Sekundární právo EU

Z Iurium Wiki
Našli jste v článku závažné chyby? Klikněte prosím.
Tato revize článku byla z tohoto počítače již nedávno hodnocena!
1 hodnocení   
   Děkujeme za Vaše hodnocení (★)   
star1-1star2-0star3-0star4-0star5-0
Přejít na: navigace, hledání

Termínem „akty Unie“ se rozumí legislativní akty orgánů Unie, vydávané na základě zřizovaných smluv. Jde o tzv. sekundární právo Mezi sekundární právo patří: nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska.[1]

Nařízení

Nařízení x směrnice
Nařízení je závazný akt normativní povahy. Nařízení je závazné ve všech členských státech, není-li zcela výjimečně stanoveno jinak. Nařízení je pro právo Unie tím, čím je pro vnitrostátní právo zákon. Je tedy závazný nejen pro členské státy, ale jeho působnost se vztahuje i na všechny jednotlivce (FO a PO) členských států.[2]

Směrnice

Směrnice není obecně závazný akt ve vztahu k jednotlivci. Směrnice zavazuje pouze členské státy, kterým popisuje výsledek, kterého má býti dosaženo a je pouze na vůli státu, jaké metody a formy dosažení tohoto cíle zvolí. Směrnice tedy stanovují určité zásady, které mají být vtěleny do právních systémů členských států.[3]

Rozhodnutí

Typicky individuální akt, který zavazuje pouze účastníky, kterým je adresován. Existují však i rozhodnutí s normativním účinkem, např. rozhodnutí Komise č. 99/179 (zabývající se užívání unijní tzv. eko-nálepky na obuvnické výrobky.[4]

Doporučení a stanoviska

Oboje nejsou právními akty, a proto také nejsou právně závazná, hrají pouze pomocnou roli.[5]

Použitá literatura

  1. TÝČ, Vladimír. Úvod do mezinárodního a evropského práva. 2., aktualiz. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. ISBN 978-80-210-5163-8. s. 82
  2. tamtéž, s. 83
  3. tamtéž, s. 83
  4. tamtéž, s. 83
  5. tamtéž, s. 83