Základní práva

Základní práva jsou základní ochrana jednotlivce před veřejnou mocí – např. zákaz vězení bez odsouzení, pravidla soudního procesu, …

Terminologie základních práv

• Právo x svoboda – k jednomu je potřeba druhé – např. k svobodě projevu je třeba právo otevřeně mluvit

Lidská x občanská – lidská patří všem lidem, občanská pouze občanům státu

Základní práva mohou mít dva významy:

• Všechna ústavně zaručená
• Pouze politická a osobnostní práva (tj. 1. generace práv, „klasické svobody“)

Ústavní práva vnímáme jako subjektivní ústavně zaručená práva

Charakteristika základních práv

• Charakter obecných principů (nikoliv norem)
• Dotvářeny soudní judikaturou – z velké části jsou pouze soudcovským právem
• Stát je pouze deklaruje, ale nekonstituuje (existují jako přirozená práva)
• Stát práva uzná, zakotví – s tím souvisí ochrana a vynutitelnost
• Ústavně zaručená (stát zakotvuje v předpise nejvyšší právní síly + ochrana v mezinárodních smlouvách)
• Trvalá - jsou nezrušitelná a nezcizitelná (není možné s nimi disponovat, např. je prodat, či darovat) - důsledkem je, že jsou základní práva chráněna i proti vůli jednotlivce - právo na život, důstojnost, soukromí, zákaz mučení. S tímto souvisí problém míry ochrany „před sebou samým“ – meze zásahu do svobody jednotlivce (např. svoboda vs. důstojnost v případě trpaslíků, kteří se dobrovolně nechávají vystřelovat v cirkuse z kanónu), jsou také nepromlčitelná
• Veřejná subjektivní práva (vertikální působení – ochrana svobod před státem, práva vůči státu) X soukromá práva (vztahy mezi sobě rovnými subjekty – smluvní svoboda)
• Přímo vymahatelná, vynutitelná - jsou pod ochranou soudní moci, základní práva nejsou proklamace ve vztahu k zákonodárci (tak to bylo v rámci předválečné koncepce), ale platné a vynutitelné právo - je možné se ho domoci skrze ústavní stížnost či stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva

Výklad a použití základních práv

Základní práva mají povahu právních principů – lze naplňovat v určité míře (tzv. optimalizace). Dochází k vyvažování základních práv v konkrétních situacích.

Základní práva jsou dotvářena soudní judikaturou v závislosti na posouzení jiných kolidujících základních práv či principů.

S výkladem základních práv často souvisí teleologický výklad (dle cíle, smyslu, účelu). Ke kolizím mezi jednotlivými základními právy dochází (kolize hodnot, účelů a cílů) a je třeba vždy v konkrétním případě posoudit, jakému právu se dá přednost.

Práce s principy a základními právy se liší od klasických právních norem (= pravidel). Pravidla jsou buď dodržována nebo nedodržována. Není tam nic mezi tím, nedochází k žádnému vyvažování jako u principů.

Základní povinnosti

Existují i přirozené povinnosti? Některé ústavy výslovně zakotvují i občanské povinnosti (např. povinnost dodržovat právní řád, branná povinnost, povinnost platit daně, povinná školní docházka).