Lichva

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Institut lichvy je upraven pro potřeby soukromého práva zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to konkrétně v § 1796, který říká, že "Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.". Ustanovení § 1769 se shoduje i se zahraničními obdobami, jako je OZO, BGB apod. Dále je třeba uvést, že lichva podle občanského zákoníku se významem neliší od vymezení lichvy v § 218 trestního zákona. Lichevní jednání si pak většina spojí s nepřiměřenými úroky, nebo nepřiměřenou smluvní pokutou, ale tyto případy nejsou jediné. Lichevní jednání může taktéž spočívat napřiklad v tom, že Dlužník, který se dostal do obtížné finanční situace, zastaví svůj rodinný dům, aby jím zajistil svůj dluh vůči věřiteli, který je naříklad pouze 20.000,- Kč. V takovém případě půjde taktéž o lichevní jednání. S pojmem lichva dále blízce souvisí také institut neúměrného zkrácení (§1793).

Ustanovení § 1796 je kogentním.

Předpoklady

Subjektivní prvek

  1. Tíseň, nezkušenost, rozumová slabost, rozrušení nebo lehkomyslnost
  2. Zneužití

Objektivní prvek

  1. Dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění
  2. Hrubý nepoměr plnění

Tíseň,nezkušenost, rozumová slabost, rozrušení nebo lehkomyslnost

O tíseň se jedná například v případě, kdy je někdo ohrožen ve své fyzické či ekonomické existenci nebo prakticky donucen k určitému jednání. Postačí však i taková vážná nesnáz, že strana přistoupí na lichevní smlouvu jako na „menší zlo“ Tísní může být například i situace, kdy někdo zneužije toho, že jiný mylně vychází ze skutečností zakládajících tíseň.. Nadto je třeba uvést, že je nepodstatné, zda se někdo do tísně dostal vlastní vinou, nebo vlivem okolností.[1]

Situací, kdy někdo zneužije nezkušenosti pak bude například situace, kdy jedinec vzhledem ke svému nedostatku zkušeností nebo obecných znalostí je omezen ve schopnosti řádně hájit své zájmy při uzavírání smlouvy. Nejčastěji se toto bude osob mladistvých nebo blízkých věku mladistvého. Není to však podmínkou.[2]

Rozrušením se rozumí duševní vzrušení podstatně omezující možnost či schopnost si věc řádně rozvážit.[3]

lehkomyslností je přístup jedince, spočívající v nedostatku starosti o význam a dosah vlastního rozhodnutí.[4]

Nutno podotknout, že výčet je pouze demonstrativní, a lze si představit i zneužití jiných situací, jako například závislosti na drogách či herních automatech, kdy rozpoznávací schopnost je zachována, avšak schopnost ovládnout se je vymizelá.

Zneužití

O zneužití jde v případě, kdy zneužívající věděl nebo musel vědět jak o tísni..., tak i o hrubém nepoměru. Odborná literatura k tomuto uvádí, že na tomto místě se užije tzv. pohyblivý systém, který spočívá v tom, že čím hrubší je nepoměr mezi vzájemným protiplněním, tím nižší mira zneužití bude vyžadována a naopak.

Hrubý nepoměr plnění

Pojem „hrubý nepoměr plnění“ se sice vyskytuje taktéž v souvislosti s § 1793 (neúměrné zkrácení), kde lze orientačně vyjít z hranice jedné poloviny. Tato hranice však není absolutní, neboť s odkazem na předchozí odstavec lze říci, že i pokud by nepoměr nedosahoval jedné poloviny, tak vzhledem k vyšší míře zneužití se stále bude jednat o lichevní jednání. Literatura v souvislosti s hrubým nepoměrem také uvádí, že pro rozhodnutí, zda v daném případě šlo o hrubý nepoměr či ne, bude rozhodující určení výše nepoměru v okamžik uzavření smlouvy. Pozdější vývoj cen nemá vliv.[5]

Dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění

Ustanovení o lichvě se použije bez ohledu na to, zda plnění má obdržet lichvář nebo třetí osoba a to i za předpokladu, že třetí osoba nejednala protiprávně. Obdobně pokud lichvář postoupí svou pohledávku na postupníka, ani jeho dobrá víra nepopírá, že nabyl pohledávku zatíženou námitkou relativní neplatnosti.[6]

Relativní neplatnost

Lichevní smlouva je neplatná, přičemž jde o relativní neplatnost – postižená strana se musí neplatnosti dovolat, musí být sama aktivní a bránit se. Soud má možnost podržet závazek v platnosti a moderovat jeho nepřiměřenost, což lépe ochrání slabšího, který měl např. rozloženo plnění svého dluhu do splátek a v důsledku neplatnosti by musel celý dluh vrátit ihned. Půjčí-li si někdo u lichváře na osmdesátiprocentní úrok, jak je uvedeno výše, soud nezruší celou smlouvu, ale úrok sníží na rozumnou míru. V ostatním se závazek nezmění (např. co do ujednání splátek nebo splatnosti).[7]
  1. Humák a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 335 - 341
  2. Humák a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 335 - 341
  3. Humák a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 335 - 341
  4. Humák a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 335 - 341
  5. Humák a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 335 - 341
  6. Humák a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 335 - 341
  7. JUDr. Petr Bezouška, Ph.D, LICHVA, http://www.prkpartners.cz/rekodifikace/legislativni-novinky/384-lichva/