Náhradní mateřství: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
(Značka: přepnuto z VisualEditoru)
(Značka: přepnuto z VisualEditoru)
Řádek 1: Řádek 1:
 
== Náhradní mateřství ==
 
== Náhradní mateřství ==
  
Náhradní mateřství (taktéž surogátní mateřství, surrogace) je institut umožňující zpravidla neplodnému páru, (budoucí rodičovský pár, neplodný pár, žadatelé, objednatelský pár), stát se rodiči dítěte skrze náhradní matku (matku hostitelku  či gestační matku ). Tato náhradní matka dítě donosí a porodí a následně by měla dítě předat žadatelům. Náhradní mateřství je reprodukční technologie, které se dotýká celá řada etických otázek. Úprava náhradního mateřství je značně rozdílná nejen v rámci celého světa, ale taktéž v rámci našeho kontinentálního právního systému. Zájem o náhradní mateřství celosvětově roste, přičemž tento růst má za následek poklesu zájmu o mezinárodní adopce.
+
Náhradní mateřství (taktéž surogátní mateřství, surrogace) je institut umožňující zpravidla neplodnému páru, (budoucí rodičovský pár, neplodný pár, žadatelé, objednatelský pár), stát se rodiči dítěte skrze náhradní matku (matku hostitelku  či gestační matku ). Tato náhradní matka dítě donosí a porodí a následně by měla dítě předat žadatelům. Náhradní mateřství je reprodukční technologie, které se dotýká celá řada etických otázek. Úprava náhradního mateřství je značně rozdílná nejen v rámci celého světa, ale taktéž v rámci našeho kontinentálního právního systému. Zájem o náhradní mateřství celosvětově roste, přičemž tento růst má za následek poklesu zájmu o mezinárodní adopce.
 +
 
 +
V našem právním řádu není náhradní mateřství téměř nijak upraveno, jedinou zmínku můžeme nalézt v § 804 zákona č. 89/2012. Sb. Občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Tato zmínka je v souvislosti s osvojením, kdy náhradní mateřství je jedinou výjimkou ze zákazu osvojení v příbuzenské přímé linii a mezi sourozenci. Tento zákaz nalézá svůj původ již v římském právu , a je odůvodněn předpokladem, že k tomu, aby se stala náhradní matkou, může často svolit právě příbuzná objednatelského páru.
 +
 
 +
V našich podmínkách je nepřípustné, aby náhradní matka přijala jakékoli finanční plnění v souvislosti s její rolí v celém procesu. V opačném případě by její jednání mohlo být posouzeno jako trestný čin svěření dítěte do moci jiného dle § 168 zákona č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“). Tohoto trestního jednání by se mohla dopustit nejen náhradní matka, ale i za určitých podmínek oba žadatelé. Náhradní matka má ovšem právo na náhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem.
 +
 
 +
Náhradní matkou může být osoba blízká či příbuzná objednatelskému páru není však vyloučeno, aby šlo o osobu cizí (například za využití služeb různých agentur). Zpravidla bývá objednatelka genetickou matkou dítěte (poskytovatelkou vajíček), zároveň však není vyloučeno dárcovství a to jak náhradní matkou, tak třetí osobou. Taktéž objednatel bude většinou otec dítěte, ale nelze vyloučit možnost dárcovství třetí osobou. K otěhotnění náhradní matky dochází ve většině případů pomocí asistované reprodukce, umělým oplodněním a to buď oplodněním v těle náhradní matky, nebo implantováním embrya z genetického materiálu objednatelského páru, či třetích osob. K otěhotnění ovšem může dojít taktéž přirozenou cestou s tím, že důsledky mimo § 804 občanského zákoníku nejsou právem řešeny.
 +
 
 +
=== Etická otázka náhradního mateřství ===
 +
 
 +
Mezinárodní organizace, které sdružují odborníky z oborů gynekologie, porodnictví a reprodukční medicíny International Federation of Gynecology and Obsetrics (dále jen „FIGO“) a European Society of Human Reproduction and Embryology (dále jen „ESHRE“) popisují náhradní mateřství jako lékařskou metodu, která je kontroverzní. Zároveň však akceptovatelná z etického hlediska, a to za určitých podmínek.  Důvody, kvůli kterým by se lidé mohli chtít uchýlit k náhradnímu mateřství, jsou různé. Některé tyto důvody jsou eticky a v naších podmínkách i právně přijatelné, jiné nikoli. Z etického pohledu můžeme dělit náhradní mateřství na altruistické a komerční, přičemž v našich podmínkách je přípustné pouze altruistické . Zákaz podstoupit komerční náhradní mateřství neplatí všude, například na Ukrajině, či v Rusku se jedná o prosperující činnost.  Díky takovýmto státům, se zrodil jev zvaný reprodukční turistika (reproductive tourism či cross-border reproductive care), někde taktéž baby turistika . Důvod, pro který se lidé k tomuto řešení uchylují ovšem nemusí být pouze liberální postoj státu k této problematice. Dalším aspektem může být finanční stránka věci, kdy náklady spojené s těhotenstvím a porodem mohou být podstatně nižší než v domovské zemi objednatelského páru.  Vlivem této turistiky a diskusích vyvolaných ohledně etických otázek s ní spojených, rozhodla v roce 2014 thajská vláda o zákazu komerčního náhradního mateřství. Taktéž důvody pro které chtějí žadatelé se mohou různit, mohou to být jak zdravotní důvody, tak ovšem i důvody sociální. Mezi tyto sociální důvody můžeme řadit například situace, kdy žena nechce podstoupit těhotenství z karierních důvodů. 
 +
 
 +
=== Úprava náhradního mateřství v našem právním řádu ===
 +
 
 +
Jak již bylo výše zmíněno náhradní mateřství není s výjimkou § 804 občanského zákoníku téměř nijak upraveno. Přestože zákaz komerčního náhradního mateřství vyplývá z § 169 Trestního zákoníku, tato část nebude věnována trestněprávní rovině, o té bude rozebráno níže. Náhradní mateřství je tedy jedinou výjimkou ze zákazu osvojení v linii přímé. Tento zákaz je našem území již tradiční  a i když nebyl vždy na našem území výslovně zakotven, byl dovozován teorií i praxí.  Na případy náhradního mateřství je rovněž aplikovatelné ustanovení § 798 občanského zákoníku , které říká „Z činnosti souvisejících se zprostředkováním osvojení nesmí nikdo získat nepatřičný zisk“. Pojem nepatřičný zisk je neurčitý právní pojem, který je kritizován i u inspiračních zdrojů tohoto ustanovení.  V našich podmínkách se bude jednat o jakýkoli zisk či hmotný prospěch, který pochází z neoprávněně zprostředkovaného osvojení ve smyslu § 59 odst. 1 písm. c) zákona č. 359/1999 Sb. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSPOD“). 
 +
 
 +
Žadatelé zpravidla uzavírají s náhradní matkou smlouvu o náhradním mateřství, tato smlouva není v našem právním řádu upravena a dalo by v tomto ohledu uvažovat pouze o nepojmenované smlouvě dle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku. Obsah smlouvy, který by určoval rodičovství nebude možný s ohledem na statusovou povahu věci. V případě ujednání, že náhradní matka podstoupí umělé oplodnění ve prospěch žadatelů, kteří jí budou hradit náklady a poskytovat plnou součinnost a následně po porodu dítě předají po souhlasu obou stran s osvojením, tak tato smlouva bude s ohledem na § 580 občanského zákoníku neplatná.  Nároky z takovéto smlouvy by byly právně nevymahatelné. Tato smlouva je neformální a dá se mluvit pouze o jejím morální funkci. Ovšem tato smlouva může být taktéž užita jako jakési potvrzení prokázání úmyslu vůči třetím stranám. Takovou třetí stranou může být například orgán sociálně-právní ochrany dětí , nebo spíše soud.  § 813 občanského zákoníku omezuje souhlas matky s osvojením jejího dítěte, a to až po šesti týdnech o narození daného dítěte. Tato úprava se taktéž užije v případě souhlasu náhradní matky s osvojením.
 +
 
 +
Dle § 775 občanské zákoníku platí, že matkou dítěte je žena, která ho porodila bez ohledu na to, jakého vajíčka bylo užito k jejímu oplodnění. Pokud je náhradní matka vdaná, má se za to že otec dítěte je její manžel (viz. § 776 občanského zákoníku). Aby mohlo vzniknout otcovské právo muži z neplodného páru, museli by manžel náhradní matky nebo náhradní matka popřít otcovství. Pokud by dal tento manžel souhlas s umělým oplodněním a byly by splněny podmínky § 787 občanského zákoníku, byl by tento proces vyloučen. Tento postup spolu s časovou náročností popření otcovství, jsou důvody proč se páry častěji vydávají cestou osvojení.  V případě že je náhradní matka svobodná postačí k určení otcovství pouze souhlasné prohlášení náhradní matky spolu s mužem z neplodného páru, a to  případně i ještě před narozením dítěte (§ 779 občanského zákoníku). V případě osvojení mimo výjimku § 804 občanského zákoníku, není pro náhradní mateřství žádný speciální režim.  Platí proto, že i pokud je určeno otcovství objednatele, matka objednatelka musí vždy dítě osvojit.
 +
 
 +
=== Náhradní mateřství v trestněprávní rovině ===
 +
 
 +
Jak již bylo zmíněno v případě, že náhradní matka přijme odměnu (mimo úhradu nákladů spojených s těhotenstvím) dopouští se tímto jednáním trestného činu svěření dítěte do moci jiného podle § 169 trestního zákoníku. Skutková podstata je která je privilegovaná k trestnému činu obchodování s lidmi dle § 168 trestního zákoníku, kdy postihuje případy, při nichž pachatel svěřuje jinému za účelem adopce (nebo podobný účel) a za úplatu. Adopcí se v daném paragrafu rozumí osvojení a to jak dle české tak i zahraniční úpravy. Co se týče odměny, tak ta nemusí být nutně peněžitá, může se jednat i o vykonání služby, či předání nějaké cenné věci. 
 +
 
 +
=== Náhradní mateřství ve světě ===
 +
 
 +
Jak již bylo několikrát zmíněno, úprava náhradního mateřství je značně rozdílná. Liší se i napříč naším kontinentem, kdy někde je zakázáno, někde je výslovně povoleno a v některých státech je povoleno přestože jeho úprava absentuje. Právě tento způsob absence odpovídá našemu právnímu řádu. Mezi evropské země, ve kterých je náhradní mateřství zakázáno se například řadí: Německo, Rakousko, Itálie a Francie. 
 +
 
 +
V Rusku je náhradní mateřství povolené s určitými podmínkami. Náhradní mateřství je umožněno heterosexuálním párům ať už jsou sezdané či nikoli, dále pak může žádat i samotná žena. Stejně tak není podstatné zda jsou žadatelé občany Ruské federace, či nikoli. Na žadatelé jsou kladeny určité nároky mezi něž patří nutnost zdravotního problému, který znemožňuje žadatelce počít či donosit dítě.  Žadatelé musí být heterosexuální orientace a musí podstoupit prověřovací proces. Umožněné je tedy pouze gestační náhradní mateřství (tj. vajíčka nemohou pocházet od náhradní matky) a v případě že žadatelka je pouze samotná žena, tak použitá vajíčka musí být právě její. Na náhradní matku se kladou tyto nároky: musí být ve věku 20 až 35 let, musí mít aspoň jedno vlastní dítě, musí být fyzicky i psychicky zdravá a v případě že je tato žena vdaná, tak je zapotřebí souhlasu jejího manžela s náhradním mateřstvím. Do rodného listu dítěte mohou být zapsáni žadatelé (a být považovány za biologické rodiče dítěte) až po písemném souhlasu náhradní matky. Kdyby náhradní matka souhlas neposkytnula, nemá žadatelský pár žádnou možnost jak toto po ní vymoci. Stejně tak v případě že náhradní matka tento souhlas podepíše, nebude mít žádné práva vůči dítěti. Taktéž žadatelé nebudou mít možnost se tohoto rodičovství jakkoli vzdát. Za zmínku rovněž stojí, že Ruská federace (ale i například Izrael) umožňuje takzvané postmortální oplodnění, kdy se k umělému oplodnění užijí zmražená embrya či gamety, již zesnulé osoby. S ohledem na nejlepší zájem dítěte se toto řešení zdá, jako nevhodné pro naše podmínky. 
 +
 
 +
Ukrajina na rozdíl od Ruské federace považuje žadatelský pár za biologické rodiče dítěte již od okamžiku početí, respektive od vzniku embrya. Na Ukrajině mohou žádat pouze sezdané heterosexuální páry, které musí prokázat svou neplodnost.  Náhradní matka musí být starší 18 let, není potřeba aby měla předtím své dítě a v případě že je vdaná, tak není zapotřebí souhlas jejího manžela. Náhradní matka spolu se žadateli musí uzavřít tzv. surrogátní smlouvu. Žadatelé jsou tedy zapsáni do rodného listu dítěte a spolu s tím obdrží písemné „vzdání se“ dítěte náhradní matkou, v případě že tento souhlas odmítne dát, mohou se žadatelé obrátit na soud, který tento souhlas nahradí rozhodnutím. Ukrajina umožňuje aby náhradní matka obdržela mimo úhrady nákladů spojených s mateřstvím, taktéž odměnu. Tento fakt spolu s nízkými náklady spojenými s náhradním mateřstvím a velkou právní jistotou nároku na vydání dítěte počaté náhradní matkou jsou důvody proč je Ukrajina atraktivní destinací pro páry z jiných zemí.

Verze z 21. 6. 2023, 07:43

Náhradní mateřství

Náhradní mateřství (taktéž surogátní mateřství, surrogace) je institut umožňující zpravidla neplodnému páru, (budoucí rodičovský pár, neplodný pár, žadatelé, objednatelský pár), stát se rodiči dítěte skrze náhradní matku (matku hostitelku či gestační matku ). Tato náhradní matka dítě donosí a porodí a následně by měla dítě předat žadatelům. Náhradní mateřství je reprodukční technologie, které se dotýká celá řada etických otázek. Úprava náhradního mateřství je značně rozdílná nejen v rámci celého světa, ale taktéž v rámci našeho kontinentálního právního systému. Zájem o náhradní mateřství celosvětově roste, přičemž tento růst má za následek poklesu zájmu o mezinárodní adopce.

V našem právním řádu není náhradní mateřství téměř nijak upraveno, jedinou zmínku můžeme nalézt v § 804 zákona č. 89/2012. Sb. Občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Tato zmínka je v souvislosti s osvojením, kdy náhradní mateřství je jedinou výjimkou ze zákazu osvojení v příbuzenské přímé linii a mezi sourozenci. Tento zákaz nalézá svůj původ již v římském právu , a je odůvodněn předpokladem, že k tomu, aby se stala náhradní matkou, může často svolit právě příbuzná objednatelského páru.

V našich podmínkách je nepřípustné, aby náhradní matka přijala jakékoli finanční plnění v souvislosti s její rolí v celém procesu. V opačném případě by její jednání mohlo být posouzeno jako trestný čin svěření dítěte do moci jiného dle § 168 zákona č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“). Tohoto trestního jednání by se mohla dopustit nejen náhradní matka, ale i za určitých podmínek oba žadatelé. Náhradní matka má ovšem právo na náhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem.

Náhradní matkou může být osoba blízká či příbuzná objednatelskému páru není však vyloučeno, aby šlo o osobu cizí (například za využití služeb různých agentur). Zpravidla bývá objednatelka genetickou matkou dítěte (poskytovatelkou vajíček), zároveň však není vyloučeno dárcovství a to jak náhradní matkou, tak třetí osobou. Taktéž objednatel bude většinou otec dítěte, ale nelze vyloučit možnost dárcovství třetí osobou. K otěhotnění náhradní matky dochází ve většině případů pomocí asistované reprodukce, umělým oplodněním a to buď oplodněním v těle náhradní matky, nebo implantováním embrya z genetického materiálu objednatelského páru, či třetích osob. K otěhotnění ovšem může dojít taktéž přirozenou cestou s tím, že důsledky mimo § 804 občanského zákoníku nejsou právem řešeny.

Etická otázka náhradního mateřství

Mezinárodní organizace, které sdružují odborníky z oborů gynekologie, porodnictví a reprodukční medicíny International Federation of Gynecology and Obsetrics (dále jen „FIGO“) a European Society of Human Reproduction and Embryology (dále jen „ESHRE“) popisují náhradní mateřství jako lékařskou metodu, která je kontroverzní. Zároveň však akceptovatelná z etického hlediska, a to za určitých podmínek. Důvody, kvůli kterým by se lidé mohli chtít uchýlit k náhradnímu mateřství, jsou různé. Některé tyto důvody jsou eticky a v naších podmínkách i právně přijatelné, jiné nikoli. Z etického pohledu můžeme dělit náhradní mateřství na altruistické a komerční, přičemž v našich podmínkách je přípustné pouze altruistické . Zákaz podstoupit komerční náhradní mateřství neplatí všude, například na Ukrajině, či v Rusku se jedná o prosperující činnost. Díky takovýmto státům, se zrodil jev zvaný reprodukční turistika (reproductive tourism či cross-border reproductive care), někde taktéž baby turistika . Důvod, pro který se lidé k tomuto řešení uchylují ovšem nemusí být pouze liberální postoj státu k této problematice. Dalším aspektem může být finanční stránka věci, kdy náklady spojené s těhotenstvím a porodem mohou být podstatně nižší než v domovské zemi objednatelského páru. Vlivem této turistiky a diskusích vyvolaných ohledně etických otázek s ní spojených, rozhodla v roce 2014 thajská vláda o zákazu komerčního náhradního mateřství. Taktéž důvody pro které chtějí žadatelé se mohou různit, mohou to být jak zdravotní důvody, tak ovšem i důvody sociální. Mezi tyto sociální důvody můžeme řadit například situace, kdy žena nechce podstoupit těhotenství z karierních důvodů.

Úprava náhradního mateřství v našem právním řádu

Jak již bylo výše zmíněno náhradní mateřství není s výjimkou § 804 občanského zákoníku téměř nijak upraveno. Přestože zákaz komerčního náhradního mateřství vyplývá z § 169 Trestního zákoníku, tato část nebude věnována trestněprávní rovině, o té bude rozebráno níže. Náhradní mateřství je tedy jedinou výjimkou ze zákazu osvojení v linii přímé. Tento zákaz je našem území již tradiční a i když nebyl vždy na našem území výslovně zakotven, byl dovozován teorií i praxí. Na případy náhradního mateřství je rovněž aplikovatelné ustanovení § 798 občanského zákoníku , které říká „Z činnosti souvisejících se zprostředkováním osvojení nesmí nikdo získat nepatřičný zisk“. Pojem nepatřičný zisk je neurčitý právní pojem, který je kritizován i u inspiračních zdrojů tohoto ustanovení. V našich podmínkách se bude jednat o jakýkoli zisk či hmotný prospěch, který pochází z neoprávněně zprostředkovaného osvojení ve smyslu § 59 odst. 1 písm. c) zákona č. 359/1999 Sb. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSPOD“).

Žadatelé zpravidla uzavírají s náhradní matkou smlouvu o náhradním mateřství, tato smlouva není v našem právním řádu upravena a dalo by v tomto ohledu uvažovat pouze o nepojmenované smlouvě dle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku. Obsah smlouvy, který by určoval rodičovství nebude možný s ohledem na statusovou povahu věci. V případě ujednání, že náhradní matka podstoupí umělé oplodnění ve prospěch žadatelů, kteří jí budou hradit náklady a poskytovat plnou součinnost a následně po porodu dítě předají po souhlasu obou stran s osvojením, tak tato smlouva bude s ohledem na § 580 občanského zákoníku neplatná. Nároky z takovéto smlouvy by byly právně nevymahatelné. Tato smlouva je neformální a dá se mluvit pouze o jejím morální funkci. Ovšem tato smlouva může být taktéž užita jako jakési potvrzení prokázání úmyslu vůči třetím stranám. Takovou třetí stranou může být například orgán sociálně-právní ochrany dětí , nebo spíše soud. § 813 občanského zákoníku omezuje souhlas matky s osvojením jejího dítěte, a to až po šesti týdnech o narození daného dítěte. Tato úprava se taktéž užije v případě souhlasu náhradní matky s osvojením.

Dle § 775 občanské zákoníku platí, že matkou dítěte je žena, která ho porodila bez ohledu na to, jakého vajíčka bylo užito k jejímu oplodnění. Pokud je náhradní matka vdaná, má se za to že otec dítěte je její manžel (viz. § 776 občanského zákoníku). Aby mohlo vzniknout otcovské právo muži z neplodného páru, museli by manžel náhradní matky nebo náhradní matka popřít otcovství. Pokud by dal tento manžel souhlas s umělým oplodněním a byly by splněny podmínky § 787 občanského zákoníku, byl by tento proces vyloučen. Tento postup spolu s časovou náročností popření otcovství, jsou důvody proč se páry častěji vydávají cestou osvojení. V případě že je náhradní matka svobodná postačí k určení otcovství pouze souhlasné prohlášení náhradní matky spolu s mužem z neplodného páru, a to případně i ještě před narozením dítěte (§ 779 občanského zákoníku). V případě osvojení mimo výjimku § 804 občanského zákoníku, není pro náhradní mateřství žádný speciální režim. Platí proto, že i pokud je určeno otcovství objednatele, matka objednatelka musí vždy dítě osvojit.

Náhradní mateřství v trestněprávní rovině

Jak již bylo zmíněno v případě, že náhradní matka přijme odměnu (mimo úhradu nákladů spojených s těhotenstvím) dopouští se tímto jednáním trestného činu svěření dítěte do moci jiného podle § 169 trestního zákoníku. Skutková podstata je která je privilegovaná k trestnému činu obchodování s lidmi dle § 168 trestního zákoníku, kdy postihuje případy, při nichž pachatel svěřuje jinému za účelem adopce (nebo podobný účel) a za úplatu. Adopcí se v daném paragrafu rozumí osvojení a to jak dle české tak i zahraniční úpravy. Co se týče odměny, tak ta nemusí být nutně peněžitá, může se jednat i o vykonání služby, či předání nějaké cenné věci.

Náhradní mateřství ve světě

Jak již bylo několikrát zmíněno, úprava náhradního mateřství je značně rozdílná. Liší se i napříč naším kontinentem, kdy někde je zakázáno, někde je výslovně povoleno a v některých státech je povoleno přestože jeho úprava absentuje. Právě tento způsob absence odpovídá našemu právnímu řádu. Mezi evropské země, ve kterých je náhradní mateřství zakázáno se například řadí: Německo, Rakousko, Itálie a Francie.

V Rusku je náhradní mateřství povolené s určitými podmínkami. Náhradní mateřství je umožněno heterosexuálním párům ať už jsou sezdané či nikoli, dále pak může žádat i samotná žena. Stejně tak není podstatné zda jsou žadatelé občany Ruské federace, či nikoli. Na žadatelé jsou kladeny určité nároky mezi něž patří nutnost zdravotního problému, který znemožňuje žadatelce počít či donosit dítě. Žadatelé musí být heterosexuální orientace a musí podstoupit prověřovací proces. Umožněné je tedy pouze gestační náhradní mateřství (tj. vajíčka nemohou pocházet od náhradní matky) a v případě že žadatelka je pouze samotná žena, tak použitá vajíčka musí být právě její. Na náhradní matku se kladou tyto nároky: musí být ve věku 20 až 35 let, musí mít aspoň jedno vlastní dítě, musí být fyzicky i psychicky zdravá a v případě že je tato žena vdaná, tak je zapotřebí souhlasu jejího manžela s náhradním mateřstvím. Do rodného listu dítěte mohou být zapsáni žadatelé (a být považovány za biologické rodiče dítěte) až po písemném souhlasu náhradní matky. Kdyby náhradní matka souhlas neposkytnula, nemá žadatelský pár žádnou možnost jak toto po ní vymoci. Stejně tak v případě že náhradní matka tento souhlas podepíše, nebude mít žádné práva vůči dítěti. Taktéž žadatelé nebudou mít možnost se tohoto rodičovství jakkoli vzdát. Za zmínku rovněž stojí, že Ruská federace (ale i například Izrael) umožňuje takzvané postmortální oplodnění, kdy se k umělému oplodnění užijí zmražená embrya či gamety, již zesnulé osoby. S ohledem na nejlepší zájem dítěte se toto řešení zdá, jako nevhodné pro naše podmínky.

Ukrajina na rozdíl od Ruské federace považuje žadatelský pár za biologické rodiče dítěte již od okamžiku početí, respektive od vzniku embrya. Na Ukrajině mohou žádat pouze sezdané heterosexuální páry, které musí prokázat svou neplodnost. Náhradní matka musí být starší 18 let, není potřeba aby měla předtím své dítě a v případě že je vdaná, tak není zapotřebí souhlas jejího manžela. Náhradní matka spolu se žadateli musí uzavřít tzv. surrogátní smlouvu. Žadatelé jsou tedy zapsáni do rodného listu dítěte a spolu s tím obdrží písemné „vzdání se“ dítěte náhradní matkou, v případě že tento souhlas odmítne dát, mohou se žadatelé obrátit na soud, který tento souhlas nahradí rozhodnutím. Ukrajina umožňuje aby náhradní matka obdržela mimo úhrady nákladů spojených s mateřstvím, taktéž odměnu. Tento fakt spolu s nízkými náklady spojenými s náhradním mateřstvím a velkou právní jistotou nároku na vydání dítěte počaté náhradní matkou jsou důvody proč je Ukrajina atraktivní destinací pro páry z jiných zemí.

Autoři článku: Prickmann (Cornelis Koot)