Vlastnické žaloby v římském právu

Z Iurium Wiki

Soudní ochrana vlastnického práva

Žaloba na vydání věci

Žaloba na vydání věci je proti držiteli

  1. Rei vindicatio - věcná žaloba nedržícího kviritského vlastníka proti držiteli na uznání vlastnictví a vydání věci[1] Žalovaný se mohl bránit námitkou. Námitkou věci prodané a odevzdané nebo námitkou, že mu přísluší věcné právo k věci nebo námitka, že na věc vynaložil vlastní náklady. Byla uplatňována pokud byla vlastníkovi věc odňata nebo pokud byl zbaven držby. Svoje právo zde prokazovaly obě strany, rozhodovalo se, která strana má "lepší" právo. Reinvindikace byla věcnou žalobou, tedy actio in rem. Byla jednostranným procesním uplatněním žalobcova práva[2] Pokud žalobce prokázal své právo, mohl dostat věc zpět nebo peníze.
  2. Actio Publiciana in rem (Publiciánská žaloba) - prétorská žaloba na vydání věci žalobci, který by se stal kviritským vlastníkem sporné věci vydržením, pokud by mu držba věci nebyla odňata dříve, než uplnynula vydržecí doba.[3] Tato žaloba sloužila k ochraně bonitárního praetorského vlastnictví[4] Žalovaný mohl na svou ochranu použít námitku (exceptio rei venditae ac traditae - námitka prodané a tradované věci), teprve poté se vyvinula tato publiciánská žaloba. Byla to žaloba fiktivní.

Žaloba na ochranu

Zápurčí žaloba (actio negatoria) - touto žalobou se kviritský vlastník brání rušení svého vlastnického práva. Stala se obecným ochranným prostředkem proti jakémukoli zásahu do vlastnictví, kromě odnětí držby. Byla to jednotná žaloba, patřila do Justiniánského práva.

Mimosoudní ochrana vlastnického práva

Interdikty

Interdikt je zvláštní příkaz prétora. Prétor vynesl rozhodnutí ve formě příkazu nebo zákazu po tom, co zvážil opodstatnění žádosti. Výhodou byla menší formálnost

Druhy interdiktu

  • Podle věcných kritérií - týkající se vlastnictví (petitorní) nebo držby (possessorní)
  • Podle formálních kritérií - určená jedné nebo dvěma stranám
  • Podle označení - o sběru plodů, o odstranění změn provedených násilím nebo tajně, vstoupit na cizí pozemek za účelem ořezat si své větve
  • Podle charakteru ochrany u držby - kdo drží držbu v době sporu nebo ten, kdo ji držel déle[5]

Další ochrana

  1. Restitutio in integrum - Prétorem povolený návrat do právně původního stavu[6]
  2. prétorské stipulace
  3. uvedení do držby

Další (soudní) prostředky k ochraně vlastnického práva

  1. Actio finium regundorum (mezní žaloba) - žaloba s cílem stanovit hranice (meze). Vycházela ze Zákona dvanácti desek a ve věci rozhodovali arbitři (rozhodčí). Časem se stala obecnou žalobou k určení hranic pozemků. [7]
  2. Actio aquae pluviae arcendae (změna přirozeného odtoku dešťové vody) - spory ohledně odtoku dešťové vody, který se změnil a ohrožoval sousedův pozemek zatopením.
  3. Cautio damni infecti (záruka proti hrozící škodě) - stipulační slib nahradit hrozící škodu[8] Vznikla na žádost vlastníka pozemku, který byl ohrožen sousedovou stavbou nebo stromem.
  4. Operis novi nuntiatio (zákaz stavby) - stavitel musel zaplatit kauci nebo mu mohla být nařízena demolice. jednalo se o soukromý neformální zákaz.

Odkazy

  1. ↑ HRDINA, Ignác Antonín a Petr DOSTALÍK. Přehled římského práva soukromého ke státní souborné zkoušce. 2., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 54 s. ISBN 978-807-3804-718.
  2. ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997, 385 s. Beckovy právnické učebnice. 183 s. ISBN 80-717-9031-1.
  3. ↑ HRDINA, Ignác Antonín a Petr DOSTALÍK. Přehled římského práva soukromého ke státní souborné zkoušce. 2., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 55 s. ISBN 978-807-3804-718.
  4. ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997, 385 s. Beckovy právnické učebnice. 185 s.ISBN 80-717-9031-1.
  5. ↑ HRDINA, Ignác Antonín a Petr DOSTALÍK. Přehled římského práva soukromého ke státní souborné zkoušce. 2., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 56 s. ISBN 978-807-3804-718.
  6. ↑ HRDINA, Ignác Antonín a Petr DOSTALÍK. Přehled římského práva soukromého ke státní souborné zkoušce. 2., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 56 s. ISBN 978-807-3804-718.
  7. ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997, 385 s. Beckovy právnické učebnice.188 s. ISBN 80-717-9031-1.
  8. ↑ HRDINA, Ignác Antonín a Petr DOSTALÍK. Přehled římského práva soukromého ke státní souborné zkoušce. 2., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 57 s. ISBN 978-807-3804-718.
Autoři článku: Valerie.Lukas (Valerie Lukášová)
Citováno z „http://wiki.iurium.cz/index.php?title=Vlastnické_žaloby_v_římském_právu&oldid=51945“