Povinná mlčenlivost zdravotníků

Z Iurium Wiki

Každý zdravotnický pracovník je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Tuto povinnost má zdravotnický pracovník i zpětně (v případě, že již zdravotní služby na daném místě neposkytuje). Smyslem této úpravy je zejména individuální ochrana soukromí pacientů[1].

Prolomení povinné mlčenlivosti

Zákon stanovuje prolomení povinné mlčenlivosti v následujících případech:

  1. Předání nezbytných informací pro zajištění návaznosti poskytovaných zdravotních služeb mezi jednotlivými zdravotnickými pracovníky
  2. Sdělování údajů nebo jiných skutečností pro potřeby trestního řízení způsobem stanoveným právními předpisy
  3. Sdělování údajů nebo jiných skutečností, je-li poskytovatel zproštěn mlčenlivosti pacientem, případně jeho zákonným zástupcem
  4. Sdělování informací v případě oznamovací povinnosti (tj. případ, kdy je zdravotníku stanovena oznamovací povinnost ve zvláštním právním předpise, např. překažení trestného činu)
  5. Sdělování údajů zdravotníkem, který je členem České lékařské komory, pro účely řízení prováděných orgány komory
  6. Sdělování údajů v nezbytném rozsahu pro ochranu vlastních práv zdravotnického pracovníka v trestním řízení, občanskoprávním řízení, rozhodčím řízení a ve správním řízení[2]:

Specifické situace v praxi

Poskytnutí telefonické informace o pacientovi

Právo na informace o zdravotním stavu pacienta má pouze osoba určená samotným pacientem. V případě, že nebylo možné zjistit jeho vůli, zdravotnický pracovník je povinen informovat tzv. osobu blízkou. Pokud tedy zavolá do zdravotnického zařízení osoba, která nemá oprávnění získat informace o zdravotním stavu pacienta, zdravotnický pracovník je povinen ji informace neposkytnout. V opačném případě by si zdravotník měl být jistý podle hlasu, zda jde opravdu o osobu oprávněnou.

Poskytnutí informací Policii ČR

Oznamovací povinnost

 Pokud zdravotnický pracovník plní svoji zákonnou povinnost, tak může Policii ČR sdělit vše, co o případu ví, a to bez souhlasu soudu.

Vyhlášení pátrání po pacientovi

Poskytovatel zdravotních služeb je povinen podat Policii ČR informace o době a místě poskytnutí zdravotních služeb pacientovi, po kterém bylo vyhlášeno pátrání, a to bez souhlasu soudu[3].

Identifikace neznámé mrtvoly

 Poskytovatel zdravotních služeb je oprávněn poskytnout údaje ze zdravotnické dokumentace bez souhlasu soudu, jsou-li nutné pro identifikaci neznámé mrtvoly, jejíž totožnost zjišťuje Policie ČR[4].

Ostatní případy

 Ve všech ostatních případech není zdravotnický pracovník oprávněn podat informace Policii ČR bez souhlasu soudu.[5]

Poskytnutí informací orgánu sociálně-právní ochrany dětí

Poskytovatel zdravotních služeb povinen podat informace důležité k výkonu sociálně-právní ochrany dětí a oznamovat případy, kdy je zanedbávána zdravotní péče o nezletilého. Jde zejména o sdělení údajů o podezření z týrání, zneužívání dítěte nebo ze zanedbávání péče o něj[6]. Poskytovatel zdravotních služeb by měl podat orgánu sociálně-právní ochrany dětí co nejméně citlivých osobních údajů vztahujících se k jeho diagnóze a prognóze.

Odkazy

  1. MACH, Jan. Univerzita medicínského práva. Praha: Grada, 2013, s 111. ISBN 978-80-247-5113-9.
  2. § 51 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách
  3. § 68 odst. 3 písm. b) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR
  4. § 68 odst. 5 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR
  5. MACH, Jan. Medicínské právo - co a jak: praktické rady pro lékaře a zdravotníky. Praha: Galén, 2015, s 61 - 64. ISBN 978-80-7492-218-3.
  6. § 53 odst. 1 písm. c) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí
Autoři článku: PHan (PHan)