Instituce EU

Z Iurium Wiki

Verze z 17. 8. 2017, 12:01, kterou vytvořila M.svobodova (diskuse | příspěvky) (Soudní dvůr)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Instituce / orgány EU mají pravomoci vůči členským státům, proto bylo potřeba vytvořit mechanismus, který by zajistil respektování jak zájmů Unie tak zájmů jednotlivých členských států. Proto byla vytvořeny 2 základní instituce: Komise a Rada, z nichž každá reprezentuje jednu část - Unii a státy. Zvětšený text

Evropská komise

Jedná se o orgán, který reprezentuje nadnárodní zájmy Unie. Tato instituce sídlí v Bruselu. Komise je výkonným, iniciativním a kontrolním orgánem s širokými pravomocemi.

Pravomoci Komise

  • Iniciativní orgán - předkládá návrhy legislativních aktů
  • Výkonný orgán - zajišťuje realizaci právních aktů
  • Kontrolní - sleduje dodržování práva v EU, případně zahajuje administrativní řízení proti státu či jednotlivci za jakékoli porušení

Ve výjimečných případech může fungovat i jako orgán legislativní - na základě zmocnění Rady. Dále sjednává mezinárodní smlouvy, navazuje a udržuje styky s jednotlivými státy či organizacemi.

Složení Komise

Komise se skládá z komisařů, kteří zastupují zájmy Unie, nezodpovídají se tedy svým domovským státům. Z každého státu pochází jeden komisař, kterému je přidělena oblast jeho působení. Funkční období komisařů je Jeden z komisařů je předseda Komise, který Komisi reprezentuje a rozhoduje o vnitřní organizaci Komise.[1]

Rada Evropské unie

Pravomoci Rady

Jedná se o rozhodovací orgán. Zajišťuje koordinaci obecné hospodářské politiky členských států. Rozhodnutí Rady mají podobu aktů sekundárního práva (směrnice, nařízení, ...). Společně s Evropským parlamentem je zákonodárce Unie.

Složení Rady

Reprezentuje zájmy členských zemí. Členské státy zde mají zástupce na ministerské úrovni. Vždy se schází ministři z oblasti, která je řešena (např. ministři zahraničí). Předsednictví Rady se mění každých 6 měsíců, úkolem předsedy Rady je připravovat a řídit práci Rady. Rada zasedá v Bruselu, popřípadě v Lucemburku.

Hlasování v Radě

Rada rozhoduje nejčastěji kvalifikovanou většinou, v úvahu připadá i jednomyslné hlasováni a rozhodování prostou většinou.[2]

Evropská rada

Je tvořena hlavami států, tradičně proto bývá označována jako evropský summit. Její činnost je zaměřena na koncepční otázky rozvoje EU. Přijímá jednomyslné závěry, které jsou určeny ostatním institucím EU k dalšímu zpracování.

Evropský parlament

Jedná se o orgán, který má představovat demokratický prvek v organizační struktuře Unie. Členové jsou voleni ve volbách v jednotlivých zemí. Každá země má jiný počet europoslanců. Sídlem je Štrasburk, jednání však většinou probíhá v Bruselu

Pravomoci Parlamentu

  • Spolurozhodovací pravomoc - spolu s Radou spolurozhoduje o přijímání aktů sekundárního práva
  • Účast v legislativní činnosti mimo spolurozhodování - Evropský parlament je konzultativním orgánem Rady
  • Účast v projednávání rozpočtu Unie
  • Vyslovení nedůvěry Komisi - může vyslovit nedůvěru pro činnost Komise - Komise pak odstupuje kolektivně (nikoli tedy pouze 1 člen)
  • Parlamentní otázky - Komise je povinna odpovídat na všechny otázky Parlamentu či jeho členů
  • Výroční zpráva Komise - Parlament projednává výroční zprávy Komise
  • Další pravomoci zavedené Smlouvou o Evropské Unii - Schvalování předsedy a dalších členů Komise, Petiční právo, ...

Složení Parlamentu

Celkem má Evropský parlament 751 členů. Zástupce zde mají všechny země, počet závisí na velikosti země. Europoslanci se v Parlamentu dělí podle politické příslušnosti, nikoli dle národnosti. Voleni jsou na období 5 let. Předseda zastupuje Parlament při jednání z ostatními orgány EU a jinými subjekty.[3]

Soudní dvůr EU

Základní funkce:

  • Řešení sporů
  • Funkce ústavního soudu
  • Zajištění jednotného výkladu a jednotné aplikace práva EU národními soudy všech členských zemí.

Soustava soudů

Soudní dvůr

Z každého státu je zde 1 soudce. Soudci musí být naprosto nezávislí. Funkční období je 6 let, každé 3 roky se obnovuje polovina soudců. Soudci si volí svého předsedu tajným hlasováním na 3 roky.
Kromě soudců jsou členy Soudního dvora i generální advokáti. Ti zpracovávají nezávislé stanovisko, které prezentují na konci ústního jednání. V závěru stanoviska je návrh rozhodnutí.

Tribunál

Jedná se o soud první instance, proti němuž lze podat opravný prostředek k Soudnímu dvoru. Složení je podobné jako u Soudního dvoru, tedy opět jeden soudce za každou zemi, musí být nezávislý. V Tribunálu nefunguje pozice generálního advokáta. Tribunál rozhoduje o žalobách jednotlivců, nikoli členských států či institucích Unie.

Specializované soudy - Soud pro veřejnou službu

Zatím existuje jeden specializovaný soud a to Soud pro veřejnou službu, který funguje od roku 2006. Specializuje se na otázky nepolitického charakteru - specificky se jedná především o pracovně-právní vztahy zaměstnanců orgánů EU. Proti rozhodnutí tohoto soudu lze podat opravný prostředek k Tribunálu, další opravný prostředek k Soudnímu dvoru již podat nelze - soustava tedy zůstává dvoustupňová.

Řízení před Soudním dvorem EU

Návrh řízení musí být písemný a podává se tajemníkovi Soudního dvora, poté je vyhlášen v Úředním věstníku EU. Žaloba se doručuje odpůrci, který do 1 měsíce podává vyjádření (tento proces lze opakovat, je tedy možno se k odpůrcově odpovědi vyjádřit, ...). Členské státy jsou zastoupeny zmocněncem.
Následuje ústní jednání, kde strany objasňují svá stanoviska a na závěr je předneseno stanovisko generálního advokáta. Členové senátu (soudci) pak přijímají rozhodnutí na neveřejném zasedání konsensem. Pokud není konsensus možný, je rozhodnutí přijato prostou většinou.
Jazykem jednání je kterýkoli z úředních jazyků EU. Jazyk je volen žalobcem

Opravné prostředky

  • Řádný opravný prostředek (odvolání)
  • Revize rozhodnutí (obnova řízení) - uplatňuje se, pokud je obnovena nějaká nová podstatná skutečnost, která rozhodným způsobem ovlivňuje rozhodnutí ve věci[4]

Účetní dvůr

Jeho úkolem je kontrola finančního hospodaření Unie. Skládá se z 28 auditorů jednomyslně jmenovaných Radou na 6 let.

Evropská centrální banka

Tato instituce vznikla v roce 1998 a spolu s centrálními bankami všech členských zemí tvoří Evropský systém centrálních bank (ESCB). Hlavním úkolem ESCB je určovat měnovou politiku Unie. Evropská centrální banka má výhradní právo povolovat vydávání bankovek euro.

Další orgány

Soustava orgánů EU je velice rozvětvená. Mezi další orgány patří například: Evropská investiční banka, Hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů a Výbor pro zaměstnanost, ...

  1. TÝČ, Vladimír. Úvod do mezinárodního a evropského práva. 2., aktualiz. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. ISBN 978-80-210-5163-8. str. 65-67
  2. Tamtéž str. 68-70
  3. Tamtéž str. 71-73
  4. Tamtéž str. 73-78
Autoři článku: M.svobodova (Monika Svobodová)