeny církevnímu dozoru.[2] Narozdíl od korporací měly nadace plnou dědickou způsobilost a mnoho dalších výsad.
Odkazy
- ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice,str.81, ISBN 80-717-9031-1.
- ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice,str.82, ISBN 80-717-9031-1.