Zákaz činnosti

Obecný výklad k zákazu činnosti

Pojem zákazu činnosti a právní úprava

Zákaz činnosti je jedním z trestů, které může soud uložit za trestný čin nějakým způsobem související se zakazovanou činností. Jeho účelem je přímo zabránit pachateli v dalším páchání tím, že jsou mu zakázána jednání, která by mu mohla vytvořit podmínky pro páchání nebo mu jej usnadňovat.

Co do právní úpravy první zmínku o něm nalézáme v § 52 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, kde je součástí taxativního seznamu trestů, podrobněji jej pak rozebírají § 73 a 74 tamtéž. K výkonu trestu zákazu činnosti § 350 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád. Zvláštnosti můžeme nalézt v zákoně č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže. Další zvláštnosti pak v zákoně č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. V souvislost se zakazovanými činnostmi nelze opomenout zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a také zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a další.

Výměra trestu zákazu činnosti

Ustanovení § 73 odst. 1 trestního zákoníku pevně stanoví nejvyšší možnou délku trestu zákazu činnosti na 10 let, nejméně pak na 1 rok. Délka musí být pevně daná, její stanovení je požadavkem určitosti a vykonatelnosti rozhodnutí. Dolní hranici trestu nelze mimořádně snížit, ale je možné dosáhnout nižšího trvání podmíněným upuštěním od výkonu zbytku trestu (dle § 90 trestního zákoníku – po výkonu poloviny uloženého trestu, pokud prokáže, že další trvání není třeba nebo se někdo zaručí za dovršení nápravy). Horní hranici lze fakticky překročit uložením nového trestu zákazu činnosti za trvání ještě nevykonaného trestu z dřívějšího rozsudku, protože nový nezačne běžet, dokud není dřívější zcela vykonán. Je-li ukládán trestním příkazem, jeho výměra nemůže být vyšší než pět let.

Ukládání zákazu činnosti

Při ukládání zákazu činnosti je třeba dbát obecných zásad pro ukládání dle § 39 trestního zákoníku; trest musí být svým obsahem i výměrou přiměřený povaze a závažnosti činu a poměrům a osobě pachatele. Uložení tohoto trestu nebrání fakt, že pachatel pro zakazovanou činnost nemá oprávnění, v takovém případě mu trvání zákazu činnosti brání takové oprávnění nabýt. Skutečnost, že zaměstnání, povolání či funkci aktuálně nevykonává nijak nevylučuje možnost tento trest uložit.

Soud musí vždy posoudit nejen délku, ale i druh ukládaného zákazu (například zda zakáže řídit motorová vozidla všech skupin nebo jen některých) a řádně jej vymezit tak, aby byl citelný a bylo jej možno vykonat. Cílem se míjí vymezení zákazu, které je příliš úzké (takže jej pachatel nepocítí jako újmu) nebo naopak příliš široké (takže bezdůvodně omezuje zapojení ve společnosti). Zakázán může být výkon i několika druhů činností souběžně.

Trest zákazu činnosti lze uložit jako vedlejší k jinému trestu anebo jako samostatný. Jako samostatný pouze pokud to trestní zákoník ve zvláštní části u daného trestného činu výslovně umožňuje a soud má za to, že vzhledem k okolnostem činu a osobě pachatele není dalšího trestu třeba. Nikdy se neukládá jako samostatný obligatorně. Lze jej uložit vedle kteréhokoli jiného druhu trestu (viz. taxativní seznam § 52 odst. 1 trestního zákoníku).

Rozsah zákazu činnost

Zvláštností tohoto trestu je, že jím nelze zakázat jakoukoli činnost. Trestní zákoník v § 73 odst. 3 taxativně vymezuje, že zakázat lze pouze výkon určitého zaměstnání, povolání, funkce nebo takovou činnost, k níž je třeba zvláštního povolení nebo jejíž výkon upravuje zvláštní předpis. Zároveň musí být tato činnost v souvislosti se spáchaným trestným činem. Některé další činnosti, které nelze zakázat tímto trestem, lze zakázat v rámci přiměřených povinností a přiměřených omezení (jejichž demonstrativní seznam nalezneme v § 48 odst. 4 trestního zákoníku), například zákaz návštěv sportovních akcí, na kterých se pachatel dopouští rvaček.

Souvislost zakazované činnosti se spáchaným činem musí být úzká, přímá a bezprostřední. Především je dána, pokud pachatel spáchal trestný čin při výkonu činnosti (souvislost věcná, místní a časová), postačí však i pokud mu tato činnost poskytla příležitost. Naopak činnost není v souvislosti, pokud by ji při činu vykonal náhodně, nebo pokud by pácháním pouze projevil odbornou nebo morální nezpůsobilost k ní, nesouvisející se spáchaným trestným činem.

Trestem zákazu činnosti se dá postihnout pět druhů činnosti: výkon zaměstnání, výkon povolání, výkon funkce, výkon činnosti vyžadující zvláštní povolení a výkon činnosti upravené zvláštním předpisem.

Zaměstnáním se rozumí výkon závislé práce uskutečňovaný zaměstnancem pro zaměstnavatele v rámci pracovněprávního poměru (či obdobného vztahu) za odměnu. Příkladem takového zákazu může být třeba zákaz zaměstnání s hmotnou odpovědností. V rámci zákazu činnosti nelze pachateli nařídit změnu zaměstnání.

Povolání je právem dovolená činnost vykonávaná za účelem zisku, která může spočívat mimo pracovněprávní vztah i v jiné činnosti – malíř, řidič apod.

Funkce zahrnuje honorovaný výkon činnosti v pracovním poměru, obvykle vzniká volbou, jmenováním nebo ustanovením. Příkladem může být poslanec či senátor. Judikatura dovodila že soud nesmí zakázat výkon funkce člena zastupitelstva územního samosprávného orgánu, který by se trestného činu dopustil v souvislosti s touto funkcí.

Činnost, k níž je třeba zvláštního povolení je taková, jejíž výkon není bez tohoto povolení přípustný, a může být nebezpečný (například držení zbraně, řízení motorového vozidla). Může být vykonávána v rámci povolání či zaměstnání a pak spadá pod tyto kategorie.

Pod činností upravenou zvláštním předpisem rozumíme především živnost podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Živnost je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku upravená výše zmíněným zákonem. Dělíme je na ohlašovací a koncesované. Dále pak činnost advokátů, notářů, soudních exekutorů, znalců, tlumočníků, lékařů apod.

Výkon trestu zákazu činnosti

Výkon trestu zákazu činnosti začíná právní mocí rozsudku, kterým byl uložen a končí uplynutím doby, na níž byl uložen. Porušil-li by odsouzený v běhu této doby uložený zákaz, neprodlužuje se automaticky délka trvání trestu o dobu, po kterou jej nerespektoval. Může to mít ale význam pro posouzení, zda takový čin nenaplňuje znaky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (aktuální úprava § 337 odst. 1 písm. a trestního zákoníku).

Do doby výkonu trestu zákazu činnosti se nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody. U všech ostatních rozhodnutí, která by fakticky běh zákazu znemožňovala, běží tato doba nehledě na ně (a třeba ani vazba není důvodem stavění doby).

Dle § 74 trestního zákoníku se odsouzenému do doby výkonu trestu započítá doba před právní mocí odsuzujícího rozsudku, po níž neměl oprávnění k činnosti, neboť mu bylo odňato na základě opatření orgánu veřejné moci nebo na základě jiného právního předpisu (př. odebrání řidičského průkazu na základě zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu nebo zrušení živnostenského oprávnění živnostenským úřadem). Toto odebrání však musí souviset s činem, pro který byl trest zákazu činnosti vydán. O započtení rozhodne soud dle § 350 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád.

Pokud pachatel trest zákazu činnosti řádně vykoná, je mu započten nebo je upuštěno od výkonu zbytku trestu, pak platí fikce, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen (fikce zahlazení odsouzení). Jestliže byl vedle trestu zákazu činnosti uložen za přečin z nedbalosti peněžitý trest nebo trest obecně prospěšných prací, popř. podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody (s dohledem nebo bez), pak platí, že fikce nastane, až pokud jsou naplněny podmínky fikce neodsouzení těchto vedle uložených trestů. V případě že by byl trest zákazu činnosti uložený vedle jiných než výše zmíněných trestů, o zahlazení musí rozhodnout soud. K zahlazení nedojde dříve, než je vykonáno nebo jinak ukončeno ochranné opatření.

Zvláštnosti v řízeních proti mladistvým

Pro mladistvé platí obecná úprava ukládání trestu zákazu činnosti dle trestního zákoníku, až na zvláštnosti, které nalezneme v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže. První z nich je terminologická – trestný čin mladistvého nazýváme provinění a namísto trestu zákazu činnosti operujeme s trestním opatřením stejného názvu.

V § 26 odst. 3 zákona o soudnictví ve věcech mládeže nalezneme speciality ukládání mladistvému oproti obecné úpravě. Trestní opatření zákazu činnosti lze uložit, pokud to není na překážku přípravě na povolání. Toto je soud povinen vždy zjišťovat. Zatímco dolní hranice jednoho roku zůstává i mladistvému, nejvyšší možná horní hranice nesmí převyšovat 5 let. Soud může vedle zákazu činnosti uložit i vhodná výchovná opatření.

Při ukládání musí soud přihlédnout k účelu trestání mladistvých, a spíše než k represi pachatele směřovat volbu postihu tak, aby v co největší míře mohlo dojít k obnově narušených vztahů, resocializaci a prevenci.  Trestní opatření jsou závažnými zásahy a uloží se jen tehdy, pokud stejného výsledku nelze docílit opatřeními výchovnými nebo ochrannými.

Zvláštnosti v řízeních proti právnickým osobám

I ukládání trestu zákazu činnosti právnickým osobám se řídí obecnou právní úpravou trestního zákoníku, s několika specialitami. Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob v § 20 stanoví pro právnické osoby výměru v rozsahu od 1 roku do 20 let. Z § 15 tamtéž lze usoudit, že ukládat jej lze vedle jiných trestů a ochranných opatření i samostatně, aniž by museli být splněny podmínky pro samostatné uložení dle trestního zákoníku. Co do rozsahu trestu půjde fakticky pouze o činnosti, k nimž je potřeba zvláštního povolení nebo činnost upravenou zvláštním právním předpisem. Obsahově se bude zakázaná činnost odvíjet od předmětu činnosti právnické osoby nebo konkrétní činnosti, jíž se trestného činu dopustila (například u obchodní společnosti předmět podnikání zapsaný v obchodním rejstříku).

U právnické osoby, která je bankou nebo jinou finanční institucí jmenovanou v § 17 odst. 4 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob je uložení trestu zákazu činnosti podmíněno předchozím vyjádřením České národní banky k možnostem a důsledkům uložení tohoto trestu. K tomuto vyjádření je soud povinen přihlédnout.

Zvláštní úprava fikce neodsouzení v § 27 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob vylučuje použití § 74 odst. 2 trestního zákoníku. Pro právnické osoby tedy platí, že pro fikci neodsouzení musí od právní moci rozhodnutí uplynout doba rovná promlčecí době dle § 24, která se odvíjí od délky uloženého trestu zákazu činnosti.