Věc v římském právu
Věc (res) je typickým objektem římského práva. Věci dělíme dělíme na živé (zvířata) a neživé. Mezi objekty římského práva řadíme i otroky. Vzhledem k modernímu právu, které na otroky nahlíží jako na fyzické osoby nalezneme výklad o otrocích mezi subjekty římského práva. Musíme také přihlédnout ke snaze vyrovnat velké rozdíly mezi římským právem, které označuje otroky za věci a realitou, kdy římští občané vnímali otroky jako bytosti mající vlastní vůli.
Res - Věci
Věcí může být za jistých okolností i člověk=otrok. Věc je hmotný celek který má samostatnou existenci, ať už je živý nebo neživý.[1] Věc je vždy samostatný celek, nikoli její části.
| Př. strom je objektem práva, jeho plody však ne. |
- věc jednoduchá - přirozený celek, jako otrok nebo kámen
- věc složitá - věc složena z rozložitelných částí, jako dům nebo kniha, složitá věc je předmětem jednoho práva, dokud drží pohromadě. Pokud se části rozdělí, stává se každá část samostatným předmětem práva.
| Př.Do plechové obroučky, která patří Gaiovi je vsazen vzácný briliant, který patří Luciovi. Spojením vznikne jedna věc - prsten s briliantem. Podle římského práva o věci hlavní (obroučka) a hlavní (briliant) je valstníkem věci Gaius. Lucius má nárok uplatňovat své vlastnické právo až po oddělení briliantu od obroučky. Luciovo vlastnictví fakticky nikdy nezaniklo, pouze se stalo latentní. Mohl tedy podat žalobu a vynutit si oddělení.[2] |
Věci hromadné
Soubory věcí, chovány nebo drženy pohromadě. Př. stádo, knihovna. Objektem práva není stádo, ale jednotlivé kusy dobytka. Za Justiniána změna - stačí prokázat vlastnické právo k více než 1/2 věcí a je mi uznáno vlastnické právo k celé hromadné věci.
Příslušenství - tzv. pertinenci
Samostatné věci, které jsou určeny k užívání věcí jinch. Př. klíč od skříně, poklop od studny nebo obal na knihu.
Co není věcí
Za věc nebyla považována nebeská tělesa, slunce, tělo svobodného občana ani jednotlivé části lidského těla.[3]
Ceny věci
Ceny věcí se odhadovaly, nejčastěji těmito třemi způsoby:
- verum rei pretium - opravdová cena, taková kterou uznává většina lidí
- interesse - cena vyšší, určená podle zájmu jednotlivce
- pretium affectionis - cena obliby, př. drobná mince, kterou vlastník dostal od své umírající matky
Jen po velmi krátký čas byly ceny věcí dány úředně, za císaře Diocleciána[4].
Res extra commercium
Res extra commerciu= věci vyloučené (z právního obchodu). Věci vyloučené jsou například res sacrae a res religiosae.
| 2. Základní rozdělení věcí se tedy svádí do dvou skupin: jedny jsou totiž práva božského, druhé lidského. 3. Božského práva jsou napříkald "res sacrae" (věci posvátné) a "res religiosae" (věci zasvěcené)[5] |
- res sacrae - věci posvátné - chrámy, modlitebny, kostely, věci pro posvátné a náboženské účely
- res religiosae - věci zasvěcené - pozemky, kde leží pohřbení lidé (bez ohledu, zda byli svobodní nebo otroci)
- res sanctae - věci nedotknutelné - mětské hradby, vstupní brány
Změny nastaly v pozdní době císařské, kdy bylo uznáváno soukromé vlalstnictví kostelů i bohoslužebných předmětů.
Další kategorie věcí vyloučených z právního obchodu:
- res omnium communes - věci všem lidem společné - vzduch, děšťová nebo říční proudová voda, moře a mořský břeh
- res extra commercium - věci veřejné - veřejné cesty, náměstí, divadla --> volné svobodné užívání
Vody stojaté, rybníky a jezera nebyly z právního obchodu vyloučeny, patřily vlastníkům pobřežních pozemků.[6]
Res in commercium - Rozdělení
věci movité a nemovité
Věci motivé představují věci, se kterými se dá pohybovat beze změny jejich podstaty.[7] Věci nemovité jsou naopak ty, se kterými se pohybovat nedá. Např. pozemky, všechny movitosti pevně spjaty s pozemkem = stromy, budovy a rostliny. Pozn. K pozemku náleží kolmý nekonečný prostorový sloupec nad hranicemi pozemku, i pod hranicemi do vnitra země.[8]
věci zuživatelné a nezuživatelné
Rozlišení podle toho, zda se věc užívání mění, ničí nebo zaniká. Zuživatelné jsou tedy věci, které svým užíváním spotřebujeme. Typicky třeba potraviny. Nezuživatelné věci jsou takové, které se běžným používáním nespotřeovávají nebo jen velmi pomalu. Př. skříň, kniha. Záleží i na právním jednání.
| Například máme jablko, pokud jej sníme je zuživatelnou věcí, ale pokud máme jablko jako vzor pro malíře, je věcí nezuživatelnou a můžeme ji k tomuto účelu oppakovaně používat. |
PENÍZE? - Peníze jsou věcí zuživatelnou pokud je používám při směně za jinou věc. Jsou také věcí nezuživatelnou, pokud si je půjčím, abych se s nimi mohl chlubit před ostatními a poté je vrátím.
věci speciální a věci genericky určené
Někdy také věci zastupitelné a nezastupitelné nebo věci druhové a speciální. U věcí generických je rozhodující, že je můžeme počítat, vážit nebo měřit. Př. víno, obilí, zlato, olej nebo peníze. Věci speciální jsou věci, které jsou individudální. Jako je prsten, otrok Seius, obraz. [9] Význam je hlavně pro smlouvy. Pro některé smlouvy lze použít pouze speciální nebo pouze genericky určené věci.
věci dělitelné a nedělitelné
Věci dělitelné lze rozdělit na jednotlivé části, které se stávají samostatnými věcmi a neztrácejí svou cenu. Dělitelné jsou pozemky, látky nebo peníze. Nedělitelné věci jsou otroci, květiny, zvířata atd. Toto rozdělení je důležité pro vlastnické právo. Pokud dělitelnou věc získá více lidí, věc se rozdělí, nevznikne mezi nimi spoluvlastnický vztah. Důležité zejména při nabytí peněžitého dluhu.
věci mancipační a nemancipační
Dělení ztratila význam za Justiniána v 6.století. Věci mancipační zahrnovaly všechny věci základního hospodářského významu pro zemědělskou usedlost staré římské rodiny. 1) pozemky na italské půdě 2)otroky 3) domácí zvířata, která tahají nebo nosí na hřbetě 4) pozemkové služebnosti. Pro převod byly nutné formální a ceremoniální formy. Mezi tyto formy řadíme tzv. mancipatio a injurecessi. Nemancipační věci takové formy k předání nepotřebovaly, pouze se předaly z ruky do ruky. Předávaly se tzv.tradicí (traditio)
| Ukázka z učebnice Gaius - 2.komentář |
|---|
| 14a. Je však i jiné rozdělení rozdělení věcí: jsou totiž buď (věci) mancipační anebo nemancipační. Mancipační jsou třeba tyto: pozemek na italské půdě, dále stavby na italské půdě, dále otroci a ty zvířata, která se dají zkrotit jhem či sedlem, jako hovězí dobytek, koně, mezci, osli, také služebnosti pozemků venkovských. Služebnosti pozemků venkovských jsou však (věci) nemancipační.
15. Nemancipační věcí jsou také pozemky stipendijní a tributní (tj.provinční). Je ale otázka, jak se má rozumět tomu, když jsme řekli, že mancipační jsou ta zvířata, která se dají zkrotit: nezkrotí se totiž hned, jak se narodila. A učitelé naší školy se tedy domnívají, že mancipační věcí se stávají hned, jak se narodila. Naproti tomu Nerva a Proculus a ostatní stoupenci druhé školy se domnívají, že mancipační věcí se stávají až tehdy, když byla zkrocena...........[10]
|
Odkazy
- ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice,str.86, ISBN 80-717-9031-1.
- ↑ Tamtéž, str.83
- ↑ Tamtéž, str.84
- ↑ Tamtéž, str.84
- ↑ Gaius: Učebnice práva ve čtyřech knihách. Brno: Doplněk, 1993. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně,str.77, ISBN 80-210-0766-4.
- ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice,str.85, ISBN 80-717-9031-1.
- ↑ Tamtéž,. str.86
- ↑ Tamtéž, str.86.
- ↑ Tamtéž, str.87
- ↑ Gaius: Učebnice práva ve čtyřech knihách. Brno: Doplněk, 1993. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. ISBN 80-210-0766-4, str.79
