Oprávněné použití zbraně

Z Iurium Wiki

K pojmu oprávněné použití zbraně

Oprávněné použití zbraně je jednou ze zákonných okolností vylučujících protiprávnost, což vyplývá ze zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „TZ“), a to konkrétně z jeho Hlavy III., kde jsou upraveny okolnosti vylučující protiprávnost. Oprávněné použití zbraně je vymezeno v § 32 TZ, a to tak, že „trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem.“ [1]

Tato okolnost vylučující protiprávnost se nevztahuje na obecné oprávnění nosit a použít zbraň vyplývající především ze zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, nýbrž se týká případů, kdy zvláštní zákon opravňuje určitý okruh osob nosit a použít zbraně, zejména policisty, vojáky aj.[2] V těchto zákonech jsou vymezeny přesné a konkrétní podmínky, kdy jsou dané osoby oprávněny použít zbraň,[3] tudíž z jejich strany nemůže jít o jakousi svévoli.

Pojem zbraň

Abychom mohli hovořit o oprávněném použití zbraně, je třeba si také vymezit pojem zbraň. Z ustanovení § 118 TZ nám vyplývá, že „…zbraní se rozumí, pokud z jednotlivého ustanovení trestního zákona nevyplývá něco jiného, cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším“,[4] což znamená, že zbraní dle § 118 TZ může být cokoli, co je schopno přivodit zranění (nejen střelná zbraň, bodná zbraň apod., ale i kámen, železná tyč, vidle aj.).

Nicméně § 32 TZ o oprávněném použití zbraně vychází pouze z pojmu zbraň v technickém slova smyslu.[5] „Pojem zbraně je zde tedy užší, než je chápáno ve smyslu § 118 TZ u spáchání trestného činu se zbraní. Co se rozumí zbraní, stanoví příslušné zákonné předpisy, v nichž je tento pojem definován různě.“[6] Kupříkladu, co se týče zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu, tak ten dělí zbraně na různé kategorie,[7] a to konkrétně v § 3 tohoto zákona, kde je uvedeno, že:

„Zbraně a střelivo se pro účely tohoto zákona rozdělují na:

a) zakázané zbraně, zakázané střelivo nebo zakázané doplňky zbraní – kategorie A (dále jen „zbraně kategorie A“),

b) zbraně podléhající povolení – kategorie B (dále jen „zbraně kategorie B“)

c) zbraně podléhající ohlášení – kategorie C (dále jen „zbraně kategorie C“) a

d) ostatní zbraně – kategorie D (dále jen „zbraně kategorie D“), …“ ,[8]

přičemž je důležité vždy rozlišit, který typ zbraně má zákon v konkrétním případě na mysli.[9]

Použitím zbraně se myslí zacházení se zbraní způsobem, ke kterému je určena (např. bodné zbraně k bodání), přičemž v případě, kdy ji využijeme jiným způsobem (např. u střelné zbraně úderem) toto jednání posuzujeme jako použití jiného donucovacího prostředku.[10]

Předpisy, které opravňují k použití zbraně

Mezi předpisy, které zmocňují k použití zbraně, jak je naznačeno v § 32 TZ, patří například zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, zákon č. 300/2013 Sb., o Vojenské policii, zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, celní zákon č. 13/1993 Sb., zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě a další.[11] Níže je pojednáno o některých z nich.

Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky

V ustanovení § 51 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „PolČR“), je uvedeno, že „Policista je oprávněn použít při zákroku donucovací prostředek a zbraň, k jejichž používání byl vycvičen.“[12] Tato podmínka je splněna také v případě, kdy byl výcvik pouze jednorázový, avšak musel být úplný.[13] V ustanovení § 56 odst. 1 PolČR je uveden taxativní výčet konkrétních podmínek, kdy „je policista oprávněn zbraň použít, a to

a) v nutné obraně nebo v krajní nouzi,

b) jestliže se nebezpečný pachatel, proti němuž zakročuje, na jeho výzvu nevzdá nebo se zdráhá opustit svůj úkryt,

c) aby zamezil útěku nebezpečného pachatele, jehož nemůže jiným způsobem zadržet,

d) nelze-li jinak překonat aktivní odpor směřující ke zmaření jeho závažného zákroku,

e) aby odvrátil násilný útok, který ohrožuje střežený nebo chráněný objekt anebo prostor,

f) nelze-li jinak zadržet dopravní prostředek jehož řidič bezohlednou jízdou vážně ohrožuje život nebo zdraví osob a na opětovnou výzvu nebo znamení dané podle jiného právního předpisu nezastaví,

g) jestliže osoba, proti níž byl použit donucovací prostředek hrozba namířenou střelnou zbraní nebo varovný výstřel, neuposlechne příkazu policisty směřujícího k zajištění bezpečnosti jeho vlastní nebo jiné osoby, nebo

h) ke zneškodnění zvířete ohrožujícího život nebo zdraví osoby.“[14]

Případy oprávněného použití zbraně policistou tedy můžeme rozdělit do tří skupin. Do první skupiny můžeme zařadit situace, kdy je policista oprávněn použít zbraň vůči osobě, která svým jednáním ohrožuje život, příp. zdraví příslušníka Policie ČR nebo zdraví či život jiných osob – konkrétně jde o § 56 odst. 1 písm. a), d), e) a g) PolČR. Další kategorií jsou případy, kdy je policista zmocněn použít zbraň proti osobě, která je pasivní, případně vyvíjí takovou aktivitu, která neohrožuje život či zdraví žádné z osob – sem spadá § 56 odst. 1 písm. b) a c) PolČR. Do poslední skupiny zařadíme § 56 odst. 1 písm. f) a h) PolČR, kde jsou uvedeny případy, ve kterých použití zbraně policistou nesměřuje vůči osobě jako takové, nýbrž vůči dopravnímu prostředku či zvířeti.[15]

Je důležité neopomenout i následující odstavce výše zmíněného § 56 PolČR. Konkrétně v jeho odstavci 2 je stanoveno, že „použití zbraně v případech uvedených v odstavci 1 písm. a) až f) je přípustné pouze za podmínky, že užití donucovacího prostředku by bylo zřejmě neúčinné.“[16] Ze samotného znění tohoto ustanovení je zřejmé, že jde o vztah subsidiarity mezi použitím donucovacích prostředků a použitím zbraně.[17] Donucovací prostředky jsou uvedeny v § 52 PolČR a jde např. o hmaty, chvaty, údery a kopy; slzotvorný, elektrický nebo jiný obdobně dočasně zneschopňující prostředek; obušek a jiný úderný prostředek; vytlačování koněm; služební pes; pouta a další.[18]

„Před použitím zbraně v případech uvedených v odstavci 1 písm. a) až e) je policista povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání, s výstrahou, že bude použito zbraně. Od výzvy s výstrahou lze upustit v případě, že je ohrožen život nebo zdraví policisty nebo jiné osoby a zákrok nesnese odkladu.“[19] Toto je uvedeno v odstavci třetím § 56 PolČR. Je zde tedy stanovena obecná povinnost před použitím zbraně osobu nejprve vyzvat k upuštění od protiprávního jednání se zřetelně vyslovenou hrozbou použití zbraně. Za situace, kdy člověk neuposlechne výzvy, může policista tuto zbraň okamžitě použít. V případech uvedených v § 56 odst. 1 písm. f), g) h) PolČR a v dalších případech, kdy trvá ohrožení života a zdraví a současně vzhledem k situaci hrozí nebezpečí z prodlení, jde však o výjimku z této obecné povinnosti, kdy policista tuto výzvu před použitím zbraně vyslovit nemusí.[20]

Odstavec čtvrtý § 56 PolČR uvádí, že „při použití zbraně je policista povinen dbát nutné opatrnosti, zejména neohrozit život jiných osob a co nejvíce šetřit život osoby, proti níž zákrok směřuje.“

A nakonec v odstavci pátém je vymezen pojem zbraně tak, že „zbraní podle této hlavy se rozumí zbraň střelná včetně střeliva a doplňků zbraně, vyjma vrhacího prostředku majícího povahu střelné zbraně podle jiného právního předpisu s dočasně zneschopňujícími účinky, dále zbraň bodná a sečná, výbušnina, speciální výbušný předmět, průlomový pyrotechnický prostředek a speciální náloživo.“ [21]

Samozřejmě se policisté musejí řídit povinnostmi, které nesmějí po použití zbraně opomenout. Tyto povinnosti jsou stanoveny v ustanovení § 57 PolČR. Tak tedy v případě, kdy použitím zbraně došlo ke zranění osoby, má policista povinnost ihned, jakmile to okolnosti dovolí, poskytnout zraněné osobě první pomoc a zajistit lékařské ošetření. Dále je povinen bezodkladně ohlásit svému nadřízenému, že došlo k zákroku, při kterém bylo použito zbraně a musí o tomto zákroku také sepsat úřední záznam s uvedením důvodu, průběhu a výsledku jejího použití. V neposlední řadě je vedoucí policejního útvaru povinen vyrozumět bez zbytečného odkladu státního zástupce o zranění či usmrcení osoby anebo vzniku škody nikoli nepatrné[22] , což je dle § 138 odst. 1 TZ částka nejméně 5 000 Kč[23] , způsobených při použití zbraně.[24]

Policisté jsou v použití zbraně v určitých případech omezeni, což vyplývá z § 58 PolČR. Jde o zákrok proti těhotné ženě, osobě zjevně vysokého věku, osobě se zjevnou tělesnou vadou nebo chorobou nebo osobě zjevně mladší 15 let, kde policista nesmí použít zbraně, přičemž i z těchto případů existují výjimky. Konkrétně v případě, kdy taková osoba svým útokem bezprostředně ohrožuje život nebo zdraví policisty či jiné osoby, případně hrozí větší škoda na majetku[25] , což je dle § 138 odst. 1 TZ částka ve výši nejméně 50 000 Kč[26] , a to za podmínky, že nebezpečí nelze odvrátit jinak.[27]

Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky

Z ustanovení § 42 odst. 1 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky (dále jen „OzbSil“) vyplývá, že „voják v činné službě je oprávněn při výkonu pořádkové, strážní, eskortní a dozorčí služby použít vojenskou zbraň nebo zvláštní prostředky uvedené v § 42a odst. 2 OzbSil,

a) aby odvrátil přímo hrozící nebo trvající útok vedený proti jeho osobě nebo útok, který mu bezprostředně hrozí, anebo útok na život nebo zdraví jiné osoby,

b) aby odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje střežený objekt nebo stanoviště, a to po marné výzvě, aby od útoku bylo upuštěno,

c) aby zamezil útěku ozbrojené osoby nebo osoby důvodně podezřelé ze spáchání zvlášť závažného zločinu, kterou nelze jiným způsobem zadržet,

d) je-li třeba zneškodnit zvíře, ohrožuje-li život nebo zdraví osob.“[28]

Vojenskou zbraní se rozumí pro účely tohoto ustanovení vojenská střelná zbraň, a dále vojenská zbraň bodná nebo sečná (§ 42 odst. 2 OzbSil).

Před oprávněným použitím zbraně je voják v činné službě povinen, je-li to vzhledem k okolnostem případu možné, nejprve vyzvat osobu, proti které zasahuje, aby upustila od útoku nebo útěku, a to zvoláním „Stůj“, „Stůj nebo střelím“ a v závislosti na okolnostech užít i výstražného výstřelu, což je uvedeno v § 42 odst. 3 OzbSil.

Stejně jako u policistů, i zde platí jistá omezení v použití zbraně. Z § 42 odst. 6 OzbSil se při zákroku nesmí použít vojenská zbraň proti zjevně těhotné ženě, proti osobě vysokého věku, osobě se zjevnou tělesnou vadou nebo nemocí či proti dítěti. Výjimkou z těchto omezení jsou případy, kdy to povaha útoku vedeného některou z těchto osob proti chráněnému zájmu, nebo mimořádnost vzniklé situace podle odst. 1 písm. a) a b) OzbSil nezbytně vyžadují.[29]

Zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii

Strážník je oprávněn použít služební zbraň

a) za podmínek nutné obrany nebo za podmínek krajní nouze,

b) aby zamezil útěku nebezpečného pachatele, jehož nemůže jiným způsobem zadržet.

Výše uvedené vyplývá ze znění § 20 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii (dále jen „ObPol“). Z odstavce druhého § 20 ObPol se dozvídáme, že použití zbraně k zamezení útěku nebezpečného pachatele dle odst. 1 písm. b) ObPol je možné jen tehdy, jestliže by použití donucovacích prostředků bylo neúčinné.[30] Tato podmínka je zde stanovena z důvodu, že použití zbraně může způsobit závažné následky na zdraví či životě člověka, proto musí strážník nejprve použít např. varovný výstřel ze služební zbraně.[31]

Dříve než strážník použije služební zbraň, je povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání s výstrahou, že použije služební zbraň. V případě, že zákrok nesnese odkladu a je ohrožen život nebo zdraví strážníka či jiné osoby, může od výzvy s výstrahou upustit (§ 42 odst. 4 ObPol).[32]

Vybočení z mezí oprávněného použití zbraně

V rámci § 41 TZ, který pojednává o polehčujících okolnostech, konkrétně jeho písm. g), je stanoveno, že je polehčující okolností, pokud „pachatel spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniž by zcela byly splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze, anebo překročil meze přípustného rizika nebo meze jiné okolnosti vylučující protiprávnost.“[33] Pod touto jinou okolností vylučující protiprávnost si můžeme představit právě např. oprávněné použití zbraně.

Zákon tímto privileguje vybočení neboli exces z podmínek jednotlivých okolností vylučujících protiprávnost činu.[34] Exces dělíme na intenzivní, kdy je překročena míra nutné obrany a extenzivní, kdy je překročena doba zákroku.

Tak tedy v případě, kdy bude vybočeno z mezí oprávněného použití zbraně, můžeme exces vztáhnout i na tuto okolnost vylučující protiprávnost. Extenzivním excesem bude například situace, „kdy bude zbraň použita proti nebezpečnému pachateli na útěku v době, kdy s útěkem skončil.“ O intenzivní exces se bude jednat např. tehdy, pokud „nebude dodržena nějaká z konkrétních podmínek pro použití zbraně dle zvláštních předpisů.“

Na jedné straně z § 41 písm. g) TZ vyplývá, že exces může být polehčující okolností, avšak na druhé straně může dojít k zohlednění excesu za pomocí privilegovaných skutkových podstat.[35]


  1. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
  2. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 8. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 233.
  3. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 6. vydání. Praha: Leges, 2017, s. 273.
  4. Zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
  5. ŠÁMAL, Pavel. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. § 1-139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1303 (§ 118 TZ).
  6. Tamtéž, s. 432 (§32 TZ).
  7. KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 393.
  8. Zákon č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů.
  9. KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 393.
  10. ŠÁMAL, Pavel. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. § 1-139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 432–433 (§ 32 TZ).
  11. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 6. vydání. Praha: Leges, 2017, s. 273.
  12. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
  13. VANGELI, Benedikt. Zákon o Policii ČR. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 206 (§ 51 PolČR).
  14. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
  15. VŠETIČKA, Pavel. Použití zbraně dle zákona o Policii České republiky. epravo.cz, publikováno dne 15. října 2014, citováno dne 25. 10. 2018. Dostupné na https://www.epravo.cz/top/clanky/pouziti-zbrane-dle-zakona-o-policii-ceske-republiky-95497.html.
  16. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
  17. VANGELI, Benedikt. Zákon o Policii ČR. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 232 (§ 56 PolČR).
  18. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
  19. Tamtéž.
  20. VANGELI, Benedikt. Zákon o Policii ČR. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 232 - 233 (§ 56 PolČR).
  21. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
  22. Tamtéž.
  23. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
  24. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
  25. Tamtéž.
  26. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
  27. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
  28. Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
  29. Tamtéž.
  30. Zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů.
  31. VETEŠÍK, P., JEMELKA, J. Zákon o obecní policii. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 215 (§ 20 ObPol).
  32. Zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů.
  33. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
  34. ŠÁMAL, Pavel. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. § 1-139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 548 (§ 41 TZ).
  35. STŘELEC, Jan. Oprávněné použití zbraně. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Právnická fakulta, 2017, s. 22.
Autoři článku: Adéla Kasperčíková (Adéla Kasperčíková), Gealfow (Mgr. Bc. John A. Gealfow), Tutchek (Mgr. et Mgr. Michal Tuláček)