Riziko v obchodních transakcích: Porovnání verzí
Z Iurium Wiki
(Značka: editace z VisualEditoru) |
(Značka: editace z VisualEditoru) |
||
| (Není zobrazeno 7 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
Určitému riziku se v obchodních transakcích nelze vyhnout. Tato rizika můžeme rozdělit do několika hlavních skupin: | Určitému riziku se v obchodních transakcích nelze vyhnout. Tato rizika můžeme rozdělit do několika hlavních skupin: | ||
| + | # '''Riziko u realizace samotného plnění''' – Při samotném plnění závazku může dojít k lidskému pochybení, použití nekvalitního materiálu, špatně vypracované k projektové dokumentaci | ||
| + | # '''Neschopnost protistrany plnit''' – Ať již uzavíráme smlouvu s kýmkoli, vždy existuje určité riziko, že protistrana nebude schopná plnit. Jedná se například o případ insolvence, kdy dlužník plnit chce, ale nemá prostředky. S touto možností je třeba počítat a připravit se na ni. Nejčastěji se používají zajišťovací nástroje, které nám zajistí splnění naší pohledávky v případě, že smluvní strana plnit nemůže. Rozeznáváme několik zajišťovacích nástrojů: | ||
| + | #*[[Ručení]] | ||
| + | #*[[Finanční záruka]] | ||
| + | #*[[Zástavní právo]] | ||
| + | #*[[Zajišťovací převod práva]] | ||
| + | #*[[Směnečné rukojemství]] | ||
| + | #'''Neochota protistrany plnit''' – Od neschopnosti plnit, kdy strana nemůže poskytnout plnění, ačkoli by chtěla, musíme rozlišovat neochotu plnit, tady nedostatek vůle plnit. Může se jednat například o situaci, kdy podnikatel má na jeden termín dvě zakázky a upřednostní tu větší, tím pádem tu menší splní později, ačkoli plnit mohl, kdyby si to lépe zorganizoval. V daném případě by nebylo účelné, a bylo by to také poněkud drahé, využívat zajišťovací nástroje, proto se běžně využívají nástroje utvrzovací. Ty mají jednak motivační, jednak sankční účinek. Utvrzovacími nástroji jsou: | ||
| + | #* [[Smluvní pokuta]] | ||
| + | #* [[Smluvní úrok z prodlení]] | ||
| + | #* [[Zádržné]] | ||
| + | #* [[Závdavek]] | ||
| + | #'''Změna okolností''' - Po uzavření smlouvy se může spousta věcí změnit i bez přičinění některé ze stran – změní se politická situace, stoupnou ceny materiálu, objeví se nové technologie. V zásadě jdou tyto změny k tíži strany, kterou postihnou. Lze se samozřejmě domluvit i jinak a mezi stranami riziko rozložit smluveným způsobem či zakotvit změnové či únikové mechanismy přímo do smlouvy. | ||
| + | #'''Riziko vlastní neschopnosti řádného plnění''' – Riziko nemožnosti plnění nemusí postihnout pouze protistranu, ale i nás. Proto je v tomto případě vhodné myslet i na limitační a liberační klauzule, kterými můžeme dopad této neschopnosti omezit. Konkrétně může jít o limitaci náhrady škody, omezení práv z vadného plnění apod. | ||
| + | #'''Škody způsobené třetím osobám''' – Při realizaci obchodních transakcí mohou být dotčeny i třetí osoby. Jelikož se ale nejedná o strany smlouvy, tak je těžké tato rizika dopředu řešit.<ref>BEJČEK, Josef, Josef ŠILHÁN a KOLEKTIV. Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2015. Str. 135 - 136. ISBN 978-80-7400-574-9</ref> | ||
| − | + | == Citace == | |
| − | + | <references /> | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
Aktuální verze z 24. 3. 2018, 12:52
Určitému riziku se v obchodních transakcích nelze vyhnout. Tato rizika můžeme rozdělit do několika hlavních skupin:
- Riziko u realizace samotného plnění – Při samotném plnění závazku může dojít k lidskému pochybení, použití nekvalitního materiálu, špatně vypracované k projektové dokumentaci
- Neschopnost protistrany plnit – Ať již uzavíráme smlouvu s kýmkoli, vždy existuje určité riziko, že protistrana nebude schopná plnit. Jedná se například o případ insolvence, kdy dlužník plnit chce, ale nemá prostředky. S touto možností je třeba počítat a připravit se na ni. Nejčastěji se používají zajišťovací nástroje, které nám zajistí splnění naší pohledávky v případě, že smluvní strana plnit nemůže. Rozeznáváme několik zajišťovacích nástrojů:
- Neochota protistrany plnit – Od neschopnosti plnit, kdy strana nemůže poskytnout plnění, ačkoli by chtěla, musíme rozlišovat neochotu plnit, tady nedostatek vůle plnit. Může se jednat například o situaci, kdy podnikatel má na jeden termín dvě zakázky a upřednostní tu větší, tím pádem tu menší splní později, ačkoli plnit mohl, kdyby si to lépe zorganizoval. V daném případě by nebylo účelné, a bylo by to také poněkud drahé, využívat zajišťovací nástroje, proto se běžně využívají nástroje utvrzovací. Ty mají jednak motivační, jednak sankční účinek. Utvrzovacími nástroji jsou:
- Změna okolností - Po uzavření smlouvy se může spousta věcí změnit i bez přičinění některé ze stran – změní se politická situace, stoupnou ceny materiálu, objeví se nové technologie. V zásadě jdou tyto změny k tíži strany, kterou postihnou. Lze se samozřejmě domluvit i jinak a mezi stranami riziko rozložit smluveným způsobem či zakotvit změnové či únikové mechanismy přímo do smlouvy.
- Riziko vlastní neschopnosti řádného plnění – Riziko nemožnosti plnění nemusí postihnout pouze protistranu, ale i nás. Proto je v tomto případě vhodné myslet i na limitační a liberační klauzule, kterými můžeme dopad této neschopnosti omezit. Konkrétně může jít o limitaci náhrady škody, omezení práv z vadného plnění apod.
- Škody způsobené třetím osobám – Při realizaci obchodních transakcí mohou být dotčeny i třetí osoby. Jelikož se ale nejedná o strany smlouvy, tak je těžké tato rizika dopředu řešit.[1]
Citace
- ↑ BEJČEK, Josef, Josef ŠILHÁN a KOLEKTIV. Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2015. Str. 135 - 136. ISBN 978-80-7400-574-9
Autoři článku: Monis41
