Skončení pracovního poměru

Z Iurium Wiki

Verze z 28. 10. 2019, 13:07, kterou vytvořil T (diskuse | příspěvky) (První draft)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Tahle stránka je v procesu vytváření v rámci předmětu MVV287K Encyklopedická práce. Děkuji, že stránku needitujete.

Skončit pracovní poměr je možné jen způsoby a z důvodů uvedených v zákoníku práce. Základně se dělí na:

  • právní jednání účastníků pracovního poměru
  • právní události
  • úřední rozhodnutí

Právní jednání účastníků pracovního poměru

Jedná se o nejčastější způsob skončení pracovního poměru, kdy jedna či obě ze stran o to mají zájem. Právní úprava vymezuje pouze následující 4 druhy právního jednání, které vede ke skončení pracovního poměru:

  • dohoda o rozvázání pracovního poměru
  • výpověď
  • okamžité zrušení
  • zrušení ve zkušební době

Právní události

Další možností, jak zanikají pracovní poměry jsou objektivní právní skutečnosti, které jsou alespoň z části nezávislé na lidské vůli. Zákoník práce zmiňuje:

  • smrt zaměstnance
  • smrt zaměstnavatele
  • uplynutím doby

Smrt zaměstnance

Smrtí zaměstnance automaticky zaniká pracovní poměr (§ 48/4).

Smrt zaměstnavatele

Pracovní poměr zaniká smrtí zaměstnavatele pouze v případě, se jedná se o fyzickou osobu a její živnost nepokraučuje dle § 13 odst. 1 písm. b), c) a e) živnostenského zákona (§ 342/1).

Uplynutím doby

V případě pracovního poměru sjednaného na dobu určitou končí uplynutím sjednané doby (§ 48/2). Pravidla pro pracovní poměr na dobu určitou jsou uvedena zde: Pracovní smlouva#Ujednání o době trvání pracovního poměru

Úřední rozhodnutí

Autoři článku: T, Muselsom (Lukas Jakubik)