Zobrazení zdroje stránky Kontrakty v římském právu - reálné

Reálné kontrakty v římském právu požadují ke svému vzniku předání věci. Bylo nutno, aby měl věřitel věc v rukou. Pokud byla smlouva uzavřena bez věci, jednalo se pouze o smlouvu o smlouvě budoucí. 

== Mutuum (zápůjčka) ==
'''Zápůjčka''' byla smlouvou '''jednostrannou'''. Z toho plyne, že má pouze jednu žalobu. Mutuum je nejstarším a nejdůležitějším reálným, pojmenovaným kontraktem. ''S cílem poskytnout druhému úvěr převede věřitel do vlastnictví dlužníkova určité množství '''věcí zastupitelných (genericky určených)''' a dlužníka si tak zaváže, aby mu po nějakém čase totéž množství věcí téhož druhu vrátil''<ref>KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997, 245 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.</ref> 
Genericky určené věci jsou takové, kde nezáleží na individuálním předmětu, ale je rozhodující počet, míra nebo váha určitého druhu. '''Jsou to věci, které měříme, vážíme nebo počítáme.''' Příkladem může být víno, obilí, olej, zlato, stříbro.<ref>KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997, 87 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.</ref> 
Čas na vrácení je buď ujednán nebo může věřitel žádat vrácení kdykoli. Věřiteli příslušela žaloba, '''actio certae pecuniae''', jednalo-li se o peníze tak '''actio certae creditae rei'''. Dlužník mohl být žalován jen na danou sumu. Jedná se o právní jednání bezúplatné - ze smlouvy nepřísluší žádné úroky.

== Commodatum (půjčka/výpůjčka) ==
'''Commodatum''' byla stejně jako depositum a pignus '''dvoustrannou nerovnou smlouvou'''. Přísluší k ní '''dvě žaloby''', jedna hlavní a druhá vedlejší žaloba. Jednu na vrácení plněného '''Actio commodati directa''' a druhou na proplacení nákladů spojených s udržováním či vylepšením věci '''Actio commodati contraria'''. 
''Je dvoustranná smlouva nerovná, při kterém '''věřitel - komodant''' dává '''dlužníkovi - komodatáři''' individuálně určenou věc do bezplatného užívání na určitou dobu s tím, že komodatář potom věc neporušenou vrátí''<ref>KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997, 246 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.</ref> Komodatář musel věc vrátit neporušenou a byl také zodpovědný za '''casus minor - nižší náhodu''' (například za krádež nebo ztrátu). Komodatář oproti tomu měl právo na vrácení svých nákladů, pokud věc užitečně vylepšil nebo mu způsobila škodu, které mohl komodant předejít.

== Depositum (úschova) ==
'''Depositum''' je také '''dvoustrannou smlouvou nerovnou'''. '''''Deponent''' při ní odevzdává do '''detence depozitáře''' nějakou movitou věc, aby ji bezplatně ohlídal a na vyzvání deponentovi vrátil''<ref>KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997, 247 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.</ref> Depozitář věc nesmí užívat, pokud by toto porušil, odpovídá i za náhodu jinak však pouze za '''culpa inconcreto''' (za škodu odpovídá pouze pokud by se o věc staral hůře než o věci vlastní stejného druhu). 
 '''Culpa inconcreto''' - příklad: Dám příteli do úschovy květinu, moje uschne, protože ji nezaléval, ale jeho květiny ne -> za škodu odpovídá. Pokud uschnou i jeho květiny -> za škodu neodpovídá.
První žaloba se nazývá '''actio depositi directa''', žaloba na vydání věci,  druhou je '''actio depositi contraria''', kterou  depozitář vymáhá po deponentovi náklady spojené s údržbou věci, či s jejím vylepšením.

== Pignus (smlouva o zástavě ruční) ==
'''Pignus''' je posledním '''pojmenovaným, reálným kontraktem'''. Věřitel odevzdává movitou nebo nemovitou věc, aby zajišťovala jeho pohledávku.  Pokud dlužník zaplatí dluh, musí mu věřitel věc vrátit, a to bez poškození a se vším přírůstkem. K navrácení věci sloužila '''actio pigneraticia directa'''. Zájmy věřitele bránila '''actio pigneraticia contraria'''. Věřitel měl nárok na náhradu nákladů nebo na způsobenou škodu, kterou utrpěl zástavou.<ref>KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997, 247 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.</ref>

== Odkazy ==