Právo shromažďovací

Z Iurium Wiki

Právo shromažďovací je zakotveno v čl. 20 Listiny základních práv a svobod - Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno. Dle zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, mají občané právo se pokojně shromažďovat. Výkon tohoto práva slouží k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společenských záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek. Za shromáždění se považují také pouliční průvody a manifestace. Shromáždění jsou zakázána v okruhu 100 m od budov zákonodárných sborů nebo od míst, kde tyto sbory jednají a od budov Ústavního soudu nebo od míst, kde Ústavní soud jedná[1].

Působnost ve věcech práva shromažďovacího v přenesené působnosti

Působnost ve věcech práva shromažďovacího v přenesené působnosti vykonává

  1. obecní úřad, v jehož územním obvodu se má shromáždění konat,
  2. pověřený obecní úřad, přesahuje-li místo konání shromáždění územní obvod obecního úřadu,
  3. krajský úřad, pokud místo konání shromáždění přesahuje správní obvod pověřeného obecního úřadu,
  4. Ministerstvo vnitra, pokud místo konání shromáždění přesahuje hranice kraje[2]

Realizace práva shromažďovacího

Realizace práva shromažďovacího není založena na principu povolovacím, ale na principu oznamovacím. Svolavatel je totiž povinen shromáždění oznámit úřadu tak, aby úřad oznámení obdržel alespoň 5 dnů předem. Úřad může v odůvodněných případech přijmout oznámení i v kratší lhůtě. Za právnickou osobu podá oznámení ten, kdo ji v této věci zastupuje. Má-li se shromáždění konat pod širým nebem mimo veřejná prostranství, je svolavatel povinen k oznámení přiložit písemný souhlas toho, kdo je vlastníkem, případně uživatelem pozemku[3]

V oznámení musí svolavatel uvést:

  1. účel shromáždění, den a místo jeho konání a dobu zahájení; jde-li o shromáždění na veřejném prostranství, též předpokládanou dobu jeho ukončení;
  2. předpokládaný počet účastníků shromáždění;
  3. opatření, která provede, aby se shromáždění konalo v souladu se zákonem, zejména potřebný počet pořadatelů starších 18 let, které k organizaci shromáždění určí, a způsob jejich označení;
  4. má-li jít o průvod, výchozí místo, cestu a místo ukončení;
  5. jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození, dále adresu místa trvalého pobytu, adresu pro doručování a rovněž adresu pro zasílání informací elektronickou poštou, telefonní číslo nebo jiný dostupný kontaktní údaj
  6. jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození, adresu místa pobytu a adresu pro zasílání informací elektronickou poštou, telefonní číslo nebo jiný dostupný kontaktní údaj toho, kdo je zmocněn jednat v zastoupení svolavatele, je-li zastoupen nebo jde-li o skupinu osob[4].

Shromáždění bez ohlášení

Nemusí se oznamovat následující:

  1. shromáždění pořádaných právnickými osobami přístupných jen jejich členům či pracovníkům a jmenovitě pozvaným hostům;
  2. shromáždění pořádaných církvemi nebo náboženskými společnostmi2) v kostele nebo v jiné modlitebně, procesí, poutí a jiných průvodů a shromáždění sloužících k projevům náboženského vyznání;
  3. shromáždění konaných v obydlích;
  4. shromáždění jmenovitě pozvaných osob v uzavřených prostorách[5].

Svolatel

Shromáždění může svolat občan starší 18 let nebo právnická osoba se sídlem na území České republiky, anebo skupina osob[6].

Práva a povinnosti svolatele

Svolavatel je oprávněn činit všechna opatření ke svolání shromáždění. Zejména je oprávněn v souladu s oznámeným účelem shromáždění osobně či písemně nebo jinak zvát k účasti na něm. Úřad podle možností a okolností poskytuje svolavateli pomoc. Také je-li důvodná obava, že shromáždění bude rušeno, může svolavatel požádat úřad nebo Policii České republiky, aby shromáždění byla poskytnuta ochrana. Svolavatel vydává přímo nebo s pomocí pořadatelů účastníkům pokyny k zajištění řádného průběhu shromáždění.

Svolavatel je povinen poskytnout úřadu na jeho žádost součinnost nezbytnou k zajištění řádného průběhu shromáždění, zejména plnit pokyny úřadu a Policie České republiky a splnit povinnosti stanovené zvláštními právními předpisy, také zajistit potřebný počet způsobilých pořadatelů starších 18 let. Musí být přítomen na jím oznámeném shromáždění a řídit průběh shromáždění tak, aby se podstatně neodchylovalo od účelu shromáždění uvedeného v oznámení a dávat závazné pokyny pořadatelům. Po celou dobu musí dbát o pokojný průběh shromáždění a činit opatření, aby nebyl narušován a také shromáždění ukončit[7].

Povinnosti účastníků

Účastníci shromáždění jsou povinni dbát pokynů svolavatele a pořadatelů a zdržet se všeho, co by narušilo řádný a pokojný průběh shromáždění. Po ukončení shromáždění povinni se pokojně rozejít. Pokud by nastala situace, kdy by bylo shromáždění rozpuštěno, tak jsou povinni neprodleně opustit místo shromáždění. V rozchodu jim nesmí být žádným způsobem bráněno. Dále účastníci shromáždění nesmějí mít u sebe střelné zbraně, výbušniny nebo pyrotechnické výrobky. Rovněž nesmějí mít u sebe jiné předměty, jimiž lze ublížit na zdraví, lze-li z okolností nebo z chování účastníků usuzovat, že mají být užity k násilí nebo pohrůžce násilím. Účastníci shromáždění nesmějí mít obličej zakrytý způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jejich identifikaci[8].

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 8 As 51/2007-67
Výkon shromažďovacího práva, uplatněného oznámením konkrétního shromáždění správnímu orgánu, nemůže být přenesen na jinou osobu úkonem svolavatele nebo správního orgánu. Při oznámení shromáždění neexistujícím subjektem správní orgán věc bez dalšího odloží (§ 43 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004, za použití § 154 téhož zákona)
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 8 As 7/2008116
I. Zákaz shromáždění lze odůvodnit jeho skutečným účelem, odlišným od oznámeného, naplňuje-li podmínky zákazu ve smyslu § 10 odst. 1 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím.

II. Zákaz shromáždění, který dovozuje jeho účel pouze z charakteristiky svolavatele shromáždění a určitým způsobem významného místa a data/času shromáždění, se musí opírat o logickou, uzavřenou a ničím nenarušenou soustavu důkazů, které na sebe navazují a vzájemně se doplňují, nejsou vyvráceny jinými důkazy svědčícími o opaku a jsou v takovém vztahu k účelu shromáždění, že z nich je možno dovodit právě jediný závěr. III. Řešení přímého střetu shromažďovacího práva s jiným ze základních lidských práv nelze zobecnit a musí se vždy odvíjet od konkrétních skutkových okolností za současného zohlednění principu proporcionality. IV. Vychází-li správní orgán z odvozeného důkazu, je nutné, aby ověřil věrohodnost původních zdrojů informací a v možném rozsahu i pravdivost těchto informací. V. Mnohost shromáždění oznámených jedním svolavatelem ve stejnou dobu na různá místa vyvolává pochybnosti o vůli svolavatele realizovat všechna ohlášená shromáždění, ale není důvodem jejich zákazu podle zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím


Odkazy

  1. JURNÍKOVÁ, Jana, Soňa SKULOVÁ, Petr PRŮCHA, Petr HAVLAN, Stanislav SEDLÁČEK, Stanislav KADEČKA, Petr KOLMAN a Alena KLIKOVÁ. Správní právo: zvláštní část. 6. dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. s. 63. Edice učebnic Právnické fakulty. ISBN 978-80-210-4847-8.
  2. § 2a zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím
  3. § 5 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím
  4. § 5 odst. 3 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím
  5. § 4 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím
  6. § 3 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím
  7. § 6 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím
  8. § 7 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím
Autoři článku: PHan (PHan)