Nález: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
(Značka: editace z VisualEditoru)
(Značka: editace z VisualEditoru)
Řádek 26: Řádek 26:
  
 
=== Nálezné ===
 
=== Nálezné ===
Nálezné náleží nálezci i tehdy, když lze vlastníka zřejmě poznat ze znamení na věci, nebo z jiných okolností. V praxi se bude jednat o případy, kdy nalezená věc může být označena například nálezci známými iniciály, znaky apod.<ref>THÖNDEL, Alexandr In. DVOŘÁK, Jan. ŠVESTKA, Jiří. ZUKLÍNOVÁ, Michaela a kol. ''Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo.'' Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 173.</ref> Nálezné by mělo příslušet nálezci pouze tehdy, když je věc opravdu ztracená tzn. že se reálně dostane z dispozice držitele nebo vlastníka na nikoli zanedbatelnou dobu, přičemž nebude známo, kde se věc nachází.<ref name=":1">PETR, Bohuslav In. SPÁČIL Jiří a kol. ''Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474): Komentář.'' 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 274.</ref>
+
Nálezné náleží nálezci i tehdy, když lze vlastníka zřejmě poznat ze znamení na věci nebo z jiných okolností. V praxi se bude jednat o případy, kdy nalezená věc může být označena například nálezci známými iniciály, znaky apod.<ref>THÖNDEL, Alexandr In. DVOŘÁK, Jan. ŠVESTKA, Jiří. ZUKLÍNOVÁ, Michaela a kol. ''Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo.'' Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 173.</ref> Nálezné by mělo příslušet nálezci pouze tehdy, když je věc opravdu ztracená tzn. že se reálně dostane z dispozice držitele nebo vlastníka na nikoli zanedbatelnou dobu, přičemž nebude známo, kde se věc nachází.<ref name=":1">PETR, Bohuslav In. SPÁČIL Jiří a kol. ''Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474): Komentář.'' 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 274.</ref>
  
 
==== Výše nálezného ====
 
==== Výše nálezného ====

Verze z 27. 1. 2020, 21:27

In-progress.jpg
             Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
             Pomozte naší wiki tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.


Nálezem věci se vlastnické právo nenabývá bez dalšího, nezbytné je splnění dalších zákonem stanovených předpokladů. U nálezu platí vyvratitelná domněnka, že každý si chce podržet své vlastnictví a že nalezená věc není věcí opuštěnou. Případný nálezce je tedy povinen vrátit věc vlastníkovi, popřípadě osobě, která věc ztratila.[1]

Pokud se vlastník nebo ten, kdo věc ztratil, přihlásí do 1 roku - nálezce vydá věc nebo výtěžek za ni utržený po odečtení nákladů a nálezného. Pokud se vlastník nebo ten, kdo věc ztratil nepřihlásí do 1 roku - nálezce, obec či jiná osoba mohou s věcí nakládat jako poctiví držitelé, peníze však mohou jen užívat. Po 3 letech od vyhlášení nálezu nabývá nálezce, obec nebo osoba, které byla věc svěřena vlastnické právo k věci, nebo k výtěžku za ni utrženému.[1]

Povinnosti nálezce a obce v případě nálezu

Povinnosti nálezce:

  • Pokud je znám vlastník, nebo ten, kdo věc ztratil - věc mu vydat
  • Pokud není znám vlastník, nebo ten, kdo věc ztratil - oznámit nález obci bez zbytečného odkladu (nejpozději do 3 dnů)
  • Není-li znám vlastník nebo ten, kdo věc ztratil a jde o věc nalezenou ve veřejné budov či veřejném dopravním prostředku - odevzdat věc provozovateli těchto zařízení či prostředků

Povinnosti obce:

  • Zjistí-li vlastníka - věc mu vydat
  • Nezjistí-li vlastníka - vyhlásit nález obvyklým způsobem, rozhodnout o jeho úschově, prodeji, případně jak s věcí naložit

Neoznámení nálezu / zatajení nálezu jako trestný čin

Nálezci, který nález neoznámí, přisvojí si jej nebo jinak poruší své povinnosti, nenáleží úhrada a nálezné, ani nemůže nález užívat nebo nabýt k němu vlastnické právo podle ustanovení zákona o nálezu. Tímto není dotčena jeho povinnost nahradit škodu.

Zatajení věci je dle § 219 trestního zákoníku trestným činem. Každý, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu nikoli nepatrné hodnoty, která se dostala do jeho moci nálezem, omylem nebo jinak bez přivolení osoby oprávněné, bude potrestán odnětím svobod až ba jeden rok nebo zákazem činnosti.

Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, získá-li činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch (značným prospěchem se zde rozumí majetkový prospěch dosahující částky nejméně 500 000 Kč).[2]

Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, získá-li činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu (prospěchem velkého rozsahu se zde rozumí majetkový prospěch dosahující částky 5 000 000 Kč).[2]

Nálezné

Nálezné náleží nálezci i tehdy, když lze vlastníka zřejmě poznat ze znamení na věci nebo z jiných okolností. V praxi se bude jednat o případy, kdy nalezená věc může být označena například nálezci známými iniciály, znaky apod.[3] Nálezné by mělo příslušet nálezci pouze tehdy, když je věc opravdu ztracená tzn. že se reálně dostane z dispozice držitele nebo vlastníka na nikoli zanedbatelnou dobu, přičemž nebude známo, kde se věc nachází.[4]

Výše nálezného

Obecně nálezné činí desetinu ceny nálezu. Cena je věci je nepochybně cenou tržní neboli cenou obecnou. Cena se určuje jako cena obvyklá, ledaže je něco jiného ujednáno nebo stanoveno zákonem. Půjde-li o věc nepatrné hodnoty, avšak zvláštního významu pro vlastníka, náleží nálezci nálezné dle slušného uvážení. Slušné uvážení by nemělo být libovůlí, ale mělo by se opírat o určité právně relevantní skutečnosti např. jaké úsilí musel nálezce vyvinout apod.[4]

Nález zvířete

Obecně je možné odkázat na důvodovou zprávu v tom smyslu, že "ustanovení o nálezu týkající se věcí se použije i na zvířata, pokud to vyhovuje povaze zvířete jako živého tvora a pokud návrh neobsahuje ustanovení zvláštní." V případě nálezu zvířete se nemá na mysli zvíře divoké, ale zvíře domácí, domestikované. To, že zvíře mělo vlastníka, bude zjevné např. ze skutečnosti, že ztracená kráva bude mít identifikační štítek či značku apod. Pokud ani tato označení nepovedou k identifikaci vlastníka, nalezené zvíře bude zpravidla předáno obci.[5]

Zákon stanovuje obecnou povinnost osoby, která nalezené zvíře opatruje pečovat o něj jako řádný hospodář. Tato povinnost se nevztahuje pouze na nálezce, ale také na obec, případně na jinou osobu, která bude o zvíře pečovat.[6]

Nálezce o zvíře pečuje, dokud se ho neujme jeho vlastník.

Zvíře zjevně určené k zájmovému chovu

Zvíře zjevně určené k zájmovému chovu, tj. domácí mazlíček má v rámci nálezu zvířete zvláštní režim. Je-li nalezeno zvíře zjevně určené k zájmovému chovu a nepřihlásí-li se o ně nikdo do dvou měsíců od vyhlášení nálezu, nabude k němu nálezce vlastnické právo. Prohlásí-li nálezce obci, že zvíře nabýt nechce a svěří-li obec zvíře neodvolatelně osobě, která provozuje útulek pro zvířata, může tato osoba se zvířetem volně nakládat, pokud se o ně nikdo nepřihlásí do čtyř měsíců ode dne, kdy je jí zvíře svěřeno. Byl-li nález vyhlášen až po předání zvířete, počne lhůta běžet od vyhlášení nálezu.

Nález skryté věci

Úprava nálezu ztracené věci se použije i na nález věci skryté, stanoví se však některá zvláštní pravidla daná povahou tohoto institutu. Nálezci skryté věci nevzniká nárok na nálezné, jestliže byl úkryt věci vlastníkovi znám. Nálezce je také povinen oznámit nález skryté věci jak obci, tak i vlastníkovi pozemku. Speciální úprava platí pro nabytí vlastnického práva k nalezené věci skryté, jejíž vlastník není zjištěn. Taková věc připadne buď nálezci, nebo vlastníku pozemku podle jejich ujednání s tím, že druhý z nich má nárok na vyplacení ve výši poloviny hodnoty věci. V případě, že nedojde k dohodě, vlastnictví věci připadne vlastníkovi pozemku s povinností vyplatit nálezce.[7]

Archeologické nálezy

Archeologické nálezy jsou upraveny v zákoně o státní památkové péči. Archeologickým nálezem je věc (soubor věcí), která je dokladem nebo pozůstatkem života člověka a jeho činnosti od počátku jeho vývoje do novověku a zachovala se zpravidla podzemí. Pokud nebyl archeologický nález učiněn při provádění archeologického výzkumu musí být učiněno oznámení Archeologickému ústavu nebo nejbližšímu muzeu buď přímo, nebo prostřednictvím obce, v jejímž územním obvodu k archeologickému nálezu došlo. Oznámení o archeologickém nálezu je povinen učinit nálezce nebo osoba odpovědná za provádění prací, při nichž došlo k archeologickému nálezu, a to nejpozději druhého dne po archeologickém nálezu nebo potom, kdy se o archeologickém nálezu dozvěděl.

Archeologický nález i naleziště musí být ponechány beze změny až do prohlídky Archeologickým ústavem nebo muzeem, nejméně však po dobu pěti pracovních dnů po učiněném oznámení. Archeologický ústav nebo oprávněná organizace učiní na nalezišti všechna opatření nezbytná pro okamžitou záchranu archeologického nálezu.

Jde-li o archeologický nález, který nebyl učiněn při provádění archeologických výzkumů, má nálezce právo na odměnu, kterou mu poskytne krajský úřad, a to do výše ceny materiálu; je-li archeologický nález zhotoven z drahých kovů nebo jiných cenných materiálů, v ostatních případech až do výše deseti procent kulturně historické hodnoty archeologického nálezu určené na základě odborného posudku. Nálezce má právo na náhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s archeologickým nálezem.[8]

Vlastnictví movitých archeologických nálezů

Movité archeologické nálezy jsou vlastnictvím kraje, v jehož územním obvodu byly učiněny, nejde-li o movité archeologické nálezy učiněné při archeologických výzkumech prováděných příspěvkovou organizací nebo organizační složkou obce, které jsou vlastnictvím této obce, nebo o movité archeologické nálezy učiněné při archeologických výzkumech prováděných státní organizací nebo organizační složkou státu, které jsou vlastnictvím České republiky.

  • Movité archeologické nálezy, které jsou vlastnictvím kraje, se ukládají v jím zřízeném muzeu.
  • Movité archeologické nálezy, které jsou vlastnictvím obce, se ukládají v muzeu zřízeném touto obcí, případně v muzeu zřízeném jinou obcí nebo krajem.
  • S movitými archeologickými nálezy, které jsou vlastnictvím České republiky, jsou příslušné hospodařit státní organizace nebo organizační nebo organizační složka státu. Tyto archeologické nálezy se zpravidla ukládají v muzeích zřízených ministerstvem kultury.

Kraj a obec jsou povinny převést movitý archeologický nález do vlastnictví České republiky za cenu stanovenou v posudku znalcem, pokud je o to ministerstvo kultury písemně požádá ve lhůtě 3 let ode dne, kdy byl movitý archeologický nález učiněn.[8]

  1. 1,0 1,1 RONOVSKÁ, Kateřina. DOBROVOLNÁ, Eva. LAVICKÝ, Petr. Úvod do soukromého práva: zvlášní část. 1 vydání. Brno: Česká společnost pro civilní právo procesní, 2017, s. 20.
  2. 2,0 2,1 DRAŠTÍK, Antonín. FREMR, Robert. DURDÍK Tomáš. RŮŽIČKA Miroslav. SOTOLÁŘ, Alexandr a kol. Trestní zákoník: Komentář. 1. díl. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer., 2015, s 1326.
  3. THÖNDEL, Alexandr In. DVOŘÁK, Jan. ŠVESTKA, Jiří. ZUKLÍNOVÁ, Michaela a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 173.
  4. 4,0 4,1 PETR, Bohuslav In. SPÁČIL Jiří a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474): Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 274.
  5. PETR, Bohuslav In. SPÁČIL Jiří a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474): Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 276.
  6. THÖNDEL, Alexandr In. DVOŘÁK, Jan. ŠVESTKA, Jiří. ZUKLÍNOVÁ, Michaela a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 178.
  7. HURDÍK, Jan a kol. Občanské právo hmotné, Obecná část, Absolutní majetková práva. 2. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014, s. 2013.
  8. 8,0 8,1 VARHANÍK, Jiří. MALÝ, Stanislav. Zákon o státní památkové péči: Komentář. 1 vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, 1196 s.
Autoři článku: Entooo