Smluvní zastoupení

Z Iurium Wiki

Verze z 29. 10. 2016, 20:48, kterou vytvořil Gealfow (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „Smluvní zastoupení je zastoupení ryze dobrovolné. Platí smluvní svoboda a je možné si vybrat, kým a zda vůbec se nechat zastoupit. Smluvní zast…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Smluvní zastoupení je zastoupení ryze dobrovolné. Platí smluvní svoboda a je možné si vybrat, kým a zda vůbec se nechat zastoupit.

Smluvní zastoupení vzniká uzavřením dohody o zastoupení mezi zmocnitelem a zmocněncem (§ 441 OZ). Dohodou se zmocněnci uděluje právní možnost k jednání za zmocnitele jeho jménem s právními účinky přímo pro zmocnitele (forma není předepsána). V některých případech postačuje jednostranné jednání zmocnitele, vyžaduje-li to ochrana dobré víry třetí osoby (§ 444 OZ). Zmocněncem může být právnická i fyzická osoba. Při zmocnění právnické osoby náleží výkon zástupčího oprávnění do působnosti jejího statutárního orgánu (ten může k výkonu oprávnění určitou jinou osobu) - statutární orgán ani tuto jinou osobu nepovažuje za substituta.

Od dohody o zastoupení se odlišuje plná moc, což je naopak jednostranné jednání. Je v podstatě osvědčením o existujícím zastoupení (průkaz vůči třetím osobám o tom, že bylo zřízeno zástupčí oprávnění). Forma u plné moci není stanovena. Nutnost zvláštní formy je jen ve dvou případech - pokud se zastoupení týká právního jednání, které není přesně konkretizováno, pak je vyžadována písemná forma. Dále pokud se zastoupení týká právního jednání, pro které se vyžaduje zvláštní forma, pak je třeba tato zvláštní forma i pro plnou moc.

Smluvní zastoupení můžeme rozlišovat dle rozsahu zástupčího oprávnění. Všeobecné (= generální) zástupčí oprávnění se jedná pro zastupování pro všechna právní jednání nebo pro určitou výseč právních jednání. Zvláštní (speciální) zástupčí oprávnění se vztahuje k jednomu konkrétně vymezenému jednání.

Dále můžeme rozlišovat zastoupení dle volnosti zástupce jednat na neomezené zástupčí oprávnění, kdy zástupce jedná podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a omezené zástupčí oprávnění, kdy jsou zástupci uloženy meze, ve kterých má jednat, a způsob, jak si má počínat. Toto omezení je patrné z plné moci a je účinné vůči třetím osobám. Od toho je třeba odlišit tzv. vnitřní pokyny, které nejsou obsaženy v plné moci. Zmocněnec v takovém případě může právně více, než co s ohledem na svůj závazek vůči zmocniteli smí. Vnitřní pokyny nemají vůči třetím osobám význam. Pokud jedná zmocněnec v rozporu s vnitřními pokyny, ale v souladu s plnou mocí, pak je smlouva mezi zmocnitelem a třetí osobou platná. Zmocnitel má ale právo na náhradu škody z titulu zneužití zástupčího oprávnění.

Smluvní zastoupení zaniká:

  • pokud již došlo k vykonání právního jednání, na které je zastoupení omezeno
  • odvolání zmocnitelem - zmocnitel se nikdy nemůže vzdát práva odvolat zmocnění, ale je přípustné omezit odvolatelnost sjednanými důvody. Pokud má však zmocnitel zvlášť závažný důvod, může zmocnění odvolat vždy. Zmocněnec je chráněn, dokud se nedozví o odvolání - jeho jednání má účinky, jako by zmocnění ještě trvalo
  • výpověď zmocněncem - zmocněnec je v případě výpovědi povinen učinit vše, co se nesnese odkladu, aby zmocnitel neutrpěl újmu - jeho jednání má účinky, jako by zmocnění ještě trvalo
  • smrt (či zánik) zmocněnce nebo zmocnitele - pokud zmocnění zanikne, ledaže bylo ujednáno něco jiného. Při smrti zmocnitele zmocněnec učiní vše, co nesnese odkladu, aby právní nástupce zmocnitele neutrpěl újmu - jeho jednání má účnky, jako by zmocnění ještě trvalo.
Autoři článku: Gealfow (Mgr. Bc. John A. Gealfow)