Zobrazení zdroje stránky Pachatel

§ 22 odst. 1 –

-	zkratkovitá definice, nevztahuje se třeba na spolupachatele
-	proto máme definici od Jelínka v učebnici

Trestní právo musí určitým způsobem pachatele popsat – tradiční pojetí vychází z toho, že jsou určité  požadavky na pachatele

Obecně může být pachatelem kdokoliv
-	např. u vraždy novorozeného dítěte matkou, může být pachatelem jen matka – [[Zvláštní subjekt|zvláštní subjekt]]
-	zneužití pravomoci úřední osoby – pouze úřední osoba – [[Speciální subjekt]] (osoba s určitým postavením)
o	někde pouze dlužník, věřitel, insolvenční správce
o	zpronevěra – přisvojí si věc, která mu byla svěřena – pachatelem pouze ten, komu byla věc svěřena

[[Vlastnoruční delikty]]

-	takové trestné činy, které vyžadují, aby pachatel vlastním fyzickým projevem trestný čin spáchal
o	není zde možné spolupachatelství
-	např. soulož mezi příbuznými, křivá výpověď, opilství, ohrožení pod vlivem návykové látky

[[Jednání za jiného]]

-	do TZ se tento institut dostal postupně
-	do doby, než tam tento institut byl, bylo problematické postihnout např.
o	jednatel jedná za s.r.o. – podívá se do kasy a je tam 100,- Kč, na účtě -100,- Kč, závazky 1.000.000,- Kč a pohledávky 0
	řekne si kamarádovi o vystavení faktury, aby mu mohl zaplatit tu 100, a pak si to rozdělí – v tom milionu se schovávají závazky
	pak se ale věřitel dozví, že tady on vyplácí 100,- kamarádovi, ale mu dluží 100.000,- a mu to nedá

== Požadavky na pachatele ==

=== Věk === 

– je variabilní, projevuje se v tom, že jsou stálé diskuze o tom, kdy by měla začít trestní odpovědnost (občas se hovoří i snížení věku hranice pro trestní odpovědnost)
	argumenty pro snížení – vycházejí z toho, že mládež rychleji dospívá, urychluje se jejich zrání, stávají se pachateli nejzávažnějších trestných činů
•	je to požadavek veřejnosti, protože veřejnost se domnívá, že by se 
o	např. rodiče, kteří zneužívají beztrestnosti svých dětí a posílají je krást
•	srovnávání s cizí právní úpravou – hranice 15 let je průměrná (např. v Polsku je 17 let) – a navíc jen tato hranice nic neříká o nakládání s nezletilcem – musíme porovnávat komplexně, nejen tuto hranici
•	hranice 15 let je určena konvenčně, ale jinak být určena nemůže – nějaký věk se musí stanovit
o	a 15 let má souvislost s mnoha jinými navazujícími instituty – občanský průkaz, odkončení školní docházky, správní odpovědnost, …
•	úzká souvislost s věkovou sexuální hranicí, která je 15 let (pohlavní zneužití)
	Jelínek se domnívá, že samotné snížení věkové hranice nic neřeší
•	je nutné se postarat o důslednou realizaci zákona o soudnictví ve věcech mládeže a případně ho zpřísnit, než snižovat věkovou hranici
	trestní zákoník vychází z věku 15 let (§ 25 TZ) – osoby mladší 15 let nejsou trestně odpovědné, mohou spáchat jen čin jinak trestný
•	trestní odpovědnost nastává dnem následujícím po dni 15. narozenin - § 39
•	§ 2 odst. 1 písm. c) – definice mladistvého (nedovršila 18. roku věku)
o	na den svých 18. narozenin je stále ještě mladistvý
	věk blízký věku mladistvých – není nikde normován
•	nějak kolem 18. a 19. roku věku
•	může být podmíněně upuštěno od jeho potrestání s dohledem - § 48 odst. 5 TZ
o	soud mu může uložit opatření ještě podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže
	ochranou výchovu není možné uložit po 18. roku věku, ale těm osobám, které ji měli uloženu, je možné ji prodloužit do 19. roku věku
	obecná přitěžující okolnost – svedení mladistvého
	vychází se z věku matričního
•	další způsob je souhlasné prohlášení rodičů, ale to se taky zapisuje do matriky
•	většinou s ním problémy nejsou – problémy bývají pouze s cizinci, kteří zápis v matrice nemají
	celá řada násilných trestných činů se v dnešní době přesunuje do věku 12 let – je právně významný i tím, že osoby, které se dopouštějí deliktů, které mají povahu činu jinak trestného, za který je sazba odnětí svobody nad 5 let, tak i těmto osobám ve věku 12 – 15 (byť jsou mimo režim trestního zákona) se v civilním řízení ukládá ochranné opatření
•	těmto osobám se obligatorně uloží ochranná výchova
•	fakultativně se ochranná výchova může uložit osobě mladší 15 let
	od 3 do 12 let – dopouštějí se občas jednání, která mají charakteristiku společenské škodlivosti
•	např. vzájemná šikana, napadání
•	právní reakce na tyto situace – proti nim žádná, pouze reakce ve vztahu k rodičům
	80 a více let – některé trestní zákony na to reagují – je možné si říci, že osoby přestárlé by neměli mít plnou trestní odpovědnost (náš na to nedbá)
•	z hlediska trestání jsou zvýhodněné – jsou např. liberovány podmínky upuštění od potrestání (u nás může být věk pouze polehčující okolnost)
	věk 15 až 18 let – věk mladistvý – kromě příčetnosti je požadován ještě další znak – rozumová a mravní vyspělost
•	nedopouštějí se trestného činu, ale dopouští se provinění
•	rozumová a mravní vyspělost se zkoumá s přihlédnutím k tomu, jakého právního jednání se dopustili

=== příčetnost === 

- § 26
	není definována, ale jsou uvedeny důvody, které ji vylučují
•	biologickým kritériem je duševní porucha
•	psychologickým kritériem je schopnost rozpoznat protiprávnost činu a ovládat své jednání
	porucha musí mít vliv na schopnosti rozpoznávací nebo ovládací
•	samotná duševní porucha nestačí
•	stačí neexistence pouze jedné složky
o	např. narkoman ví, že je protiprávné vloupat se do lékárny, ale on prostě nemůže jinak – nedokáže se ovládnout
	vs. způsobilost k právním úkonům – je v občanském právu
•	jsou zde jiná kritéria
•	skutečnost, že osoba má způsobilost k právním úkonům, neznamená, že osoba nebyla nepříčetná
	duševní porucha zde musí být v době spáchání trestného činu a má za následek rozpoznávací nebo ovládací schopnosti
	pokud by zde byla až poté, nemá význam z hlediska viny, ale může mít význam z hlediska trestního řízení (§ 173 TŘ) – trpí duševní poruchou, která znemožňuje vnímat smysl trestního stíhání
	§ 123 – duševní porucha, předchozí TZ tento pojem nevysvětloval a při výkladu jsme se opírali o judikaturu
•	je demonstrativní
•	duševní porucha je širší, zahrnuje několik případů
o	duševní nemoc
o	hluboká porucha vědomí – jak povaha kvalitativní, tak kvantitativní
	kvalitativní – dezorientace
	kvantitativní – bezvědomí
o	mentální retardace – schopnost rozumových dovedností – počítá se ne na inteligenčním kvocientu (70 a méně je mentální retardace)
o	těžká sociální porucha osobnosti
	např. u několikanásobných recidivistů páchajících činy proti zdraví
•	nedostatek empatie,
o	jiná duševní nebo sexuální odchylka
	právě toto kritérium dělá § 123 demontrativní
	příčetnost je pojem právní – orgán činný v trestním řízení si ji musí zjišťovat sám
•	musí si ji zjišťovat prostřednictvím znalce
o	17/79
o	67/80
o	25/92
•	jsou určité standardizované otázky, které se v posudcích o duševním zdraví kladou
o	první otázka, jestli trpěl duševní poruchou a pokud ano, jakou
o	jestli duševní porucha měla vliv na schopnost rozpoznávací a ovládací
o	trpí v současné době psychickou poruchou a jakou?
	má to vliv na smysl řízení v současnosti
o	konkrétní otázky - jestli je závislý na návykových látkách
o	jestli znalec navrhuje ochranné léčení, pokud ano, jaké
	pak ještě pojem zmenšená příčetnost - § 27 TZ
•	kritéria jsou stejná jako kritéria nepříčetnost – duševní porucha a schopnost rozpoznávací a ovládací
•	u nepříčetnosti duševní poruchy vede ke ztrátě schopnosti
•	zde jsou tyto schopnosti podstatně a výrazně oslabeny
o	musí to být taková odchylka, která je diagnostikovatelná a zřetelná
o	dříve se vykládalo mechanicky – na jednom konci příčetnost a na druhém nepříčetnost a od poloviny úsečky byla zmenšená příčetnost
o	to už ale neplatí – nemusí být nadpoloviční zmenšení, ale musí to být výrazné u té které osoby
•	nemusí být polehčující okolností – zvlášť v případech, kdy si ji sám zavinil
•	obligatorní důsledky:
o	§ 40 odst. 1 TZ – pokud si ji nepřivodil ani z nedbalosti, tak se k tomu přihlédne při ukládání druhu trestu a jeho výměře
o	25 odst. 2 zákona o soudnictví ve věcech mládeže – nerozlišuje se, jestli je nepříčetnost zaviněná nebo ne, je na tom tedy lépe než dospělý pachatel
•	fakultativní důsledky:
o	je to možný důvod pro uložení ochranného léčení
o	uložení trestu pod dolní hranici trestní sazby za současně uloženého ochranného léčení
o	dokonce upuštění od potrestání za současně uloženého ochranného léčení nebo zabezpečovací detence
	způsobilost pachatele pod vlivem návykoné látky
•	stav před aplikací návykové látky
o	může být příčetný
o	zmenšeně příčetný
o	nepříčetnost
•	stav po aplikaci návykové látky – stav, kdy spáchal trestný čin
o	může být příčetný
o	zmenšeně příčetný
o	nepříčetnost
•	nejběžnější varianta je, že před aplikací je příčetný a po aplikaci je stále příčetný
o	nastává tedy obecná trestní odpovědnost
•	pokud je příčetný a pak zmenšeně příčetný – posuzujeme, jestli si ji zavinil
•	je příčetný a pak je nepříčetný – to je nejméně četný případ, ale vyvolává nejobtížnější právní posouzení
o	actio libera in causa dolosa - pachatel se úmyslně před aplikací návykové látky uvede do stavu nepříčetnosti, aby spáchal úmyslný trestný čin
	tzv. napití na kuráž
	je myslitelná u všech trestných činů
o	actio libera in cause culposa – pachatel se zaviněně (tedy úmyslně nebo z nedbalosti) uvede do stavu nepříčetnosti, aby spáchal nedbalostní trestný čin
	řidič se opije během přípravy na cestu a pak způsobí nehodu
	on ví, že bude vykonávat činnost, která vyžaduje soustředění
	např. žena hlídá cizí děti, opije se a dítě spadne do kanálu
•	její odpovědnost se předsazuje do doby před aplikací návykové látky – tehdy byla příčetná a uvedla se
o	případ opilství podle § 360 TZ – pachatel se zaviněně přivede do stavu nepříčetnosti a v tomto stavu se dopustí jednání, které má jinak znaky trestného činu (kvazidelikt)
	on se nedopustí trestného činu
	např. opilec zabil číšníka, znásilnil číšnici, rozbil bar – pachatel ale nic neví
	nezavádí odpovědnost za přivádění se do stavu nepříčetnosti, ale za to, že v něm spáchá čin, který by jinak měl znaky trestného činu
	požití nebo aplikace (jakýkoliv způsob, jakým je látka vpravena do těla – orálně, do žíly, žvýkáním, šňupáním, …)
	pro pachatele je lepší, když je nepříčetný, protože odpovídá za opilství
	když je jen zmenšeně příčetný, odpovídá obecně
	objekt tohoto trestného činu je veřejný pořádek a klid
•	je to abstraktní ohrožovací trestný čin
•	je to odpovědnost za uvedení se do stavu nepříčetnosti a v něm dopuštění se jednání, které má jinak znaky trestného činu
•	je vyloučeno spolupachatelství a účastenství na trestném činu
•	pachatel se sám musí uvést do stavu nepříčetnosti
o	je možná jedině pomoc – povzbuzování k pití
o	navádění není možné, protože nemůžu navádět k otmu, co se stane – jen k tomu, aby pil
	tři druhy opilosti
•	prosté alkoholové opojení – obtížné vyjádřovaní, zmatená chůze
•	komplikovaná a patická opilost - bludy a halucinace nezávisle na množství alkoholu – stačí i jedno pivo
•	ještě jedna
o	např. abstinent jde do restaurace, dá si džus, ale přátelé mu tam nalijí alkohol – pokud zde není zavinění, není trestní odpovědnost 
•	tato koncepce je cesta uprostřed mezi dvěma extrémy
o	alkoholická látka je zlo, nebudeme ho omlouvat, bude odpovídat za to, co spáchal
	taková právní úprava zde byla do roku 1991 – odpovídal objektivně za trestný čin, který je u něj spáchal
o	druhá koncepce – když je nepříčetný, je trestně neodpovědný
	bylo by to v souladu se zásadou odpovědnosti za zavinění, ale bylo by to společensky nepřijatelné
•	termín návyková látky – vykládací ustanovení § 130 TZ
o	tento termín není zvolen šťastně – zahrnuje alkohol, omamné látky, psychotropní látky a jiné látky
o	jiné látky – kterékoliv látky, které mají stejný účinek – např. barvidla, ředidla, odlakovače
	chleba s indulonou – ukažte mi někoho, kdo má návyk na chleba s indulonou :-)
	
	zahrnuje dvě složky
•	složka rozumová – je měřitelná, je dána psychologickými metodami (testy IQ, Learyho testy – sociální vnímavost)
o	v trestním právu nás nezkoumají psychologické metody, ale tuto složku bereme jako složku rozpoznávací – vážeme ji na to, zda osoba mohla rozpoznat škodlivost svého jednání a škodlivost následku, který tím vznikl
o	základní předpoklady pro rozpoznání
	vzdělání
	životní zkušenosti
	sociální status
o	je třeba, aby osoba měla v pořádku počitky – sluch, zrak, chuť, hmat, čich
	často se aplikuje u dopravních deliktů a zraku
•	složka volní
o	musí být přítomná, protože je to, co projevuje osoba navenek
o	existují situace, kdy je vůle nějakým způsobem ovlivněná – obvykle nějakou nemocí
	duševní choroby
•	důsledkem je buď vyloučení nebo omezení (podstatné nebo nepodstatné) volní složky
o	pokud jedna ze složek není vyloučena, pak to má za následek pouze omezení – tím pádem není beztrestná – ale omezení se projevuje v rovině viny i trestání
•	zjišťování v praxi
o	obvykle se zjišťuje při první komunikaci osoby (obviněného) a orgánu činném v trestním řízení (dotáže se na to, jestli má vady v počitcích a také na to, jestli má nějaké duševní poruchy (choroby) – první kontakt je pouze společná komunikace
o	pokud obviněný řekne, že má vadu v počitcích – orgán činný v trestním řízení vyžádá za tím účelem nějaké potvrzení
o	pokud má nějakou duševní chorobu – byl několikrát léčen např. ze závislosti na alkoholu – vyžádá si jednak potvrzení a dále znalecký posudek (lékařská zpráva totiž deklaruje stav, ale ne v čase – neví tedy, jestli tato choroba trvala v době páchání činu) – charakter onemocnění může být v čase proměnlivý
•	definice příčetnosti
o	vymezená negativně – je definována nepříčetnost – trestní zákoník s ní spojuje beztrestnost
o	je to pojem právní, je to znak u pachatele – znalec se nevyjadřuje k tomu, jestli je osoba příčetná nebo nepříčetná – vyjadřuje se pouze k tomu, zda osoba trpěla nebo netrpěla duševní chorobou a jaký vliv měla choroba na její jednání
	příčetnost posuzuje až soudce
	znalec posuzuje pouze skutkový stav věci
o	předchozí trestní zákon se vůbec nezabýval tím, co je to duševní choroba nebo porucha
	existuje tzv. mezinárodní klasifikace chorob a nemocí – má to charakter standardu (není to právní předpis) – definuje jednotlivé druhy chorob
	trestní zákoník udělal příkladný výčet chorob – „je to víte na co“
•	z hlediska právní aplikace je to k ničemu
	vydává mezinárodní zdravotní organizace

=== [[Rozumová a mravní vyspělost]] ===

	vztahuje se pouze k mladistvým – její kvalita se posuzuje na základě znaleckého posudku – znalec se zabývá tím, jestli je tato vyspělost na takové úrovni, že je schopen posoudit jednání, kterého se dopustí
	zavedl zákon o soudnictví ve věcech mládeže
	nabývá se postupně – lineárně – je to proces biologického, psychologického a mravního vývoje, který probíhá postupně, nikoliv najednou
•	tomuto konceptu se říká koncept relativní trestní odpovědnosti
•	mladistvý v 15 letech ví, že se nemá krást, ale nemusí mu být zřetelná protiprávnost počítačového deliktu, porušování autorského práva
o	zákonodárce na to reaguje právě tím, že zakotvuje nutnost jeho rozumové a mravní vyspělosti