Nutná obrana

Z Iurium Wiki

Nutná obrana je jednou z okolností vylučujících protiprávnost.

Jejím specifikem je, že se odvrací činem jinak trestným útok na zájem chráněný trestním zákoníkem. Jde tedy o zásah proti útoku. Tím se liší nutná obrana od krajní nouze, která směřuje proti nebezpečí. V tom je tedy nutná obrana vůči krajní nouzi speciální, protože směřuje pouze vůči jedné specifické formě nebezpečí.

Podmínky nutné obrany:

  • Jedná se o odvrácení útoku, který bezprostředně hrozí nebo trvá
  • Způsob obrany nesmí být zcela zjevně nepřiměřený (= podmínka přiměřenosti)
  • Odvrací útok od sebe nebo od jiného (je tedy možná pomoc v nutné obraně, kdy je pomáháno někomu jinému, na koho útok směřuje)

Jednání v nutné obraně by jinak zpravidla bylo povahy trestného činu, ale nezbytnou podmínkou to není. V případě, že by to trestný čin byl, na něj tak nepohlížíme, protože jedním z pojmových znaků trestného činu je protiprávnost, ale právě okolnostmi vylučujícími protiprávnost je protiprávnost vyloučena.

Útokem nemusí být pouze fyzický útok (ve smyslu násilného jednání směřujícího proti tělesné integritě), ale je jím každé úmyslné jednání člověka. Tedy i vytáhnutí peněženky z kapsy je útokem. Útoky totiž mohou směřovat i proti majetku. Útok může být jak konáním, tak opomenutím (např. návštěva nechce opustit dům a tím útočí proti domovní svobodě - je možné jednat v nutné obraně a dostat tuto osobu ven).

Za útok je možné považovat i akt úřední osoby, který tato osoba vykonává v souvislosti s pravomocí. V tom případě dojde k naplnění podmínek nutné obrany, pokud jednání této osoby nemá ani ty nejzákladnější aspekty výkonu veřejné moci. Tedy pokud tato osoba už zcela překročila rámec svojí pravomoci. Často tato úřední osoba už i páchá trestný čin.

Např. Policista zastaví pana A, když jede na kole. Chce mu udělit pokutu, ale zničeho nic ho začne mlátit obuškem. Dochází tak k použití donucovacího prostředku se zákonem. Je zde tedy možné se bránit a použít nutnou obranu.

Je třeba od sebe odlišovat útok a trestný čin. Přestože útok je většinou trestným činem, nemusí tomu tak být vždy. Útočník nemusí být trestně odpovědný třeba z důvodu nedostatku věku, nepříčetnosti, ve skutkovém omylu a podobně.

Např. útok 14letého nezletilého basebalovou pálku je možné odvrátit nutnou obranou. A to i přesto, že se nejedná o trestný čin, ale o čin jinak trestný.

Tato situace zde ale nebyla vždy. Za dřívější právní úpravy se dovozovalo, že takové jednání osob není útokem, celou situaci tak bylo nutné posoudit jako krajní nouzi. Trestně neodpovědná osoba přitom mohla způsobit stejně závažný nebo i závažnější následek, ale posuzovalo se to podle jiných kritérií. Mezi ně patří u krajní nouze i subsidiarita. Tedy pokud byla možnost utéci k vyhnutí se útoku, bylo nutné utéci. Tato podmínka se přitom u nutné obrany nevyžaduje. Subsidiarita není podmínkou u nutné obrany. Tedy i když mám možnost utéci, nemusím tak udělat a mohu se bránit.

To, že útočil 14letý a ne 25letý "vazoun" se pak zohlední u podmínky přiměřenosti.

Vyprovokovaný útok

I proti vyprovokovanému útoku je možné použít nutnou obranu.

Např. Pan A se hádal s panem B. Pán B se naštval a začal po panu A házet kameny. Jednání pana A může být následně posouzeno jako nutná obrana.

Jiná situace by ovšem byla, pokud by byl útok záměrně vyprovokovaný, aby bylo možné použít nutnou obranu. Záměr v tomto případě směřuje dál - směřuje až k té nutné obraně.

Nutná obrana vs. rvačka

Rvačka je trestný čin xxxxxx. Rvačka je vzájemné napadání více osob. Rozdíl je v tom, že u rvačky není možné rozpoznat počátečního iniciátora útoku.


 rozdíl je v tom, že u rvačky není možné rozpoznat počátečního iniciátora útoku - § 29 říká, že aby šlo o nutnou obranu, útok musí bezprostředně hrozit, nebo trvat o bezprostřední hrozba – z okolností je zřejmé, že útok bude bezprostředně následovat za nějakou hrozbou, byť nevyslovenou  např. obklíčí mě skupinka osob, jeden má baseballku, další nůž, třetí mává nad hlavou řetězem – je evidentní, že zde bezprostředně bude nějaký útok • v tom případě není nutné čekat, než s útokem začnou, nemusím čekat na první ránu, ale mohu nutnou obranu začít už v této chvíli, kdy tento útok ještě nezačal, ale už bezprostředně hrozí - pokud je útok přerušen, anebo už ukončen o přerušením není myšlena krátká přestávka v boji – např. sražení útočníka na zem a on se sbírá  já nemusím čekat, až vstane a půjde znovu do mě, ale mohu využít té situace o ale o nutnou obranu nemůže jít tehdy, pokud útok již fakticky skončil  pokud by začal utíkat – nemůžu ho stíhat a dát mu „na pamětnou“ – protože to už by nebyla obrana, ale odveta o konec útoku se nemůže ztotožňovat s momentem dokonání činu  to nás bude zajímat u deliktů směřujících proti majetku  pokud mi někdo sebere věc (např. vytrhne tašku z ruky) a utíká s ní pryč – krádež je dokonána, ale útok trvá, dokud si to neodnese do nějakého relativního nebezpečí • tedy v této situaci ho můžu dohnat a sebrat mu to v rámci nutné obrany - u nutné obrany se nevyžaduje podmínka subsidiarity (na rozdíl od krajní nouze) o pokud čelím útoku, tak i pokud mám reálnou možnost, jak se útoku vyhnout jinak (třeba útěkem), nemusím – můžu zůstat a bránit se - nutná obrana musí být zaměřena výhradně proti útočníkovi – pokud bych postihoval třetí osobu, tak už to není obrana o např. pokud by na mě někdo zaútočil a chtěl mi ukradnout služební auto – pokud bych to auto vydal, nejde o nutnou obranu – protože tím, že jsem vydal auto, jsem nepoškodil útočníka, ale toho majitele auta  nemůžeme tedy říct, že bych se bránil  to ale neznamená, že bych byl za toto trestně odpovědný – tuto situaci bychom posuzovali jako krajní nouzi – nikoliv jako nutnou obranu - o nutnou obranu nejde, pokud byla obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku o tato podmínka se označuje jako podmínka přiměřenosti o je zde záměrná terminologická odlišnost v porovnání s krajní nouze  u krajní nouze podmínka proporcionality, u nutné obrany podmínka přiměřenosti o charakter a posuzování podmínek jsou odlišné  u krajní nouze se srovnávají následky  u nutné obrany se srovná způsob útoku a způsob obrany • způsob útoku o je dán z velké části intenzitou toho útoku – jestli útočník čin páchá se zbraní, jestli útočí násilím, nebo jen nějakými výhružkami o ale způsob útoku je širší, než jen intenzita – zahrnují se i jiné okolnosti  např. pokud vím, že ten, kdo na mě útočí, je známá agresivní osoba  to, kde je útok prováděn – např. v tmavém zapadlém místě, kde mi nikdo nepřijde na pomoc, nebo v pravé poledne na Horním náměstí  pokud některé osoby spěchají na pomoc útočníkovi o formulace, že nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku  zákon se snaží dát obránci co nejširší prostor pro jeho obranu – o vybočení z nutné obrany půjde až v případě nějakého jednoznačného excesu  já se můžu bránit nepřiměřeně, nesmím se bránit zcela zjevně nepřiměřeně  je možné způsobit závažnější následek • u krajní nouze toto přípustné není – není možné způsobit dokonce ani stejně závažný následek • ale u nutné obrany klidně i následek závažnější o např. pokud útočník se bude pokoušet nějakou osobu znásilnit, tak je možné tohoto útočníka klidně i zabít – a to i přesto, že způsobený následek je určitě závažnější o není možné opět posuzovat jen z nadhledu – co ještě mohlo stačit a co nemohlo stačit  pokud některá osoba odvrací útok, tak se nenachází v duševně vyrovnaném stavu – jedná ve stresu a v rozrušení a k tomu se musí přihlížet  např. pokud mi někdo krade kolo, tak ho nemůžu zastřelit – to už by bylo jednoznačně nepřiměřené  ale třeba judikatura potvrzuje, že v současné době se podmínka přiměřenosti vykládá ve prospěch obránců • mezi veřejností panuje představa, že obránce má svázané ruce • obránce může použít zbraň i proti neozbrojenému útočníkovi  při odvracení útoku má obránce mnohem širší možnosti než osoba jednající v krajní nouzi - posuzování situací, kdy osoba použije nástražné systémy o tzv. preventivní nutná obrana o za situace, kdy nástražný systém spustí a způsobí útočníkovi újmu  problém je, který moment považovat za rozhodující • moment, kdy je nastražený systém – v tom případě by to nesplňovalo podmínky, protože v ten moment nehrozí útok bezprostředně • moment, kdy ten systém spustí – v ten moment se o nutné obraně hovořit dá, protože ten systém spustí až v moment, kdy útok trvá  názory se vyvíjeli – v roce 2007 NS judikovat případ, kdy nějaký člověk měl kůlnu a v něm harampádí – a věděl, že mu tam bezdomovci chodí krást • pod podlahu kůlny nastražil minu – jednomu zloději výbuch utrhl nohu o jednak se jednalo o nepřiměřenou obranu o ale navíc tehdy NS konstatoval, že rozhodující moment je ten, kdy to tam nalíčil – konstatoval tedy, že to byla předčasná obrana – tedy se vůbec nedalo uvažovat o omluvitelnosti na základě nutné obrany • pak došlo k přehodnocení stanoviska – NS už jako rozhodující moment pro posouzení jednání vzal moment, kdy nástražný systém spustí o ale musí být nekompromisně posuzována podmínka přiměřenosti – posuzovat situaci tak, jako kdyby tam obránce sám byl a sám by použil nějaký prostředek nutné obrany o pokud by samostříl nějakého zloděje zabil, pravděpodobně by se jednalo o zcela zjevně nepřiměřenou obranu • Ščerba by už vůbec nemluvil o situaci, kdy to postihne někoho omylem – např. nějaký kluk by si zkracoval cestu přes jeho zahradu - i u nutné obrany hovoříme o excesu (vybočení z podmínek nutné obrany) o exces extenzivní – označení pro situace, kdy obránce nedodrží časové meze nutné obrany – buď pokud je obrana zahájena předčasně (útok ještě nehrozí), nebo je provedena až po skončení útoku o exces intenzivní – obrana byla zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku  pokud dojde k takovému excesu, pak není vyloučena protiprávnost a osoba, která vybočila z mezí nutné obrany, je trestně odpovědná  je nutné čin posuzovat podle obecných zásad a posuzovat i zavinění „obránce“ • a to i zavinění ve vztahu k excesu • např. pokud vybočím z mezí nutné obrany a zabiju útočníka – vždy je nutné konstatovat, že následek byl způsoben úmyslně, ale je nutné posoudit, jestli úmyslně vystoupil z mezí nutné obrany o většinou k excesu z nutné obrany dochází nedbalostně, kdy si obránce neuvědomí, že používá už příliš intenzivní způsob obrany • ale jsou i situace, kdy původní obránce exces provádí zcela úmyslně o např. situace odvety – dostihne prchajícího útočníka a dorazí ho

Autoři článku: Gealfow (Mgr. Bc. John A. Gealfow), Tutchek (Mgr. et Mgr. Michal Tuláček), Newman (Petr Novák)