Interní normativní instrukce

V každodenním životě se lze setkat se soubory pravidel, které nejsou vydávány orgány s legislativní pravomocí. Jedná se o různé řády, směrnice či pokyny.[1] Všechny tyto soubory pravidel lze označit pojmem interní normativní instrukce. Je pro ně typické, že zavazují pouze osoby uvnitř určité instituce. Nejsou tedy obecně závazné a nepatří mezi prameny práva.[2] Uplatňují se typicky v pracovně-právních vztazích a ve veřejné správě. Obecně tam, kde panují vztahy nadřízenosti a podřízenosti.[3]

Vedle interních normativních instrukcí existují i interní individuální instrukce (někdy také akty), které představují pokyny nadřízeného vůči konkrétnímu podřízenému v určité konkrétní situaci. Příkladem takové individuální instrukce je jmenovací akt.[4]

Zvláštní situace nastává u orgánů veřejné správy. Rámec jejich činnosti stanoví zákon nebo jiný právní předpis. Směrnice či pokyny nadřízeného vůči podřízeným jsou zde de facto konkretizací právních norem vymezujících činnost daného orgánu. Jsou sice určeny pouze zaměstnancům uvnitř veřejné správy. Ovlivňují ale i to, jak se tito zaměstnanci chovají vůči lidem, kteří přijdou do kontaktu s příslušným úřadem, a nepřímo tak mají důsledky i vně dané instituce. [5]

---

[1] OSINA, Petr. Teorie práva. 1. vyd. Praha: Leges, 2013. s. 44.

[2] OSINA. Teorie práva, s. 43.

[3] HARVÁNEK, Jaromír. Právní teorie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013. s. 252.

[4] OSINA, Petr. Teorie práva, s. 46.

[5] Více k tomuto tématu v článku Zdeňka Kühna na internetovém blogu Jiné právo: KÜHN, Zdeněk. K významu interní instrukce; k vázanosti veřejné správy vlastní aplikační praxí. jinepravo.blogspot.cz, publikováno dne 6. ledna 2008, citováno dne 7. února 2018. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2008/01/k-vznamu-intern-instrukce-k-vzanosti.html