Okupace: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
m
(Značka: editace z VisualEditoru)
m
(Značka: editace z VisualEditoru)
 
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
Okupace je jedním z nejstarších způsobů nabytí vlastnického práva. V podstatě se jedná o situaci, kde osoba nabývá vlastnictví jednostranným uchopením držby k věci ničí (lat. res nullius).
+
Okupace je jedním z nejstarších způsobů nabytí vlastnického práva. V podstatě se jedná o situaci, kdy osoba nabývá vlastnictví jednostranným uchopením držby k věci ničí (lat. res nullius).<ref>KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice, str.179, <nowiki>ISBN 80-717-9031-1</nowiki>.</ref>
  
 
== Věc ničí (res nullius) ==
 
== Věc ničí (res nullius) ==
= věc, která nikomu nepatří.
+
= věc, která nikomu nepatří.
 +
 
 
Podle římského práva to byly věci, které:  
 
Podle římského práva to byly věci, které:  
'''a) vznikly odloučením od věcí všech lidí společných''' (lat. res omnium communes) - sem spadaly např. nově vzniklé ostrovy v moři, opuštěná říční koryta atd...
+
 
'''b) dosud neměli vlastníka''' - kupř. volně žijící zvířata (pouze divoká zvířata), dary nebo plody moře atd...
+
'''a) vznikly odloučením od věcí všech lidí společných''' (lat. res omnium communes) - sem spadaly např. nově vzniklé ostrovy v moři, opuštěná říční koryta atd...<ref>Tamtéž str. 179 - 180</ref>
'''c) věci opuštěné (derelikvované)''' - věci, u kterých se jejich dřívější vlastník zbavil držby a vyjádřil tak vůli dále věc nevlastnit.
+
 
d) věci nepřátelské - věci, jež byly ukořistěny při římských válečných taženích; platila pro ně pravidla okupace, avšak rozlišujeme dva druhy takového nabytí, a to : okupaci veřejnou = nabytí vlastnického práva pro římský stát) a okupaci soukromou = vlastnictví nabýval jedinec.
+
'''b) dosud neměli vlastníka''' - kupř. volně žijící zvířata (pouze divoká zvířata), dary nebo plody moře atd...<ref>Tamtéž str. 179 - 180</ref>
 +
 
 +
'''c) věci opuštěné (derelikvované)''' - věci, u kterých se jejich dřívější vlastník zbavil držby a vyjádřil tak vůli dále věc nevlastnit.<ref>tamtéž</ref>
 +
 
 +
'''d)''' '''věci nepřátelské (lat. res hostiles)''' - věci, jež byly ukořistěny při římských válečných taženích; platila pro ně pravidla okupace, avšak rozlišujeme dva druhy takového nabytí, a to : okupaci veřejnou = nabytí vlastnického práva pro římský stát) a okupaci soukromou = vlastnictví nabýval jedinec.<ref>Tamtéž</ref>
 +
 
 +
'''e) ager desertes''' = opuštěné pozemky, ke kterým bylo možno za určitých okolností získat vlastnické právo na základě císařského nařízení.<ref>''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 442–443.</ref><ref>HRDINA, Antonín Ignác; DOSTALÍK, Petr. Přehled římského práva soukromého ke státní souborné zkoušce. Plzeň : Aleš Čeněk, 2010. 138 s. <nowiki>ISBN 978-80-7380-235-6</nowiki>. str. 58</ref>
 +
 
 +
== Odkazy ==
 +
<references />

Aktuální verze z 24. 3. 2018, 15:34

Okupace je jedním z nejstarších způsobů nabytí vlastnického práva. V podstatě se jedná o situaci, kdy osoba nabývá vlastnictví jednostranným uchopením držby k věci ničí (lat. res nullius).[1]

Věc ničí (res nullius)

= věc, která nikomu nepatří.

Podle římského práva to byly věci, které:

a) vznikly odloučením od věcí všech lidí společných (lat. res omnium communes) - sem spadaly např. nově vzniklé ostrovy v moři, opuštěná říční koryta atd...[2]

b) dosud neměli vlastníka - kupř. volně žijící zvířata (pouze divoká zvířata), dary nebo plody moře atd...[3]

c) věci opuštěné (derelikvované) - věci, u kterých se jejich dřívější vlastník zbavil držby a vyjádřil tak vůli dále věc nevlastnit.[4]

d) věci nepřátelské (lat. res hostiles) - věci, jež byly ukořistěny při římských válečných taženích; platila pro ně pravidla okupace, avšak rozlišujeme dva druhy takového nabytí, a to : okupaci veřejnou = nabytí vlastnického práva pro římský stát) a okupaci soukromou = vlastnictví nabýval jedinec.[5]

e) ager desertes = opuštěné pozemky, ke kterým bylo možno za určitých okolností získat vlastnické právo na základě císařského nařízení.[6][7]

Odkazy

  1. KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice, str.179, ISBN 80-717-9031-1.
  2. Tamtéž str. 179 - 180
  3. Tamtéž str. 179 - 180
  4. tamtéž
  5. Tamtéž
  6. Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 442–443.
  7. HRDINA, Antonín Ignác; DOSTALÍK, Petr. Přehled římského práva soukromého ke státní souborné zkoušce. Plzeň : Aleš Čeněk, 2010. 138 s. ISBN 978-80-7380-235-6. str. 58
Autoři článku: Wolf