Teoretická neshoda: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
(Založena nová stránka s textem „x“)
 
(Značka: editace z VisualEditoru)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
x
+
Teoretická neshoda je pojem, který přinesl [[Ronald Dworkin]]. Jedná se o párový pojem vůči empirické neshodě. '''Empirická neshoda''' je banální a běžná záležitost, kdy dva právníci spolu sdílejí teorii toho, jak odůvodnit určitý právní názor, přesto spolu v konkrétní otázce nesouhlasí, protože mají odlišnost znalost resp. neznalost pozitivního práva (zákonů, judikatury, apod.). Např. se tehdy shodnou, že trestní zákoník stanoví určitý věk, do kterého je soulož s dítětem trestná jako pohlavní zneužití, ale už se neshodnou, jaký věk to přesně je. Náhledem do trestního zákoníku zjistí, který z nich měl pravdu. Empirická neshoda se dá tedy vyřešit empirickým způsobem.<ref>SOBEK, Tomáš. ''Právní myšlení. Kritika moralismu.'' Praha: Ústav státu a práva, 2011, s. 221.</ref>
 +
 
 +
'''Teoretická neshoda''' naopak znamená, že se dva právníci shodnou o tom, co pozitivní právo stanovuje, přesto mají jiný názor na to, jak odpovědět na danou právní otázku.<ref>SOBEK, Tomáš. ''Právní myšlení. Kritika moralismu.'' Praha: Ústav státu a práva, 2011, s. 221-222.</ref> Příčinou a současně vysvětlujícím důvodem teoretické neshody mohou být například rozdílné názory na to, jaký je vztah mezi platností práva a spravedlností (resp. morální správností), kde už končí právní argumentace a začíná argumentace politická, kde už končí interpretace zákona a začíná jeho "přepisování", která z konkurenčních juristických metodologií je správná, co je přijatelným důvodem k prolomení doslovného významu ustanovení zákona, jak řešit konflikt mezi individuálními právy a veřejným zájmem, apod.<ref>SOBEK, Tomáš. ''Právní myšlení. Kritika moralismu.'' Praha: Ústav státu a práva, 2011, s. 222.</ref>
 +
 
 +
Dworkin na těchto případech ukazuje, že v právní komunitě neexistuje obecná shoda o otázkách týkajících se normativních základů práva. Je důležité si uvědomit, že teoretickou neshodu v tomto slova smyslu [[Ronald Dworkin|Dworkin]] chápe jako tzv. [[Rozumná neshoda|rozumné neshody]] (''reasonable disagreement''), totiž neshody mezi dobře informovanými, rozumnými a argumentujícími právníky.<ref>SOBEK, Tomáš. ''Právní myšlení. Kritika moralismu.'' Praha: Ústav státu a práva, 2011, s. 223.</ref> Teoretické neshody ve Dworkinově smyslu jsou alespoň zčásti důsledkem morálních neshod (zde je třeba připomenout, že [[Ronald Dworkin|Dworkin]] je zastánce [[Přirozené právo|teorie přirozeného práva]]), případně jsou důsledkem skutečnosti, že dva právníci sice uznávají stejný systém právních principů, nicméně každý z nich tento systém vybalancoval v jiném směru, resp. do jiného bodu rovnováhy.<ref>SOBEK, Tomáš. ''Právní myšlení. Kritika moralismu.'' Praha: Ústav státu a práva, 2011, s. 222-223.</ref> Teoretické neshody jsou tedy neshody v tom, jak právo hodnotově nasvítíme.<ref>SOBEK, Tomáš. ''Právní myšlení. Kritika moralismu.'' Praha: Ústav státu a práva, 2011, s. 223.</ref>
 +
<references />

Aktuální verze z 25. 3. 2018, 09:13

Teoretická neshoda je pojem, který přinesl Ronald Dworkin. Jedná se o párový pojem vůči empirické neshodě. Empirická neshoda je banální a běžná záležitost, kdy dva právníci spolu sdílejí teorii toho, jak odůvodnit určitý právní názor, přesto spolu v konkrétní otázce nesouhlasí, protože mají odlišnost znalost resp. neznalost pozitivního práva (zákonů, judikatury, apod.). Např. se tehdy shodnou, že trestní zákoník stanoví určitý věk, do kterého je soulož s dítětem trestná jako pohlavní zneužití, ale už se neshodnou, jaký věk to přesně je. Náhledem do trestního zákoníku zjistí, který z nich měl pravdu. Empirická neshoda se dá tedy vyřešit empirickým způsobem.[1]

Teoretická neshoda naopak znamená, že se dva právníci shodnou o tom, co pozitivní právo stanovuje, přesto mají jiný názor na to, jak odpovědět na danou právní otázku.[2] Příčinou a současně vysvětlujícím důvodem teoretické neshody mohou být například rozdílné názory na to, jaký je vztah mezi platností práva a spravedlností (resp. morální správností), kde už končí právní argumentace a začíná argumentace politická, kde už končí interpretace zákona a začíná jeho "přepisování", která z konkurenčních juristických metodologií je správná, co je přijatelným důvodem k prolomení doslovného významu ustanovení zákona, jak řešit konflikt mezi individuálními právy a veřejným zájmem, apod.[3]

Dworkin na těchto případech ukazuje, že v právní komunitě neexistuje obecná shoda o otázkách týkajících se normativních základů práva. Je důležité si uvědomit, že teoretickou neshodu v tomto slova smyslu Dworkin chápe jako tzv. rozumné neshody (reasonable disagreement), totiž neshody mezi dobře informovanými, rozumnými a argumentujícími právníky.[4] Teoretické neshody ve Dworkinově smyslu jsou alespoň zčásti důsledkem morálních neshod (zde je třeba připomenout, že Dworkin je zastánce teorie přirozeného práva), případně jsou důsledkem skutečnosti, že dva právníci sice uznávají stejný systém právních principů, nicméně každý z nich tento systém vybalancoval v jiném směru, resp. do jiného bodu rovnováhy.[5] Teoretické neshody jsou tedy neshody v tom, jak právo hodnotově nasvítíme.[6]

  1. SOBEK, Tomáš. Právní myšlení. Kritika moralismu. Praha: Ústav státu a práva, 2011, s. 221.
  2. SOBEK, Tomáš. Právní myšlení. Kritika moralismu. Praha: Ústav státu a práva, 2011, s. 221-222.
  3. SOBEK, Tomáš. Právní myšlení. Kritika moralismu. Praha: Ústav státu a práva, 2011, s. 222.
  4. SOBEK, Tomáš. Právní myšlení. Kritika moralismu. Praha: Ústav státu a práva, 2011, s. 223.
  5. SOBEK, Tomáš. Právní myšlení. Kritika moralismu. Praha: Ústav státu a práva, 2011, s. 222-223.
  6. SOBEK, Tomáš. Právní myšlení. Kritika moralismu. Praha: Ústav státu a práva, 2011, s. 223.
Autoři článku: Gealfow (Mgr. Bc. John A. Gealfow)