Probační a mediační služba

Z Iurium Wiki

Verze z 29. 6. 2023, 18:06, kterou vytvořil Simonaklimesova (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

OBECNĚ

Probační a mediační služba provádí úkony probace a mediace ve věcech projednávacích v trestním řízení.

Probace

Probací je ve zkratce myšleno organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným, kontrola výkonu trestů, které nejsou spojeny s trestem odnětí svobody, sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dále individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný život…

Mediace

Mediací se rozumí mimosoudní zprostředkování s cílem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným a činnost vykonávána v souvislosti s trestním řízením, která směřuje k urovnání konfliktu. Uplatňuje se zejména v uzavření dohody o náhradě škody nebo nemajetkové újmy, jež byla způsobena trestním činem či o vydání bezdůvodného obohacení získaného trestnou činností, což je důležitý předpoklad k užití procesních odklonů (podmíněné zastavení trestního stíhání či odstoupené od trestního stíhání mladistvého).

Hlavním důvodem vytvoření tohoto orgánu se považuje snaha pomáhat trestní justici v oblasti sankcí, jež jsou vykonávány na svobodě a pomoci tím i ke snížení počtu uvězněných osob. V rámci toho se má pomocí této služby předejít kriminalitě, omezovat hrozbu její opětovanosti, motivovat pachatele k napravení škod jím způsobených a usměrňovat je k odpovědnosti za jejich život, a nakonec brát ohled na potřeby a zájmy obětí.

HISTORIE V ČR

PMS je poměrně mladou institucí. Velký vliv na tento orgán měl zčistajasna vývoj naší země a společensko-politické souvislosti. Asi na konci šedesátých let 20. století lze spatřovat první kroky, kdy došlo k uvedení systému sociálních kurátorů a kurátorů mládeže, jejichž činnost spočívala především v kontrole. V rámci systému vězenství se začala postupně zřizovat místa sociálních pracovníků, mezi jejichž poslání patřilo umožnění odsouzeným udržovat kontakty s jejich rodinou a společností po dobu výkonu trestu odnětí svobody a příprava podmínek pro jejich návrat z vězení. S ohledem na invazi armád Varšavské smlouvy do Československa roku 1968 a následnou normalizací byly však tyto snahy vytvoření probační služby zazděny.

Po roce 1989 ale přišel zlom, který se týkal reformy justice a vězeňského systému. Došlo ke změně trestů i opatření a začalo být více zohledňováno postavení poškozeného v trestním řízení. V roce 1994 se studenti a učitelé zasadili o základní koncepci probace a mediace a položili základy pro Sdružení pro rozvoj práce v trestní justici, jež se zasloužilo o základní aktivity, kam lze zařadit odborná setkání, semináře, projekty pro ověření probace a mediace v podmínkách ČR. Od 1. 1. 1996 se začaly postupně budovat sítě probačních pracovníků na okresních a krajských soudech, jejich činnost ovšem byla omezena. Zákonodárce se totiž soustředil spíše na zavádění nových alternativních trestů a nepřistoupil k přijetí speciální zákonné úpravy ve vztahu k zajištění výkonu těchto alternativ a probace proto nemohla být vystavěna náležitě systematicky a organizovaně.

Změnu přinesl až zákon č. 257/2000 Sb. o Probační a mediační službě, kdy na základě tohoto zákona byl vytvořen orgán, jež je předpokladem pro naplňování cílů alternativního sankciování a restorativní justice dodnes.

PRÁVNÍ ZÁKLAD

Při koncepci české právní úpravy se tvůrci inspirovali myšlenkou restorativní justice a rozhodli se pro netradiční konstrukci, a to zastřešit probaci a mediaci, čímž vznikl zákon o Probační a mediační službě (z. č. 257/2000 Sb.). Účinností nabyl 1. 1. 2001.

K tomuto tématu mají význam i některá ustanovení trestního zákoníku a řádu, kam lze zařadit na prvním místě § 49 a § 51 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále TZ), jež vymezují pojem „dohled“ a dále ustanovení § 27b zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád( dále TŘ), který však pouze zdvojuje úpravu hlavních činností PMS, jež je obsažena v zákoně o Probační a mediační službě. Nelze opomenout i některé interní normy, především Statut Probační a mediační služby a Organizační řád Probační a mediační služby.

ORGANIZAČNÍ STRUKTURA

V čele je ředitel, který je jmenovaný a odvolávaný ministrem spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti vytváří Probační a mediační službě (dále PMS) podmínky k řádnému výkonu probace a mediace a vykonává dohled nad její činností. Úkolem ředitele PMS je zajišťovat chod v oblasti personální, organizační, hospodářské, materiální a finanční a jednat jejím jménem.

PMS lze členit na ředitelství a 74 středisek, která zajišťují plnění úkolů PMS ve vztahu k soudům, státním zastupitelstvím a orgánům Polici ČR. Střediska mají působnost v sídlech okresních soudů, popřípadě obvodních nebo městských soudů. Za řádný chod středisek v daných regionech odpovídá regionální vedoucí, zaměstnanec ředitelství, kterého zmocňuje ministr spravedlnosti. Za chod jednotlivých středisek jsou odpovědní vedoucí středisek, jmenování ministrem spravedlnosti na návrh ředitele a po projednání v Radě pro probaci a mediaci (poradní orgán ministra). Odbornou činností PMS se zabývají probační úředníci a probační asistenti, kteří působí v pěti základních agendách, na něž se smí specializovat v rámci dalšího vzdělání. Mezi tyto agendy patří agenda mediačních činností, probačních činností, obecně prospěšných prací, podmíněného propuštění s dohledem včetně domácího vězení a rozsáhlou agendu mladistvých.

ČINNOST PMS

1. Výkon mediační činnosti

Mediační činností se rozumí odborné postupy pracovníků PMS, které se realizují v přípravné fázi trestního řízení před rozhodnutím státního zástupce či soudce. Cílem je urovnání konfliktu mezi obětí a pachatelem, odstranění příčin, jež vyústily v spáchání trestného činu pachatelem, a v neposlední řadě příprava podkladů pro rozhodnutí státního zástupce či soudce. Realizují se formou přímého setkání mezi obětí, pachatelem a případně zástupci dotčené komunity za účasti nestranného mediátora.

Rozdílně od soudního sporu náleží nejvyšší autorita obviněnému a poškozenému. Obviněnému je tak umožněno převzít odpovědnost za své chování, poškozený se pak může podílet na své satisfakci, a to nejen materiální, ale i morální. Mediátor v rámci činnosti stranám konfliktu nabízí jinou možnost řešení, než je cesta soudní, a umožňuje, aby poškozený a obviněný spolu komunikovali o tom, co se stalo a jak problém vyřešit. Mediátor má povinnost zůstat nestranný (nesmí rozhodovat o výběru vhodného řešení konfliktního stavu, to je na stranách mediace) a musí mít na paměti, že proces mediace je zcela dobrovolný, nemůže si tedy vynucovat jejich spolupráci. Ani orgány činné v trestním řízení nemohou průběh mediace ovlivňovat.

Konzultace s obviněným

Konzultace s obviněným probíhá v úvodu tak, že je nejprve seznámen s rolí PMS v případu a poté klient v této úvodní fázi popisuje událost trestného činu ze svého pohledu. Pracovník do vylíčení příběhu přiměřeně vstupuje se svými dotazy, cílem ovšem není vyzjistit pravdivost sděleného, ale porozumět klientovi a jeho příběhu. Zajímá se o pozadí celé této události. Pokládá otázky jako: „Jak se na danou věc dívají jeho blízcí a rodiče? Co vše se v jeho životě od té doby změnilo? Zda přijímá odpovědnost za následky svého činu? Uvědomuje si, v jaké situaci je poškozený a zda uvažoval o způsobu, jak vše napravit?“ Tyto otázky mají vést pachatele k přijetí odpovědnosti a k úvahám o nápravě. V další fázi je úkolem pracovníka povzbudit a podpořit klienta v hledání směrů, jak napravit následky trestného činu. Klient může zdůraznit své zájmy a potřeby v souvislosti s trestným činem. Zmíněna již může být i nabídka společného setkání a uskutečnění mediačního setkání s poškozeným. Na závěr přichází shrnutí, klient by měl být seznámen s postupem pracovníka i ve vztahu k poškozenému a orgánů činným v trestním řízení.

Konzultace s poškozeným

Úvodní část je opět věnována k vyjasnění otázek týkající se role PMS a průběhu trestního řízení. Pracovník by měl respektovat a porozumět k potřebám poškozeného, aby navázal s poškozeným vztah a získal jeho důvěru. Následuje opět tématika týkající se události trestného činu. Pracovník se ptá, jak prožíval celou událost trestného činu, jaké následky má pro běžný život, důležité jsou též otázky spojené s potřebami oběti, např. co by pomohlo potřeby oběti uspokojit či jaké obavy/ otázky vystávají v souvislosti se setkáním s pachatelem. V závěrečné fázi je čas věnován formě společné práce. Rozhodnutí, zda k ní dojde či ne, je na poškozeným a obviněným.

Společné setkání pachatele a poškozeného

Úvod společného setkání má v rukou mediátor, jehož cílem je dodat odvahu oběma stranám konfliktu. Mediátor je informuje o účelu setkání a vysvětlí jim pravidla společné komunikace.

V další fázi dochází k zaměření na vylíčení události trestného činu z pohledu obou stran. Pokud se mediace zúčastní i jiné osoby, mediátor dává i jim prostor k vyjádření. Po vyslechnutí příběhů přichází na řadu kladení otázek oběti přímo pachateli, popřípadě pachateli či jiným účastníkům. Dochází též k dialogu mezi oběma stranami, do kterého vstupuje mediátor a dbá na to, aby žádné vyřčené téma nebylo opomenuto. Jedním ze zásadních témat, který vedou k posunu procesu mediace, je omluva pachatele, kterou oběť vnímá jako první krok k odstranění újmy způsobené TČ a je předpokladem pro další pozitivní vývoj a vyřešení dalších sporných témat.

V závěrečné fázi je účelem shrnutí dohodnutých řešení sporů, k nimž obě strany dospěly. Poté mediátor s účastníky zpracovává dohodu, jež upravuje závazky pachatele vůči oběti, které mají být reálné a splnitelné (dohoda např. o náhradě škody musí splňovat veškeré zákonné požadavky – tedy, aby byla v dohodě jasně specifikována výše náhrady, kterou se obviněný zavázal poskytnout a způsob poskytnutí…). Mediace však může být ukončena i nedohodou.

2. Probační činnosti – probační dohled

Slovo probace vychází z latinského probāre (zkoušet, ověřovat, dohlížet). V rámci tématu se tím rozumí především výkon dohledu probačního úředníka (pracovníka). Do činností, kterými se zabývá probace patří tedy zajištění výkonu a organizace dohledu probačním úředníkem u alternativní trestů a opatření, kterými jsou podmíněný trest spojený s dohledem, trest obecně prospěšných prací, podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody spojené s dohledem, trest zákazu vstupu na sportovní a jiné společenské akce, propuštění z ochranného léčení taktéž s dohledem.

Jak již bylo zmíněno, významným alternativním trestem je podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem. Smyslem dohledu je sledování a kontrola chování pachatele, na základě čehož dochází k zajištění ochrany společnosti a snížení možnosti opakování trestného činu. Dále je záměrem dohledu odborné vedení a pomoc pachateli vést řádný život. Tyto funkce by měly splněny kumulativně, proto by neměl být omezen jen na kontrolu, ale pachatel by měl být též motivován a veden k řešení své aktuální situace (př. získání vhodného sociálního zázemí) a k rozvoji schopností žít v souladu se společenskými normami. Pachatel by si měl též uvědomit nepřípustnost kriminálního jednání.

Dohledem se rozumí „pravidelný osobní kontakt úředníka PMS s odsouzeným, při kterém dochází k realizaci probačního plánu dohledu a ke kontrole dodržování podmínek uložených pachateli soudem.“

V rámci programu je pachatel povinen ke spolupráci s pracovníkem a k plnění probačního plánu dohledu, dále k dostavování se k probačnímu úředníkovi ve stanovených lhůtách, k informování o svém pobytu, zaměstnání a zdrojích obživy, dodržování soudem uložených omezení a povinností a jiných důležitých okolností pro výkon dohledu a v neposlední řadě je povinen k umožnění probačnímu úředníkovi vstup do obydlí, ve kterém se zdržuje.

V § 51 TZ jsou naproti tomu vymezeny povinnosti probačního úředníka, kterými jsou vykonávání dohledu nad pachatelem v souladu s probačním plánem, nápomoc pachateli v jeho záležitostech a plnění pokynů předsedy senátu, jež směřují k výkonu dohledu a k tomu, aby pachatel vedl řádný život. Probační plán (dříve probační program) musí být pravidelně aktualizován s přihlédnutím k výsledkům dohledu a poměrům pachatele.

Jestliže dojde k závažnému či opakovanému porušení podmínek, kontaktuje o tom probační úředník předsedu senátu soudu, jež uložil dohled. Při méně závažném porušené podmínek probačního plánu pracovník pouze upozorní pachatele a poučí jej, že v případě opakovanosti či porušení závažnějším způsobem o tom bude informován předseda senátu, což může vést k tomu, že podmíněně odsouzený bude muset trest vykonat. Naopak při vyhovění uloženým podmínkám, vysloví soud, že se odsouzený osvědčil.

Probační úředník, pokud není stanoveno jinak, podává zprávu o průběhu výkonu dohledu nad pachatelem, o dodržování stanovených podmínek, probačního plánu a přiměřených omezení a povinností (zákaz pití alkoholu, užívání drog) a o jeho poměrech jednou za šest měsíců.

3. Kontrola během zkušební doby

Zákon zmiňuje celkem pět institutů, s nimž lze spojit stanovení zkušební doby. Patří sem podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody, podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (parole), podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu pobytu nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, podmíněné zastavení trestního stíhání a podmíněné odložení podání návrhu na potrestání. Lze zmínit další dva instituty, podmíněné upuštění od uložení trestního opatření a peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu, jež figurují v rámci soudnictví ve věcech mladistvých.

Během zkušební doby je povinností probačního úředníka sledování plnění základních povinností odsouzeného (resp. obviněného), čímž se myslí vedení řádného života. V rámci tohoto by měl probační úředník postupovat dostatečně citlivě a různá řešení problémů by měl odstupňovat. Méně závažná porušení povinností by se měla řešit spíše domluvou či výstrahou, že v případě opětovanosti či závažnějšího porušení, bude o tomto negativní jevu informován předseda senátu či v přípravném řízení státní zástupce. Závažnější porušení či údaje o opakovanosti či trvanlivosti porušování podmínek by tedy měly být zmíněny ve zprávách pro předsedu senátu (státního zástupce). Právě tento orgán nakonec rozhodne, zda tu existují skutečnosti, které odůvodňují nařízení výkonu trestu či pokračování v trestním řízení. Tyto podstatné informace lze zjišťovat nejen od policie, obecných úřadů a zaměstnavatelů, ale i od rodiny, přátel, spolupracovníků a dalších osob, které mají přehled o životě osoby, jež je kontrolována.

Parole

Parole neboli ve volném překladu „dávám své slovo“ (donn ma parole) znamená propuštění z výkonu trestu odnětí svobody s tím, že pachatel dá své slovo a po určitou dobu se podrobí stanoveným podmínkám. V našem právním systému je dána tato možnost každému, kdo vykonal polovinu uloženého trestu odnětí svobody, v případě zvlášť nebezpečných recidivistů či pachatelů odsouzených k výjimečnému trestu je třeba dvou třetin trestu. („odsouzený vykonal alespoň polovinu uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody, nebo b) odsouzený, jenž nebyl odsouzen za zvlášť závažný zločin a který dosud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody, vykonal alespoň třetinu uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody.“(§ 88 TZ)) . Je možné i dřívější propuštění, pokud k žádosti o podmíněné propuštění připojí ředitel věznice kladné doporučení.

Role pracovníka PMS se v dané oblasti uplatňuje ve dvou oblastech. První se týká stádia, kdy je odsouzený stále ve výkonu trestu odnětí svobody. V rámci této činnosti se zkoumá, zda je pachatel připravený zvládnout návrat na svobodu, což bere soud v ohled při rozhodování o podmíněném propuštění. Druhá oblast se uplatňuje v období, kdy je odsouzený z vězení podmíněně propuštěn a na základě rozhodnutí soudu je jeho povinností podrobit se dohledu. V tomto období je odsouzený kontrolován probačním úředníkem, který jej vede k tomu, aby vedl řádný život (tedy v souladu se zákonem). Je mu poskytována podpora a odborná pomoc při řešení aktuálních problémů (témata pracovní, zdravotní, rodinný…). Je též kontrolován, zda dodržuje uložené podmínky, např. zákaz pití alkoholu, kontaktu s určenými osobami, zda dodržuje povinnost hledání povolání…

4. Zajištění výkonu trestu obecně prospěšných prací

Činnost probačních úředníků je ve vztahu k tomuto trestu důležitá ve třech základních oblastech.

První zahrnuje zjišťování a poskytování potřebných informací, aby se rozhodlo, zda v daném případě bude aplikace trestu obecně prospěšných prací vyhovující. Je třeba zjišťovat taktéž zdravotní stav pachatele, jeho stanovisko k tomuto trestu a možnosti uložení = příprava před rozhodnutím.

Druhá spočívá ve vyjednávání s obviněným a se zástupci obcí a dalších institucí o možnosti umístění k nim pachatele. Učiní se tak právě pokud probační úředník v první fázi rozhodne, že uložení tohoto trestu je vhodné, popř. pokud byl tento trest pachateli uložen soudem, ale dosud nebyl zahájen jeho výkon. Úloha probačních úředníků byla díky přijetí právní úpravy výkonu trestu obecně prospěšných prací (z roku 2010) významně posílena v tom směru, že probační úředník může podat návrh na rozhodnutí o druhu a místě výkonu trestu.

Třetí oblast se zabývá kontrolou výkonu trestu obecně prospěšných prací (dále OPP). Přirozeně to musí být sledováno, neboť pokud se odsouzený chce vyhnout přeměně trestu OPP v trest odnětí svobody, musí vést do skončení výkonu trestu řádný život a vykonat uložený trest. V rámci této kontroly budou postačovat zprávy poskytnuté obcí či příslušnou institucí o poštu odpracovaných hodin, popř. o problémech, který vznikly během výkonu trestu. Při případném zjištění těchto problémů by probační úředník měl kontaktovat odsouzeného a vyzvat jej k jejich odstranění. O těchto nedostatcích musí též informovat soud. Pokud v tomto porušování bude odsouzený pokračovat, je povinností probačního úředníka bezodkladně přistoupit k podání návrhu na přeměnu trestu OPP na základě § 340b TŘ. Probační úředník musí také upozornit soud o tom, kdy byl trest OPP odsouzeným vykonán.

Naprostá většina případů PMS v rámci vykonávacího řízení spadá do oblasti trestu OPP. Je jedinečný v tom, že nabízí odsouzenému šanci vlastní prací ovlivnit délku trestu. Efektivitu lze spatřovat v přínosu pro obce, společnost a eliminaci nákladů na vězení.

5. Zajištění výkonu trestu domácího vězení

PMS plní zásadní úlohu i v rámci zajištění výkonu trestu domácího vězení. Již po pravomocném uložení trestu, ale ještě před nařízením jeho výkonu, by probační úředník měl s odsouzeným projednat podmínky výkonu trestu. Měl by odsouzeného a všechny osoby s ním žijícím ve společné domácnosti poučit o jeho povinnostech a omezeních spojených s kontrolou trestu domácího vězení (§ 3 vyhlášky č. 456/2009 Sb., o kontrole výkonu trestu domácího vězení). Zároveň se seznámí s jeho poměry a zjistí, co je třeba obstarat, typicky v souvislosti s jeho zaměstnáním. Nejdůležitějším úkolem PMS v rámci trestu domácího vězení je samotná kontrola jeho výkonu. Kontrola je prováděna buď prostřednictvím elektronického monitoringu, anebo pomocí namátkových návštěv probačních úředníků, které by měly být prováděny alespoň třikrát v měsíci. Probační úředník si ke kontrole může vyžádat asistenci Policie ČR, popř. městské policie. Komplikací těchto kontrol je, že probační úředník musí provádět návštěvy i v nočních hodinách (odsouzený má povinnost setrvat v určeném obydlí v době od 20:00 do 5:00 hodin), což je nejen pracovní zátěž pro probačního úředníka, ale zároveň způsobuje nepříjemnosti pro všechny členy domácnosti.

Při zjištění porušení podmínek výkonu trestu by měl probační úředník kontaktovat odsouzeného, porušení s ním projednat a požadovat vysvětlení, proč nebyl v místě výkonu trestu při některé z kontrol. Omluvit by jej mohly důležité důvody, například zdravotní. Pokud ovšem nevysvětlí porušení podmínek výkonu trestu domácího vězení, musí být informován soud a případně navrhnut výkon náhradního trestu odnětí svobody, což vyplývá z § 334g odst. 1 TŘ.

6. Příprava zprávy před rozhodnutím (soudní pomoc)

Z hlediska posílení individualizace řešení trestních případů je významná činnost probačních úředníků v rámci přípravy zprávy před rozhodnutím. Činnost obecně spočívá v získávání podkladů k osobě obviněného a jeho rodinnému a sociálnímu zázemí a je specifickou součástí trestního řízení. Důležitou roli má obzvlášť při ukládání některých trestů, především trestu obecně prospěšných prací, domácího vězení a peněžitého trestu. Soud má povinnost přihlédnout při ukládání i k možnostem nápravy a k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele, což PMS opatřením těchto informací usnadňuje práci organům činným v trestním řízení.

Zpráva o osobě pachatele by měla být orgánům činným v trestním řízení poskytnuta ještě před zahájením hlavního líčení, neboť je zde možnost ukončení trestního stíhání formou odklonu ještě v přípravném řízení a možnost vyřízení věci trestním příkazem, čímž výrazně odlehčí činnost soudu.

OPP

Soudní pomoc při ukládání trestu obecně prospěšných prací se zakládá ve zjištění zdravotní způsobilosti pachatele, jeho stanovisek k uložení trestu OPP a přihlédnutí k možnostem výkonu trestu. Podrobněji by zjištění těchto informací mělo zahrnovat postoj obviněného ke spáchanému činu, intenzitu motivovanosti k výkonu případného trestu, časové možnosti v souvislosti se zaměstnáním, studiem či rodinnou, zdravotní stav a případná zdravotní omezení, dále rodinné poměry a sociální zázemí atd.

Peněžitý trest

Trest peněžitý je další trest, při jehož ukládání může kvalitní soudní pomoc sehrát významnou roli. Při jeho ukládání musí soud zohlednit osobní a majetkové poměry pachatele (§ 68 odst. 3 TZ) a zda je peněžitý trest vůbec dobytný (§ 68 odst. 6 TZ), proto co nejdetailnější zpráva o majetkových poměrech obviněného má důležitý význam.

Domácí vězení

Zjištění osobních a jiných poměrů pachatele, konkrétně informace o jeho zaměstnání, postoji k možnosti uložení domácího vězení a také o bydlišti pachatele je důležité při ukládání trestu domácího vězení.

Informace o zaměstnání by měly vést k vymezení času, během kterého bude obviněnému přikázáno zdržovat se v určeném obydlí, neboť konkrétně výdělečná činnost vykonávána v noci či o víkendech neumožňuje uložení domácího vězení v zákonem vymezeném rozsahu.

Trestní zákoník vyžaduje písemný slib pachatele, že se bude ve stanovené době zdržovat v obydlí na určené adrese a že poskytne veškerou součinnost při výkonu kontroly tohoto trestu (§ 60 odst. 1 písm. b TZ), proto je důležité též i zjištění postoje pachatele k uložení tohoto trestu. V rámci zjištění informací o bydlišti by měl probační úředník přihlédnout, zda je výkon v oblasti bydlení vůbec realizovatelný, a to např. z důvodu úplné absence vhodného obydlí či negativního postoje ostatních osob žijících ve stejné domácnosti s obviněným.

Komplexní zpráva poskytnutá probačním úředníkem by tedy měla obsahovat informace o dosavadním životě obviněného, údaje o rodinných poměrech (např. o manželství, o dětech a jeho vyživovací povinnost k nim…), sociální poměry obviněného (informace o zaměstnání, sociálním prostředí, bydlení…), zdravotní způsobilost obviněného, informace o majetkových poměrech, dále o tom, zda a jakým způsobem se obviněný zapříčinil o odstranění nepříznivých jevů trestného činu nebo zda jak nahradil vzniklou škodu, důležité je i stanovisko probačního úředníka a údaje vztahující se k některým konkrétním trestům.

ZDROJE

FENYK, Jaroslav. CÍSAŘOVÁ, Dagmar. GŘIVNA, Tomáš. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2019, s. 167.

ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Praha: Leges, 2011, s. 352.

MATOUŠEK, Oldřich a kol. Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál, 2005, s. 287.

ŠTERN, Pavel. OUŘEDNÍČKOVÁ, Lenka. DOUBRAVOVÁ, Dagmar. Probace a mediace: Možnosti řešení trestních činů. Praha: Portál, 2010, s. 11.

ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Praha: Leges, 2011, s. 352-353.

ŠTERN, Pavel. OUŘEDNÍČKOVÁ, Lenka. DOUBRAVOVÁ, Dagmar. Probace a mediace: Možnosti řešení trestních činů. Praha: Portál, 2010, s. 37.

ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Praha: Leges, 2011, s. 353.

ŠTERN, Pavel. OUŘEDNÍČKOVÁ, Lenka. DOUBRAVOVÁ, Dagmar. Probace a mediace: Možnosti řešení trestních činů. Praha: Portál, 2010, s. 38.

ŠTERN, Pavel. OUŘEDNÍČKOVÁ, Lenka. DOUBRAVOVÁ, Dagmar. Probace a mediace: Možnosti řešení trestních činů. Praha: Portál, 2010, s. 39-40.

ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Praha: Leges, 2011, s. 381-382.

ŠTERN, Pavel. OUŘEDNÍČKOVÁ, Lenka. DOUBRAVOVÁ, Dagmar. Probace a mediace: Možnosti řešení trestních činů. Praha: Portál, 2010, s. 43-44.

ŠTERN, Pavel. OUŘEDNÍČKOVÁ, Lenka. DOUBRAVOVÁ, Dagmar. Probace a mediace: Možnosti řešení trestních činů. Praha: Portál, 2010, s.45-46.

ŠTERN, Pavel. OUŘEDNÍČKOVÁ, Lenka. DOUBRAVOVÁ, Dagmar. Probace a mediace: Možnosti řešení trestních činů. Praha: Portál, 2010, s. 49-51.

ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Praha: Leges, 2011, s. 384.

ŠTERN, Pavel. OUŘEDNÍČKOVÁ, Lenka. DOUBRAVOVÁ, Dagmar. Probace a mediace: Možnosti řešení trestních činů. Praha: Portál, 2010, s. 71.

ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 9., přepracované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2022, s. 368.

JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 8. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2022, s. 421.

ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 9., přepracované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2022, s. 369.

JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 8. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2022, s. 421-422.

ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Praha: Leges, 2011, s. 359-361.

ŠTERN, Pavel. OUŘEDNÍČKOVÁ, Lenka. DOUBRAVOVÁ, Dagmar. Probace a mediace: Možnosti řešení trestních činů. Praha: Portál, 2010, s. 102-105.

ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Praha: Leges, 2011, s. 362-365.

ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Praha: Leges, 2011, s. 362.

ŠTERN, Pavel. OUŘEDNÍČKOVÁ, Lenka. DOUBRAVOVÁ, Dagmar. Probace a mediace: Možnosti řešení trestních činů. Praha: Portál, 2010, s. 94.

ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Praha: Leges, 2011, s. 365-372.

Autoři článku: Simonaklimesova