Právnická osoba

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Právnická osoba je organizace osob nebo majetku, která se vytváří pro určitý účel a které objektivní právo přiznává právní subjektivitu.[1] Za osobu v právním smyslu můžeme považovat jen ten subjekt práva, který je možné identifikovat, který je způsobilý jednat a za svoje jednání i odpovídat.[2] Tato definice se tak dotýká jak osob fyzických, tak právnických.

Základními znaky právnické osoby jsou:

  • právní subjektivita
  • majetkový a personální substrát
  • organizace
  • konkrétní účel

Právní subjektivitu musí právnické osobě přiznávat právo. V ČR tak dělá xxxxx (na slovensku § 18 občanského zákoníku) a je založená na zásadě neomezené subjektivity. Toto ovšem není bezvýhradní. Logicky totiž vyplývá, že právnická osoba nemá a nemůže mít způsobilost na práva, které může mít dle jejich povahy pouze fyzická osoba (např. rodinná či osobnostní práva, způsobilost být poručníkem, apod.).[3]

Právnické osoby můžeme dělit do dvou kategorií - korporace a fundace. Fundace jsou založené na bázi majetkového substrátu (je to sdružení majetku), korporace jsou založené na bázi personálního substrátu (je to sdružení osob).

„stát stává jako každá jiná osoba (ať fyzická či právnická) právně rovným a zásadně autonomním účastníkem soukromoprávních vztahů. ... I státu jako účastníku občanského soudního řízení může být na základě pravomocného soudního rozhodnutí uloženo, aby plnil své soukromoprávní povinnosti. Pokud tak stát dobrovolně neučiní, hrozí i jemu jako každému jinému účastníkovi občanského soudního řízení výkon rozhodnutí (exekuce)“[4]

Lze tedy uzavřít, že stát je právnickou osobou, ovšem právnickou osobou, která se „soukromoprávní právnické osobě“ vůbec nepodobá. Stát je právnickou osobou, která nebyla založena, nevznikla, nemá sídlo ani statutární orgán. Navíc a hlavně je právnickou osobou, která nevystupuje pouze svými organizačními složkami, nýbrž i samostatnými subjekty, které však pro ni a za ni nabývají majetek.[5]
  1. LAZAR, J. a kol. Občianske právo hmotné 1., 3. vydání, Bratislava: Iura Edition, 2006, s. 147.
  2. BERAN, K. Pojem osoby v právu. praha: leges, 2012, s. 176.
  3. Jozef Medelský – Trestná zodpovědnost právnických osob – Aleš Čeněk, 2016, s. 9
  4. Stuna, S., Švestka, J. Několik úvah nad státem jako právnickou osobou, zejména nad právní subjektivitou státních orgánů. Právní rozhledy, 1999, č. 6, s. 292.
  5. BERAN, Karel. Proč není stát právnickou osobou?. Právní rozhledy. 2006, č. 7, s. 255 - 261