Závdavek: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
(Značka: editace z VisualEditoru)
(Značka: editace z VisualEditoru)
Řádek 1: Řádek 1:
 +
== Historie ==
 +
Institut závdavku byl známý již ve starověkém Římě, kde mě zpočátku význam spíše symbolického daru stvrzujícího uzavření smlouvy, který posléze mohl být využit jaké důkazní prostředek při prokázání uzavření smlouvy. 
 +
 +
== Současná úprava ==
 
Institut závdavku je dalším z [[Utvrzení dluhu|utvrzovacích nástrojů]], který je upraven v § 1808 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.  
 
Institut závdavku je dalším z [[Utvrzení dluhu|utvrzovacích nástrojů]], který je upraven v § 1808 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.  
  

Verze z 24. 3. 2018, 13:21

Historie

Institut závdavku byl známý již ve starověkém Římě, kde mě zpočátku význam spíše symbolického daru stvrzujícího uzavření smlouvy, který posléze mohl být využit jaké důkazní prostředek při prokázání uzavření smlouvy. 

Současná úprava

Institut závdavku je dalším z utvrzovacích nástrojů, který je upraven v § 1808 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Závdavek je poskytován před uzavřením smlouvy nebo nejpozději při jejím uzavření. Při porušení smlouvy daný závazek propadá druhé straně. Mohou nastat dva případy porušení smlouvy:

  • Smlouvu porušila strana, která závazek poskytla. – Strana, která závdavek přijala, si v takovémto případě může závdavek ponechat.
  • Smlouvu porušila strana, která závdavek přijala – V tomto případě musí tato strana druhé straně vydat dvojnásobně tolik.

Tento institut má tak utvrzovací, ale i zajišťovací funkci.Utvrzovací funkce spočívá v tom, že poskytnutím závdavku strana potvrzuje přijetí smlouvy a zavázání se ke splnění svých povinností. Zajišťovací funkce poté v tom, že při porušení smlouvy dostává poškozená strana satisfakci v podobě možnosti ponechat si závdavek. Dalo by se tedy říci, že se jedná o jakousi dopředu proplacenou smluvní pokutu.[1]

Citace

  1. BEJČEK, Josef, Josef ŠILHÁN a KOLEKTIV. Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2015. Str. 167. ISBN 978-80-7400-574-9
Autoři článku: Monis41