Kontrakty v římském právu - reálné: Porovnání verzí
(→Mutuum (zápůjčka)) |
|||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
== Mutuum (zápůjčka) == | == Mutuum (zápůjčka) == | ||
| − | Zápujčka byla smlouvou jednostrannou. Z toho plyne, že má pouze jednu žalobu. Mutuum je nejstarším a nejdůležitějším kontraktem. | + | '''Zápujčka''' byla smlouvou '''jednostrannou'''. Z toho plyne, že má pouze jednu žalobu. Mutuum je nejstarším a nejdůležitějším reálným, pojmenovaným kontraktem. ''S cílem posytnout druhému úvěr převede věřitel do vlastnictví dlužníkova určité množství '''věcí zastupitelných (genericky určených)''' a dlužníka si tak zaváže, aby mu po nějakém čase totéž množství věcí téhož druhu vrátil''<ref>KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997, 245 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.</ref> |
| + | Genericky určené věci jsou takové, kde nezáleží na individuálním předmětu, ale je rozhodující počet, míra nebo váha určitého druhu. '''Jsou to věci, které měříme, vážíme nebo počítáme.''' Příkladem může být víno, obilí, olej, zlato, stříbro.<ref>KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997, 87 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.</ref> | ||
| + | Čas na vrácení je buď ujednán nebo může věřitel žádat vrácení kdykoli. Věřiteli příslušena žaloba, '''actio certae pecuniae''', jednalo-li se o peníze tak '''actio certae creditae rei'''. Dlužník mohl být žalován jen na danou sumu, nepříslušely mu žádné úroky. | ||
== Commodatum (půjčka/výpůjčka) == | == Commodatum (půjčka/výpůjčka) == | ||
Verze z 20. 4. 2017, 18:15
Reálné kontrakty v římském právu požadují ke svému vzniku předání věci. Bylo nutno, aby měl věřitel věc v rukou. Pokud byla smlouva uzavřena bez věci, jednalo se pouze o smlouvu o smlouvě budoucí.
Obsah
Mutuum (zápůjčka)
Zápujčka byla smlouvou jednostrannou. Z toho plyne, že má pouze jednu žalobu. Mutuum je nejstarším a nejdůležitějším reálným, pojmenovaným kontraktem. S cílem posytnout druhému úvěr převede věřitel do vlastnictví dlužníkova určité množství věcí zastupitelných (genericky určených) a dlužníka si tak zaváže, aby mu po nějakém čase totéž množství věcí téhož druhu vrátil[1] Genericky určené věci jsou takové, kde nezáleží na individuálním předmětu, ale je rozhodující počet, míra nebo váha určitého druhu. Jsou to věci, které měříme, vážíme nebo počítáme. Příkladem může být víno, obilí, olej, zlato, stříbro.[2] Čas na vrácení je buď ujednán nebo může věřitel žádat vrácení kdykoli. Věřiteli příslušena žaloba, actio certae pecuniae, jednalo-li se o peníze tak actio certae creditae rei. Dlužník mohl být žalován jen na danou sumu, nepříslušely mu žádné úroky.
Commodatum (půjčka/výpůjčka)
Commodatum byla stejně jako depositum a pignus dvoustrannou nerovnou smlouvou. Obsahuje dvě žaloby, jednu hlavní a druhou žalobu. Jednu na vrácení plněného a druhou na slíbené protiplnění.
Depositum (úschova)
Pignus (smlouva o zástavě ruční)
Odkazy
- ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997, 245 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.
- ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997, 87 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.
