Interní normativní instrukce
V každodenním životě se lze setkat se soubory pravidel, které nejsou vydávány orgány s legislativní pravomocí. Jedná se o různé řády, směrnice či pokyny.[1] Všechny tyto soubory pravidel lze označit pojmem interní normativní instrukce. Je pro ně typické, že zavazují pouze osoby uvnitř určité instituce. Nejsou tedy obecně závazné a nepatří mezi prameny práva.[2] Uplatňují se typicky v pracovně-právních vztazích a ve veřejné správě. Obecně tam, kde panují vztahy nadřízenosti a podřízenosti.[3]
Vedle interních normativních instrukcí existují i interní individuální instrukce (někdy také akty), které představují pokyny nadřízeného vůči konkrétnímu podřízenému v určité konkrétní situaci. Příkladem takové individuální instrukce je jmenovací akt.[4]
Zvláštní situace nastává u orgánů veřejné správy. Rámec jejich činnosti stanoví zákon nebo jiný právní předpis. Směrnice či pokyny nadřízeného vůči podřízeným jsou zde de facto konkretizací právních norem vymezujících činnost daného orgánu. Jsou sice určeny pouze osobám ve služebním poměru uvnitř veřejné správy. Ovlivňují ale i to, jak se tyto osoby chovají vůči lidem, kteří přijdou do kontaktu s příslušným úřadem, a nepřímo tak mají důsledky i vně dané instituce. [5]
K významu a případné závaznosti interních instrukcí ve veřejné správě se vyjádřil NSS v rozhodnutí, č.j. 7 Afs 45/2007-251, ze dne 23.8.2007. Jednalo se o spor mezi dovozcem tabáku a celní správou. Celní úřad zjišťuje jakost dováženého zboží a na základě toho následně vyměří výši cla. K určování jakosti zboží používá postupu, který je stanoven interní instrukcí. V popisovaném případě zaměstnanci Celního úřadu v Kolíně stanovený postup nedodrželi a určili clo nesprávně. Proti tomu se dovozce tabáku odvolal k nadřízenému úřadu, tedy k Celnímu ředitelství v Praze. Jeho odvolání bylo zamítnuto. Následně se správní žalobou obrátil na Městský soud v Praze. Ten jeho žalobě vyhověl a rozhodnutí o odmítnutí odvolání zrušil. Celní ředitelství podalo proti tomuto rozhodnutí kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle názoru Celního ředitelství nelze jeho rozhodnutí zrušit pro rozpor s interní instrukcí, kterou samo vydalo. Interní instrukce nejsou pramenem práva a jako takové nemohou být pro soud směrodatné při rozhodování. Náprava nesprávného postupu při porušení interních instrukcí je výlučně v kompetenci nadřízeného orgánu. Nejvyšší správní soud nastíněnou argumentaci, stejně jako celou kasační stížnost, zamítl.
„Není v rozporu se zákonem, pokud za situace, kdy obecně závazný právní předpis výslovně neupravuje postup správních orgánů, k němuž jsou tyto zmocněny na základě zákona, správní soud přezkoumá postup celních orgánů i z hlediska jeho souladnosti s vnitřním předpisem vydaným Generálním ředitelem Generálního ředitelství cel (SPČ 1/2000 - Pracovní postup při manipulaci se vzorky zboží k zajištění jeho totožnosti, určení sazebního zatřídění a ke zjištění jeho vlastností), který není jinak obecně právně závazný. Podmínkou ovšem je, že tento interní předpis upravuje postup, který jinak není regulován obecně závazným pravidlem chování a založil správní praxi při manipulaci se vzorky zboží, která je nepochybně a všeobecně dodržována. Správní orgán se pak od této správní praxe nemůže v jednotlivém případě odchýlit, neboť takový jeho postup by byl libovůlí, která je v právním státě (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky) nepřípustná."
[1] OSINA, Petr. Teorie práva. 1. vyd. Praha: Leges, 2013. s. 44.
[2] OSINA. Teorie práva, s. 43.
[3] HARVÁNEK, Jaromír. Právní teorie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013. s. 252.
[4] OSINA, Petr. Teorie práva, s. 46.
[5] Více k tomuto tématu v článku Zdeňka Kühna na internetovém blogu Jiné právo: KÜHN, Zdeněk. K významu interní instrukce; k vázanosti veřejné správy vlastní aplikační praxí. jinepravo.blogspot.cz, publikováno dne 6. ledna 2008, citováno dne 7. února 2018. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2008/01/k-vznamu-intern-instrukce-k-vzanosti.html
