Recepční norma a právní dualismus
Recepční norma, nebo také recepční zákon, resp. Zákon o zřízení samostatného státu československého 11/1918 Sb. z. a n. ze dne 28. října 1918, je prvním zákonem Československé republiky.
Ke schválení a publikaci zákona Národním výborem došlo 28. října 1918. Pražská veřejnost se toho dne od ministra zahraničí dozvěděla, že Rakousko-Uhersko přistupuje na mírové podmínky amerického prezidenta. Tuto tzv. Andrássyho nótu si lidé mylně vyložili jako souhlas Habsburků s českou, případně československou samostatností. Vše mělo rychlý spád – kromě Zákona o zřízení samostatného státu československého bylo sepsáno i provolání Lide československý a dalšího dne se oba texty dočkaly otištění v novinách.
V československém, lépe řečeno v českém právním vývoji, se setkáváme se dvěma rozsáhlými recepcemi. První z nich z. č. 11/1918 Sb. z. a n., o které pojednává tento článek, druhá na základě ústavního zákona č. 4/1993 Sb.
Pozadí vzniku a samotný vznik recepční normy
Přestože již na začátku roku 1918 bylo zřejmé, jakým směrem se budou vyvíjet válečné události a jaký politický osud bude možné Rakousko-Uhersku předvídat, přípravy na vznik samostatného československého státu neprobíhaly tak intenzivně, jak by se dalo očekávat. Přibližně od dubna 1918 se začal připravovat politický a hospodářský program, který měl být v novém československém státě realizován. Za tím účelem byl vytvořen přípravný výbor, jehož členy se stali mimo jiné K. Kramář, J. Preiss, A. Rašín, J. Scheiner, F. Pantůček a další. [1]Připravovanou právní normou, jejímž autorem byl F. Pantůček, pozdější předseda Nejvyššího správního soudu, byl tzv. politický zákon neboli zákon "o prozatímní vládě říše české", v rozsahu 29 článků, jenž měly tvořit provizorní ústavní listinu.
Návrh ústavy definoval název budoucího státu jako "Říše česká". Neprohlašoval stát za republiku ani monarchii, nýbrž v čl. 3 přímo odkazoval na to, že státní forma bude teprve určena Národním shromážděním a Československou národní radou v Paříži.[2] Třebaže některé její části návrhu Politického zákona byly převzaty do tzv. recepční normy, případně se staly předlohou při tvorbě prozatímní, ale i definitivní československé ústavy, její osnova nebyla na takové úrovni, aby mohla být po převratu okamžitě použita v zákonodárství Národního výboru. Vzhledem k tomu, že rozpadnutí Rakouska – Uherska se blížilo nezměrnou rychlosti, 14.10.1918, v den generální stávky, se sešla porada několika významných politiků v čele s A. Rašínem, která se shodla, že připravované zákonné předlohy jsou zcela nedostatečné. Proto v noci z 27. na 28. října 1918 A. Rašín narychlo připravil text prvního zákona státu, s nímž se česká veřejnost měla možnost seznámit příštího dne z denního tisku a plakátů.
Recepčním zákonem došlo tedy k převzetí rakouského a uherského právního řádu a rakouské a uherské veřejné správy. S hodnocením tohoto zákona přišel brzy sám jeho autor A. Rašín, když napsal, že "základním tímto zákonem mělo být zamezeno, aby nenastal bezprávní stav, aby se celá státní správa nezastavila a aby se 29. října pracovalo dále, jako by revoluce vůbec nebylo". [3]
Vzhledem k značně odlišnému právnímu a správnímu vývoji v českých zemích a na Slovensku, zejména po rakousko-uherském vyrovnání, byly recepčním zákonem tedy převzaty dva zcela jiné právní a správní systémy. V nově vzniklém státě se tak hned od počátku vytvořil stav, kdy vedle sebe začaly fungovat dva podstatně odlišné právní řády, tedy tzv. právní dualismus. I když autoři recepčního zákona slibovali, že se bude jednat o stav přechodný, jak další dvacetiletý vývoj ukázal, zejména v oblasti právního řádu, k unifikaci na celém území československého státu nedošlo a z provizoria se tak stal trvalý stav. [4]
Zákon č. 11/1918 Sb. z. a n.
První československý zákon se v prvních dnech po vzniku samostatného státu rozšířil hned v několik textových verzích – oficiální text ze Sbírky zákonů a nařízení, na internetu snadno přístupnou fotokopii Rašínova rukopisu, verzi schválenou Národním výborem československým 28. října, verze podepsaná tzv. muži 28. října, ale také texty z Pražských novin, z Lidových novin a z Národní politiky z 29. října 1918, ale také slovenská verze zákona.[5] Která verze je tady ta správná? Pro nás je tím pravým text publikovaný ve Sbírce zákonů a nařízení. Ostatní znění buď nebyla veřejnosti známa (Rašínem napsaný text), nebo postupně upadla v zapomnění (texty z denního tisku a slovenská verze).[6]
- ↑ SCHELLE, Karel. Národní a demokratická revoluce v roce 1918 a recepce právního řádu. In Dny práva 2012 – Days of law 2012. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 666 – 667.
- ↑ SCHELLE, Karel. Národní a demokratická revoluce v roce 1918 a recepce právního řádu. In Dny práva 2012 – Days of law 2012. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 667.
- ↑ SCHELLE, Karel. Národní a demokratická revoluce v roce 1918 a recepce právního řádu. In Dny práva 2012 – Days of law 2012. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 670.
- ↑ SCHELLE, Karel. Národní a demokratická revoluce v roce 1918 a recepce právního řádu. In Dny práva 2012 – Days of law 2012. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 671.
- ↑ VOJÁČEK, Ladislav. První československý zákon. Pokus o opožděný komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2018, s. 39.
- ↑ VOJÁČEK, Ladislav. První československý zákon. Pokus o opožděný komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2018, s. 44.
