Osvojení

Z Iurium Wiki


Ústavní soud vychází především ze skutečnosti, že neexistuje základní právo na osvojení dítěte, a to na ústavní úrovni a ani na úrovni mezinárodních závazků České republiky. Současně Ústavní soud akceptuje značnou volnost, kterou má zákonodárce při úpravě vztahů mezi stejnopohlavními partnery. Není totiž dáno ani základní právo na uzavření sňatku (resp. registrovaného partnerství) mezi osobami stejného pohlaví a proto je věcí politického rozhodnutí zákonodárce, zda vůbec a jakým způsobem tento vztah upraví.


Nekoncepčnost rozhodování Ústavního soudu: "Závěrem je vhodné připomenout nález sp. zn. Pl. ÚS 10/15 (zákaz osvojení dítěte partnerem rodiče v nesezdaném soužití), přijatý před necelým rokem, na který se v odůvodnění odkazuje (bod 37.). Ústavní soud zde při posuzování ústavnosti § 72 odst. 1 věty první zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, v odůvodnění zamítavého rozhodnutí také konstatoval, že «napadená právní úprava není v rozporu s čl. 10 odst. 2 Listiny ani s článkem 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Změna této úpravy a případné umožnění osvojení druhým rodičem u nesezdaného páru jsou plně v kompetenci zákonodárce. Zde je vhodné citovat ze souhlasného stanoviska soudce Costy, ke kterému se připojil soudce Spielmann v již výše zmíněném rozhodnutí ve věci Gas a Dubois proti Francii: „… existují oblasti, ve kterých je národní zákonodárce lépe než evropský soudce nadán k tomu, aby změnil instituty, které se dotýkají rodiny, vztahů mezi dospělými a dětmi, či pojem manželství.“ Ústavní soud je téhož názoru…» (prof. Vladimír Sládeček, disentní stanovisko k Pl. ÚS 7/15, osvojení registrovanými partnery)

Autoři článku: Natalielacna (Natálie Lacná), Gealfow (Mgr. Bc. John A. Gealfow), Denni.kr (Denisa Kárníková)