Omisivní trestné činy

Z Iurium Wiki

{{Encyklopedická práce}}

dělení – a) pravé – lze spáchat pouze opomenutím (nepřekažení TČ, neohlášení TČ), pachatel opomíjí tzv. obecnou povinnost konat – tu stanoví TZ b) Nepravé – např. vražda (např. neposkytnutím jídla, léků, pomoci) – lze je spáchat konáním i opomenutím; pachatel opomíjí zvláštní povinnost konat

které opomenutí je postaveno na roveň konání – opominutí zvláštní povinnosti konat, a povinnost musí být zákonná § 112 TZ- prameny zvláštní povinnosti konat: zákon nebo jiný právní předpis – např. povinnost rodičů ve vztahu k dětem; úřední rozhodnutí (např. soudní) – např. povinnost opatrovníka pečovat; smlouva – např. pracovní smlouva, třeba u ostrahy banky; předchozí nebezpečné jednání – ingerence – předchozí nebezpečné jednání, kterého se pachatel dopustil, zakládá povinnost odstranit nebezpečí, ale pachatel je nečinný, např. někdo si nebezpečně hraje s dítětem, zraní ho a odejde; povinnost garance – dobrovolné převzetí povinnosti – někdo převezme povinnost za určitý právní statek, a to dobrovolně, např. někdo dobrovolně převezme odpovědnost za nemocnou osobu, ale pak se o ni nestará; k němuž byl podle okolností a svých osobních poměrů povinen – např. horolezci na horách, či správce webu se závadným obsahem

Pachatelé pravých omisivních deliktů – zodpovídají pouze na porušení povinnosti konat, ne za následek (účinek) takto vzniklý

Nepravé omisivní delikty- tam se odpovídá za následek, tedy za účinek


Nejvyšší soud (NS) potvrdil dvěma učitelkám z Prahy podmíněné tresty za usmrcení z nedbalosti. Při výletu na Domažlicko nedokázaly zabránit tonutí 12letého chlapce v přírodním koupališti. Uvízl pod molem, podařilo se jej oživit, zůstal ale v komatu a po půlroce zemřel. Hlavní příčinou neštěstí byl podle NS nedůsledný přístup učitelek.

"Byť je práce pedagogických pracovníků náročná a klade na ně velké nároky, nelze slevovat z toho, aby svou těžkou práci (poslání) vykonávali s co největší zodpovědností a důsledností," stojí v rozhodnutí NS.

Případem se zabýval před časem bez veřejného jednání, nyní zpřístupnil odůvodnění. Pedagožce, která byla přímo na molu, domažlický okresní soud vyměřil 14 měsíců se zkušební lhůtou na 2,5 roku. Třídní učitelka, která plavala s jinou skupinou dětí opodál, dostala 13 měsíců s dvouletým odkladem.

Neštěstí se stalo v červnu 2013. Děti z mola skákaly po nohou do hluboké vody. Jeden z chlapců z nejasných důvodů zaplul pod molo, jehož technická konstrukce mu neumožnila vynořit se. Na chlapcovo zmizení pod hladinou upozornily učitelku děti.

Našli ho po několika minutách

Hocha našel po několika minutách zástupce provozovatele areálu. Učitelky v dovoláních uplatnily řadu argumentů, nad tragickou událostí cítí lítost, nikoliv však vinu. Třídní učitelka poukazovala jednak na to, že v okamžiku neštěstí byla s jinou skupinou dětí, dále pak na to, že chlapec možná chtěl molo i s vědomím rizik podplavat, čemuž nemohl nikdo zabránit.

Druhá pedagožka argumentovala nebezpečností mola a celkově špatným zabezpečením areálu. Děti prý měla po celou dobu pod dohledem, hlídala je přímo z mola a v jejím postupu prý nelze spatřovat laxnost, lhostejnost ani hazardérství. Pro chlapce sama skočila do vody pár vteřin poté, co si děti všimly jeho zmizení.

Soudy připustily, že spolu s přístupem učitelek se mohly na neštěstí podílet i další příčiny. I přesto ale rozhodly o vině. "Ve zjištěných souvislostech je právě dozor nad dětmi, který s dostatečnou péči obviněné nevykonávaly, tou bezprostřední příčinou vzniklého následku, která k němu bezprostředně vedla," potvrdil NS.[1]

Autoři článku: Simonaklimesova, Gealfow (Mgr. Bc. John A. Gealfow), Newman (Petr Novák)