Postoupení pohledávky

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání
V případě postoupení pohledávky může být dlužník ve sporu s postupníkem zbaven obrany zpochybněním platnosti postupní smlouvy jen tehdy, pokud mu bylo postoupení pohledávky platně oznámeno postupitelem. Stěžovatel se jako povinný domáhal zastavení exekučního řízení, přičemž argumentoval jednak nedostatkem aktivní legitimace oprávněného z důvodu neplatné smlouvy o postoupení pohledávky (v pořadí již druhém), jednak stěžovatel tvrdil také zánik dluhu v důsledku dohody o narovnání, uzavřené mezi ním a původním věřitelem. Obecné soudy se stěžovatelovou první námitkou stran neplatnosti postupní smlouvy vůbec nezabývaly s tím, že mu taková námitka v postavení dlužníka nepřísluší. V návaznosti na to pak dohodu o narovnání posoudily jako absolutně neplatnou, neboť byla uzavřena až po postoupení na jiné subjekty. Stěžovatel nyní brojí proti rozhodnutím obecných soudů z důvodu absence jejich řádného odůvodnění a z toho plynoucí nepřezkoumatelnosti, jakož i z důvodu porušení zásady předvídatelnosti soudního rozhodování, když ve skutkově velice obdobné věci tentýž městský soud jeho návrhu na zastavení exekuce vyhověl. Ústavní soud připomněl, že jako ústavně konformní v minulosti potvrdil rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, dle kterého došlo-li k platné notifikaci postoupení pohledávky vůči dlužníku ze strany postupitele, nemůže již dlužník namítat neplatnost postupní smlouvy vůči postupníkovi. Pokud však provedení platné notifikace ze strany postupitele prokázáno není, je naopak na místě zkoumat platnost postupní smlouvy i ve sporu mezi dlužníkem a postupníkem. Obecné soudy se však otázkou existence platné notifikace vůbec nezabývaly.[1]
  1. I. ÚS 682/15