Ovládání

Z Iurium Wiki

Verze z 8. 2. 2019, 08:26, kterou vytvořil FK (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Úvod

Jedním ze základních principů korporátního práva je princip právní osobnosti, chcete-li samostatnosti obchodní korporace. Tímto principem se právní subjektivita korporace odlišuje od právní subjektivity společníků obchodní korporace. Ti ne že by vlastnili korporaci, oni vlastní podíl na této korporaci, čímž se rozumí práva a povinnosti ke korporaci. Od velikosti podílu se může odvíjet počet práv a případně i povinností.

V dnešním světě je ovšem složitější prosadit se, když jste sami. Zejména pro kapitálové obchodní společnosti – společnost s ručením omezeným (s.r.o.) a akciová společnost (a.s.). Proto se velmi často tyto obchodní společnosti mohou sdružit a mají na výběr ze tří druhů:

-         Ovlivnění (§ 71 a násl. ZOK)

-         Ovládání (§ 74 a násl. ZOK)

-         Koncern (§ 79 a násl. ZOK)

Pro potřeby tohoto článku se budeme zabývat pouze prvním stupněm struktury podnikatelského seskupení a to ovládáním.

Co je to ovládání

Ovládání je druhým stupněm podnikatelských seskupení, které představuje dlouhodobější možnost uplatňování rozhodujícího vlivu ovládající osobou vůči ovládané osobě. Tím se podstatně liší od ovlivnění, které je nižším stupněm podnikatelských seskupení a které je založeno na jednorázovém ovlivnění chování obchodní korporace (ovlivnění se může skládat i z vícera kroků, které až ve výsledku způsobí ovlivnění), z toho vyplývá, že vztah mezi ovládající a ovládanou osobou je silnější a dlouhodobější. Další rozdíl od ovlivnění je ten, že zde není reálný požadavek na vykonání rozhodujícího vlivu vůči ovládané osobě, ale postačí nám pouhá možnost tento rozhodující vliv na ovládanou osobu vykonat. Tato možnost ovšem musí být stanovena na reálné možnosti, jak ovládání vykonávat.

Osoba ovládající a ovládaná

Způsoby jak určit osobu ovládající zákonodárce stanovil v § 74 odst. 3 ZOK, kde jsou stanoveny nevyvratitelně a v § 75 ZOK, kde jsou stanoveny vyvratitelné právní domněnky, kdy můžeme považovat osobu za osobu ovládající.

Zákonodárce v § 74 odst. 3 ZOK stanovil 2 případy, kdy je osoba osobou ovládající bez dalšího.

„Ovládající osobou je vždy řídící osoba. Zahrnuje-li koncern i ovládání, pak řídící osoba je automaticky též ovládající osobou.“[1] Další příkladem, kdy zákon považuje bez dalšího osobu za osobu ovládající je případ většinového společníka, který má rozhodující podíl ve společnosti. Rozhodujícím podílem většinového společníka se myslí podíl ve výši 50% všech hlasů plus jeden. Toto je absolutní většina hlasovacích práv.

Krom těchto případů, můžeme za ovládající osobu považovat též osoby či skupiny osob uvedené v § 75 ZOK. Postupně projedeme jednotlivé odstavce.

Odst. 1 § 75 ZOK „Má se za to, že ovládající osobou je osoba, která může jmenovat nebo odvolat většinu osob, které jsou členy statutárního orgánu obchodní korporace nebo osobami v obdobném postavení nebo členy kontrolního orgánu obchodní korporace, jejímž je společníkem, nebo může toto jmenování nebo odvolání prosadit.“[2] Z tohoto § vyplývá, že ovládající osobou je ta osoba, která může jmenovat nebo odvolat většinu osob, které:

a)    jsou členy statutárního orgánu

·        může jím být jednatel, společník, atd.

b)    jsou osoby v obdobném postavení

·        prokurista, vedoucí zaměstnanec, atd.

c)    jsou členy kontrolního orgánu (pokud je zřízen)

·        tato právní domněnka se vztahuje pouze na případ přímého ovládání

Totéž platí, pokud má tato osoba možnost výše zmíněné osoby do jejich funkcí zvolit nebo jejich zvolení zajistit.

Odst. 2 § 75 ZOK

„Má se za to, že osobou ovládající je ten, kdo nakládá s podílem na hlasovacích právech představujícím alespoň 40 % všech hlasů v obchodní korporaci, ledaže stejným nebo vyšším podílem nakládá jiná osoba nebo jiné osoby jednající ve shodě.“ [3]

Druhá vyvratitelná právní domněnka pracuje s velikostí podílu hlasovacích práv, kdy stanovuje, že se má za to, že ovládající osoba má alespoň 40% všech hlasovacích práv ve společnosti, ledaže je zde nějaká jiná osoba, která nakládá se stejným, takže 40% podílem, nebo vyšším. Logicky se můžeme tedy pohybovat v rozmezí 40% - 60% podílu na hlasovacích právech.

V tomhle případě se mluví o kontrolním balíku hlasovacích práv, kontrolním balíkem hlasovacích práv se myslí tento podíl na hlasovacích právech. Díky tomu je schopen prosadit většinu rozhodnutí ve společnosti sám a vykonává tak rozhodující vliv vůči této společnosti.

Odst. 3 § 75 ZOK

„Má se za to, že osoby jednající ve shodě, které společně nakládají podílem na hlasovacích právech představujícím alespoň 40 % všech hlasů v obchodní korporaci, jsou osobami ovládajícími, ledaže stejným nebo vyšším podílem nakládá jiná osoba nebo jiné osoby jednající ve shodě.“[4]

Tento stav je velmi podobný stavu v odst. 2 § 75 ZOK, akorát zde se nepočítá s tím, že celkový kontrolní balík bude mít jedna osoba, ale bude je mít dohromady více osob, které budou jednat ve shodě. Zákonodárce stanovil, že pokud tenhle předpoklad uvedený v zákoně tyto osoby splní, bude se na ně pohlížet jako na osoby ovládající.

Odst. 4 § 75 ZOK

„Má se za to, že osobou ovládající nebo osobami ovládajícími je také ten, kdo sám nebo společně s osobami jednajícími s ním ve shodě získá podíl na hlasovacích právech představující alespoň 30 % všech hlasů v obchodní korporaci a tento podíl představoval na posledních 3 po sobě jdoucích jednáních nejvyššího orgánu této osoby více než polovinu hlasovacích práv přítomných osob.“[5]

Opět podobná situace jako u odst. 3 § 75 ZOK, kdy osoba či více osob má alespoň 30% všech hlasovacích práv ve společnosti, s tím rozdílem, že tentokrát těchto 30% všech hlasovacích práv představovalo na posledních 3 po sobě jdoucích jednáních nejvyššího orgánu více než polovinu hlasovacích práv přítomných osob. I když se 30% může zdát málo, musíme brát v potaz různé druhy korporací. V akciové společnosti s velmi roztříštěnou strukturou (které sice v ČR nejsou až na pár příkladů běžné) to může představovat neobyčejně velkou moc při rozhodování.

Tímto jsme si ujasnili kdo je a může být ovládající osobou. Ještě nebylo zmíněno, kdo může nebo je ovládanou osobou. Ovládanou osobou může být pouze obchodní korporace. Zákon zároveň uvádí jednu nevyvratitelnou domněnku o tom, kdo je ovládanou osobou. V § 74 odst. 3 zákon uvádí že: „Řízená osoba podle § 79 je vždy ovládanou osobou.“[6] Pokud je osoba řízenou osobou v rámci koncernu a koncern zahrnuje i ovládání, je tato řízené osoba zároveň řízenou osobou.

Úhrada újmy

U ovládání se postupuje při vzniku újmy podobně, jako u ovlivnění.

Z § 71 odst. 2 zákona o obchodních korporacích vyplývá: „Neuhradí-li vlivná osoba způsobenou újmu nejpozději do konce účetního období, v němž újma vznikla, nebo v jiné dohodnuté přiměřené lhůtě, nahradí i újmu, která v této souvislosti vznikla společníkům ovlivněné osoby.“[7]

„Ovlivnění se sice výslovně nezakazuje, ale v případě vzniku újmy představuje porušení zákona s povinností vlivné osoby újmu uhradit (§ 2894 obč. zák.). Jedná se o delikt ve smyslu § 2910 obč. zák., tj. o odpovědnost za škodu s presumovanou nedbalostí, přičemž podle § 3 odst. 2 musí vlivná osoba uhradit majetkovou i nemajetkovou újmu. Zákon mluví o úhradě újmy a má tak zřejmě na mysli, že újma má být hrazena v penězích (srov. § 3951 obč. zák., který upřednostňuje reparaci).“[8]

Krajním případem způsobení újmy obchodní korporaci vlivnou osobou je, pokud ji tato osoba přivede nebo alespoň podstatně přispěje k jejímu úpadku, jak vyplývá z § 63 až § 66 zákona o obchodních korporacích.

Jak bylo výše řečeno, vlivná osoba musí újmu, kterou způsobila nahradit, „ledaže prokáže, že mohl při svém ovlivnění v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu ovlivněné osoby.“ [9]

Úrovně podnikatelských seskupení

Vlivná Ovlivněná
Ovládající Ovládaná
Řídící Řízená

Vyšší stupeň vždy zahrnuje ten nižší - když ovládám chování ovládané osoby, tak zároveň její chování ovlivňuji, když řídím chování řízené osoby, tak zároveň ovládám a ovlivňuji její chování.

Když je v zákoně, že nějakou povinnost má např. vlivná osoba, tak tuto povinnost má i ovládající a řídící osoba (např. § 71 odst. 3 ZOK).

Zdroje:

-         Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)

-         LASÁK, Jan. Ovládání. POKORNÁ, Jarmila, Josef HOLEJŠOVSKÝ, Jan LASÁK, Milan PEKÁREK a kolektiv. Obchodní společnosti a družstva. Praha: C.H.Beck, 2014, 159-163. ISBN 978-80-7400475-9.

-         DOLEŽIL, Tomáš. ZOK v praxi: Ovlivnění. Bulletin-advokacie.cz [online]. 2015, 26.01.2015 [cit. 2018-11-11]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/zok-v-praxi-ovlivneni?browser=mobi

-         DOLEŽIL, Tomáš. ZOK v praxi: Ovládající a ovládané osoby. Bulletin-advokacie.cz [online]. 2015, 29.01.2015 [cit. 2018-11-25]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/zok-v-praxi-ovladajici-a-ovladane-osoby?browser=mobi

-         § 74, § 75, 90/2012 Sb. Zákon o obchodních korporacích: Komentář, Wolters Kluwer, autor Mgr. Tomáš Doležil, Ph.D., LL.M. Eur., Nové ASPI

  1. LASÁK, Jan. Ovládání. POKORNÁ, Jarmila, Josef HOLEJŠOVSKÝ, Jan LASÁK, Milan PEKÁREK a kolektiv. Obchodní společnosti a družstva. Praha: C.H.Beck, 2014, 160.
  2. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), § 75.
  3. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), § 75.
  4. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), § 75.
  5. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), § 75.
  6. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), § 74.
  7. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), § 71.
  8. DOLEŽIL, Tomáš. ZOK v praxi: Ovlivnění. Bulletin-advokacie.cz [online]. 2015, 26.01.2015 [cit. 2018-11-11]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/zok-v-praxi-ovlivneni?browser=mobi.
  9. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), § 71.
Autoři článku: FK (František Kousal)