Smlouva o plnění třetí osoby
Smlouva o plnění třetí osoby je upravena v § 1769 OZ. Tento druh smlouvy upravuje situace, kdy se jedna ze stran (dlužník) zaváže druhé straně (věřiteli), že pro něj (věřitele) zajistí plnění od 3. osoby. Obecně je zakázané, aby někomu bez jeho souhlasu vznikla povinnost plnit. Toto je projevem jedné ze zásad soukromého práva, a to zásady autonomie vůle. Proto zde nevzniká 3. osobě povinnost plnit. Avšak za splnění dalších okolností může být věřitel povinen k náhradě škody.
Na tento druh smlouvy je tedy třeba hledět spíše jako na ujednání s odkládací podmínkou.[1]
Práva a povinnosti stran
Dlužník není povinen splnit místo 3. osoby (nejde zde o ručení). Je však povinen k náhradě škody, která vznikne věřiteli v důsledku toho, že 3. osoba nesplní, co bylo ujednáno.
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte naší wiki tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
- ↑ Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721 - 2054). Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2014, s. 246. ISBN 978-80-7400-535-0.
