Prameny práva

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Z hlediska právní teorie může prameny práva rozdělit na prameny práva formální a prameny práva materiální. Formálním pramenem práva se rozumí to, co je právem. To, co nám vymezuje práva a povinnosti. To, co obsahuje právní normy. Materiální pramen práva naopak označuje jevy, které jsou důvodem, proč je právo takové, jaké je. Je to tedy označení původu práva, důvod právní regulace a účel, který má tato regulace plnit.

Materiální prameny práva

Jak již bylo uvedeno výše, všechno, co ovlivňuje a vymezuje, proč je právo takové, jaké je, je materiálním pramenem práva. Mezi tyto důvody spadají např. společenské poměry, hospodářské a ekonomické poměry, přírodní katastrofy, historické okolnosti. Můžeme zde zařadit ovšem i pojmy jako Boží vůle, duch národa či třídní zájmy, což jsou pojmy, které jsou relevantní pro určitou část naší historie. Náboženskými důvody se historicky dá zdůvodnit existence mnohé legislativy. Ostatně i dnes se můžeme setkat s vlivy náboženství na legislativu, např. u legislativy týkající se interupcí, adopcí homosexuálními páry, registrovaných partnerství.

Formální prameny práva

Formálním pramenem práva jsou samotné právní normy. V nich nalezneme zapsané právo. Právě proto většinou otázkou, zda je nějaký předpis či soudní rozhodnutí pramenem práva, tazatel má na mysli to, zda je formálním pramenem práva. Zda toto konkrétní rozhodnutí nebo předpis má normativní charakter. V takovém případě hovoříme o pramenu práva v užším slova smyslu. Obecně můžeme vymezit čtyři základní prameny práva, přičemž je potřebné si uvědomit, že ne ve všech právních řádech jsou tyto jednotlivé druhy práva uznané jako prameny práva ve formálním slova smyslu.

  • Normativní právní akt (právní předpis)
  • Normativní smlouva
  • Precedens
  • Právní obyčej

Normativní právní akt

Rozhodnutí, usnesení či opatření subjektu nadaného legislativní mocí. Jde o výsledek právotvorné (legislativní) činnosti, který je spojen s podstatnou mírou obecnosti a s možností užití státního donucení. Individuální právní akt – aplikace na konkrétní případ – rozsudek, trestní příkaz.

Zákonné
  • Ústava
  • Ústavní zákony
  • Zákony
  • Zákonné opatření senátu
Podzákonné
  • Nařízení vlády
  • Vyhlášky ministerstev
  • Vyhlášky kraje
  • Nařízení kraje
  • Vyhlášky obce
  • Nařízení obce

Normativní smlouva

Normativního charakteru nabývá smlouva tehdy, jsou-li její ustanovení obecná a pokud reguluje celou skupinu právních vztahů. Patří mezi základní prameny mezinárodního práva. Pro mezinárodní smlouvy platí aplikační přednost před zákony - podle čl. 10 Ústavy. Normativní smlouva se v ČR objevuje i v pojetí kolektivní smlouvy v pracovním právu.

Precedent

Rozhodnutí soudu, kterým se poprvé řeší právem dosud neupravený společenský vztah. V budoucích případech stejného charakteru vystupuje toto rozhodnutí jako obecně závazné (platí v angloamerickém systému práva). V ČR formálně není považován za pramenem práva.

Právní obyčej

Nejstarší pramen práva. Obyčej musí splňovat tři kritéria k tomu, aby se z něj stal pramen práva:

  • Dlouhodobě a masově zachováván.
  • Dostatečně určitý.
  • Státní orgány uplatňují státní donucení.

Pramenem jak mezinárodního tak vnitrostátního práva