Polehčující a přitěžující okolnosti

Zásada individualizace trestu

Tato zásada je upravena v § 39 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále TZ), která stanovuje, že soud při rozhodování o druhu výměře trestu postupuje při svém uvážení takovým způsobem, že musí přihlédnout ke kritériím pro ukládání trestu u každého případu, kterými jsou. 1) Povaha a závažnost spáchaného trestného činu. Jsou určovány chráněným zájmem, u kterého platí čím významnější je konkrétní chráněný zájem, tím závažnější je útok vedený proti němu. Způsob provedení trestného činu a jeho následky, který zahrnuje druh a povahu jednání a použití prostředky. Dále zahrnuje i to, zda byl spáchán trestný čin surovým způsobem, či jaká zbraň byla v rámci trestné činnosti použita. Dále okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a pohnutkou, záměrem a cílem. 2) Dosavadní způsob života pachatele. 3) Chování pachatele po činu. Zda byl pachatel ochoten nahradit škodu či odstranit škodlivé následky činu. 4) Účinkům a důsledkům, které vyplývají z trestu pro budoucí život pachatele. 5) Době, která uplynula od spáchání trestného činu. 6) Změně situace, která nastala po spáchání trestného činu. 7) Délce trestního řízení. Soud přihlédne ke složitosti daného případu, k samotné délce řízení a jeho průtahům ze strany pachatele. 8) Posouzení, zda se pachatel snažil získat nebo získal trestným činem majetkový prospěch. Pokud takový čin spáchal, soud uloží některý z trestů, které postihne pachatele na majetku.

Výše vyjmenovaná kritéria jsou považovány pro pachatele za polehčující nebo naopak přitěžující okolnosti. Na základě zvážení všech možných okolností vyhledatelných v případu, poté soud určí konkrétní druh a výměru trestu. Některé okolnosti se mohou jevit jak polehčující, tak přitěžující okolností. Tato pomyslná překážka se vyřeší po individualizaci jednotlivého případu a následného zhodnocení jak přitěžujících, tak polehčujících okolností právě na tento případ. Trestní zákoník přímo vyjmenovává některé obecně polehčující nebo přitěžující okolnosti, a to v § 41 a § 42, ke kterým soud musí při stanovení druhu a výměry trestu také přihlížet, pokud jsou pro jeho rozhodnutí o trestu relevantní, což vyplývá z § 39 odst. 3 trestního zákona.

Zákaz dvojího přičítání téže okolnosti

Tento zákaz vyplývá z § 39 odst. 4 trestního zákona. Navazuje na § 41 a § 42, ve kterých jsou okolnosti obecně polehčující a přitěžující popsány stejně jako ve zvláštní části trestního zákoníku jako znaky skutkové podstaty některých trestných činů. Aby se k obecně přitěžující (i polehčující) okolnosti daného trestného činu mohlo přihlížet, není možné, aby v zákonném rámci stanovené trestní sazby za takový trestný čin byla tato okolnost již zohledněna. V tomto případě by právní kvalifikace nebyla individualizací trestu. K okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující nebo přitěžující. Pokud by zásada individualizace či zákaz dvojího přičítání trestu nebyly zohledněny v konkrétním případu, jednalo by se o trest nepřiměřený, což by mohlo být důvodem pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení.

Polehčující okolnosti

Demonstrativní výčet, který tedy je možné dále rozšiřovat a podřazovat pod něj další okolnosti, jsou stanoveny v § 41 trestního zákoníku. Soud jako k polehčující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel a) spáchal trestný čin poprvé a pod vlivem okolností na něm nezávislých, b) spáchal trestný čin v silném rozrušení, ze soucitu nebo z nedostatku životních zkušeností, c) spáchal trestný čin pod tlakem závislosti nebo podřízenosti, d) spáchal trestný čin pod vlivem hrozby nebo nátlaku, e) spáchal trestný čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezpůsobil, f) spáchal trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých, g) spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze, anebo překročil meze přípustného rizika nebo meze jiné okolnosti vylučující protiprávnost, h) spáchal trestný čin v právním omylu, kterého se bylo možno vyvarovat, i) trestným činem způsobil nižší škodu nebo jiný menší škodlivý následek, j) přičinil se o odstranění škodlivých následků trestného činu nebo dobrovolně nahradil způsobenou škodu, k) svůj trestný čin sám oznámil úřadům, l) se k trestnému činu doznal, m) napomáhal při objasňování své trestné činnosti nebo významně přispěl k objasnění trestného činu spáchaného jiným, n) přispěl zejména jako spolupracující obviněný k objasňování trestné činnosti spáchané členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, o) trestného činu upřímně litoval, nebo p) vedl před spácháním trestného činu řádný život.

a) spáchání trestného činu poprvé a pod vlivem okolností na něm nezávislých

Polehčující okolnost v § 41 se skládá ze dvou kumulativních znaků, a to, že pachatel spáchal trestný čin poprvé a pod vlivem okolností na něm nezávislých. Pachatel se nikdy před tímto spáchaným trestným činem nedopustil žádného jiného, proto se uvádí, že spáchal trestný čin poprvé. Pokud bylo odsouzení za trestný čin pravomocně odsouzený již zahlazeno, nedá se to považovat za naplnění podmínky spáchání trestného činu poprvé. Pokud trestní stíhání pro skutek, který se v průběhu trestního řízení nějakým způsobem odklonil a nedošlo k pravomocnému odsouzení za tento skutek, spadají tyto případy taktéž pod pojem spáchání trestného činu poprvé. Lze za tyto náležitosti považovat podmíněné zastavení trestního stíhání, podmíněné odložení podání návrhu na potrestání, narovnání, odstoupení od trestního stíhání. V těchto případech není vyslovena vina, tudíž je nutné respektovat princip presumpce neviny.

Na okolnostech pod vlivem na nich nezávislých se pachatel nijak nepodílel, zároveň probíhaly nezávisle na jeho vůli. I přes to ale pachatele musely do určité míry ovlivnit ke spáchání trestného činu, a to třeba vyprovokováním ze strany poškozeného, vydíráním jinou osobou, nálezem cenné věci, kterou se pachatel rozhodne si ponechat, stavem určitého nebezpečí.

b) spáchání trestného činu v silném rozrušení, ze soucitu nebo z nedostatku životních zkušeností

Ustanovení v sobě obsahuje tři okolnosti polehčující, které lze náležitě spojit do omluvitelné příčiny spáchané trestné činnosti. Okolnostmi jsou silné rozrušení, soucit a nedostatek životních zkušeností. Pro aplikaci této okolnosti postačí, když pachatel dosáhne alespoň jednoho z výše vyjmenovaných okolností písmene b). Pojmem silné rozrušení se chápe jako stav pachatele, který nepříznivě ovlivňuje rozumovou či volní složku pachatelova jednání. Může se jednat o stav ovlivněný duševní chorobou, jiným onemocněním, psychickou labilitou, afektem, tělesným či duševním vyčerpáním, útokem na osobu pachatele, stresující událostí, otřesným zážitkem. V případě, že si pachatel stav silného rozrušení způsobil zaviněně sám, a to požitím alkoholu nebo jiné návykové látky, nelze tuto polehčující okolnost přiznat.

Soucitem je omluvitelná pohnutka, která vedla pachatele ke spáchání trestného činu. Pachatel způsobeným jednáním chtěl pomoct osobě blízké či osobě, ke které má citové vazby, která se právě nacházela v mimořádné tíživé či beznadějné situaci. Jedná se o případy ublížení na zdraví osobě, která se dopouští týrání na blízkém příbuzném pachatele. Dále se může jednat o případy euthanasie, kdy je na žádost, nevyléčitelně nemocná osoba, usmrcena. Důvodů pro nedostatek životních zkušeností pachatele může být několik, a to z důvodu věku, zanedbané výchovy, nedostatečného vzdělání, chybějících sociálních vazeb, zdravotního stavu či jiného fyzického či psychického handicapu. Je zde vyžadována příčinná souvislost mezi nedostatkem životních zkušeností a spáchání trestného činu.

c) spáchání trestného čin pod tlakem závislosti nebo podřízenosti

Tlak závislosti nebo podřízenosti jmenovaný v tomto písmenu c) vyplývá ze stavů, které pachatele ovlivňují v jeho rozhodování, a tím snižují i jeho zavinění.

Závislost vyplývá většinou ze vztahů rodinných, citových nebo daných konkrétní situací a určitým postavením osob. Příkladem závislosti tak může být vztah žáka k učiteli, vztah nemocné osoby k pečovateli či doktorovi.

Podřízenost vyplývá z poměrů pracovních, služebních a funkčních, u kterých se musí dominantní vůle projevit.

d) spáchání trestného činu pod vlivem hrozby nebo nátlaku

Hrozbou se rozumí jak výhrůžky násilím, tak i výhrůžky jinou újmou.

Nátlakem se rozumí působení na pachatele intenzivním způsobem, který směřuje k ovlivnění jeho vůle. Především u nátlaku se zkoumá jeho intenzita, míra zvyšující stres pachatele, která by měla být enormní oproti standardnímu nátlaku či hrozbě. Za nátlak se nedá považovat běžné, jemně zvýšené upomínání pachatele, aby splnil své povinnosti, které mu osobou vyvolávající byly nařízeny, zadány.

e) spáchání trestného činu pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezpůsobil

Jedná se o pohnutku pachatele, která v něm vyvolá to, že způsobí takový trestný čin. Pro uplatnění této polehčující okolnosti musí mít na takové spáchání trestného činu okolnosti vliv. Zároveň platí, že se do tíživých osobních nebo rodinných poměrů pachatel nedostal z vlastního zavinění sám. Vážná nemoc pachatele nebo osoby blízké, rozpad manželství nebo rodiny jako celku, tíživá finanční situace, nečekaná ztráta zaměstnání, závislost rodinného příslušníka na návykových látkách či jiných návykových činnostech představují tíživé osobní nebo rodinné poměry, které si pachatel sám nepřivodil.

f) spáchání trestného činu ve věku blízkém věku mladistvých

Pokud je trestný čin spáchán ve věku blízkém věku mladistvých, je tento čin taktéž považován za polehčující okolnost. Věk blízký věku mladistvého zákonem není nijak stanoven. Při posuzování, zda byl pachatel ve věku blízkém věku mladistvému je nutné zohlednit úroveň pachatelovy fyzické, duševní a mravní vyspělosti. Mladistvým se jinak rozumí ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku. Za věk blízký by se neměl považovat věk, který převyšuje 21 let věku. V praxi jde nejčastěji o pachatele ve věku do 19 či do 20 let, ve výjimečných situacích se za tento věk dá považovat i věk 21 let.

g) spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze, anebo překročil meze přípustného rizika nebo meze jiné okolnosti vylučující protiprávnost

Jednání za okolností vylučujících protiprávnost způsobují, že jednání od počátku není trestným činem. Pokud však pachatel z jednotlivé okolnosti vylučující protiprávnost vybočí nezákonným způsobem, bude trestně odpovědný. V případě vybočení je pachatel trestně odpovědný, ale dojde k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody za tento trestný čin.

h) spáchání trestného činu v právním omylu, kterého se bylo možno vyvarovat

Právní omyl se dle trestního práva rozděluje na právní omyl, které se nebylo možné vyvarovat, a dále na právní omyl, kterého se pachatel vyvarovat mohl. U právního omylu, kterého se nebylo možné vyvarovat, vůbec nevzniká trestní odpovědnost. U právního omylu, kterého se pachatel mohl vyvarovat, trestní odpovědnost nastává.

i) způsobení nižší škody nebo jiného menšího škodlivého následku trestným činem

Polehčující okolnost v písmene i) je založena na způsobení nižší škody nebo jiného menšího škodlivého následku. Tuto polehčující okolnost je možné sledovat i v případě pokusu trestného činu, protože škodlivý následek bývá povětšinu doby menší než u dokonaného trestného činu.

Nižší škodou se rozumí škoda majetkového rozměru. Zda se jedná o nižší škodu je nutné posuzovat z hlediska způsobené výše škody.

Za jiný menší škodlivý následek považujeme jak materiální, tak nemateriální újmu. Do té se řadí újma na zdraví, újma na lidské důstojnosti, újma na cti, újma na životním prostředí či újma na obstarávání veřejných záležitostí. Přídavné slovo menší značí rozsah obvyklého trestného činu podle té skutkové podstaty, podle níž je pachatel odsuzován. Například u trestného činu ublížení na zdraví dle § 146 pokud byla doba, po kterou byl poškozené osobě znesnadněn způsob života, velice krátká, považuje se také za menší škodlivý následek.

j) přičinění se o odstranění škodlivých následků trestného činu nebo dobrovolné nahrazení způsobenou škodou

Polehčující okolností se zde rozumí nastalé chování pachatele po činu, kterým dává najevo svůj postoj k celé situaci. U přičinění se o odstranění škodlivého následku se po pachateli vyžaduje, aby se významně podílel na odstranění následku, který nastal po činu. Jako polehčující okolnost v tomto písmeni se bude považovat odstranění škodlivého následku jen zčásti ze strany pachatele.

U dobrovolného nahrazení způsobené škody musí jít o škodu, kterou lze nahradit úplatně či ji jinak nahradit. Škoda musí být nahrazena pachatelem dobrovolně, aniž by byl nucen k nějakým okolnostem z vnějšku. Za nahrazení způsobené škody, které může být taktéž dobrovolné, lze považovat nahrazení třetí osobou za pachatele. Tento případ nastává u pojišťovny na straně jedné a pojištěnce na straně druhé. V našem případě by tedy pojištěnec, pachatel, byl pojištěn ze strany pojišťovny v případě této způsobené škody.

k) oznámení svého trestného činu úřadům sám

Pokud pachatel přistupoval po spáchání trestného činu takovým způsobem, že svůj čin nahlásil nebo oznámil na příslušném úřadu a přiznal se tak k němu, dá se toto jednání po činu považovat také za polehčující okolnost. Úřadem se v tomto smyslu rozumí především orgány činné v trestním řízení, jako je policejní orgán, státní zástupce. Oznámení úřadům jako takové může mít různé formy, a to osobní, písemnou, telefonickou či jakoukoli jinou formu komunikace. Za polehčující okolnost nelze považovat oznámení spáchání trestného činu úřadům ve stádiu výslechu v postavení podezřelého nebo dokonce obviněného.

l) doznání se k trestnému činu

Za doznání pachatele se považuje prohlášení o spáchání trestného činu, pro který je stíhán a také se za to považuje uznání skutečnosti o naplnění znaků trestného činu. Doznání lze brát za polehčující okolnost v případě, že se pachatel doznal na začátku celého trestního stíhání. Pokud se totiž ke skutku doznal až na úplném konci, polehčující okolnost nebude vůbec zvažována. Za svým doznáním by si pachatel měl stát a neměl by ho měnit v průběhu řízení, aby polehčující okolnost byla aplikována.

m) napomáhání při objasňování své trestné činnosti nebo významné přispění k objasnění trestného činu spáchaného jiným

Pachateli je určena polehčující okolnost při pomoci při objasnění či v případě, kdy objasnění významně přispěje.

Při napomáhání při objasňování vlastní trestné činnosti se pachatel dozná k vlastní trestné činnosti, což se považuje za první krok objasňování. Dále musí dojít ke spolupráci pachatele s orgány činnými v trestním řízení v průběhu trestního řízení.

Jako významné přispění k objasnění trestného činu spáchaného jiným se musí jednat v případě přispění k objasnění trestného činu spáchaného jiným o významné přispění.

n) přispění zejména jako spolupracující obviněný k objasňování trestné činnosti spáchané členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny

Boj a přispění k objasňování trestné činnosti spáchané členy organizované skupiny, ve spojení s nimi nebo ve prospěch jim je také bráno za polehčující okolnost. Pachatel tak může napomáhat při výslechu, při prozrazování podstatných informací, shromažďování důležitých dokumentů a písemností, které s pácháním této trestné činnosti souviseli.  

Přitěžující okolnosti

Soud jako k přitěžující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel a) spáchal trestný čin s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, b) spáchal trestný čin ze ziskuchtivosti, z pomsty, z národnostní, rasové, etnické, náboženské, třídní či jiné podobné nenávisti nebo z jiné zvlášť zavrženíhodné pohnutky, c) spáchal trestný čin surovým nebo trýznivým způsobem, zákeřně, se zvláštní lstí nebo jiným obdobným způsobem, d) spáchal trestný čin využívaje něčí nouze, tísně, bezbrannosti, závislosti nebo podřízenosti, e) trestným činem porušil zvláštní povinnost, f) ke spáchání trestného činu zneužil svého zaměstnání, postavení nebo funkce, g) spáchal trestný čin vůči osobě podílející se na záchraně života a zdraví nebo na ochraně majetku, h) spáchal trestný čin vůči dítěti, osobě blízké, těhotné, nemocné, zdravotně postižené, vysokého věku nebo nemohoucí a ohrozil tím jejich život nebo zdraví, způsobil jim škodu, újmu na zdraví nebo jinou újmu anebo se na jejich úkor bezdůvodně obohatil, i) svedl k činu jinak trestnému, provinění nebo trestnému činu jiného, zejména dítě mladší patnácti let, mladistvého nebo osobu ve věku blízkém věku mladistvých, j) spáchal trestný čin za krizové situace, živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek, anebo na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace, k) trestným činem způsobil vyšší škodu nebo jiný větší škodlivý následek, l) trestným činem získal vyšší prospěch, m) spáchal trestný čin ve větším rozsahu, na více věcech nebo více osobách, anebo trestný čin páchal nebo v něm pokračoval po delší dobu, n) spáchal více trestných činů, o) spáchal trestný čin s další osobou, p) spáchal trestný čin jako organizátor, jako člen organizované skupiny nebo člen spolčení, nebo q) byl již pro trestný čin odsouzen; soud je oprávněn podle povahy předchozího odsouzení nepokládat tuto okolnost za přitěžující, zejména s ohledem na význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky, okolnosti, za kterých byl čin spáchán, osobu pachatele, míru jeho zavinění, jeho pohnutku a dobu, která uplynula od posledního odsouzení, a jde-li o pachatele trestného činu, který byl spáchán ve stavu vyvolaném duševní poruchou, anebo o pachatele, který se oddává zneužívání návykové látky a spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním, také tehdy, započal-li léčení nebo učinil jiná potřebná opatření k jeho zahájení.

a) spáchání trestného činu s rozmyslem nebo po předchozím uvážení

Je možné spáchat pouze u úmyslně spáchaných trestných činů. Tímto způsobem je charakterizována subjektivní stránka trestného činu a míra pachatelova zavinění.

Rozmysl by zde šlo charakterizovat jako krátkou úvahu pachatele, která bezprostředně předcházela spáchání trestného činu. Pachatel je tak schopen zhodnotit jen zásadní okolnosti zamýšleného jednání, je schopen zvolit vhodné prostředky k provedení a také je schopen zvážit i rozhodné důsledky svého činu.

Předchozí uvážení je úvaha pachatele, která předchází samotnému spáchání trestného činu ve větší době z hlediska času, a může být spáchání po předchozím uvážení tedy více promyšlené, důkladnější či detailnější než u rozmyslu. Pachatel si zde může naplánovat čas činu, místo činu, zhodnotit prostředky pro jeho spáchání, připravit si náležitý postup po spáchání tohoto trestného činu.

b) spáchání trestného činu ze ziskuchtivosti, z pomsty, z národnostní, rasové, etnické, náboženské, třídní či jiné podobné nenávisti nebo z jiné zvlášť zavrženíhodné pohnutky

Ziskuchtivosti rozumíme jako snaha pachatele opatřit si neoprávněně majetkový prospěch pro to, aby se mu zlepšila jeho (rodinná či osobní) životní úroveň. Tato snaha může mít charakter obecný, ale i konkrétní. Obecným charakterem je, že si pachatel zajistil majetkový prospěch pro to, aby byl bohatší, než byl před neoprávněným zaopatřením. Konkrétním charakterem je, že si pachatel zajistil majetkový prospěch pro to, aby ho mohl využít na koupi nového auta, luxusní vily či snové dovolené. Ziskuchtivost dále není znakem žádné skutkové podstaty, tudíž nebude bránit zákazu dvojího přičítání dle § 39 odst. 5, jak bylo vysvětleno u pojmu zákazu dvojího přičítání.

Pomstu si lze vysvětlit jako odvetu za předchozí jednání osoby, která má za následek způsobení újmy, ať už na životě, zdraví, majetku, či jiném obdobném chráněném zájmu. Pachatel se může mstít za nespočet způsobených jednání, které ho ovlivnili. Může se mstít za jednání, které je v souladu s právem, například když je pachatel vyhozen podle práva z práce, tak se za tento skutek svého zaměstnavatele mstí, ať už vůči němu nebo jiným kolegům. Pachatel se nadále může mstít za jednání nemorální, ale které nelze označit za protiprávní, a to tak, kdy je pachatel podveden svou manželkou s jiným mužem, proto se této manželce pomstí. Pachatel se může mstít i za jednání protiprávní, ale které není trestné. K tomu dochází, když se pachatel zaměstnavateli pomstí za to, že ho určitým způsobem diskriminoval. V neposlední řadě se pachatel mstí za jednání trestné, tedy například se mstí osobě, která mu v minulosti způsobila těžkou újmu na zdraví.

U národnostní, rasové, etnické, náboženské, třídní či jiné nenávistí pachatel spáchá k jistě skupině osob trestný čin, ať už je to z důvodu národnostního, rasového, etnického, náboženského, třídního či jiného nenávistného důvodu.

Jiná zvlášť zavrženíhodná pohnutka je jiná pohnutka srovnatelná s nějakou pohnutkou výslovně zmíněnou v § 42 písmene b). Morální zvrhlost při páchání násilné trestné činnosti, při které je pachatel fascinován natolik, že je tímto jednáním potěšen.

c) spáchání trestného činu surovým nebo trýznivým způsobem, zákeřně, se zvláštní lstí nebo jiným obdobným způsobem

V písmenu c) je charakterizována přitěžující okolnost ve zvláštním způsobu spáchání trestného činu.

Surový nebo trýznivý způsob spáchání je takový způsob, který bude muset být posouzen individuálně s ohledem na použité prostředky, s ohledem na existenci donucení, násilí a následků, které po činu nastávají. Pokud pachatel spáchá trestný čin vraždy dle § 140 odst. 3 písmene i), u kterého je definován zvlášť surový nebo trýznivý způsob spáchání, není možné přičíst přitěžující okolnosti, poněvadž je tento znak zahrnut již v kvalifikované skutkové podstatě. To stejné bude platit i u § 302 trestného činu týrání zvířat, ve kterém je takový způsob týrání zahrnut v základní skutkové podstatě trestného činu.

Zákeřným způsobem je spáchán takový trestný čin, při němž se poškozený neměl šanci účinně bránit útoku ze strany pachatele. Pokud zákeřné způsoby spáchání spadá napadení zezadu, nečekaný útok, využití toho, že je poškozený disabilitován.

Za zvláštní lest je možné posoudit zneužití důvěry poškozené osoby.

Spáchání, jenž je svým charakterem a závažností srovnatelné se spácháním surovým nebo trýznivým způsobem, zákeřně nebo se zvláštní lstí se rozumí spáchání trestného činu jiným obdobným způsobem.

d) spáchání trestného činu využívaje něčí nouze, tísně, bezbrannosti, závislosti nebo podřízenosti

Této přitěžující okolnosti lze docílit pouze úmyslným jednáním pachatele, při kterém pachatel úmyslně zneužije či využije některého stavu (nouze, tísně, bezbrannosti, závislosti, podřízenosti) poškozené osoby. Pachatel tedy musí vědět, že se poškozená osoba v některém z těchto stavů, výše uvedených, nachází.

Za nouzi se dá považovat nepříznivá životní situace poškozeného, ve kterém poškozený většinou nemá dostatek materiálních prostředků.

Bezbrannost je stav poškozené osoby, u níž úplně chybí schopnost účinné obrany proti pachateli. Jedná se o stav těžké opilosti, o stav vyvolaný požitím omamných či psychotropních látek, hluboký spánek.

e) porušení zvláštní povinnosti trestným činem

Porušení zvláštní povinnosti je porušení takové povinnosti pachatelem, který je jejím nositelem ze zákona, z rozhodnutí soudu či jiného orgánu veřejné moci, na základě smlouvy, nebo z jiné skutečnosti. Jedná se o porušení zvláštní povinnosti především v pracovním, funkčním či služebním okruhu pachatele.

f) zneužití svého zaměstnání, postavení nebo funkce ke spáchání trestného činu

Písmeno f) se částečně prolíná u způsobu spáchání trestného činu s přitěžující okolností uvedeno pod písmenem e). V písmeni e) se může zhodnotit porušení zvláštní povinnosti v zaměstnaneckém, či v jiném obdobném postu. Písmeno f) přímo hovoří o zneužití zaměstnání, postavení nebo funkce. Může tedy dojít k přičtení obou přitěžujících okolností, tedy přitěžující okolnosti uvedenou pod písmenem e), ale i přitěžující okolností uvedenou pod písmenem f), a to v takovém případě, pokud pachatel spáchá trestný čin porušením zvláštní povinnosti, při kterém zneužije svého zaměstnání nebo funkce. Pachatel se zde dopustil trestného činu přímo při výkonu v zaměstnání, postavení či funkce nebo v souvislosti s jejich výkonem.

g) spáchání trestného činu vůči osobě podílející se na záchraně života a zdraví nebo na ochraně majetku

Tato okolnost přitěžuje pachatelům, kteří trestného činu docílí násilným útokem či jiným obdobným útokem na osobu, jenž má podíl na záchraně života, zdraví nebo ochrany majetku. Může se jednat jak o osoby, které se podílejí na stanovené záchraně profesionálně, tedy může se jednat o zdravotníky, hasiče, pracovníky bezpečnostní agentury, záchranáře Horské služby, tak se může vztahovat i k osobám laickým.

h) spáchání trestného činu vůči dítěti, osobě blízké, těhotné, nemocné, zdravotně postižené, vysokého věku nebo nemohoucí a ohrožení tím jejich života nebo zdraví, způsobení jim škodu, újmu na zdraví nebo jinou újmu anebo obohacení na jejich úkor bezdůvodně

Jedná se zde o zvýšenou ochranu jistých okruhů osob (dítě, osoba blízká, těhotná žena, osoba s vysokým věkem, osoba nemocná, osoba zdravotně postižená, osoba nemohoucí), které zákon chrání především pro to, že jsou znevýhodněné či zranitelnější než osoby nespadající do vymezených okruhů. Dítětem osoba mladší osmnácti let, pokud trestní zákon nestanoví jinak. Nemocnou osobou se rozumí osoba, která v době činu trpí fyzickou nebo duševní poruchou, i přechodnou. Nezáleží u nemocné osoby, zda je tato osoba práceneschopná. Osobou vysokého věku se vymezuje osoba starší šedesáti let. Přitěžující okolnost se může přičíst pouze v případě, že se k ní bude vztahovat minimálně nedbalostní zavinění.

i) svedení k činu jinak trestnému, provinění nebo trestnému činu jiného, zejména dítě mladší patnácti let, mladistvého nebo osobu ve věku blízkém věku mladistvých

Přitěžující okolnost zde spočívá ve jednání takovém, kdy pachatel druhou osobu svede k trestnému činu. Svedením rozumíme poukázání na snadné dosažení prospěchu, na získání autority, přesvědčování.

j) spáchání trestného činu za krizové situace, živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek, anebo na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace

Pokud dojde ke spáchání trestného činu za přitěžující či nelehké situace (za krizové situace, živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek, anebo na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace), využije se právě tato přitěžující okolnost k přičtení spáchanému trestnému činu.

Za krizovou situaci lze považovat mimořádnou situaci vyvolanou škodlivým působením sil člověka, přírodními vlivy, haváriemi.

Živelní pohromou je způsobeny rozsáhlé škody, ke kterým došlo působením přírodních sil. Jedná se tak například o povodně, záplavy, požáry, zemětřesení, vichřice, tornáda či hurikány.

Za jinou událost, která ohrožuje i všechny vyjmenované oblasti ochrany, se považuje epidemie závažného onemocnění, ekologické či jiné průmyslové havárie, hromadná automobilová nehoda, teroristická akce.

k) způsobení vyšší škody nebo jiného většího škodlivého následku trestným činem

Tato okolnost v sobě obsahuje dvě alternativně vymezené následky, a to způsobení vyšší škody a způsobení jiného většího škodlivého následku. Lze tuto okolnost v případě, kdy pachatel takovou škodu, či takový následek skutečně způsobil. Nepovažujeme za to tedy případy, kdy úmysl pachatele směřoval k takovému způsobení, ale zůstalo jednání pachatele pouze ve stadiu přípravy nebo pokusu.

Vyšší škoda je škodou majetkovou, kterou lze vyčíslit a která podstatně převyšuje potřebnou minimální hranici škody, tudíž se dá chápat jako škoda vyšší.

Jiným škodlivým následkem je jiný druh materiální nebo nemateriální újmy. Slovem větší se zde opět myslí, že pachatel způsobí trestný čin tak, že podstatně přesáhne rozsah vyžadovaný pro naplnění skutkové podstaty trestného činu, podle kterého je odsuzován. Pokud tedy bude doba u znesnadnění běžného způsobu života u trestného činu ublížení na zdraví v § 146 výrazně delší než doba sedmi dnů, přiblíží se spíše době šesti týdnů (hranici delší doby trvající poruchy zdraví), tak se bude jednat právě o jiný větší škodlivý následek.

l) získání vyššího prospěchu trestným činem

Vyšším prospěchem se rozumí suma většího majetkového rozměru. Bude se řešit podobně jako v písmenu k), tedy posuzovat se vyšší prospěch bude od minimální výše prospěchu požadované pro naplnění základní nebo kvalifikované skutkové podstaty.

m) spáchání trestného čin ve větším rozsahu, na více věcech nebo více osobách, anebo spáchání trestného činu nebo pokračování v něm po delší dobu

Větší rozsah spočívá ve spáchání trestného činu na rozsáhlejším území nebo závažného zneužívání pravomoci úřední osoby, provozování rozsáhlé sítě nevěstinců.

Za více věcí nebo více osob se považují alespoň dvě věci nebo dvě osoby, na kterých je trestný čin spáchán a které byly zároveň předmětem útoku pachatele. Přitěžující okolnost nelze užít v případě, že bude trestný čin spáchán na jedné věci a jedné osobě kumulativně, tak by nebyl naplněn požadavek vyjádřený ve slově více.

Spáchání trestného činu nebo pokračování v něm po delší dobu se týká trestných činů trvajících, jejichž trestnost je podmíněna udržováním protiprávního stavu po určitou trvající dobu. Jimi je například omezování osobní svobody dle § 171, týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199.

n) spáchání více trestných činů

Vztahuje se přitěžující okolnost na případy souběhu trestných činů. Souběh je spáchání dvou a více trestných činů dříve, než byl za kterýkoli z těchto trestných činů soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek nebo doručen trestní příkaz. K naplnění této skutkové podstaty je zapotřebí spáchání dvou trestných činů.

o) spáchání trestného činu s další osobou

Zde se jedná o přitěžující okolnost založenou na subjektu trestného činu.

Za organizátora se považuje osoba, která spáchání trestného činu zosnovala nebo řídila. Okolnost se uplatní pouze tehdy, pokud je organizátor sám pachatelem nebo spolupachatelem trestného činu, který čin zosnoval nebo spáchání řídil.

Člen organizované skupiny je člen ve sdružení nejméně tří osob, ve kterém je provedena dělba úkolu mezi členy. Sdružení se také vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, které zvyšují úspěšnost provedení zamýšleného trestného činu. Členem skupiny je možné být pouze úmyslně.

Za spolčení se považuje dohoda dvou a více osob o budoucím spáchání individuálně určitého úmyslného trestného činu, jak je upraveno v § 20 odst. 1 TZ. Členem je každá osoba, která se v tomto spolčení nachází a nějak se účastní budoucího páchání trestné činnosti.  

Polehčující okolnosti dle zákona o soudnictví ve věcech mládeže

Demonstrativní výčet polehčujících a přitěžujících okolností podle § 41 a § 42 se uplatní i při ukládání trestních opatřeních mladistvému pachateli za spáchané provinění. Okruh okolností polehčujících se pouze rozšiřuje podle § 25 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže. (1) Při výměře trestního opatření se jako k polehčující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že mladistvý a) úspěšně vykonal probační program nebo jiný vhodný program sociálního výcviku, psychologického poradenství, terapeutický program, program zahrnující obecně prospěšnou činnost, vzdělávací, doškolovací, rekvalifikační nebo jiný vhodný program k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého, b) poskytl zadostiučinění poškozenému, nahradil úplně nebo alespoň částečně způsobenou škodu, odčinil nebo alespoň zmírnil újmu, kterou mu způsobil, a přičinil se o obnovení právních a společenských vztahů, které narušil svým chováním, nebo c) po spáchání provinění se choval tak, že lze důvodně předpokládat, že se v budoucnu již trestné činnosti nedopustí. U přitěžujících okolností nejsou žádné odchylky oproti zákonu o soudnictví ve věcech mládeže, a proto se uplatní tak, jak jsou v obecné úpravě podle § 42 trestního zákoníku stanoveny.

JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 7. vydání. Praha: Leges, 2019, s. 448.
CHMELÍK, Jan a kol. Trestní právo hmotné obecná část. 2. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, s. 206.
JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 7. vydání. Praha: Leges, 2019, s. 449.
JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 7. vydání. Praha: Leges, 2019, s. 449-451.
CHMELÍK, Jan a kol. Trestní právo hmotné obecná část. 2. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, s. 208.
ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. Svazek 1. § 1 až 204. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 608-609.
JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 8. aktualizované vydání podle stavu k 13.3.2020. Praha: Leges, 2020, s. 82.
ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. Svazek 1. § 1 až 204. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 609-610.
ŠÁMAL, Pavel a kol. Komentář k Trestnímu zákoníku I – Obecná část (§ 1-139). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 547.
JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 8. aktualizované vydání podle stavu k 13.3.2020. Praha: Leges, 2020, s. 82.
Zákon č. 218/2003 Sb., zákon o soudnictví ve věcech mládeže
ŠÁMAL, Pavel a kol. Komentář k Trestnímu zákoníku I – Obecná část (§ 1-139). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 548.
ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. Svazek 1. § 1 až 204. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 612-613.
JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 8. aktualizované vydání podle stavu k 13.3.2020. Praha: Leges, 2020, s. 83.
ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. Svazek 1. § 1 až 204. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 613-622.
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
ŠČERBA, Filip a kol. Komentář k Trestnímu zákoníku - § 1-204. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1238-1239.
JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 8. aktualizované vydání podle stavu k 13.3.2020. Praha: Leges, 2020, s. 84.
ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. Svazek 1. § 1 až 204. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 627-631.
JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 8. aktualizované vydání podle stavu k 13.3.2020. Praha: Leges, 2020, s. 85.
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 8. aktualizované vydání podle stavu k 13.3.2020. Praha: Leges, 2020, s. 85.
ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. Svazek 1. § 1 až 204. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 633-639.
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
ŠÁMAL, Pavel a kol. Komentář k Trestnímu zákoníku I – Obecná část (§ 1-139). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 567-570.
CHMELÍK, Jan a kol. Trestní právo hmotné obecná část. 2. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, s. 210.
ŠÁMAL, Pavel a kol. Komentář k Trestnímu zákoníku I – Obecná část (§ 1-139). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 544-545.