Druhy ústav: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
(Založena nová stránka s textem „== Ústavy právní a faktické == Každý stát má nějakým způsobem formulovanou ústavu, protože každý stát má mocenské uspořádání. Ústavo…“)
 
(Ústavy v materiálním, formálním a ideálním smyslu)
(Značka: editace z VisualEditoru)
Řádek 6: Řádek 6:
 
== Ústavy v materiálním, formálním a ideálním smyslu ==
 
== Ústavy v materiálním, formálním a ideálním smyslu ==
 
Ústavu v materiálním smyslu tvoří veškerá právní pravidla, která upravují ústavní materii bez ohledu na to, zda se nachází přímo v Ústavě, nebo v obyčejném zákoně. Základním vymezením ústavy v materiálním smyslu jsou vztahy:
 
Ústavu v materiálním smyslu tvoří veškerá právní pravidla, která upravují ústavní materii bez ohledu na to, zda se nachází přímo v Ústavě, nebo v obyčejném zákoně. Základním vymezením ústavy v materiálním smyslu jsou vztahy:
stát a ústava – označení nejvyšších státních orgánů, způsoby jejich formování a jejich vztahy
+
* stát a ústava – označení nejvyšších státních orgánů, způsoby jejich formování a jejich vztahy
ústava a právo – regulace tvorby právních norem
+
* ústava a právo – regulace tvorby právních norem
ústava a společnost – odraz skutečných mocenských poměrů
+
* ústava a společnost – odraz skutečných mocenských poměrů
ústava a politika – souhrn politických institucí země
+
* ústava a politika – souhrn politických institucí země
Ústavou ve formálním smyslu se rozumí právní dokument, který upravuje otázky ústavní materie a vyznačuje se vyšší právní silou. Jedná se o základní zákon státu.  
+
Ústavou ve formálním smyslu se rozumí právní dokument, který upravuje otázky ústavní materie a vyznačuje se vyšší právní silou. Jedná se o základní zákon státu. Protože vznikají spory o to, zda označení ústava je skutečně správné, vznikl termín ústava v ideálním smyslu, což znamená, že ústavou může být jen takový právní akt, který splňuje určité požadavky. Obecně se má za to, že společnost, ve které není zajištěna záruka práv a upravena dělba moci, nemá žádnou ústavu.
Protože vznikají spory o to, zda označení ústava je skutečně správné, vznikl termín ústava v ideálním smyslu, což znamená, že ústavou může být jen takový právní akt, který splňuje určité požadavky. Obecně se má za to, že společnost, ve které není zajištěna záruka práv a upravena dělba moci, nemá žádnou ústavu.
 
 
== Ústavy rigidní a flexibilní ==
 
== Ústavy rigidní a flexibilní ==
 
Jako rigidní jsou označovány ústavy, které lze měnit pouze složitějším způsobem než zákony obyčejné. Nejčastěji je třeba větší množství hlasů zákonodárců, než je tomu u běžného zákona. Naopak ústavu flexibilní lze měnit obyčejným zákonem. V České republice je ústava rigidní (podle čl. 39 odst. 4 Ústavy).
 
Jako rigidní jsou označovány ústavy, které lze měnit pouze složitějším způsobem než zákony obyčejné. Nejčastěji je třeba větší množství hlasů zákonodárců, než je tomu u běžného zákona. Naopak ústavu flexibilní lze měnit obyčejným zákonem. V České republice je ústava rigidní (podle čl. 39 odst. 4 Ústavy).
 
== Ústavy psané a nepsané ==
 
== Ústavy psané a nepsané ==
 
Jestliže je ústava tvořena jedním nebo více psanými dokumenty, jedná se o ústavu psanou. Ústava tvořená jen jedním dokumentem se nazývá ústava monolegální. Dále existují státy, kde existuje ústava a mimo ni i ústavní zákony či státy, kde existuje více ústavních zákonů a ani jeden z nich nenese název ústava. V některých státech neexistuje ani ústava, ani ústavní zákony, nýbrž jen zákony běžné, které upravují ústavněprávní otázky.
 
Jestliže je ústava tvořena jedním nebo více psanými dokumenty, jedná se o ústavu psanou. Ústava tvořená jen jedním dokumentem se nazývá ústava monolegální. Dále existují státy, kde existuje ústava a mimo ni i ústavní zákony či státy, kde existuje více ústavních zákonů a ani jeden z nich nenese název ústava. V některých státech neexistuje ani ústava, ani ústavní zákony, nýbrž jen zákony běžné, které upravují ústavněprávní otázky.
 +
 
Ústava, která je tvořena nejen psanými dokumenty, ale i dalšími formami práva, jako jsou historické dokumenty, obyčeje či precedenty, se nazývá ústava nepsaná.
 
Ústava, která je tvořena nejen psanými dokumenty, ale i dalšími formami práva, jako jsou historické dokumenty, obyčeje či precedenty, se nazývá ústava nepsaná.
 
== Ústavy reálné a fiktivní ==
 
== Ústavy reálné a fiktivní ==
 
Pokud stav, který je popsán v ústavě, přibližně odpovídá skutečnosti, jedná se o ústavu reálnou. Jestliže je ale v ústavě popsáno něco jiného, než jaký je skutečný stav, mluvíme o ústavě fiktivní. Typickým příkladem fiktivní ústavy je Ústava 9. května z roku 1948.
 
Pokud stav, který je popsán v ústavě, přibližně odpovídá skutečnosti, jedná se o ústavu reálnou. Jestliže je ale v ústavě popsáno něco jiného, než jaký je skutečný stav, mluvíme o ústavě fiktivní. Typickým příkladem fiktivní ústavy je Ústava 9. května z roku 1948.
 +
 
Allard K. Lowenstein zpracoval klasifikaci ústav zvanou ústavní ontologie. Rozlišuje tři druhy ústav:
 
Allard K. Lowenstein zpracoval klasifikaci ústav zvanou ústavní ontologie. Rozlišuje tři druhy ústav:
normativní – ústava odpovídá skutečnému stavu, politický proces probíhá podle norem v ní obsažených
+
* normativní – ústava odpovídá skutečnému stavu, politický proces probíhá podle norem v ní obsažených
nominalistická – ústava platí, ale nepoužívá se
+
* nominalistická – ústava platí, ale nepoužívá se
sémantická – ústava se realizuje, ale je upravena pouze v zájmu držitele moci
+
* sémantická – ústava se realizuje, ale je upravena pouze v zájmu držitele moci
 +
 
 
== Ústavy původní a přenesené ==
 
== Ústavy původní a přenesené ==
 
V případě, že se platnost ústavy přenese na jiné území, mluvíme o ústavě přenesené. Za původní ústavu se považuje ústava nově vytvořená, ale jako původní ústavu lze chápat také jakoukoliv ústavu, protože vždy je její znění v novém státě a zakotvení ve společenských vztazích původní.
 
V případě, že se platnost ústavy přenese na jiné území, mluvíme o ústavě přenesené. Za původní ústavu se považuje ústava nově vytvořená, ale jako původní ústavu lze chápat také jakoukoliv ústavu, protože vždy je její znění v novém státě a zakotvení ve společenských vztazích původní.
Řádek 31: Řádek 33:
 
== Ústavy trvalé a prozatímní, úplné a částečné ==
 
== Ústavy trvalé a prozatímní, úplné a částečné ==
 
Ústavy trvalé jsou vytvořeny, aby platily trvale, zatímco prozatímní mají za úkol pouze dočasně upravit poměry ve státě. Obvykle se jich používá v mezidobí, než bude svoláno ústavodárné shromáždění. Takové ústavy upravují pouze fundamentální otázky.
 
Ústavy trvalé jsou vytvořeny, aby platily trvale, zatímco prozatímní mají za úkol pouze dočasně upravit poměry ve státě. Obvykle se jich používá v mezidobí, než bude svoláno ústavodárné shromáždění. Takové ústavy upravují pouze fundamentální otázky.
 +
 
V souvislosti s tímto dělením lze ústavy také rozčlenit na ústavy úplné, které řeší všechny otázky ústavní materie a ústavy částečné, které se zabývají na přechodnou dobu pouze tím nejnutnějším.
 
V souvislosti s tímto dělením lze ústavy také rozčlenit na ústavy úplné, které řeší všechny otázky ústavní materie a ústavy částečné, které se zabývají na přechodnou dobu pouze tím nejnutnějším.
 
== Použitá literatura ==
 
== Použitá literatura ==
 
FILIP, Jan. Ústavní právo České republiky. Základní pojmy a instituty. Ústavní základy ČR. 4. vyd. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2011, 370 s. ISBN 978-80-904083-8-8.
 
FILIP, Jan. Ústavní právo České republiky. Základní pojmy a instituty. Ústavní základy ČR. 4. vyd. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2011, 370 s. ISBN 978-80-904083-8-8.
 
FILIP, Jan; SVATOŇ, Jan. Státověda. 5. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, 400 s. ISBN 978-80-7357-685-1.
 
FILIP, Jan; SVATOŇ, Jan. Státověda. 5. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, 400 s. ISBN 978-80-7357-685-1.

Verze z 22. 10. 2017, 18:09

Ústavy právní a faktické

Každý stát má nějakým způsobem formulovanou ústavu, protože každý stát má mocenské uspořádání. Ústavou faktickou je cokoliv, co určuje chování subjektů v rámci mocenských vztahů, tedy různé dohody, zvyklosti, obyčeje, náboženství a podobně. Právní ústava je zaznamenání mocenských vztahů v různých pramenech práva, tedy formálně upravené ústavní zřízení.

Ústavy v materiálním, formálním a ideálním smyslu

Ústavu v materiálním smyslu tvoří veškerá právní pravidla, která upravují ústavní materii bez ohledu na to, zda se nachází přímo v Ústavě, nebo v obyčejném zákoně. Základním vymezením ústavy v materiálním smyslu jsou vztahy:

  • stát a ústava – označení nejvyšších státních orgánů, způsoby jejich formování a jejich vztahy
  • ústava a právo – regulace tvorby právních norem
  • ústava a společnost – odraz skutečných mocenských poměrů
  • ústava a politika – souhrn politických institucí země

Ústavou ve formálním smyslu se rozumí právní dokument, který upravuje otázky ústavní materie a vyznačuje se vyšší právní silou. Jedná se o základní zákon státu. Protože vznikají spory o to, zda označení ústava je skutečně správné, vznikl termín ústava v ideálním smyslu, což znamená, že ústavou může být jen takový právní akt, který splňuje určité požadavky. Obecně se má za to, že společnost, ve které není zajištěna záruka práv a upravena dělba moci, nemá žádnou ústavu.

Ústavy rigidní a flexibilní

Jako rigidní jsou označovány ústavy, které lze měnit pouze složitějším způsobem než zákony obyčejné. Nejčastěji je třeba větší množství hlasů zákonodárců, než je tomu u běžného zákona. Naopak ústavu flexibilní lze měnit obyčejným zákonem. V České republice je ústava rigidní (podle čl. 39 odst. 4 Ústavy).

Ústavy psané a nepsané

Jestliže je ústava tvořena jedním nebo více psanými dokumenty, jedná se o ústavu psanou. Ústava tvořená jen jedním dokumentem se nazývá ústava monolegální. Dále existují státy, kde existuje ústava a mimo ni i ústavní zákony či státy, kde existuje více ústavních zákonů a ani jeden z nich nenese název ústava. V některých státech neexistuje ani ústava, ani ústavní zákony, nýbrž jen zákony běžné, které upravují ústavněprávní otázky.

Ústava, která je tvořena nejen psanými dokumenty, ale i dalšími formami práva, jako jsou historické dokumenty, obyčeje či precedenty, se nazývá ústava nepsaná.

Ústavy reálné a fiktivní

Pokud stav, který je popsán v ústavě, přibližně odpovídá skutečnosti, jedná se o ústavu reálnou. Jestliže je ale v ústavě popsáno něco jiného, než jaký je skutečný stav, mluvíme o ústavě fiktivní. Typickým příkladem fiktivní ústavy je Ústava 9. května z roku 1948.

Allard K. Lowenstein zpracoval klasifikaci ústav zvanou ústavní ontologie. Rozlišuje tři druhy ústav:

  • normativní – ústava odpovídá skutečnému stavu, politický proces probíhá podle norem v ní obsažených
  • nominalistická – ústava platí, ale nepoužívá se
  • sémantická – ústava se realizuje, ale je upravena pouze v zájmu držitele moci

Ústavy původní a přenesené

V případě, že se platnost ústavy přenese na jiné území, mluvíme o ústavě přenesené. Za původní ústavu se považuje ústava nově vytvořená, ale jako původní ústavu lze chápat také jakoukoliv ústavu, protože vždy je její znění v novém státě a zakotvení ve společenských vztazích původní.

Ústavy revoluční, dohodnuté a oktrojované

Ústavy oktrojované jsou ústavy vyhlášené panovníkem nebo jiným nositelem mocenské autority. Dohodnuté ústavy jsou výsledkem společné dohody vládnoucích sil a ústavy revoluční byly prosazeny vítěznou třídou po úspěšné revoluci.

Ústavy monolegální a polylegální

Monolegální jsou ústavy, které jsou tvořeny jediným dokumentem. Takových ústav je naprostá většina. Zbývající jsou tvořeny více dokumenty, jsou tedy polylegální. Sem spadá i Ústava České republiky.

Ústavy trvalé a prozatímní, úplné a částečné

Ústavy trvalé jsou vytvořeny, aby platily trvale, zatímco prozatímní mají za úkol pouze dočasně upravit poměry ve státě. Obvykle se jich používá v mezidobí, než bude svoláno ústavodárné shromáždění. Takové ústavy upravují pouze fundamentální otázky.

V souvislosti s tímto dělením lze ústavy také rozčlenit na ústavy úplné, které řeší všechny otázky ústavní materie a ústavy částečné, které se zabývají na přechodnou dobu pouze tím nejnutnějším.

Použitá literatura

FILIP, Jan. Ústavní právo České republiky. Základní pojmy a instituty. Ústavní základy ČR. 4. vyd. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2011, 370 s. ISBN 978-80-904083-8-8. FILIP, Jan; SVATOŇ, Jan. Státověda. 5. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, 400 s. ISBN 978-80-7357-685-1.

Autoři článku: NikolaP