Imperativ nezměnitelnosti materiálního ohniska ústavy

Z Iurium Wiki
Našli jste v článku závažné chyby? Klikněte prosím.
Tato revize článku byla z tohoto počítače již nedávno hodnocena!
   
   Děkujeme za Vaše hodnocení (★)   
star1-0star2-0star3-0star4-0star5-0
Přejít na: navigace, hledání

IMPERATIV NEZMĚNITELNOSTI MATERIÁLNÍHO OHNISKA ÚSTAVY (ČL. 9 ODST. 2 ÚSTAVY ČR) – METAFYZICKÝ APENDIX POZITIVNÍHO PRÁVA

  • materiální a nikoli jen procedurální omezení prostoru ústavní revize
  • hledání transcendentna (něčeho, co stojí nad pozitivním právem a je spojeno s hodnotami) souvisí i s tzv. hraničním orgánem – apriorní sebeomezení členů hraničního orgánu -> tato omezení nabízí i imperativ nezměnitelnosti materiálního jádra ústavy
  • Můžeme mít pozitivní právo (vytvořené a měnitelné člověkem), které je neměnné?
  • Je pozitivní právo zcela v dispozici normotvůrce?

Čl. 9

(1) Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony.

(2) Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.

(3) Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu

  • 1884 – stanoveno, že republikánská forma vlády nemůže být předmětem revize
  • to, co nás zavazuje, má dnes pozitivní objektivně vnímatelnou formu – text zákona
  • tvrdé jádro ústavy objektivně existuje, nezakládá ho Ústava – pouze ho konstatuje, zakotvuje
  • tvrdé jádro konstruováno negativně na základě zkušenosti druhé světové války – pozitivismus není rezistentní vůči hodnotovému marasmu platného práva – nacistické a komunistické právo postavené na nenávisti – stejné formální kvality x rozdílná hodnotová náplň
  • pozitivistické vnímání práva neumožňovalo zpochybnění nástupu komunistického, nacistického režimu
Georg Jellinek
*svrchovanost je právní mocí a tudíž je vázána právem – pokud stát uzná mezinárodní právo, omezuje tím sám sebe uzavřením mezinárodních smluv, jež ho váží a vlastním rozhodnutím se jich nemůže zprostit
*ustanovení materiálního jádra může být zrušeno násilím, nikoliv právem

vázanost navenek, vázanost dovnitř

  • derogace násilím – nikoli právem
  • máme proceduru – dosažení následku – pokud procedura následek neumožňuje – změna je provedena jinak – násilí – nejdeme standardní cestou -> Melčák
  • dohoda stran o předčasných volbách – místo trojí nedůvěry vládě, násilí (ústavní zákon)
  • bez násilí tvrdé jádro ústavy nezměníme (ne fyzické násilí, pouze nová procedura)
  • již před Melčákem podobná rozhodnutí značící tvrdé jádro ústavy – Pl. ÚS 19/93 – něco v minulosti nefungovalo, kdybychom tvrdé jádro měli, bylo by to jinak
  • obsah právního řádu odvozován od principů lidských práv x ÚS principy demokratického právního státu – existence nedemokratického státu respektujícího základní lidská práva?
  • Pl. ÚS 36/01

Kdo má rozhodovat, co je tvrdé jádro ústavy?

  • ústavní soud je vázán ústavními zákony – nesmí je rušit – překročení pravomoci
  • imperativ pro ústavní soud k ochraně tvrdého jádra v jádru samém
  • moc ustavující (lid) x moc ustavená (zástupci lidu) – pokud ustavená překračuje svou pravomoc -> změna řádu -> ÚS se nepostavil proti vůli lidu, ale proti vůli jeho zástupců – respekt rozhodnutí Ústavního soudu – faktické uznání jeho pravomoci ochrany tvrdého jádra – hrozba neuznání rozhodnutí ústavního soudu – ústavní krize a rozpor mezi výkonnou a soudní mocí


Alfred Verdross
– možnost založit právní závazek dvou států ne pouze mezinárodní smlouvou, ale tím, že každá legislativa sama sebe zaváže -> ústava by obsahovala klauzuli nezměnitelnosti vázanou na podmínku, která by neodvisela od její vůle

Alfred Verdross – teorie mezinárodního práva veřejného

  • poválečné uspořádání
  • tvrdé jádro ústavy ve vazbě na existenci státu v mezinárodním prostředí -> tragédii druhé světové války se dalo zabránit, kdyby zasáhly do vzniku Výmarské republiky ostatní evropské mocnosti
  • tvrdé jádro = stát to musí respektovat, aby ostatní státy respektovaly jeho suverenitu
  • stát je konstituován na základě tvrdého jádra
  • stát, který nerespektuje své vlastní tvrdé jádro, riskuje, že jeho suverenita bude porušena (státem tolerovaná genocida)
  • když Německo začalo narušovat svou ústavu -> tvrdé jádro – mělo strpět zásah jiných mocnosti do své suverenity
  • další úroveň legitimity ústavy skrze mezinárodní společenství
  • bráníme své tvrdé jádro, abychom bránili svou vnější suverenitu

František Weyr to považuje za nesprávné, polemizuje i s Jellinekem – výklad o zrušení násilím, nikoliv právem je nesprávný -> návrh na revizi ústavy s podobným obsahem je jen tehdy juristicky nemožný, pokud ona norma platí -

  • pokud vím, za jakých podmínek tato norma platně vznikla, musím nutně logicky uznat, že za těchto podmínek je i její změna, případně odstranění juristicky možné -> návrh na změnu normy tudíž nelze pokládat za juristicky nemožný
  • podle Weyra bychom museli čl.9/2 interpretovat tak, že toto ustanovení odejmulo ústavodárci kompetenci procedurou podle čl. 39/4 měnit podstatné náležitosti demokratického právního státu, což však nic nemění na tom, že uvedenou procedurou je změnitelný samotný čl. 9/2.
  • reakce Verdrosse – poslední právní základnou, z níž lze odvodit veškeré právo určitého státu, je jeho ústava, která vzešla z jeho suverenity – právní řád vyvíjející se z ústavy se nemůže normativně dovozovat z nějakého jiného řádu
  • pokud má být stát suverénní, může být suverénní jen ve své ústavě – teprve ústavou se stává státem – vázanost složek moci ústavou neruší suverenitu, ale zakládá platnost ústavy

Schmitt – kompetence měnit ústavu je dána jen za podmínky, že identita a kontinuita ústavy jako celku zůstane zachována

  • ústavodárná kompetence, ústavodárce x kompetence vydávat ústavní zákony, subjekt ústavně-zákonné normotvorby
  • ústavní změna není likvidací ústavy ani odstraněním ústavy (tyto změny způsobují výměnu ústavy, nikoliv revizi) – nad rámec možné revize jde např. změna z federalismu na unitarismus – pokud je určitým ustanovením zakázána nějaká ústavní změna, jde jen o potvrzení odlišení ústavní revize a odstranění ústavy
  • ústavní změna není ani prolomení ústavy – ústavně-zákonné ustanovení není změněno, pouze v jedinečném případě je učiněno odchylující se nařízení za zachování obecné platnosti pro ostatní – tato prolomení jsou opatřeními, nikoliv normami – nejsou to zákony, ani ústavní zákony – zákonodárce může zákony vydávat, ale ne prolamovat – je to otázka suverenity, nikoliv zákonodárství
  • změna není ani suspendováním ústavy
  • ústava ve vlastním slova smyslu = zásadní politická rozhodnutí o formě existence národa, která nemohou dočasně pozbýt účinnosti
  • právněstátní normování za účelem ochrany občanské svobody – podléhá dočasnému suspendování

Carl Schmitt – změna ústavy x zrušení ústavy

  • pokud to není dostatečně závažné, je to stále ještě změna – faktické zrušení ústavy – postupné "navrtávání" ústavy (vymýšlel způsoby legitimizace nacistických zásahů do ústavy Výmarské republiky – faktické zrušení ústavy stále nazýváno změnou)
  • Podle Schmitta lze Ústavu měnit pouze za podmínky, že její identita a kontinuita jako celku zůstane zachována.
  • Rozlišuje moc ústavodárnou, kterou představuje politická vůle, která je schopná přijmout zásadní rozhodnutí o formě existence (subjektem této moci je lid nebo Bůh) a kompetenci k vydávání ústavních zákonů.

Carl Schmitt typologizuje změnu ústavy takto:

  1. likvidace Ústavy (tj. odstranění ústavy včetně moci, která ji ustavila);
  2. odstranění Ústavy (tj. odstranění ústavy, přičemž moc, která ji ustavila, stále přetrvává);
  3. změna ústavy (tj. změna částí ústavy v souladu s předepsanou procedurou – tedy skutečná revize ústavy, anebo změna ústavy bez předepsané procedury);
  4. prolomení Ústavy (stanovení výjimek pro některé jedinečné případy z obecných ustanovení ústavy, která však stále zůstávají v platnosti);
  5. suspendování Ústavy. (tj. dočasné omezení účinnosti jednoho nebo více ustanovení ústavy).

k prolomení ústavy se vyjádřil Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 27/09 ze dne 10. 9. 2009 (N 199/54 SbNU 445; 318/2009 Sb.): „Ústavní praxe Výmarské republiky v letech 1919 až 1933 se vyznačovala pravidelným prolamováním ústavy cestou speciálních ústavních zákonů, a to i pro jedinečný případ (což vedlo k nepřehlednosti ústavy a k její labilitě). O přípustnosti prolamování ústavy se vedla hořká polemika mezi pozitivisty (P. Laband, G. Jellinek, G. Anschütz, S. Jaselsohn, W. Jellinek) a materiálně (hodnotově) orientovanými konstitucionalisty (C. Schmitt, G. Leibholz, C. Bilfinger). V evropské konstitucionalistice se od této doby prolomením ústavy rozumí následující postup parlamentu: "U prolomení není ústavně-zákonné ustanovení změněno, nýbrž v jedinečném případě - za zachování jeho obecné platnosti pro ostatní - učiněno odchylující se nařízení. ... Takováto prolomení jsou svojí povahou opatřeními a nikoli normami, pročež nejsou zákony v právněstátním smyslu slova a v důsledku toho též ústavními zákony. ... Zákonodárce jako zákonodárce může vydávat toliko zákony, nemůže je ale prolamovat; otázka se týká nikoli zákonodárství, nýbrž suverenity."

Hans Kelsen

  • odlišení světa fakticity (co je možné fakticky, kauzálně) a normativity (co je možné právně)
  • ústavní změna je navzdory právní nemožnosti fakticky možná -> pro svět mětí platí, že není právně možná změna ústavy nebo ústavních ustanovení označených jako nezměnitelné
  • pro změnu ustanovení ústavy jí samotnou označených jako nezměnitelných schází kompetenční norma (nelze za ni považovat ani úpravu procedury pro revizi a doplnění ústavy a přijímání ústavních zákonů)
František Weyr
  • kritika tvrdého jádra – kritika nezměnitelnosti a rigidity
  • tvrdé jádro nějak vzniklo, ústava byla odhlasována shromážděním, které mělo legitimitu ji vytvořit – měli bychom mít i orgán, který ústavu bude moci stejným postupem změnit
  • pokud ústavodárná moc vytvoří ústavu, musí existovat i moc, která ji změní nebo zruší
  • stejná legitimita – jak můžeme rozlišovat mezi jejich pravomocemi?
  • rozpor s Kelsenem – imperativ nezměnitelnosti je vyjádřen v ustanovení – imperativ nezměnitelnosti = norma sama o sobě-> ústavodárce chtěl zavázat sám sebe (ústava = odvozena z grundnormy x grundnorma = důvod závaznosti všeho ostatního)
  • na ústavě stojí celý právní řád, jehož součástí je imperativ nezměnitelnosti -> nemožnost změnit nezměnitelné (faktická možnost x normativní nemožnost)
  • pokud bychom chtěli změnit tvrdé jádro, museli bychom změnit celý právní řád -> nová ústava -> nový řád
  • Kelsen říká, že ústava sama definuje parametry pro svou změnu – nelze však změnit nezměnitelné jádro – nemáme proceduru pro změnu tvrdého jádra ústavy -> proto ústavní soudy zrušily několik ústavních zákonů pro jejich nesoulad s tvrdým jádrem, přestože nemají pravomoc rušit ústavní zákony
  • při změně ústavy je procedura jiná než u vytvoření nové ústavy
  • v otázce plné změnitelnosti Ústavy je nutné rozlišit normativitu a fakticitu (fakticky Ústavu samozřejmě změnit lze) -> pro právní (normativní) postup normotvůrci schází kompetenční norma
  • revoluce – vytvoření nového řádu bez ohledu na starý x sametová revoluce – shromáždění zvoleno dle komunistické procedury a ústavy -> sametová revoluce není revoluce – nová ústava založena na komunistickém odkazu -> způsob podle Františka Weyra