Výchovná opatření: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
(Založena nová stránka s textem „<nowiki>{{Encyklopedická práce}}</nowiki>“)
(Značka: editace z VisualEditoru)
 
 
Řádek 1: Řádek 1:
<nowiki>{{Encyklopedická práce}}</nowiki>
+
== Úvodní poznámky ==
 +
 
 +
Na rozdíl od úpravy trestních sankcí obsažené v trestním zákoníku<ref>Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.</ref>  (dále též „TZ“) zákon o soudnictví ve věcech mládeže (dále též „ZSM“) není postaven na zásadě dvojkolejnosti trestních sankcí. Dvojkolejnost nebo dualismus trestních sankcí se projevuje zejména v rozdílném účelu trestů a ochranných opatření ukládaných podle trestního zákoníku. Dominantním znakem, který je v trestu vždy obsažen, je způsobení újmy pachateli trestného činu. Trest je přímo odvislý od povahy a závažnosti spáchaného činu a je v něm obsaženo i negativní hodnocení činu a pachatele ze strany společnosti reprezentované státem.<ref>NOVOTNÝ, Oto. In ŠÁMAL, Pavel a kol. ''Trestní právo hmotné.'' 8. přepracované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 300-301.</ref>  Naproti tomu hlavním účelem uložení ochranného opatření není způsobení újmy pachateli.<ref>Tamtéž, s. 302.</ref>  Účelem ochranných opatření je prostředky individuální prevence působit na pachatele trestného činu, a tím naplňovat ochrannou funkci trestního práva.<ref>KALVODOVÁ, Věra. In KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. ''Trestní právo hmotné. Obecná část.'' 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 631.</ref>  Újma obsažená v ochranných opatřeních by tak měla sloužit výhradně k naplnění účelu ochranného opatření (např. omezení osobní svobody u ústavního ochranného léčení za účelem řádné a účinné léčby). Ochranná opatření jsou také výrazně méně odvislá od povahy a závažnosti trestného činu a neobsahují v sobě prvek společenského odsouzení činu.<ref>Tamtéž.</ref>
 +
 
 +
Základní hmotněprávní formou reakce na trestnou činnost mladistvých pachatelů je opatření.<ref>SOTOLÁŘ, Alexander. In ŠÁMAL, Pavel a kol. ''Zákon o soudnictví ve věcech mládeže.'' 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 74, (§ 9).</ref>  Zákon o soudnictví ve věcech mládeže rozlišuje tři druhy těchto opatření a to výchovná opatření, ochranná opatření a trestní opatření.<ref>§ 10 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů.</ref>  Účel zákona i účel jednotlivých opatření  a jejich ukládání vychází z principů restorativní justice.<ref>VÁLKOVÁ, Helena. In ŠÁMAL, Pavel a kol. ''Zákon o soudnictví ve věcech mládeže.'' 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 3, (§ 1).</ref>  Koncept restorativní justice spočívá zejména v obnově společenských vztahů narušených trestným činem, má přispívat k odčinění újmy trestným činem způsobené a zpravidla vede k vyšší angažovanosti obviněného i oběti.<ref>K to mu blíže viz publikace ZEHR, Howard. ''Úvod do restorativní justice.'' Praha: Sdružení pro probaci a mediaci v justici, 2003, 48 s.</ref>  Jako reakce na protiprávní čin mladistvého tak má být dle § 1 odst. 2 ZSM užito takové opatření, které účinně přispěje k tomu, aby se nadále páchání protiprávního činu zdržel a našel si společenské uplatnění odpovídající jeho schopnostem a rozumovému vývoji a podle svých sil a schopností přispěl k odčinění újmy vzniklé jeho protiprávním činem.  Na tato východiska poté navazuje zásada obsažená v § 3 odst. 3 ZSM, když stanoví, že sankce a způsob jejich ukládání směřují především k obnovení narušených sociálních vztahů, začlenění dítěte mladšího patnácti let nebo mladistvého do rodinného a sociálního prostředí a k předcházení protiprávním činům. Konečně podle § 9 odst. 1 ZSM platí, že účelem opatření vůči mladistvému je především vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaženému stupni rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí mladistvého, z něhož pochází, i jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže je tak založen na monismu trestních sankcí.<ref>SOTOLÁŘ. VÁLKOVÁ. In KRATOCHVÍL. ''Trestní právo hmotné…'', s. 656-657.</ref>  Základní účel všech opatření podle hlavy II. ZSM je tedy shodný a spočívá v aktivním působení na mladistvé pachatele a jejich sociální okolí.<ref>SOTOLÁŘ, Alexander. In ŠÁMAL, Pavel a kol. ''Zákon o soudnictví ve věcech mládeže.'' 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 74, (§ 9).</ref>
 +
 
 +
== Výchovná opatření a jejich ukládání ==
 +
 
 +
Jednotlivé druhy opatření jsou v ustanovení § 10 odst. 1 ZSM uspořádány hierarchicky, přičemž jsou vůči sobě v poměru subsidiarity.<ref>TEJNSKÁ, Katarína. In JELÍNEK, Jiří a kol. ''Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část.'' 6. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Leges, 2017, s. 481.</ref>  Na prvním místě jmenuje zákon výchovná opatření (§ 10 odst. 1 písm. a) ZSM). Jedná se svou povahou o nejmírnější druh postihu, i přesto však hrají v systému opatření ZSM zásadní roli, jelikož umožňují pružně a účinně reagovat na trestnou činnost mladistvých.<ref>ŠÁMAL. In ŠÁMAL. ''Trestní právo hmotné…'', s. 449-450.</ref>  Podle ustanovení § 15 odst. 4 ZSM výchovná opatření usměrňují způsob života mladistvého a tím podporují a zajišťují jeho výchovu. Mohou tedy působit výrazně preventivně, a proto je lze uložit se souhlasem mladistvého již v průběhu řízení, které se proti němu vede.<ref>Tamtéž.</ref> 
 +
 
 +
Výchovná opatření lze ukládat jak samostatně, tak i vedle jiného opatření, dovoluje-li to jeho povaha. Navíc soud může výchovné opatření uložit i při upuštění od trestního opatření nebo při upuštění od trestního opatření s dohledem. Výchovná opatření lze ukládat i ve zvláštních řízeních o odklonech (např. podmíněném zastavení trestního stíhání).<ref>TEJNSKÁ. In JELÍNEK. ''Trestní právo hmotné: obecná část…'', s. 482.</ref>  Zákon také stanoví maximální možnou dobu, na kterou lze výchovná opatření uložit, a to v ustanovení § 15 odst. 1 ZSM. Nejdéle je možné uložit výchovná opatření na dobu tří let, jsou-li ukládána samostatně nebo vedle ochranného či trestního opatření. U podmíněného odsouzení nebo podmíněného odložení peněžitého opatření lze výchovná opatření uložit nejdéle na dobu trvání současně stanovené zkušební doby. Podle ustanovení § 15 odst. 5 ZSM je také možné výchovná opatření změnit nebo zrušit, jestliže se ukázalo, že úplné nebo včasné plnění výchovného opatření je pro mladistvého nemožné nebo je nelze na něm spravedlivě požadovat.
 +
 
 +
== Druhy výchovných opatření ==
 +
 
 +
Podle ustanovení § 15 odst. 2 ZSM jsou výchovnými opatřeními dohled probačního úředníka, probační program, výchovné povinnosti, výchovná omezení a napomenutí s výstrahou.
 +
 
 +
=== Dohled probačního úředníka ===
 +
 
 +
Zákon vymezuje dohled probačního úředníka jako pravidelné sledování chování mladistvého v jeho rodině a způsobu výchovného působení rodičů na něj, kontrolu dodržování uloženého probačního programu a výchovných povinností či omezení a jeho pozitivní vedení probačním úředníkem k životu v souladu se zákonem. Probační dohled má dvě základní funkce, a to funkci kontrolní a funkci sociálně odbornou.<ref>HRUŠÁKOVÁ, M., ŽATECKÁ, E. ''Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář.'' Systém ASPI, Wolters Kluwer, stav textu ke dni 1.7.2017. Dostupné z: www.aspi.cz, (§ 16).</ref>  Kontrola a sledování mladistvého je zaměřená zejména na zajištění ochrany společnosti a snížení možnosti opakování trestné činnosti.  Funkce sociálně odborná pak spočívá v pozitivním působení na pachatele, když je mu poskytováno odborné vedení a pomoc s cílem, aby v budoucnu vedl řádný život.  Dohled probačního úředníka v sobě tedy zahrnuje prvky kontroly, pomoci a poradenství.<ref>SOTOLÁŘ, Alexander. In ŠÁMAL, Pavel a kol. ''Zákon o soudnictví ve věcech mládeže.'' 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 168, (§ 16).</ref> 
 +
 
 +
Ke splnění cíle probačního dohledu vypracovává probační pracovník v součinnosti s mladistvým plán probačního dohledu.<ref>TEJNSKÁ. In JELÍNEK. ''Trestní právo hmotné: obecná část…'', s. 484.</ref>  Pokud mladistvý závažným způsobem poruší pravidla probačního dohledu nebo opakovaně neplní své povinnosti, informuje o tom probační úředník buď soud nebo státního zástupce, který opatření vydal. Na méně závažná pochybení ze strany mladistvého reaguje probační úředník výstrahou.<ref>Tamtéž.</ref> 
 +
 
 +
=== Probační program ===
 +
 
 +
Soud nebo státní zástupce mohou mladistvému uložit, aby se účastnil probačního programu. Probační programy musí schváleny ministrem spravedlnosti a zapsány do seznamu probačních programů, který vede Ministerstvo spravedlnosti. Podle ustanovení § 17 odst. 1 ZSM se probačním programem rozumí zejména program sociálního výcviku, psychologického poradenství, terapeutický program, program zahrnující obecně prospěšnou činnost, vzdělávací, doškolovací, rekvalifikační nebo jiný vhodný program k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého. Uložený probační program může v různé míře omezovat běžný život mladistvého, přičemž je možné uložit probační program i ve formě ústavní.<ref>SOTOLÁŘ. VÁLKOVÁ. In KRATOCHVÍL. ''Trestní právo hmotné…'', s. 683.</ref>  K uložení probačního programu je ovšem nezbytný souhlas mladistvého, kterému by měl být uložen. Vedle toho musí probační program odpovídat potřebám mladistvého i zájmům společnosti a mladistvému musí být poskytnuta dostatečná možnost seznámit se s obsahem probačního programu.<ref>TEJNSKÁ. In JELÍNEK. ''Trestní právo hmotné: obecná část…'', s. 485.</ref> 
 +
 
 +
=== Výchovné povinnosti ===
 +
 
 +
Výchovné povinnosti jsou upraveny v ustanovení § 18 ZSM. Jedná se o obdobu přiměřených povinností ukládaných dospělým pachatelům.<ref>ŠÁMAL. In ŠÁMAL. ''Trestní právo hmotné…'', s. 452.</ref>  Vesměs mají výchovné povinnosti charakter příkazů k pozitivnímu konání a jejich smyslem je usměrnění jednání mladistvého tak, aby došlo k eliminaci kriminogenních faktorů, které na mladistvého působí, a k předcházení páchání další trestné činnosti.<ref>SOTOLÁŘ, Alexander. In ŠÁMAL, Pavel a kol. ''Zákon o soudnictví ve věcech mládeže.'' 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 188, (§ 18).</ref>  Podle ustanovení § 18 odst. 2 může příslušný orgán mladistvému uložit výchovnou povinnost spočívající v tom, aby:
 +
* bydlel s rodičem nebo jiným dospělým, který je odpovědný za jeho výchovu,
 +
* jednorázově nebo ve splátkách zaplatil přiměřenou peněžitou částku, kterou zároveň určí na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti poskytovanou podle zvláštního zákona,
 +
* vykonal bezplatně ve volném čase společensky prospěšnou činnost určitého druhu
 +
* usiloval o vyrovnání s poškozeným,
 +
* nahradil podle svých sil škodu způsobenou proviněním anebo jinak přispěl k odstranění následku provinění,
 +
* podrobil se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením nebo zabezpečovací detencí podle trestního zákoníku,
 +
* podrobil se ve svém volném čase vhodnému programu sociálního výcviku, psychologickému poradenství, terapeutickému programu, vzdělávacímu, doškolovacímu, rekvalifikačnímu nebo jinému vhodnému programu k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého, který není probačním programem.
 +
 
 +
Výčet jednotlivých výchovných povinností je toliko demonstrativní a příslušný orgán tedy může určit mladistvému i jinou výchovnou povinnost, bude-li mu to připadat vhodné. Je však nezbytné, aby soud nebo státní zástupce výchovnou povinnost ve svém rozhodnutí dostatečně konkretizoval.<ref>SOTOLÁŘ. VÁLKOVÁ. In KRATOCHVÍL. ''Trestní právo hmotné…'', s. 685-687.</ref>
 +
 
 +
=== Výchovná omezení ===
 +
 
 +
Výchovná omezení spočívají v příkazech adresovaných mladistvému, aby se určitého chování zdržel. Na rozdíl od výchovných povinností jde tedy o usměrnění chování mladistvého pomocí zákazů určitých jednání. Zakázat je možné jak jednání právním řádem povolené (např. návštěva určitých akcí), tak i jednání protiprávní (např. užívání alkoholu, pokud je osoba mladší 18 let).<ref>Tamtéž, s. 690.</ref>  Demonstrativní výčet výchovných omezení obsahuje ustanovení § 19 odst. 1, podle kterého je možné mladistvému uložit výchovné omezení spočívající v tom, aby:
 +
* nenavštěvoval určité akce, zařízení nebo jiné pro mladistvého nevhodné prostředí,
 +
* se nestýkal s určitými osobami,
 +
* se nezdržoval na určitém místě,
 +
* nepřechovával předměty, které by mohly sloužit k páchání dalších provinění,
 +
* neužíval návykové látky,
 +
* se neúčastnil hazardních her, sázek a hraní na výherních hracích přístrojích,
 +
* neměnil bez předchozího ohlášení probačnímu úředníkovi místo svého pobytu,
 +
* neměnil bez předchozího oznámení probačnímu úředníkovi bezdůvodně svoje zaměstnání.
 +
 
 +
Výchovná omezení i výchovné povinnosti jsou v praxi často kombinovány s dohledem probačního úředníka, který kontroluje a sleduje jejich dodržování.<ref>Tamtéž, s. 691.</ref>  Při ukládání výchovných povinností musí soud nebo státní zástupce dbát také na to, aby v souladu s § 19 odst. 2 ZSM výchovná omezení nenarušovala přípravu mladistvého na budoucí povolání, především plnění povinností souvisejících se vzdělávacím programem školy, nebo výkon povolání či zaměstnání.
 +
 
 +
=== Napomenutí s výstrahou ===
 +
 
 +
Toto opatření spočívá v tom, že příslušný orgán mladistvému v přítomnosti jeho zákonného zástupce nebo opatrovníka důrazně vytkne protiprávnost jeho činu a upozorní ho na konkrétní důsledky, jež mu hrozí podle tohoto zákona v případě, že by v budoucnu páchal další trestnou činnost (§ 20 odst. 1 ZSM). Je-li to vhodné a účelné, může soud nebo státní zástupce současně s vyslovením napomenutí s výstrahou přenechat postih mladistvého jeho zákonnému zástupci, opatrovníku, škole, jíž je mladistvý žákem, nebo výchovnému zařízení, v němž žije. Předtím si ovšem musí vyžádat od příslušné osoby nebo zařízení jejich stanovisko k takovému postupu. Osoby a instituce jsou oprávněny postihnout mladistvého pouze v mezích svých zákonných kompetencí. Při přenechání postihu školskému zařízení, jehož je mladistvý žákem, se tak může jednat o snížení známky z chování nebo ředitelskou důtku.<ref>Tamtéž, s. 694.</ref> Jmenované osoby nebo zařízení jsou poté povinny vyrozumět příslušný orgán o výsledku postihu (§ 20 odst. 2 ZSM). Jestliže soud nebo státní zástupce uložil mladistvému napomenutí s výstrahou nebo současně s napomenutím s výstrahou přenechal postih mladistvého příslušným osobám, či zařízením, hledí se na mladistvého jako by nebyl odsouzen (§ 20 odst. 3 ZSM).

Aktuální verze z 3. 2. 2022, 10:59

Úvodní poznámky

Na rozdíl od úpravy trestních sankcí obsažené v trestním zákoníku[1] (dále též „TZ“) zákon o soudnictví ve věcech mládeže (dále též „ZSM“) není postaven na zásadě dvojkolejnosti trestních sankcí. Dvojkolejnost nebo dualismus trestních sankcí se projevuje zejména v rozdílném účelu trestů a ochranných opatření ukládaných podle trestního zákoníku. Dominantním znakem, který je v trestu vždy obsažen, je způsobení újmy pachateli trestného činu. Trest je přímo odvislý od povahy a závažnosti spáchaného činu a je v něm obsaženo i negativní hodnocení činu a pachatele ze strany společnosti reprezentované státem.[2] Naproti tomu hlavním účelem uložení ochranného opatření není způsobení újmy pachateli.[3] Účelem ochranných opatření je prostředky individuální prevence působit na pachatele trestného činu, a tím naplňovat ochrannou funkci trestního práva.[4] Újma obsažená v ochranných opatřeních by tak měla sloužit výhradně k naplnění účelu ochranného opatření (např. omezení osobní svobody u ústavního ochranného léčení za účelem řádné a účinné léčby). Ochranná opatření jsou také výrazně méně odvislá od povahy a závažnosti trestného činu a neobsahují v sobě prvek společenského odsouzení činu.[5]

Základní hmotněprávní formou reakce na trestnou činnost mladistvých pachatelů je opatření.[6] Zákon o soudnictví ve věcech mládeže rozlišuje tři druhy těchto opatření a to výchovná opatření, ochranná opatření a trestní opatření.[7] Účel zákona i účel jednotlivých opatření a jejich ukládání vychází z principů restorativní justice.[8] Koncept restorativní justice spočívá zejména v obnově společenských vztahů narušených trestným činem, má přispívat k odčinění újmy trestným činem způsobené a zpravidla vede k vyšší angažovanosti obviněného i oběti.[9] Jako reakce na protiprávní čin mladistvého tak má být dle § 1 odst. 2 ZSM užito takové opatření, které účinně přispěje k tomu, aby se nadále páchání protiprávního činu zdržel a našel si společenské uplatnění odpovídající jeho schopnostem a rozumovému vývoji a podle svých sil a schopností přispěl k odčinění újmy vzniklé jeho protiprávním činem. Na tato východiska poté navazuje zásada obsažená v § 3 odst. 3 ZSM, když stanoví, že sankce a způsob jejich ukládání směřují především k obnovení narušených sociálních vztahů, začlenění dítěte mladšího patnácti let nebo mladistvého do rodinného a sociálního prostředí a k předcházení protiprávním činům. Konečně podle § 9 odst. 1 ZSM platí, že účelem opatření vůči mladistvému je především vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaženému stupni rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí mladistvého, z něhož pochází, i jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže je tak založen na monismu trestních sankcí.[10] Základní účel všech opatření podle hlavy II. ZSM je tedy shodný a spočívá v aktivním působení na mladistvé pachatele a jejich sociální okolí.[11]

Výchovná opatření a jejich ukládání

Jednotlivé druhy opatření jsou v ustanovení § 10 odst. 1 ZSM uspořádány hierarchicky, přičemž jsou vůči sobě v poměru subsidiarity.[12] Na prvním místě jmenuje zákon výchovná opatření (§ 10 odst. 1 písm. a) ZSM). Jedná se svou povahou o nejmírnější druh postihu, i přesto však hrají v systému opatření ZSM zásadní roli, jelikož umožňují pružně a účinně reagovat na trestnou činnost mladistvých.[13] Podle ustanovení § 15 odst. 4 ZSM výchovná opatření usměrňují způsob života mladistvého a tím podporují a zajišťují jeho výchovu. Mohou tedy působit výrazně preventivně, a proto je lze uložit se souhlasem mladistvého již v průběhu řízení, které se proti němu vede.[14]

Výchovná opatření lze ukládat jak samostatně, tak i vedle jiného opatření, dovoluje-li to jeho povaha. Navíc soud může výchovné opatření uložit i při upuštění od trestního opatření nebo při upuštění od trestního opatření s dohledem. Výchovná opatření lze ukládat i ve zvláštních řízeních o odklonech (např. podmíněném zastavení trestního stíhání).[15] Zákon také stanoví maximální možnou dobu, na kterou lze výchovná opatření uložit, a to v ustanovení § 15 odst. 1 ZSM. Nejdéle je možné uložit výchovná opatření na dobu tří let, jsou-li ukládána samostatně nebo vedle ochranného či trestního opatření. U podmíněného odsouzení nebo podmíněného odložení peněžitého opatření lze výchovná opatření uložit nejdéle na dobu trvání současně stanovené zkušební doby. Podle ustanovení § 15 odst. 5 ZSM je také možné výchovná opatření změnit nebo zrušit, jestliže se ukázalo, že úplné nebo včasné plnění výchovného opatření je pro mladistvého nemožné nebo je nelze na něm spravedlivě požadovat.

Druhy výchovných opatření

Podle ustanovení § 15 odst. 2 ZSM jsou výchovnými opatřeními dohled probačního úředníka, probační program, výchovné povinnosti, výchovná omezení a napomenutí s výstrahou.

Dohled probačního úředníka

Zákon vymezuje dohled probačního úředníka jako pravidelné sledování chování mladistvého v jeho rodině a způsobu výchovného působení rodičů na něj, kontrolu dodržování uloženého probačního programu a výchovných povinností či omezení a jeho pozitivní vedení probačním úředníkem k životu v souladu se zákonem. Probační dohled má dvě základní funkce, a to funkci kontrolní a funkci sociálně odbornou.[16] Kontrola a sledování mladistvého je zaměřená zejména na zajištění ochrany společnosti a snížení možnosti opakování trestné činnosti. Funkce sociálně odborná pak spočívá v pozitivním působení na pachatele, když je mu poskytováno odborné vedení a pomoc s cílem, aby v budoucnu vedl řádný život. Dohled probačního úředníka v sobě tedy zahrnuje prvky kontroly, pomoci a poradenství.[17]

Ke splnění cíle probačního dohledu vypracovává probační pracovník v součinnosti s mladistvým plán probačního dohledu.[18] Pokud mladistvý závažným způsobem poruší pravidla probačního dohledu nebo opakovaně neplní své povinnosti, informuje o tom probační úředník buď soud nebo státního zástupce, který opatření vydal. Na méně závažná pochybení ze strany mladistvého reaguje probační úředník výstrahou.[19]

Probační program

Soud nebo státní zástupce mohou mladistvému uložit, aby se účastnil probačního programu. Probační programy musí schváleny ministrem spravedlnosti a zapsány do seznamu probačních programů, který vede Ministerstvo spravedlnosti. Podle ustanovení § 17 odst. 1 ZSM se probačním programem rozumí zejména program sociálního výcviku, psychologického poradenství, terapeutický program, program zahrnující obecně prospěšnou činnost, vzdělávací, doškolovací, rekvalifikační nebo jiný vhodný program k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého. Uložený probační program může v různé míře omezovat běžný život mladistvého, přičemž je možné uložit probační program i ve formě ústavní.[20] K uložení probačního programu je ovšem nezbytný souhlas mladistvého, kterému by měl být uložen. Vedle toho musí probační program odpovídat potřebám mladistvého i zájmům společnosti a mladistvému musí být poskytnuta dostatečná možnost seznámit se s obsahem probačního programu.[21]

Výchovné povinnosti

Výchovné povinnosti jsou upraveny v ustanovení § 18 ZSM. Jedná se o obdobu přiměřených povinností ukládaných dospělým pachatelům.[22] Vesměs mají výchovné povinnosti charakter příkazů k pozitivnímu konání a jejich smyslem je usměrnění jednání mladistvého tak, aby došlo k eliminaci kriminogenních faktorů, které na mladistvého působí, a k předcházení páchání další trestné činnosti.[23] Podle ustanovení § 18 odst. 2 může příslušný orgán mladistvému uložit výchovnou povinnost spočívající v tom, aby:

  • bydlel s rodičem nebo jiným dospělým, který je odpovědný za jeho výchovu,
  • jednorázově nebo ve splátkách zaplatil přiměřenou peněžitou částku, kterou zároveň určí na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti poskytovanou podle zvláštního zákona,
  • vykonal bezplatně ve volném čase společensky prospěšnou činnost určitého druhu
  • usiloval o vyrovnání s poškozeným,
  • nahradil podle svých sil škodu způsobenou proviněním anebo jinak přispěl k odstranění následku provinění,
  • podrobil se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením nebo zabezpečovací detencí podle trestního zákoníku,
  • podrobil se ve svém volném čase vhodnému programu sociálního výcviku, psychologickému poradenství, terapeutickému programu, vzdělávacímu, doškolovacímu, rekvalifikačnímu nebo jinému vhodnému programu k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého, který není probačním programem.

Výčet jednotlivých výchovných povinností je toliko demonstrativní a příslušný orgán tedy může určit mladistvému i jinou výchovnou povinnost, bude-li mu to připadat vhodné. Je však nezbytné, aby soud nebo státní zástupce výchovnou povinnost ve svém rozhodnutí dostatečně konkretizoval.[24]

Výchovná omezení

Výchovná omezení spočívají v příkazech adresovaných mladistvému, aby se určitého chování zdržel. Na rozdíl od výchovných povinností jde tedy o usměrnění chování mladistvého pomocí zákazů určitých jednání. Zakázat je možné jak jednání právním řádem povolené (např. návštěva určitých akcí), tak i jednání protiprávní (např. užívání alkoholu, pokud je osoba mladší 18 let).[25] Demonstrativní výčet výchovných omezení obsahuje ustanovení § 19 odst. 1, podle kterého je možné mladistvému uložit výchovné omezení spočívající v tom, aby:

  • nenavštěvoval určité akce, zařízení nebo jiné pro mladistvého nevhodné prostředí,
  • se nestýkal s určitými osobami,
  • se nezdržoval na určitém místě,
  • nepřechovával předměty, které by mohly sloužit k páchání dalších provinění,
  • neužíval návykové látky,
  • se neúčastnil hazardních her, sázek a hraní na výherních hracích přístrojích,
  • neměnil bez předchozího ohlášení probačnímu úředníkovi místo svého pobytu,
  • neměnil bez předchozího oznámení probačnímu úředníkovi bezdůvodně svoje zaměstnání.

Výchovná omezení i výchovné povinnosti jsou v praxi často kombinovány s dohledem probačního úředníka, který kontroluje a sleduje jejich dodržování.[26] Při ukládání výchovných povinností musí soud nebo státní zástupce dbát také na to, aby v souladu s § 19 odst. 2 ZSM výchovná omezení nenarušovala přípravu mladistvého na budoucí povolání, především plnění povinností souvisejících se vzdělávacím programem školy, nebo výkon povolání či zaměstnání.

Napomenutí s výstrahou

Toto opatření spočívá v tom, že příslušný orgán mladistvému v přítomnosti jeho zákonného zástupce nebo opatrovníka důrazně vytkne protiprávnost jeho činu a upozorní ho na konkrétní důsledky, jež mu hrozí podle tohoto zákona v případě, že by v budoucnu páchal další trestnou činnost (§ 20 odst. 1 ZSM). Je-li to vhodné a účelné, může soud nebo státní zástupce současně s vyslovením napomenutí s výstrahou přenechat postih mladistvého jeho zákonnému zástupci, opatrovníku, škole, jíž je mladistvý žákem, nebo výchovnému zařízení, v němž žije. Předtím si ovšem musí vyžádat od příslušné osoby nebo zařízení jejich stanovisko k takovému postupu. Osoby a instituce jsou oprávněny postihnout mladistvého pouze v mezích svých zákonných kompetencí. Při přenechání postihu školskému zařízení, jehož je mladistvý žákem, se tak může jednat o snížení známky z chování nebo ředitelskou důtku.[27] Jmenované osoby nebo zařízení jsou poté povinny vyrozumět příslušný orgán o výsledku postihu (§ 20 odst. 2 ZSM). Jestliže soud nebo státní zástupce uložil mladistvému napomenutí s výstrahou nebo současně s napomenutím s výstrahou přenechal postih mladistvého příslušným osobám, či zařízením, hledí se na mladistvého jako by nebyl odsouzen (§ 20 odst. 3 ZSM).

  1. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
  2. NOVOTNÝ, Oto. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 8. přepracované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 300-301.
  3. Tamtéž, s. 302.
  4. KALVODOVÁ, Věra. In KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 631.
  5. Tamtéž.
  6. SOTOLÁŘ, Alexander. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 74, (§ 9).
  7. § 10 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů.
  8. VÁLKOVÁ, Helena. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 3, (§ 1).
  9. K to mu blíže viz publikace ZEHR, Howard. Úvod do restorativní justice. Praha: Sdružení pro probaci a mediaci v justici, 2003, 48 s.
  10. SOTOLÁŘ. VÁLKOVÁ. In KRATOCHVÍL. Trestní právo hmotné…, s. 656-657.
  11. SOTOLÁŘ, Alexander. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 74, (§ 9).
  12. TEJNSKÁ, Katarína. In JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 6. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Leges, 2017, s. 481.
  13. ŠÁMAL. In ŠÁMAL. Trestní právo hmotné…, s. 449-450.
  14. Tamtéž.
  15. TEJNSKÁ. In JELÍNEK. Trestní právo hmotné: obecná část…, s. 482.
  16. HRUŠÁKOVÁ, M., ŽATECKÁ, E. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. Systém ASPI, Wolters Kluwer, stav textu ke dni 1.7.2017. Dostupné z: www.aspi.cz, (§ 16).
  17. SOTOLÁŘ, Alexander. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 168, (§ 16).
  18. TEJNSKÁ. In JELÍNEK. Trestní právo hmotné: obecná část…, s. 484.
  19. Tamtéž.
  20. SOTOLÁŘ. VÁLKOVÁ. In KRATOCHVÍL. Trestní právo hmotné…, s. 683.
  21. TEJNSKÁ. In JELÍNEK. Trestní právo hmotné: obecná část…, s. 485.
  22. ŠÁMAL. In ŠÁMAL. Trestní právo hmotné…, s. 452.
  23. SOTOLÁŘ, Alexander. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 188, (§ 18).
  24. SOTOLÁŘ. VÁLKOVÁ. In KRATOCHVÍL. Trestní právo hmotné…, s. 685-687.
  25. Tamtéž, s. 690.
  26. Tamtéž, s. 691.
  27. Tamtéž, s. 694.
Autoři článku: OndřejSl (Ondřej Slaný)