Společné jmění manželů/dokumentace

Z Iurium Wiki

Verze z 9. 2. 2022, 09:24, kterou vytvořil Klarababic (diskuse | příspěvky) (Přidání obsahu článku)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Definice společného jmění manželů a základní charakteristika

Legální definice společného jmění manželů je obsažena v ustanovení § 708 občanského zákoníku. Zákon zde stanoví: „To, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále také jako „společné jmění“ či „SJM“)“. Již z názvu instituce lze vyvozovat, že tento majetkový režim může existovat pouze v manželství.

Z definice vyplývá, že se jedná společenství jmění ve smyslu § 1236 a násl. OZ. Pro společné jmění manželů je typické, že se jedná o majetkové společenství na principu nedílu, což znamená, že manželé nedisponují podíly, ale každý z nich vlastní majetek jako celek.[1]

Název institutu značí, že je do společného jmění zahrnut nejen majetek, ale i dluhy, což vyplývá ze zákonné definice „jmění“ v občanském zákoníku, která pod tento pojem řadí jak aktiva, tak i pasiva (§ 495 OZ). V současnosti je úprava společného jmění manželů rozčleněna do tří režimů – režim zákonný jakožto výchozí režim, režim smluvený a režim založený rozhodnutím soudu. Jednotlivé režimy se liší primárně v rozsahu společného jmění manželů a v určení práv a povinností.[2]

Vznik společného jmění manželů

Společné jmění manželů (SJM) vzniká uzavřením manželství, a to včetně manželství neplatného.[3]Co se týče zdánlivého manželství, tam z povahy věci společné jmění manželů vzniknout nemůže, protože podle zákona nevzniklo ani samotné manželství (§ 677 OZ). Společné jmění nevznikne ani v případě, kdy existenci společného jmění snoubenci vyloučí v předmanželské smlouvě (§ 717 OZ).

Zákonný režim (§ 709 – § 715 OZ)

Zákonný režim slouží jako režim obecný, a tak pokud ostatní režimy nějakou dílčí otázku neřeší, použijí se pravidla zákonného režimu.

Rozsah společného jmění manželů v zákonném režimu

Na straně aktiv spadajících pod rozsah zákonného režimu SJM nalezneme tyto položky :

  • Majetek, který nabude jeden z manželů nebo oba manželé společně za trvání manželství (§ 709 odst. 1 OZ)
  • Zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů (§ 709 odst. 2 OZ)
  • Podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodí společnosti nebo členem družstva – nabytí podílu ale nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou družstev bytových (§ 709 odst. 3 OZ)

Naopak aktiva nespadající pod rozsah zákonného režimu jsou následující:

  • Majetek sloužící osobní potřebě jednoho z manželů (§ 709 odst. 1 písm. a) OZ) – např. věci osobní hygieny, oblečení[4]
  • Majetek, který nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl (§ 709 odst. 1 b) OZ)
  • Majetek nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech (§ 709 odst. 1 písm. c) OZ)
  • Majetek nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví (§ 709 odst. 1 písm. d) OZ)
  • Majetek nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku (§ 709 odst. 1 písm. e) OZ)
  • Věc vydaná podle právních předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka. (§ 3040 OZ)

Co se týče pasiv spadajících pod rozsah zákonného režimu, zákon do této kategorie řadí dluhy převzaté za trvání manželství kromě dvou výjimek:

  • Dluhy týkající se majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku (§ 710 písm. a) OZ)
  • Které převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. (§ 710 písm. b) OZ)

U pasiv ve SJM je klíčové slovo „převzaté“, z dikce zákona totiž vyplývá, že součástí SJM nejsou dluhy, které jednoho z manželů zatíží bez jeho vůle – tedy např. pokuty, daně apod.[5]

Správa společného jmění v zákonném režimu

Podle ustanovení § 713 OZ mají manželé možnost součásti SJM užívat, brát z nich plody a užitky, udržovat je, nakládat a hospodařit s nimi, popřípadě je spravovat. Z podstaty institutu SJM je pak možné na každého z manželů pohlížet jako na vlastníka celku omezeného pouze vlastnickým právem druhého manžela.[6]

Zákon hovoří o dvou podobách správy – správa běžná a správa jiná než běžná. V rámci běžné správy může každý z manželů jednat sám bez nutnosti na ono jednání druhého manžela upozornit, druhý manžel nemusí s právním jednáním souhlasit.[7]Ačkoli může jednat manžel sám, zavázáni a oprávnění jsou z právního jednání oba manželé společně a nerozdílně (§ 713 odst. 3 OZ).

V případě nikoli běžné správy je zapotřebí, aby manželé jednali společně nebo aby jednal manžel se souhlasem toho druhého. Souhlas může být udělen před právním jednáním nebo následně. Pokud by jeden z manželů jednal bez souhlasu toho druhého v nikoli běžné záležitosti, druhý manžel se může dovolat relativní neplatnosti právního jednání. Pokud by ale manžel odmítal udělit souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, popřípadě by nebyl schopen projevit vůli pro přechodnou duševní poruchu, může být jeho souhlas nahrazen soudem.[8]

Smluvený režim (§ 716 - § 723 OZ)

K založení smluvního režimu je zapotřebí tzv. modifikační smlouvy, kterou je možné uzavřít jak před vznikem manželství (předmanželská smlouva) nebo v jeho průběhu (manželská smlouva) - § 716 OZ. Předmanželská smlouva z povahy věci nabývá účinnosti až okamžikem uzavření manželství, smlouva manželská může nabýt účinnosti nejdříve okamžikem jejího sjednání.[9] Smlouva musí být pořízena v podobě veřejné listiny (§ 716 OZ). Pokud by forma nebyla dodržena, jednání by bylo absolutně neplatné.[10] Sjednaný smluvený režim je možné později měnit dohodou, popřípadě rozhodnutím soudu.

Specifikem manželských majetkových smluv je to, že podléhají dvojí evidenci. Důvodem je především ochrana třetích osob, ale i možnost zohlednit modifikační smlouvu v případném soudním řízení. Povinně se smlouvy zapisují do Evidence listin o manželském majetkovém režimu, zápis provádí ex offo notář. Tato evidence ovšem není veřejným seznamem, a tak do ní nemohou nahlížet třetí osoby. Z tohoto důvodu vůči nim zápis do této Evidence nepůsobí. K ochraně třetích osob tu je druhá evidence – Seznam listin o manželském majetkovém režimu, který je veřejným seznamem. Do této evidence se zapisují jak manželské majetkové smlouvy, tak i soudní rozhodnutí. (např. rozhodnutí o zúžení SJM či o změně pravidel správy SJM – viz dále) Zápis do této evidence je ovšem fakultativní, a tak závisí pouze na vůli manželů, zda se rozhodnou pro zápis smlouvy do této evidence. Pokud smlouva do Seznamu zapsána není, nemůže být vůči třetím osobám účinná. Pro účinnost smlouvy vůči třetím osobám je třeba, aby byly ony osoby s existencí smlouvy seznámeny.[11]

Rozsah společného jmění manželů ve smluveném režimu

Občanský zákoník nabízí čtyři možnosti modifikací, které lze navíc kombinovat – režim oddělených jmění, režim vyhrazující vznik společného jmění ke dni zániku manželství, režim rozšíření nebo režim zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu.

a) režim oddělených jmění

Ačkoli je režim oddělených jmění vnímán jako jeden z možných smluvených režimů společného jmění manželů, ve skutečnosti díky tomuto institutu společné jmění manželů zaniká, popřípadě ani vůbec nevznikne.[12] Pokud je totiž mezi manželi či snoubenci sjednán režim oddělených jmění, může každý z manželů se svým majetkem nakládat bez souhlasu toho druhého. Pokud dojde ke zřízení tohoto režimu v průběhu již existující manželství, musí dojít k vypořádání zaniklého společného jmění manželů.[13]

b) režim vyhrazující vznik společného jmění ke dni zániku manželství

Podstatou tohoto režimu je, že po dobu trvání manželství společné jmění neexistuje, to vznikne až v okamžiku zániku manželství, avšak posléze ihned zanikne. Výhodou plynoucí z tohoto režimu je to, že manželé během trvání manželství nejsou vázáni správou onoho majetku.

c) režim rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu

Ujednání o rozšíření rozsahu společného jmění se může týkat v podstatě jakékoliv věci či jakéhokoliv dluhu. Často se jedená o výlučný majetek jednoho z manželů vyloučený ze společného jmění manželů, který nabyl například dědictvím. Předmětem smlouvy mohou být hodnoty již existující i hodnoty budoucí. Týká-li se smlouva již existující věci zapsané do veřejného seznamu, smlouva v této části nabude účinků vůči třetím osobám zápisem do onoho seznamu.[14]

U zúžení rozsahu společného jmění se uplatní obdobná pravidla jako u rozšíření, pokud je ale smlouva o zúžení uzavřena za trvání manželství a pokud se zúžení týká již existující součásti společného jmění, je nutné provést v rozsahu zúžení vypořádání.[15]

Správa společného jmění ve smluveném režimu

Stejně jako je možné modifikovat rozsah společného jmění je možné modifikovat i pravidla pro správu. Zákonodárce nechává velkou volnost stranám, a tak je možné ve smlouvě ujednat ledacos (např. možnost jednoho z manželů spravovat určitou část SJM samostatně), avšak není možné pominout limity stanovené v této oblasti (zákaz sjednání smlouvy se zpětným účinkem, zákaz dotčení práv třetích osob) spolu se základními zásadami rodinného práva.

Režim stanovený rozhodnutím soudu (§ 724 – 728 OZ)

Podstatou tohoto režimu je umožnit jedné ze stran v případě neshod provést změny v oblasti společného jmění i proti vůli druhého manžela. Zásah soudu do majetkového režimu mezi manželi je možný jen na návrh a je možný pouze v situaci, kdy je zájem na ochraně manžela navrhujícího tento zásah vyšší než zájem na nenarušení soukromoprávního vztahu mezi manželi.[16] Soud je při rozhodování limitován „mantinely“ stanovenými v občanském zákoníku – soud nemůže změnit ani vyloučit ustanovení o obvyklém vybavení rodinné domácnosti, nemůže rozhodnutím zapříčinit neschopnost manžela zabezpečit rodinu a musí dbát ochrany práv třetích osob.[17]

Jedná se o sporné řízení, které je možné zahájit na návrh kteréhokoliv z manželů. Soudní rozhodnutí může společné jmění manželů zrušit, zúžit jeho rozsah, obnovit společné jmění, rozšířit je či změnit pravidla o správě společného jmění manželů. Od smluvní modifikace se tento režim liší tím, že rozhodnutím soudu nelze společné jmění rozšířit o majetek náležející výlučně jen jednomu z manželů, dále není možné odložit vznik SJM ke dni zániku manželství, popřípadě dopředu upravit majetkové poměry pro případ zániku manželství.[18]

Zrušení či zúžení společného jmění

Soud k těmto zásahům do majetkových poměrů mezi manželi přistoupí jen pokud pro to existují závažné důvody.  Zákon uvádí situace, které vždy naplňují kritéria závažného důvodu a pak situace, které tyto kritéria mohou naplňovat (§ 724 OZ).

Vždy závažný důvod:

  • Manželův věřitel požaduje zajištění své pohledávky v rozsahu přesahujícím hodnotu toho, co náleží výhradně tomuto manželu
  • Manžela lze považovat za marnotratného
  • Manžel soustavně nebo opakovaně podstupuje neúměrná rizika

Může být závažným důvodem:

  • Manžel začal podnikat
  • Manžel se stal neomezeně ručícím společníkem právnické osoby

Kromě situací uvedených v § 724 OZ může soud shledat závažný důvod i v jiných případech.[19]

Obnovení a rozšíření SJM

Instituty obnovení a rozšíření společného jmění manželů demonstrují, že rozhodnutí soudu nemusí být konečné. Soud obnoví SJM zejména když pominou důvody pro jeho zrušení. Soud může obnovit SJM i tehdy, bylo-li zrušeno na základě dohody manželů. Stejně tak jej může obnovit v případě, kdy SJM zaniklo za trvání manželství z jiných důvodů – např. prohlášením konkurzu.[20]

Co se týče rozhodnutí o rozšíření SJM, to je možné přijmout jen s účinky do budoucna. Není tedy možné, aby soud do SJM zařadil předměty, které v okamžiku vydání soudu mají manželé ve svém výlučném vlastnictví, to je možné pouze smluvním ujednáním.[21]

Zánik a zrušení společného jmění manželů

Zákon pojí konec existence SJM s dvěma pojmy (zánik, zrušení), přičemž rozdíl mezi nimi není legislativně vymezen.

Zrušení společného jmění manželů

Jednotlivé možnosti zrušení SJM byly vysvětleny výše.

a) zrušení SJM na základě soudního rozhodnutí

b) sjednání režimu oddělených jmění

c) smluvený režim vzniku SJM ke dni zániku manželství

Zánik společného jmění manželů

„Zánik SJM je pravidelně (rozdílně od zrušení) vedlejším důsledkem určité právní skutečnosti, která primárně směřuje k jiným cílům, respektive vyvolává i důsledky jiné.“[22] Zánik je možné dělit na situace, kdy je zánik spojen se zánikem manželství či nikoliv.

Zánik SJM spojen se zánikem manželství:

  • Smrt jednoho z manželů
  • Prohlášení jednoho z manželů za mrtvého
  • Rozvod manželství
  • Změna pohlaví jednoho z manželů
  • Prohlášení manželství za neplatné

Zánik SJM za trvání manželství:

  • Výrok soudu v trestním řízení o uložení trestu propadnutí majetku
  • Prohlášení konkurzu
  • Schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty

Vypořádání společného jmění manželů

Vypořádání SJM je nutným následek zániku, zrušení či zúžení SJM. Zákonnou úpravu této problematiky nalezneme zejména v ustanoveních §§ 736, 742, 764, 765 OZ. Rozlišujeme tři způsoby vypořádání společného jmění manželů, kterým je společné, že vypořádáním jmění nesmějí být dotčena práva třetích osob a že vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely (§ 737 OZ).

a) dohoda o vypořádání

Dohodou o vypořádání může dojít k vypořádání jak celého jmění, tak i pouhé části. Manželům je poskytnuta poměrně velká volnost, která je limitována základními korektivy – ochranou dobrých mravů, veřejného pořádku a práv třetích osob.[23] Dohodu je možné uzavřít před zánikem, zrušením či zúžením SJM stejně tak jako po zániku, zrušení či zúžení. Písemná forma dohody je vyžadována v případě, pokud byla dohoda uzavřena za trvání manželství nebo pokud je předmětem vypořádání věc, u které vyžaduje písemnou formu i smlouva o převodu vlastnického práva (§ 739 OZ). Dohoda má účinky ke dni, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo.

b) vypořádání soudním rozhodnutím

Vypořádáním rozhodnutím soudu je možné pouze k té části SJM, která nebyla vypořádána jiným způsobem. Jedná se o sporné řízení, které lze zahájit pouze na návrh jednoho z manželů, přičemž žalobu je zapotřebí podat do tří let od zániku, zrušení nebo zúžení SJM.

Zákon v ustanovení § 742 OZ upravuje pravidla, která mají vést ke spravedlivému uspořádání majetkových poměrů mezi manželi:

  • Podíly obou manželů na vypořádávaném jmění mají být stejné (od toho pravidla je však možné se odchýlit)
  • Každý z manželů má nahradit to, co bylo ze společného majetku vynaloženo na jeho výhradní majetek – tzv. zápočet
  • Každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na majetek společný - tzv. vnos
  • Soud vždy musí přihlédnout k potřebám nezaopatřených dětí
  • Soud musí vzít v potaz, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejm. jak pečoval od děti a rodinnou domácnost – kritérium zásluhovosti
  • Jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění manželů

Soud na základě výše uvedených pravidel může rozhodnout následovně:

  • Přikáže konkrétní věc do výlučného vlastnictví jednoho z manželů
  • Přikáže věc do vlastnictví jednoho z manželů s finanční kompenzací pro druhého
  • Přikáže celé společné jmění manželů do vlastnictví jednoho z manželů
  • Věc rozdělí
  • Přikáže věc do spoluvlastnictví obou manželů

c) domněnka vypořádání

Posledním se způsobů vypořádání SJM je vypořádání na základě nevyvratitelné domněnky zakotvené v ustanovení § 741 OZ. Jedná se o situaci, kdy do tří let (hmotněprávní a prekluzivní lhůta) od zúžení, zrušení nebo zániku SJM nedošlo k jeho vypořádání ani dohodou a ani rozhodnutím soudu. Toto pravidlo je kogentní povahy, a tak není možná jeho modifikace. Nic ovšem manželům nebrání, aby i po uplynutí této lhůty mezi sebou uspořádaly majetkové poměry podle jejich představ, nepůjde již však pojmově o vypořádání SJM. Klíčovým rozdílem oproti vypořádání na základě soudního rozhodnutí je, že v tomto případě cena věci nehraje roli.

Dílčí pravidla domněnky:

  • Hmotné movité věci, které výlučně užíval jeden z manželů, se stanou výlučným vlastnictvím toho z (bývalých) manželů, který je pro svou potřebu, potřebu své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá
  • Nemovité věci a hmotné movité věci nevyužívané výlučně jedním z manželů, které pro svou potřebu, potřebu své rodiny nebo rodinné domácnosti nevyužívá výlučně jako vlastník ani jeden z (bývalých) manželů, připadnou po uplynutí zákonné lhůty do spoluvlastnictví obou
  • Ostatní majetkové hodnoty vč. pohledávek náležejí oběma (bývalým) manželům společně
    • Dluhy (bývalých) manželů jsou společné (pasivní solidarita – věřitel může požadovat plnění po kterémkoli z manželů)[24]
  • ZUKLÍNOVÁ, Michaela. In: DVOŘÁK, Jan a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek II, (§ 655-975). 2. vydání, Praha: Wolters Kluwer, 2019, § 708. Citováno dne: 8.2.2022. Dostupné online na:  https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11562/1/2.
  • SPAČIL, Jiří a kol. Věcná práva. 1.vydání. Praha: C.H. Beck, 2018, s. 131.
  • Stanovisko Nejvyššího soudu ČR - 3.2.1972, sp. zn. Cpj 86/71.
  • HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol. Rodinné právo. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2017, s. 74.
  • Tamtéž, s. 75.
  • Tamtéž, s. 77.
  • Tamtéž, s. 78.
  • Tamtéž.
  • Tamtéž, s. 80.
  • Tamtéž, s. 82.
  • Tamtéž.
  • Tamtéž, s. 80.
  • Tamtéž.
  • Tamtéž, s. 81.
  • Tamtéž.
  • Tamtéž, s. 86.
  • Tamtéž, s. 88.
  • Tamtéž.
  • Tamtéž.
  • Tamtéž.
  • Tamtéž.
  • Tamtéž, s. 91.
  • Tamtéž, s. 93.
  • Tamtéž, s. 97–98.
  • Autoři článku: Klarababic