Trestná součinnost

Z Iurium Wiki
Našli jste v článku závažné chyby? Klikněte prosím.
Tato revize článku byla z tohoto počítače již nedávno hodnocena!
1 hodnocení   
   Děkujeme za Vaše hodnocení (★)   
star1-1star2-1star3-1star4-0star5-0
Přejít na: navigace, hledání

Trestnou součinnost spojuje s vývojovými stádii trestného činu to, že v obou případech je trestnost rozšířena nad rámec skutkové podstaty. Základem trestní odpovědnosti je spáchání trestného činu, nikoliv jen naplnění skutkové podstaty. I u vývojových stádií a trestné součinnosti nějaký znak skutkové podstaty chybí. Existuje širší pojem trestná součinnost - na trestném činu participuje více osob. Ty se mohou účastnit trojím způsobem: 1) vyvolávají, usnadňují, zosnují či organizují; 2) zužitkovávají výnosy z trestného činu; 3) umožňují či usnadňují pachateli trestného činu uniknout trestnímu stíhání nebo trestu.


Do pojmu trestná součinnost spadá i účastenství.

Účastenství

účastenství rozlišujeme: 1) užší smysl - organizátorství, návod, pomoc; 2) širší smysl - organizátorství, návod, pomoc a spolupachatelství, 3) dále je pojem trestná součinnost ve zvláštní části trestného zákoníku - v 10. hlavě je 8. díl, který nese název některé trestné součinnosti - podněcování k trestnému činu, některé z trestných činů majetkových - podílnictví, legalizace výnosů z trestné činnosti - oba i z nedbalosti, i jiné samostatné trestné činy - podněcování neoprávněného překročení státní hranice (je to případ organizátorství), 4) organizovaná zločinecká skupina - definuje ji § 129 TZ - 5 znaků: a) společenství více osob, b) s organizační strukturou, c) rozdělení činností, d) páchání trestné činnosti, e) xxxxxxxxxx; účast na této skupině je samostatným trestným činem podle § 361 TZ - takovému pachateli se obligatorně zvyšuje horní hranice trestní sazby o 1/3.


Organizovaná skupina - společenství minimálně 2 osob, které je charakterizováno dělbou práce a rozdělením úloh. Tento pojem musíme odlišit od pojmu organizovaná zločinecká skupina. Vymezení organizované skupiny se opírá pouze o právní zvyklost a judikaturu - pojem není legálně definován.


Pachatel trestného činu: základním druhem trestné činnosti je samostatné pachatelství (§ 22 odst. 1) - tato definice pachatelství je zkratkovitá a nepřesná - protože je nezbytné, aby tato osoba naplnila jak znaky skutkové podstaty (znaky typové), tak znaky obecné (věk, příčetnost, rozumová a mravní vyspělost) a pak ještě dané jednání musí být protiprávní. Dále je pachatelem trestného činu i nepřímý pachatel definovaný v § 22 odst. 2 TZ. Dle tohoto ustanovení je jím ten, kdo zneužije ke spáchání trestného činu jiné osoby - tuto jinou osobu, která je zneužita, označujeme termínem živý nástroj a toho, kdo tuto osobu zneužívá označujeme jako nepřímého pachatele. Živý nástroj buď není odpovědný vůbec, nebo není odpovědný za ten trestný čin jako nepřímý pachatel. Zákonodárce nedefinuje obecnou definicí, ale vyjmenovává příklady nepřímého pachatelství. Nevýhoda je v tom, že když je pojem vymezen taxativně a kazuisticky, je možné vymyslet jiné případy nepřímého pachatelství, které není možné podřadit pod tento paragraf, protože by se jednalo o analogii v neprospěch pachatele, která v trestním právu hmotném připuštěna není.

Příklad: Dle § 22 odst. 1 je nepřímým pachatelem ten, kdo zneužil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku nebo nepříčetnost. Např. rodiče pošlou dítě, aby šlo krást - dítě není trestně odpovědné, protože je mladší 15 let. 
Příklad: Dle § 22 odst. 1 je nepřímým pachatelem ten, kdo zneužije osoby, která jedná v omylu. Např. cestující požádá nosiče, aby mu odnesl kufr - ale ve skutečnosti je to cizí kufr - nosič ale jedná v omylu, protože jeho vědomí nezahrnuje to, že se jedná o cizí věc - jedná se o skutkový omyl negativní - zůstává odpovědnost jen za trestný čin spáchaný z nedbalosti nevědomé - a protože krádež je úmyslný trestný čin, trestní odpovědnost nenastává. 
Příklad: Dle § 22 odst. 1 je nepřímým pachatelem ten, kdo zneužije osoby, která jedná v nutné obraně, krajní nouzi nebo jiné okolnosti vylučující protiprávnost. Např. lupič míří na pokladníka a říká, ať mu dá peníze, někdo vede ruky, aby ten podepsal, zákon o policii umožňuje zákroky pod jednotným vedením - ten policista, který vykonává příkaz, jedná za okolností vylučující protiprávnost (závazný rozkaz) - jako nepřímý pachatel bude odpovědný ten, kdo zneužije svého práva dávat příkazy.


Případy, kdy osoba nejedná - fyzické násilí vylučuje jednání - např. někdo strčí do někoho jiného a ten proletí výkladní skříní - neprojevuje svou vůli - osoba nejedná zaviněně, nebo v předpokládaném úmyslu nebo pohnutce předpokládanou skutkovou podstatou § 325 TZ - útok na úřední osobu - jedná v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby nebo pro výkon pravomoci úřední osoby, např. pachatel je odsouzen pro trestný čin krádeže - pachatel má vztek a chce se soudci pomstít - vyhledá svého známého, který je znám žárlivostí a namluví mu, že je mu jeho manželka nevěrná právě s tímto soudcem a ten známý si toho soudce najde a fyzicky ho napadne - nemůže se dopustit trestného činu útoku na úřední osobu - protože pachatel by musel jednat v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby a bude tedy odpovídat za ublížení na zdraví a osoba A. bude odpovídat jako nepřímý pachatel za útok na úřední osobu. Definice nepřímého pachatelství je tedy kazuistická - nepostihuje všechny situace, které se mohou naskytnout. Co když někdo zneužije osobu, která není trestně odpovědná pro nedostatek rozumové a mravní vyspělosti - není to ve výčtu, tedy se nejedná o nepřímé pachatelství a pachatel bude beztrestný. Když někdo spáchá trestný čin prostřednictvím osoby, která má hmotněprávní imunitu - opět se nedá posoudit jako § 22 odst. 2 - opět by bylo beztrestné. Živý nástroj buď není trestně odpovědný nebo nemusí být trestně odpovědný za trestný čin, např. nepřímý pachatel spáchá trestný čin vyzvědačství a živý nástroj jen ohrožení státního tajemství z nedbalosti - tedy nemusí být beztrestný, i živý nástroj může být trestně odpovědný


Organizátor, návodce, pomocník (§ 24) - jedná se o účastenství v užším smyslu slova - je to kvalifikovaná forma trestné součinnosti.

Organizátor je dle § 24 TZ ten, kdo trestný čin zosnuje (např. vymyslí plán, rozdělí úkoly) nebo řídí (např. uděluje pokyny, příkazy). Činnost organizátora může být více společensky škodlivá, než činnost samotného pachatele. Organizátorství musí směřovat k individuálně určenému trestnému činu, který musí být určen alespoň v hrubých rysech. Organizátor je odpovědný za všechny trestné činy, které řídil nebo zosnoval, neodpovídá však za exces, jehož se dopustil hlavní pachatel.

Příklad: Organizátor rozdělí mezi další osoby úlohy a ujistí se, že úkony vykonávají. Pokud by zjistil, že se na ostatní nemůže spolehnout a sám se rozhodne, že trestný čin spáchá, pak překročí rámec organizátorství a stává se pachatelem nebo spolupachatelem - a pak bude skutečnost, že byl organizátor, přitěžující okolností.

Tyto tři formy jsou v poměru subsidiarity - tzn. nejvíce závažné je organizátorství, méně závažný návod a ještě méně pomoc. Organizátosrtví obvykle zahrnuje návod i pomoc. Návod zahrnuje i pomoc. U těchto forem trestné součinnosti je vyloučen jednočinný souběh - když se někdo účastní jako organizátor, návodce i pomocník, bude se posuzovat jen jako organizátor, protože v organizátorství je obsažen i návod a pomoc.

Návodce - budí v jiném úmyslně rozhodnutí spáchat trestný čin. To je možné různými způsoby, např. radou, ujednáním za mzdu, sázkou, utvrzováním. Různé způsoby návodu mají různý vliv na stupeň závažnosti - např. svedení mladistvého je závažnější. Návod musí směřovat k individuálně určitému trestnému činu a individuálně určitému pachateli.

Individuálně určitý trestný čin - návod musí být konkretizován co do místa, času spáchání trestného činu a rozsahu následku.

Příklad: Když si někdo bude stěžovat, že má nedostatek peněz a návodce mu řekne, že má páchat trestnou činnost, že se to vyplácí - je to neurčité (kvalifikujeme jako trestný čin podněcování dle § 364). Ale když mu ukáže na auto, řekne, ať vylomí okýnko, vezme rádio a prodá ho za 300 Kč, tak už je to návod. 

Pomocník je obecně ten, kdo umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu. Zákon rozlišuje podle prostředků pomoc fyzickou a pomoc psychickou

Fyzická pomoc - poskytnutí nástroje nebo prostředku, odstranění překážek, vylákání poškozeného.

Psychická pomoc - rada, utvrzování, slib přispět po spáchání trestného činu.

Pomoc je pouze jednání usnadňující - není přímo útokem směřující k trestnému činu a není přímou součástí útoku. Tím se totiž liší od spolupachatelství. Pokud je možné spáchat trestný čin i bez té činnosti (pomoci), jedná se o pomoc. Pokud to možné není, jedná se o spolupachatelství.

Příklad: V kavárně se osoba rozhodne krást a osoba B. se rozhodne, že pomůže tím, že vypne světla, aby byla tma. Pomoc je pouze činnost usnadňující (krást je možné, i když je rozsvíceno - ale pak je větší nebezpečí, že bude dopaden) a bude to tedy jen pomoc.
Jiný příklad: Komerční banka má uschované peníze ve sklepě, kde jsou trezory. Pachatel chce provést loupežné přepadení, vnikne dovnitř a namíří na pokladníka a řekne, ať mu dá drobné - ale tím se dostane jen k penězům v pokladnách, ne k trezoru, protože pak se spustí poplach. Tak najde člověka, který odpojí elektřinu - a on neudělá nic jiného, než že otočí knoflíkem, jenže v tomto případě se jedná o spolupachatelství - i přesto, že je to úplně stejné jednání jako v kavárně - jenže zde je to podmínkou spáchání trestného činu.


Odpovědnost organizátora, návodce a pomocníka

Mohou být odpovědní jako účastníci za předpokladu, že je splněna zásada akcesority účastenství. Tato zásada označuje příslušnost jevu k jinému (závislost jednoho jevu na druhém) - závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti pachatele trestného činu. Může mít různou podobu. Jejím opakem je osamostatnění účastenství - princip, kdy z hlediska viny nejsou závislí z hlediska viny na vině hlavního pachatele trestného činu. Organizátor, návodce i pomocník jsou obecně trestní jako účastníci podle stejné sazby jako pachatel trestného činu, pokud ten trestný čin dokonal nebo se o něj alespoň pokusil. V těchto případech jsou odpovědní jako účastník podle § 24 TZ. V případě, že pachatel trestného činu trestný čin nespáchal nebo se o něj alespoň nepokusil, pak mohou být odpovědní za přípravu trestného činu. Ta není obecnou formou trestné činnosti - je trestná jen u zvlášť závažných zločinů, u kterých to zákon ve zvláštní části stanoví. Může se stát, že pachatel sám bude beztrestný (např. dobrovolně upustil o trestného činu a zanikne trestnost pokusu, může zde být účinná lítost). To jsou tzv. osobní překážky beztrestnosti, které se vztahují jen na pachatele hlavního trestného činu a nemění nic na trestní odpovědnosti účastníků. Další zásada říká, že ten, k jehož ochraně je příslušné ustanovení určeno, není účastníkem, tedy unesený není pomocníkem únosu, mladistvý, kterému je v hospodě naléván, není pomocníkem k podání alkoholického nápoje, mladistvá, která svede k pohlavnímu zneužívání, není pomocníkem pohlavního zneužívání. Jiná osoba, která spáchá totéž, může být jen účastníkem (nemůže být pachatelem nebo spolupachatelem) - např. v případě trestných činů s omezeným okruhem pachatelů - může být jen účastníkem, např. pracovnice benzínové pumpy, která krátí tržby a tím se dopustí zpronevěry - je zde omezený okruh pachatelů, protože podle § 206 může být pachatelem jen ten, komu je věc svěřena a aby sama neodcházela s plnou taškou, nastupuje na scénu její manžel, který ji vždy navštíví, ona mu předá tržbu a on ji odnese domů. Je zde speciální subjekt - byla jí věc svěřena. Manžel nemá postavení osoby, která byla věc svěřena - tedy nemůže být pachatel zpronevěry - posoudíme jen jako účastníka ve formě pomoci na trestném činu manželky.


Zánik trestnosti účastenství - podobně jako u vývojových stádií (dobrovolně upustí od dalšího jednání a odstraní nebezpečí, nebo dobrovolně včas oznámí). Musí to být splněno kumulativně - nestačí jen upustit, musí i odstranit nebezpečí, tedy nestačí jen přestat dále navádět, musí to ještě řešit nějak dál. Účastníci se posuzují individuálně - u někoho může dojít k zániku trestnosti a u ostatních nikoli.


Trestání účastenství - ten, kdo je trestný jako účastník, je posuzovaný stejně jako pachatel trestného činu, ale tam už neplatí zásada akcesority účastenství, ale tam platí, že akcesorita účastenství se týká pouze viny, nikoliv trestu - neznamená to, že mu musí být uložen stejný trest jako pachateli - může být uložen trest vyšší i nižší, protože trestná činnost účastníka může být závažnější než činnost pachatele trestného činu. U trestu se to posuzuje individuálně - speciální pravidla pro ukládání trestu účastenství jsou v § 39 odst. 6 písm. b) TZ - význam a povaha jejich účasti.