Okupace: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
m
(Značka: editace z VisualEditoru)
m
(Značka: editace z VisualEditoru)
Řádek 14: Řádek 14:
 
'''d)''' '''věci nepřátelské''' - věci, jež byly ukořistěny při římských válečných taženích; platila pro ně pravidla okupace, avšak rozlišujeme dva druhy takového nabytí, a to : okupaci veřejnou = nabytí vlastnického práva pro římský stát) a okupaci soukromou = vlastnictví nabýval jedinec.
 
'''d)''' '''věci nepřátelské''' - věci, jež byly ukořistěny při římských válečných taženích; platila pro ně pravidla okupace, avšak rozlišujeme dva druhy takového nabytí, a to : okupaci veřejnou = nabytí vlastnického práva pro římský stát) a okupaci soukromou = vlastnictví nabýval jedinec.
  
e) ager desertes = opuštěné pozemky, ke kterým bylo možno za určitých okolností získat vlastnické právo na základě císařského nařízení.
+
'''e) ager desertes''' = opuštěné pozemky, ke kterým bylo možno za určitých okolností získat vlastnické právo na základě císařského nařízení.<ref>''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 442–443.</ref>
 +
 
 +
== Odkazy ==
 +
<references />

Verze z 24. 3. 2018, 15:29

Okupace je jedním z nejstarších způsobů nabytí vlastnického práva. V podstatě se jedná o situaci, kde osoba nabývá vlastnictví jednostranným uchopením držby k věci ničí (lat. res nullius).[1]

Věc ničí (res nullius)

= věc, která nikomu nepatří.

Podle římského práva to byly věci, které:

a) vznikly odloučením od věcí všech lidí společných (lat. res omnium communes) - sem spadaly např. nově vzniklé ostrovy v moři, opuštěná říční koryta atd...

b) dosud neměli vlastníka - kupř. volně žijící zvířata (pouze divoká zvířata), dary nebo plody moře atd...

c) věci opuštěné (derelikvované) - věci, u kterých se jejich dřívější vlastník zbavil držby a vyjádřil tak vůli dále věc nevlastnit.

d) věci nepřátelské - věci, jež byly ukořistěny při římských válečných taženích; platila pro ně pravidla okupace, avšak rozlišujeme dva druhy takového nabytí, a to : okupaci veřejnou = nabytí vlastnického práva pro římský stát) a okupaci soukromou = vlastnictví nabýval jedinec.

e) ager desertes = opuštěné pozemky, ke kterým bylo možno za určitých okolností získat vlastnické právo na základě císařského nařízení.[2]

Odkazy

  1. KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice, str.179, ISBN 80-717-9031-1.
  2. Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 442–443.
Autoři článku: Wolf