Příkaz

Z Iurium Wiki
Našli jste v článku závažné chyby? Klikněte prosím.
Tato revize článku byla z tohoto počítače již nedávno hodnocena!
   
   Děkujeme za Vaše hodnocení (★)   
star1-0star2-0star3-0star4-0star5-0
Přejít na: navigace, hledání

Příkaz

§ 2430: „Příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.“ Příkazce (ten, kdo dává příkaz) a příkazník (ten, kdo příkaz plní – zavazuje se k vykonání určité činnosti). Obsahem závazku je obstarání záležitosti osoby, která příkaz dává => vykonání určité činnosti (jen jako příklad uvádí zákon obstarání záležitosti). Ale tato činnost může mít spoustu různých forem, obstarání záležitostí je velice široké.

  1. faktická činnost (např. péče o dítě – au pair, sekání zahrady, natírání, činnost bezpečnostní agentury)
  2. právní jednání (např. zastoupení přímé i nepřímé) - § 2439 (§ 441)

Pokud se bavíme o zastoupení přímém, pak příkazník potřebuje kromě závazku (příkazu) i plnou moc => ta může být obsažena i ve smlouvě příkazní, ale pokud tam není, tak pouhá příkazní smlouva nedává povinnost, tedy nedostává se do plnění - § 2439. Povinnost právně jednat za příkazce – pokud přímé, nesmíme přehlédnout úpravu smluvního zastoupení v § 441 a násl., z čehož vyplývají určitá specifika pro příkazní smlouvu. Předmětem je činnost, která je uvedena ve smlouvě, nikoliv dosažení výsledku. Pokud si sjednám dluh v podobě dosažení výsledku (např. posekání zahrady, natření plotu, ale ne sekání a natírání), pak se nejedná o smlouvu příkazní, ale nejčastěji o smlouvu o dílo. Riziko dosažení výsledku nese příkazce (ten, kdo příkaz dává)např. odpovědnost advokáta za poskytnuté zastoupení v řízení – advokát splní svoji povinnost tím, že klientovi nějakým způsobem poskytuje právní poradenství, jezdí na soudy, řeší případ a skutečnost, že soud prohraje neznamená, že svoji povinnost nesplnil. On tu záležitost obstarával, vykonával činnost, ale riziko výsledku nese klient, resp. příkazce.

Příkazní smlouva je velice obecný smluvní typ, tak jak je vymezena by pod to spadla celá škála dalších případů, které ve skutečnosti příkazní nejsou.

Odlišení

  • Pracovní smlouva:

(závislá práce), DPP a DPČ- Smlouvy, na jejichž základě je sjednáván pracovněprávní vztah a dochází k výkonu závislé práce. => § 2 a 3 ZP –V případě pracovní smlouvy se jedná o výkon závislé práce (ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, vykonává ji osobně, za mzdu, plat nebo odměnu za práci a na náklady a odpovědnost zaměstnavatele v pracovní době zaměstnavatele na pracovišti nebo na jiném dohodnutém místě), zatímco v případě příkazní smlouvy jde o vztah dvou rovných subjektů, které nejsou ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti. Znaky závislé práce nemusí být splněny všechny. Odlišení je podstatné hlavně z toho důvodu rozlišení právní úpravy, kterou následně aplikujeme a v praxi je to častým předmětem judikátů NS, rozlišení, ve kterých případech měl subjekt uzavřít pracovní smlouvu a ve kterých případech se jednalo o pouhou příkazní smlouvu. Když si necháme hlídat dítě, v čem se to liší od případu, kdy si sjednáme služku. – K odlišení nám poslouží definice závislé práce, jestli je činnost služky skutečně ve vztahu podřízenosti, ve stanoveném místě, s pracovními pomůckami „zaměstnavatele“, ve stanovenou dobu, s rizikem zaměstnavatele, tak by se jednalo závislou práci. Pokud to však bude jen nějaká příležitostná činnost nebo některý ze znaků závislé práce naplněn nebude, tak se bude jednat o smlouvu příkazní nebo o jinou smlouvu příkazního typu.

  • Smlouva o dílo (§ 2586):

Smlouva o dílo je charakteristická tím, že zhotovitel vykonává činnost na vlastní nebezpečí, na vlastní náklady a povinnost vykonat činnost splnil tehdy, jakmile dosáhne i výsledku. V praxi se řeší problém zda např. vedení účetnictví je smlouva o dílo nebo se jedná o smlouvu příkazní, zda to vůbec může být smlouva příkazní? Smlouva o dílo je vždy úplatná, na riziko zhotovitele a ten splní svoji povinnost provedením díla. Subsidiární přiměřené použití ustanovení o příkazní smlouvy je možné i na jiné smlouvy příkazního typu (§ 2444) např. péče o zdraví (§ 2636 a následující) => je to také činnost.

Projevuje se např. v omezené odpovědnosti za dosažení výsledku – je to vázáno na určitou činnost (poskytnutí odborné péče) – nikoliv to, jestli se uzdraví nebo neuzdraví např. provedení přepravy, úschova věci, … V praxi se však vždy konkrétní smlouva, její posouzení a zjištění o jaký se jedná smluvní typ, bude velice často odvíjet čistě od obsahu smluvních ujednání, tzn. že i v oblasti např. zdravotnictví a poskytování zdravotní péče si lze představit smlouvu o dílo (např. zubní implantáty, plastické operace), v řadě případů bývají smlouvy konstruovány jako smlouvy o dílo, povinnost je tam splněna tehdy, až je dosaženo výsledku. Obecně je ale smlouva o zdravotní péči blízká příkazní smlouvě a přichází zde k úvahu subsidiární aplikace ustanovení o příkazní smlouvě.

Povinnosti příkazníka

  • Předsmluvní povinnost podnikatele § 2431

Povinnost informovat o tom, zda smlouvu uzavře => jestliže se někdo obrátí na odborníka s žádostí o obstarání určité záležitosti, tak se vyžaduje, aby ten odborník, zákon hovoří o podnikateli, bez zbytečného odkladu reagoval a sdělil, zda záležitost obstará nebo neobstará. Pokud tak neučiní => nahradí škodu tím způsobenou. Tohle je samozřejmě problém u takových profesí jako je notář, advokát, patentový zástupce Pokud se někdo na advokáta obrátí s žádostí o obstarávání určité záležitosti, typicky o zastoupení v nějakém sporu nebo o pomoc při řešení nějakého sporu, tak už jen z titulu § 2431 musí advokát reagovat a nějakým způsobem se k takové věci rychle vyjádřit. Není zde ale žádná presumpce spojená s nečinností, tedy nebude zavázán, ale je zde obecný následek porušení povinnosti – povinnost nahradit škodu, kterou takto způsobí.

  • Povinnost jednat výlučně v zájmu příkazce

Příkazník je vázán pokyny příkazce a kdy je povinen jednat osobně. Nemůže jednat v rozporu s jeho zájmy. Řídí se podle zastupování v obecné části OZ § 437 odst. 1: „Zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, ledaže při smluvním zastoupení zastoupený o takovém rozporu věděl nebo musel vědět.“ -> Z příkazní smlouvy vyplývá podobná povinnost.

  • Vázanost pokyny § 2432

Vázanost pokyny příkazce je zásadní, příkazník má v zásadě omezené možnosti se od těchto pokynů odchýlit – odchýlení přichází v úvahu v případech, kdy je to nezbytné, v zájmu příkazce a kumulativně s tím, pokud zároveň nemůže včas obdržet souhlas příkazce (§ 2432). V ostatních případech je pokyny vázán, neznamená to však, že musí slepě následovat, naopak mu zákon ukládá možnost posoudit tyto pokyny, jejich správnost nebo nesprávnost a pokud tak neučiní, bude odpovídat za porušení svých povinností. Pokud je pokyn zřejmě nesprávný (zjevně není v souladu se zájmy příkazce), má příkazník povinnost upozornit na nesprávnost takového pokynu a má povinnost podle něj konat, jen pokud na takovém pokynu příkazce trvá (§ 2433). V takovém případě by příkazník neodpovídal za případnou vzniklou škodu. př. Pokud dá klient pokyn advokátovi a je špatný, musí ho advokát na upozornit a až v momentu, kdy na tom klient trvá, tak teprve pak musí konat.

  • Povinnost předat veškerý užitek získaný z takového jednání § 2432

§ 2435: „Příkazník podá příkazci na jeho žádost zprávy o postupu plnění příkazu a převede na příkazce užitek z prováděného příkazu; po provedení příkazu předloží příkazci vyúčtování.“ Je zde nutné rozlišit situace, může se jednat nějakou faktickou činnost, tedy že někdo obstarává záležitost tak, že někdo převezme jablka pro sousedku a pak je povinen jí je vydat, ale § 2432 navíc hovoří o povinnosti převést užitek z prováděného příkazu. Tady je tedy nutné rozlišit situace, kdy se jedná o přímé zastoupení a kdy o nepřímé zastoupení, protože ta povinnost převést užitek (převést vlastnické právo k užitku na příkazce) bude přicházet v úvahu jenom v případě, kdy se jedná o nepřímé zastoupení, tedy když příkazník nabývá vlastnické právo k užitku. V případě přímého zastoupení nabývá užitek do vlastnického práva přímo ten příkazce. př. Nechám-li se někým zastoupit při koupi osobního automobilu a jedná-li se o přímé zastoupení, tak vlastníkem automobilu se stanu přímo já jako příkazce. V případě, kdy se jedná o nepřímé zastoupení, tak se příkazník stal vlastníkem a je povinen vlastnické právo na mne jako na příkazce převést. V odborné literatuře se pak řeší otázka, jaké užitky je příkazník vlastně povinen převést. Zda se jedná o užitky, které jsou při tom plnění příkazu očekávatelné, např. nějaká částka, kterou měl někdo někde vyinkasovat nebo nějaká věc, kterou měl pro mě obstarat, nebo jsou to i užitky mimo plnění příkazu, např. když příkazník zneužije prostředky, které získal pro příkazce, uloží je na účet, získá úroky nebo je někde investuje a získá nějaký výnos – tak jestli i v těchto případech mají být vydány příkazci nebo ne. C.H.Beck komentář – Odborná literatura se shoduje, že tyto mimořádné užitky není příkazník povinen vydat na základě příkazní smlouvy a je nutné řešit, zda zde nebyly naplněny předpoklady bezdůvodného obohacení.

  • Příkaz kvalita:

Zákon vyžaduje, aby byl příkaz splněn podle schopností příkazníka. Do určité míry zde zůstává subjektivní kritérium, záleží na konkrétní osobě, jaké má schopnosti a v podstatě má vynaložit takové schopnosti, které jí jsou vlastní => příkazník tedy plní příkaz poctivě a pečlivě podle svých schopností (subjektivní kritérium) - § 2432.

  • odpovědnost za porušení (§ 2913)

Odkazuje to k osobě příkazníka – úroveň, s jakou je schopen plnit příkaz, odpovídá ke konkrétní osobě. Je třeba ale přihlédnout i k § 5 odst. 1 (s odbornou péčí) – pokud někdo vystupuje jako odborník, má povinnost jednat s odbornou péčí charakteristickou pro takového odborníka, standard pečlivosti tedy bude vyšší a bude se jednat o odbornou péči X byť to právní úprava neřeší přímo tady.

  • Povinnost jednat osobně § 2434

Obecně platí, že si nemůže zvolit zástupce, ale musí jednat jen osobně. Nebo může nastat situace, kdy si příkazník může vzít někoho jiného, může ustanovit jiného příkazníka, přichází v úvahu možnost náhradního splnění – v zásadě tomu tak bude ve 3 případech:

  1. Příkazce k tomu dá souhlas – je to tedy povoleno ve smlouvě
  2. Příkazník k tomu má zvláštní oprávnění ze zákona – typicky zákon o advokacii umožňuje, aby se advokát nechal zastoupit, tzn. že advokát nepotřebuje zvláštní oprávnění k příkazní smlouvě plnit pomocí jiných osob, ale náleží mu přímo ze zákona.

§ 26 zákona o advokacii: odst. 1 odst. 1: „Advokát se v rámci svého pověření může dát zastoupit jiným advokátem.“, odst. 2: „Nestanoví-li zvláštní předpis jinak, může advokáta při jednotlivých úkonech právní pomoci zastoupit i zaměstnanec advokáta nebo advokátní koncipient.“ Advokát však plně odpovídá jako by plnil on sám, žádné zproštění odpovědnosti zde nepřichází v úvahu.

  1. Nezbytně nutné další zastoupení – v případě, kdy příkazník nemůže splnit příkaz z důvodu nějaké překážky na své straně, tak v nezbytně nutných případech může splnit pomocí jiné osoby (např. jako au-pair jsem se zavázala, že vyzvednu děti ze školy, bohužel jsem onemocněla, nejsem schopna zajistit vyzvednutí dítěte sama, tak tam pošlu někoho jiného).

Tady je důležité, že nezbytná nutnost je spojená s podobnými kritérii jako odchýlení od pokynů příkazce, takže nezbytná nutnost bude pouze v těch případech, kdy jsme neměli ani možnost zajistit souhlas příkazce.

Pokud tam zvláštní oprávnění plnit pomocí jiné osoby není, resp. není tam naplněna ani jedna z výše uvedených výjimek, tak platí, že v těchto případech, plní-li dluh pomocí třetí osoby, tak odpovídá za splnění dluhu jako by plnil sám. To znamená, že příkazník bude odpovídat za škodu, která tak vznikne, stejně, jako by plnil on sám. => Nejedná se o žádnou zvláštnost, takové pravidlo platí obecně při plnění dluhu za pomoci třetí osoby podle § 1935: „Plní-li dlužník pomocí jiné osoby, odpovídá tak, jako by plnil sám.“

Pokud však toto zvláštní oprávnění je: příkazník odpovídá jen za culpa in eligendo (odpovědnost za výběr) - příkazník odpovídá za vzniklou škodu pouze pokud se prokáže, že toho náhradníka při plnění špatně vybral

Případ, kdy příkazník sice měl možnost plnit pomocí třetí osoby, ale třetí osobu mu přikázal příkazce. Příkazník neměl volbu, není tedy za co by odpovídal a v těchto případech bude příkazník za škodu způsobenou takovým pomocníkem nebo náhradníkem jenom v případě, kdy neupozornil na to, že výběr pomocníka je nesprávný, ačkoliv na to upozornit měl. To znamená, že ten režim se zde bude řídit úpravou nesprávných pokynů, kdy příkazník je povinen upozornit příkazce na nesprávný pokyn a odpovědností se zprostí jen upozorněním a současně příkazce na splnění i nadále trvá.

  • Zprávy o postupu na žádost příkazce, vyúčtování po skončení závazku

§ 2435: „Příkazník podá příkazci na jeho žádost zprávy o postupu plnění příkazu a převede na příkazce užitek z prováděného příkazu; po provedení příkazu předloží příkazci vyúčtování.“ Obě strany mají vůči sobě po dobu trvání vztahu informační povinnost. Samozřejmě si můžou ujednat, že bude informovat i jinak, než jen na žádost.



Povinnosti příkazce

  • Povinnost poskytnout zálohu

§ 2436: „Příkazce složí na žádost příkazníkovi zálohu k úhradě hotových výdajů a nahradí mu náklady účelně vynaložené při provádění příkazu, byť se výsledek nedostavil.“ Může být požadována (na žádost) – i když není ujednáno, tak příkazník na to má ze zákona právo X jinak to ale upravují jiné právní předpisy – třeba zákon o advokacii. § 20 odst. 3: „Advokát je oprávněn smlouvu o poskytování právních služeb vypovědět, nesložil-li klient přiměřenou zálohu na odměnu za poskytnutí právních služeb, ačkoliv byl o to advokátem požádán.“ § 22 odst. 1: „Advokacie se vykonává zpravidla za odměnu; od klienta lze žádat přiměřenou zálohu.“ K úhradě hotových výdajů – v takových případech je pak příkazce na žádost příkazníka zálohu povinen dát např. u advokáta – cestovné, soudní výdaje, náklady na pořízení úředně ověřených kopií.

  • Náhrada účelně vynaložených nákladů

I když ve smlouvě nemají ani slovo o úplatě, pak vzniká příkazníkovi právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů a to bez ohledu na to, jestli výsledku dosáhl nebo ne. Př. Au-pair se stará o děti a matka se někde zdržela, děti měly hlad a au-pair nakoupila jídlo a vznikla otázka, jestli má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů na to jídlo. Dovozovalo se, že ano. Další případ je, když třeba matka zakáže cokoliv těm dětem kupovat, jestli i v těch případě se od takového pokynu může odchýlit a jestli by měla právo na zaplacení nebo ne – zde se dovozovalo, že v takovém případě se od pokynů odchýlit může. Úprava je ale dispozitivní a mohou si ujednat, že žádné takové právo nevznikne.

Náhrada škody § 2437

Škoda vzniklá porušením povinnosti příkazce (zaviněním?) Pokud se budeme bavit o zásahu do absolutního práva, tak by šlo o porušení zákonné povinnosti s těmi konsekvencemi co se týče např. zavinění => vzniká povinnost nahradit ji jako škodu, která vznikla, a to bez ohledu na zavinění – objektivně. Př. Pokud příkazce zničí příkazníkovi auto bezprostředním zásahem, tak se jedná o porušení zákonné povinnosti. Pokud by se jednalo o porušení smluvní povinnosti => § 2913 odst. 1: „Poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.“ Př. Pokud měl příkazce předat nějaké podklady tomu příkazníkovi a on je nepředá, příkazník to musí udělat bez toho a v důsledku toho vznikne nějaká škoda, třeba že někam marně jel, tak je příkazce povinen mu nahradit škodu – v zásadě bez ohledu na zavinění.

  • Škoda vzniklá nutně s provedením příkazu

Nejen tedy pro porušení povinnosti, ale i škodu, která příkazníkovi vznikla v důsledku provádění příkazu

  • Škoda vzniklá náhodou u příležitosti zmocněncova jednání (§ 2437 odst. 2)

Pokouše ho pes, spadne na něj letadlo, uklouzne na náledí. Vzniká povinnost nahradit škodu jen tehdy, pokud je smlouva příkazní bez ujednání odměny a maximálně do výše obvyklé úplaty. Za náhodu příkazce v podstatě neodpovídá, pokud se jedná o bezúplatnou smlouvu

Povinnost zaplatit odměnu § 2438

Obecně příkazníkovi nevzniká právo na odměnu – vzniká mu pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Právo na odměnu vzniká podle § 2438, pokud je to sjednáno, anebo pokud je to obvyklé a to zejména s ohledem na příkazníkovo podnikání. V odst. 1 se hovoří o příkazcovu podnikání, nicméně je to legislativně technická chyba! Obvyklost odměny nebudeme zkoumat podle toho, jestli podniká ten klient (příkazce), ale budeme to zkoumat podle toho, jestli podniká příkazník. Je jedno, že zastoupený je advokát a notář – to neznamená, že když si objedná služby u někoho jiného, tak ten má právo na úplatu. Právo na odměnu vzniká po vykonání činnosti bez ohledu na výsledek, ledaže se výsledek nedostavil z důvodu, že to způsobil sám příkazník a ještě navíc odpovídá za vzniklou škodu. Př. Pokud advokát převzal zastoupení a měl tu kauzu vyhrát, bylo zjevné, že vyhraje, ale on poruší svoji povinnost, činnost nevykoná s odbornou péčí, která vyplývá ze zvláštního zákona, nevzniká mu právo na odměnu a navíc bude odpovídat za porušení smluvní povinnosti.

Plná moc

§ 2439: „Vyžaduje-li obstarání záležitosti, aby příkazník za příkazce právně jednal, vystaví příkazce příkazníkovi včas plnou moc. Není-li plná moc ve smlouvě obsažena, nenahrazuje ji ujednané převzetí povinnosti příkazce jednat jménem příkazníka; to platí i v případě, že třetí osoba, se kterou příkazník právně jedná, o této povinnosti ví.“ Když jsme se bavili o zastoupení, tak byla řeč o zastoupení na základě různých právních skutečností, např. opatrovnictví vznikající na základě soudního nebo jiného rozhodnutí nebo zastoupení smluvní, kde se vychází z toho, že zástupce má plnou moc a tou se prokazuje vůči třetím osobám, že někoho zastupuje. Právním základem pro takové smluvní zastoupení bude často příkazní smlouva, to znamená smlouva, ve které se příkazník zaváže, že bude zastupovat příkazce, že ho bude zastupovat tak, že bude jednat jeho jménem a na jeho účet (zastoupení přímé, pokud by se jednalo o nepřímé, tak tam žádná plná moc není). Je zde otázka, kdy vlastně vzniká to oprávnění někoho zastupovat, uzavřením příkazní smlouvy? Nebo až uzavřením dohody o plné moci? Nebo až vystavením plné moci, tedy tím, co se tradičně v českých podmínkách chápe jako průkaz o tom zastoupení? Z § 2439 vyplývá, že pouhé uzavření dohody o tom, že budu někoho zastupovat při právním jednání, nezakládá samo o sobě oprávnění jednat a že k tomu je nezbytné až vystavení plné moci. Samotná dohoda nenahrazuje plnou moc a do určité míry její vystavení má konstitutivní účinky ve vztahu k oprávnění někoho zastupovat. Skutečnost, že ta osoba, se kterou příkazník jednal, věděla o tom, že ta dohoda byla mezi příkazníkem a příkazcem uzavřena nestačí, plná moc k musí přistoupit. Samozřejmě teď neřešíme otázky následků jednání bez plné moci, tam nám ta úprava smluvního zastoupení v obecné části OZ dává poměrné jasnou odpověď, ale pokud se bavíme o tom, co je všechno třeba ke vzniku takového oprávnění jednat za někoho jiného, tak kromě příkazní smlouvy je to i plná moc.  

Zánik příkazu

Odlišná konstrukce od stávající právní úpravy, která odkazovala na úpravu plné moci a říkala, že příkazní smlouva zaniká stejným okamžikem jako plná moc. Zaniká ale závazek z příkazní smlouvy.

Příkaz může zaniknout:

  1. výpovědí příkazníka – jednostranné právní jednání

Je zde stanovena výpovědní doba (§ 2440 odst. 1) – příkaz zanikne teprve koncem měsíce následujícího po doručení výpovědi. Výpovědní doba je tedy jeden měsíc a začíná běžet až začátkem dalšího měsíce (dispozitivní). Důvod – příkazce má tím pádem prostor zajistit si splnění příkazu někým jiným (může si najít jiného zástupce, jiného příkazníka). Povinnost respektovat zájmy příkazce. § 2440 odst. 2: „Vypoví-li příkazník příkaz před obstaráním záležitosti, kterou byl zvlášť pověřen, nebo s jejímž obstaráním začal podle všeobecného pověření, nahradí škodu z toho vzešlou podle obecných ustanovení.“

  1. odvoláním ze strany příkazce (§ 2443) – jednostranné právní jednání (obecně u jednostranných právních jednání platí, že mezi nepřítomnými osobami má účinky okamžikem, kdy dojde druhé straně).

Může odvolávat kdykoliv a jakkoliv (podle libosti), zde žádné omezení není, dokonce se tohoto práva v zásadě nemůže ani vzdát. § 448 odst. 2– Pokud se jedná o přímé zastoupení při právním jednání, doručení odvolání ze strany příkazce nemá účinky bez dalšího. Nestačí, že odvolání dojde druhé straně, ale je nezbytné, aby se s tím příkazník seznámil – do té doby, dokud se o odvolání nedozví, je oprávněn zastupovat = účinky odvolání v případě zastoupení. Standardně totiž účinky jednostranného právního jednání činěného na dálku nastávají okamžikem doručením druhé smluvní straně a to bez ohledu na to, zda se o nich druhá strana dozvěděla nebo ne. § 2443 stanovuje náhradu nákladů, škody, i části odměny. Odvolání příkazu se chová ne jako odstoupení od smlouvy s tím, že by byl závazek zrušen ex tunc, ale vede k zániku závazku ex nunc (vzniká právo na poměrné plnění). Je to logické - výsledky činnosti příkazníka po dobu trvání příkazu jsou datovány a nejsou dotčeny zrušením příkazu.

  1. smrtí příkazce nebo příkazníka (§ 2441)

Podobně i zánik PO bez právního nástupce. Smrt příkazce či příkazníka v zásadě vede k tomu, že účinky příkazní smlouvy zanikají a příkaz jako takový. Ledaže si strany ujednaly něco jiného – v některých případech dokonce z právní úpravy vyplývá, že zastoupení trvá dál (např. § 2666, který se týká příkazů k platbám z platebního účtu po smrti jeho majitele). Zde platí opačný princip - příkazy zůstávají zachovány, ledaže příkazce stanovil, že jeho smrtí mají skončit. Je třeba si uvědomit, že ten příkaz může být i otázka zmocnění dispozicí s účtem, tzn. jestliže někdo má uzavřenou smlouvu o účtu a zřídí dispoziční právo třetí osobě s takovým účtem disponovat a nakládat, tak je třeba řešit situaci, pokud majitel účtu zemře, nakolik zůstávají taková dispoziční oprávnění zachována.

  1. obecné důvody zániku závazku (např. splnění)

Bez ohledu na to, jak příkaz zaniká, vždy je zde povinnost učinit vše, co nesnese odkladu

§ 2442: „Při zániku příkazu odvoláním, výpovědí, anebo smrtí zařídí příkazník vše, co nesnese odkladu, dokud příkazce nebo jeho právní nástupce neprojeví jinou vůli.“ Pokud příkazce nebo jeho právní nástupce neprojeví jinou vůli. Např. jsem advokát a prohraju spor – nezaplatil mi klient a já chci vypovědět zastoupení, i tak mám ale povinnost ještě podat odvolání, protože jinak by mu vypršela lhůta.