Kontrakty v římském právu - konsensuální

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Vedle verbálních kontraktů, literárních kontraktů a reálných kontraktů zná římské právo ještě kontrakty konsenzuální, které jsou nejmladší. Svůj název odvozují od slova "consensus" = dohoda, vzájemný souhlas, protože u těchto smluv stačí pouhá shoda vůle dvou stran. Touto smlouvou předběhlo římské právo na dlouho svou dobu, k právně vymahatelným nárokům se stačí pouhý souhlas. [1]

Kontrakty konsensuální jsou synallagamatické (dvoustranné rovné), pouze mandatum je smlouvou dvoustrannou nerovnou.

Koupě - prodej (emptio - venditio)

Smlouva trhová je smlouvou o výměně věci za peníze[2] Předmětem této smlouvy mohla být jakákoli hmotná i nehmotná věc in commercio. Věc mohla být bezvadná nebo zkažená a také existující nebo očekávaná (věc budoucí). U budoucí (očekávané) věci mohla být uzavřena smlouva s podmínkou nebo bez podmínky. Smlouva bez podmínky je smlouva riskantní, ale častá při konkurenci kupců. Smlouva je platná i v případě, že očekávaná věc nevznikla, např. nic se neurodilo nebo mládě se narodilo mrtvé. Podle římského práva se není možno koupit věc vlastní, lze však prodávat věc cizí. Cena věci musí být určena v penězích a objektivně určená. Tím rozumíme třeba podle ceny na tržišti nebo podle jednotek míry. Tato smlouva je smlouvou dvoustrannou a rovnou, proto na obou stranách vznikají práva a povinnosti. Mezi povinnosti kupce náleží zaplatit a převzít věc. Prodatel odpovídá za právní vady věci a také za vady faktické, které nebyli při koupi na první pohled zřejmé (skryté vady). Prodatel musí kupci za peníze převést věc do držby a tu mu zaručit. Vadou faktickou rozumíme to, že kupující nesmí zatajit nějaké špatné vlastnosti věci. Od uzavření smlouvy odpovídá kupec i za "vis maior" (vyšší moc). [3]

Typy úmluv
* In diem addictio - podmínka: nenajde-li prodávající do určitého dne lepšího kupce
* Lex commissoria - podmínka, dávající prodateli právo odstoupit od smlouvy, pokud kupující nezaplatí do daného dne
* Pactum displicentiae - podmínka pro prodatele, který musí věc odkoupit zpět, pokud se kupujícímu nelíbí
* Pactum protimiseos - podmínka, která nutila kupce, aby věc nabídl nejdříve tomu, kdo mu ji prodal

Locatio - conductio

Předmětem tohoto kontraktu je úplatné užívání cizí věci, pracovní síly nebo vytvoření určitého díla. Je to také synallagma (dvoustranná rovná smlouva).

  1. Locatio - conductio rei - Smlouva o užívání (nájmu) cizí věci nebo požívání (pacht). Za domluvený obnos peněz. Tato smlouva má dvě možné žaloby. Actio conducti, což je žaloba nájemce proti pronajímateli a actio locati, která míří proti nájemci. Povinnosti pronajímatele: převedení věci nájemci a zaručení, že této věci nebude zbaven a v jejím užívání nijak rušen. Pokud dojde k rušení užívání věci, může zakročit pouze pronajímatel. Dále je povinen zaplatit vzniklé náklady, které uhradil pronajímatel. Povinnosti nájemce: udržovat věc v dobrém stavu a platit nájem. Platit smluvenou částku, i v případě, že věc nemůže užívat, přes překážku vzniklou na jeho straně. Věc smí užívat jen smluveným způsobem. Pokud nebylo stanoveno jinak, může věc dát k užívání jiné osobě (podnájemníkovi). Neodpovídá ze běžné opotřebení.

Nájemník má věc, která je předmětem tohoto kontraktu v takzvané detenci, neboli přirozené držbě. Nejde tedy o držbu pravou a nájemník tedy není chráněn preatorskými interdikty.

  1. Locatio - conductio operis - Smlouva o dílo, dvoustranná smlouva rovná. předmětem je výsledek (dílo) vytvořený námezdní silou, ne jeho práce. Zaměstnanec proto nemusí pracovat sám, jako tomu bylo u smlouvy pracovní. Může dokonce zhotovení díla přenechat úplně jiné osobě, ale odpovídá za její kvalitu. Pracovník zpravidla pracuje s materiálem, který mu dá zadavatel. Pokud musí pracovat se svým vlastním materiálem, jedná se o smlouvu trhovou. Povinnosti: zaplatit smlouvenou částku na jedné straně, na druhé odevzdat včas a řádně dílo. Pracovník (conductor) nese za věci zodpovědnost.
  2. Locatio - conductio operarum - Neboli smlouva pracovní. V římském právu se mohla týkat pouze manuální prací. Opět byla sjednána doba a cena. Námezdní pracovník se nazýval locator, zaměstanavatel conductor. Zaměstnavatel platí pracovníky, i když nemohli pracovat, pro překážky, jež vznikly na straně zaměstnavatele. Žaloby se nazývají actio locati a actio conducti.[4]

Societas (smlouva společenská)

Smlouva společenská byla uzavírána mezi dvěma a více lidmi pro dosažení společných cílů. Složili se dohromady na kapitál společnosti, vložit kromě peněz mohli i svou popularitu nebo své vědomosti. Společnost nebyla právnickou osobou, vklady proto vytvářely pouze objekt spoluvlastnictví společníků. Smlouvy nebyla nijak účinná navenek. Zakládala se na vzájemné důvěře. Zánik důvěry znamenal konec společnosti, žalobou actio pro socio. Společnost také mohla zaniknout smrtí jednoho ze společníků, dosažením cíle, z vůle účastníků, výše zmíněnou žalobou.[5]

Mandatum (smlouva příkazní)

Mandatum je smlouva o bezplatném obstarání cizích záležitostí[6] Opět zde jsou dvě žaloby: actio mandati directa (proti mandatáři) a actio mandati contraria (proti mandantovi). Mandant je ten, který vykonává a mandatář zadává. Záležitost může být jak faktická, tak právní. Musí na ní mít zájem mandatář, může mít i mandant. Pokud by, ale zájem měl pouze mandant, smlouva nevznikne. Mezi povinnosti mandatáře náleží provést příkaz věrně a nevybočit ze zadání. Pokud je příkaz dovolán nebo mandatář zemřel, nesmí ve vyřizování záležitosti nadále pokračovat. Po vyplnění záležitosti je povinen vydat mandatáři vše, co nabyl navíc. Povinnost mandanta je uhradit všechny výlohy a náhradu škody, které mandatáři vznikly. Mandatum končí smrtí jedné ze stran, provedením úkolu, odvolání mandantem a výpovědí mandatáře.[7]

Odkazy

  1. KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997, 250-251 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.
  2. KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997, 251 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.
  3. KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997,251 - 253 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.
  4. KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997, 253 - 255 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.
  5. KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997, 255-256 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.
  6. KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997, 257 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.
  7. KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997, 257 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.