Právní skutečnost

V oblasti nejen občanského práva dochází k neustálému vzniku, změně nebo zániku právních vztahů. Právní vztah je typický tím, že jeho obsahem jsou určitá subjektivní práva a povinnosti. Aby došlo ke vzniku (resp. změně nebo zániku) takového právního vztahu a mohlo dojít n nástupu těchto právních následků je třeba existence určité skutečnosti a jelikož jde o skutečnosti právně významnou, jsou tyto označovány jako právní skutečnosti. Právní skutečnost je tedy právní důvod, na jehož základě vzniká právní následek (tj. aby se někdo stal subjektem oprávnění a povinností).

Občanský zákoník právní skutečnosti upravuje v části I, hlavě páté. Nejvíce prostoru je věnováno právnímu jednání (§ 545 až 599), dále pak právním událostem, tj. objektivním právním skutečnostem (§ 600 až 608) a nakonec je upraveno chápání času ve smyslu promlčení a prekluze (§ 609 až 654).

Právní skutečnosti mohou vznikat přímo ze zákona (ex lege, nepodmíněně), avšak častější případ je situace, kdy právní následky nastávají až na základě splnění podmínek stanovených zákonem (podmíněně). Takovou podmínkou může být např. vydání rozhodnutí státního orgánu, jednání právních subjektů, skutečnost nezávislá na vůli subjektů práva.

Dělení právních skutečností

a) Podle uplatnění lidského volního chování

• subjektivní (volní)= jsou způsobené jednáním právního subjektu. Ne každé jednání s vůlí vyvolat právní následky je ovšem možno označit za subjektivní právní skutečnost- např. jednání nezletilých.
• objektivní (mimovolní)= takové právní skutečnosti nejsou na volním jednání nijak závislé

b) Podle nutnosti jejich důkazu

• skutečnosti dokázané= lze je dokázat, příp. jsou již dokázané
• skutečnosti známé (notorické)= není třeba provedení důkazu, jelikož jsou buď obecně známé (tj. známé subjektům běžného života) nebo úředně známé (tj. známé úřadům)
• skutečnosti předpokládané (presumované)= tzv. domněnky
  • domněnky vyvratitelné-> jsou pokládány za existující až do doby, kdy je prokázán opak (je tedy přípustný důkaz opaku). V zákoně se projevu spojením "má se za to".
  • domněnky nevyvratitelné-> jsou pokládány za existující bez dalšího, není tedy možné prokázat opak. V zákoně jsou vyjádřeny jako "platí, že".
    • pro úplnost je třeba uvést i tzv. fikce, která záměrně vytváří neexistující skutečnost (důkaz opaku je tak nepřípustný, jelikož by byl zcela zbytečný). V zákoně je uveden jako "hledí se, považuje se".

c) Podle doby působení

• jednorázové= jedná se o právní události, jejichž účinky nastávají a končí v jednom okamžiku (např. narození, smrt).
• trvající= jedná se právní či protiprávní stavy, kdy účinky nastanou a trvají dále (např. manželství, omezení svéprávnosti).

d) Podle toho, zda způsobují právní následky samy o sobě nebo pouze ve vztahu k jiným právním skutečnostem

• jednoduché= právní následky nastanou v důsledku právní skutečnosti bez dalšího
• složené= právní následky nastávají až v kombinaci s další právní skutečností a to buď společně nebo postupně
• komplexní= právní následky vzniknou až v okamžiku, kdy nastane poslední právní skutečnost k jejich vzniku potřebná

• Subjektivní právní skutečnosti= jsou takové, s nimiž právo spojuje právní následky a které spočívají v lidském chování.
  • Právní normy spojují právní následky také s chováním, které je v rozporu s právem samotným, tedy s protiprávními činy. Zde je ovšem třeba splnění další podmínky, kterou se rozumí deliktní způsobilost. Je-li jednající deliktně způsobilý, mohou vzniknout odpovědností následky. Např. náhrada škody z důvodu porušení dobrých mravů, porušení zákona nebo porušení smluvní povinnosti.
• Reálné akty= jedná se o situaci, kdy právní norma spojuje následek s lidským chováním, ovšem chybí zde vůle jedince tyto následky vyvolat (tj. není rozhodné, zdali jednající zamýšlel vyvolat právní následky či nikoli-> z tohoto důvodu není třeba brát v úvahu svéprávnost jednajícího). Jako příklad lze uvést vytvoření věci či uměleckého díla.
• Objektivní právní skutečnosti= jsou označovány také jako "právní události", jedná se o situaci, kdy předpokladem vzniku právních následků není lidské chování, nýbrž jiná okolnost (např. narození, smrt, apod.).

Právní důvod X právní následek

Právní skutečnost je právním důvodem, zatímco samotný vznik, změna nebo zánik práv a povinností už je právním následkem.

• Právní následky právního jednání jsou upraveno v § 545 OZ: ,, Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.“
• Právní následky právních událostí jsou pak uvedeny v § 600 OZ: ,,Zákon stanoví, která práva a které povinnosti vznikají, mění se nebo zanikají z právních skutečností nezávislých na vůli osoby. Takový následek může též určit ujednání stran.“

Právní jednání

Právní jednání